Prošla třemi tábory

Helena Krouská prošla za války třemi koncentračními tábory. Sice přežila, ale přišla o prarodiče i o svého prvního manžela. Helena se narodila v září 1921 ve Znojmě v české židovské rodině. Otec Josef Lampl pracoval jako zvěrolékař, maminka Anna, rozená Franklová, se starala o domácnost. Helena i její bratr František, přezdívaný Bibi, chodili do české obecné školy a do českého gymnázia, ale aby se dobře naučili i německy, měli výhradně německy mluvící vychovatelky.

Bezstarostný život Lamplových skončil v roce 1938: nejdřív zemřela maminka v pouhých 42 letech na rakovinu, pak Němci obsadili Rakousko, kde žila většina Lamplovic příbuzných, a poté bylo od Československa odtrženo pohraničí.Josef Lampl přestěhoval rodinu narychlo do Chotěboře a záhy do Moravských Budějovic a sám zůstal ve Znojmě. Záhy byl ale zatčen a vypovězen a Lamplovi tak přišli o veškerý majetek.
Když v březnu 1939 Němci okupovali Čechy a Moravu, mohl Josef Lampl už jen krátce vykonávat veterinární praxi. V listopadu 1939 ještě stihl poslat tehdy šestnáctiletého syna Františka s výpravou dětí do Palestiny. Helena vzpomíná: "Otcovo rozhodnutí urychlilo, že bratr byl 'na hodinu' vyhozen z gymnázia pro svůj židovský původ."

Josef Lampl se zapojil do odboje, byl znovu zatčen, krátce vězněn, propuštěn a pak opět předvolán k výslechu do Jihlavy. Helena vypráví, že když se její tatínek vrátil, "řekl, že už další výslech nevydrží... A řekl mi: 'Já tam nepojedu... A ty mi dovol, abych umřel jako člověk…' Obrátil se a já jsem šla s ním domů. Řekl mi ještě: 'Neboj, já si vezmu koňskou dávku morfia, já usnu. To je ta nejkrásnější smrt.'"

Mengele vypadal jako taneční mistr

Josef Lampl zemřel 24. dubna 1942. Helena, která se musela postarat nejen o sebe, ale i o obě babičky a dědečka, dostala povolání do transportu. 22. května 1942 odjeli všichni transportem AW z Třebíče do Terezína: "Za pár měsíců pokračovali matčini rodiče dalším transportem do Polska. Tehdy jsme ještě nevěděli, co to znamená." Prarodiče byli v Polsku zavražděni, Helenina druhá babička zemřela v ghettu. V Terezíně se Helena Lamplová seznámila s mladým zubním lékařem Jiřím Ganzem. Vzali se a v říjnu 1944 byli oba zařazeni do předposledního transportu ET do Osvětimi-Březinky. Odjížděli 23. října 1944, na místo dorazili po dvou dnech: "Tma, reflektory, hlídky, pobíhající vězni a psi. Přesto jsme pořád věřili tomu, že jedeme pracovat. Začali jsme vylézat z vlaku. Tam stál, jak už dnes vím, doktor Mengele. V čepici, hezký člověk, důstojník, vypadal jako elegantní  mistr, který řídí polonézu. Vlevo, vpravo, vpravo, vlevo, ukazovaly jeho paže. A tlampač hlásil: 'Matky s dětmi, staří, nemocní a neschopní práce na pravo. Práce schopní nalevo..."

Jít napravo znamenalo jít do plynové komory - Helena Krouská se dostala na levou stranu: "Ve velké hale nás bylo asi dvě stě žen. Za takovým sklem jsme viděly muže a někdo řekl: 'To jsou naši muži.' Tam jsem viděla naposled svého manžela. Pamatuji si, jak k nám přistoupila nějaká vězeňkyně a ptala se nás: 'Přijely s vámi také děti z terezínského jugendheimu?!‘ Myslely jsme, že ji potěšíme, a řekly jsme: 'Přijely, ale šly na jinou stranu.' A ona začala křičet: 'Podívejte se na ty komíny, na ten oheň a kouř. To jsou moje děti!' Tak jsem poprvé slyšela, co se v Osvětimi děje."

V dobytčáku zpátky do Terezína

Asi po dvou týdnech velkého hladu a častých apelů odvezli Němci řadu českých žen z Helenina transportu do koncentračního tábora v Oederanu. Byl tam snesitelnější režim než v Birkenau a o Helenu Lamplovou se začala starat její "bloková" Edita Weissová, rodačka z Popradu. "Edita se ukázala jako melancholický člověk. Úzce se spřátelila jen se třemi z nás, a časem nám třem svěřila, že její bratr byl v komandu, které dávalo mrtvoly do pece. Zjistil, že dává do pece maminku a tatínka, začal vyvádět a zastřelili ho. A ona se zcela uzavřela do sebe."

Na konci dubna 1945 byl tábor v Oederanu evakuován a Helena Lamplová se vrátila v dobytčím vagonu do Terezína. Nacistické konečné řešení židovské otázky přežila, ale její muž Jiří Ganz ne: jak se dozvěděla, postřelil ho strážný, v nemocničním baráku se nakazil tyfem a zemřel. V roce 1948 se Helena Lamplová provdala za Otakara Krouského.