AK47

Автомат Калашникова образца 1947 года

Zbraň, kterou zná snad každý z novin a z televize jako samopal Kalašnikov, zbraň, kterou ve 20. století používaly miliony mužů, žen a mnohdy i dětí.

AK47 ve své definitivní podobě spatřil světlo světa v roce 1946. Výroba začala v továrně v Iževsku 20. 2. 1947 a o dva roky později se zbraň objevila u vojáků Rudé armády pod označením Avtomat Kalašnikova obrazec 1947 goda. Jejím tvůrcem byl do té doby neznámý mladý konstruktér Michail Timofejevič Kalašnikov.

Čím byla tato zbraň tak převratná? Především celkovou koncepcí a použitým nábojem. Při konstrukci se tvůrce inspiroval německou útočnou puškou StG 44 z konce 2. světové války. Puška používá náboj 7,62x39 mm vzor 43 poprvé využitý u samonabíjecí karabiny Simonov. Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku.  Nicméně Rusové byli první, kdo zavedl podobný náboj a pro něj konstruovanou zbraň plošně do výzbroje jako jednotný základní vzor střelecké zbraně jednotlivce. Bylo to v době, kdy většina západních armád teprve začínala uvažovat o budoucím přezbrojení na něco podobného.

Dalším tehdy unikátním a dodnes charakteristickým rysem Kalašnikovovy konstrukce bylo podřízení všeho jedinému cíli – funkčnosti. Při zběžné prohlídce vzbuzuje AK dojem sotva průměrné zbraně, ale ukázala se pozoruhodně účinná za jakýchkoliv podmínek. Systém má jen málo pohyblivých součástek a ještě méně těch, které vyžadují pozornost uživatele. I v netrénovaných rukou je schopný vyvinout ničivou palebnou sílu. Odvedenec se základním výcvikem jej dokáže obsluhovat a udržet ve střelbyschopném stavu, i když je unavený, hladový, vystresovaný a promrzlý.

Zbraň je charakteristická již svou siluetou. Hranatá, s plynovým pístem nad hlavní, pistolovou rukojetí a krátkým dřevěným předpažbím s dvěma ventilačními otvory na každé straně. Výrazně zakřivený schránkový zásobník na 30 nábojů trčí z pouzdra závěru dolů přímo před lučíkem spouště. Napínací rukojeť vyčnívá z pouzdra závěru na pravé straně, za ní je umístěna pro Kalašnikovovy zbraně typická velká páčka pojistky-selektoru. Pokud je selektor režimu střelby nastaven na samonabíjecí funkci, musí střelec po každém výstřelu uvolnit tlak na spoušť a poté ji znovu stisknout – zbraň střílí jednotlivými ranami. Je-li selektor v poloze pro plně automatickou funkci, zbraň střílí dávkou.

AK je pozoruhodně necitlivý k znečištění povýstřelovými splodinami, prachu, blátu, vodě i mrazu. Všechny pušky AK vyrobené v ruských zbrojovkách mají navíc tvrdě chromovaný vývrt, což je pro ruské vojenské zbraně typické. Vrstva tvrdochromu zvyšuje životnost hlavně, brání korozi a vypalování vývrtu a usnadňuje čištění.

Mimo SSSR se AK-47 a odvozené varianty vyráběly (a někde dosud vyrábějí) v Bulharsku, Číně, Egyptě, Jugoslávii, KLDR, Maďarsku, NDR, Polsku a Rumunsku. Celkem bylo vyrobeno okolo 100 milionů těchto zbraní. V současnosti je v Ruské armádě a policii zbraň částečně nahrazena nástupkyní AK-74. Přesto je to pořád nejrozšířenější zbraň světa, bohužel i mezi teroristy.

Modifikace AK-47:
- Bulharsko - AKK (Avtomatičeskij karabin Kalašnikova)
- Čína – Type 56
- Jugoslávie – Automatska puška vz. 64
- KLDR – Typ 58
- Maďarsko – AK-55
- NDR – Mpi-K (Maschinenpistole Kalaschnikow)
- Polsko – PMK (Pistolet Maszynowy Kalasznikow) nebo Kbk-AK (Karabinek Automatyczny Kalasznikow)
- Rumunsko - AI

AKS-47:
- Čína – Type 56-1
- NDR – Mpi-KS (Maschinenpistole Kalaschnikow mit geklappbarem Schulterstütze)
- Polsko – PMK-S

Michail Timofejevič Kalašnikov

Narozen 10. listopadu 1919 ve vesnici Kurja v Altajské oblasti. Po ukončení základní školy se vyučil zámečníkem, na podzim 1938 nastoupil základní vojenskou službu, kde vyrobil počítadlo výstřelů k tankovému kanónu a přizpůsobil pistoli Tokarev TT 30/33 ke střelbě zevnitř tanku. Když Sovětský svaz vstoupil do války, stal se Kalašnikov velitelem tanku. Krátce nato byl raněn a v nemocnici tajně zkonstruoval svou první automatickou pušku. V roce 1949 se přestěhoval do Iževska na Urale, kde pracoval ve zbrojovce, jež se stala hlavní továrnou na výrobu jeho zbraní. V dubnu 1994 u příležitosti svých 75. narozenin, převzal nejvyšší státní vyznamenání Za zásluhy o vlast a byl povýšen do hodnosti generálmajora. Přes svůj vysoký věk stále spolupracuje se zbrojovkou v Iževsku, která vyrábí modernější verzi jeho světoznámé zbraně.