Archeo LP 2010 a HHB o víkendu s Honzou Maříkem

V pátek jsme se sjeli na penzion v Kouřimi. Večer U Lva probrali všechny poslední novinky a po tom, co se nám nepodařilo ukecat servírku, aby si s námi trochu protáhla pracovní dobu, jsme šli spát. Ráno se šlo na Kouřim, kde jsme ještě nikdy nebyli.

Na Kouřimi byla oseta Vojtěška a i když již proběhlo sekání, pahýly stonků byly všude minimálně 5 cm nad půdou, což není zrovna ideální. Přesto jsem doufali, že i tak něco dáme. Po prvním kopu ale bylo všem jasné, že tady to nebude sranda. Vykopat deseticentimetrovou díru byla doslova nadlidská práce. Zem byla jako beton, lopatky a krumpáčky o ní jenom zvonily. Přesto po chvíli Pilot trefil první denár a tak bylo jasné, že jsme tady správně. Nálezů pomalu přibývalo a nakonec přidal i druhý denárek Milan. Bylo poledne a šlo se na oběd. Po něm jsme se vydali na druhou stanu louky. Ta byla, pokud to bylo vůbec možné, ještě tvrdší. Po hodině zoufalého klobání se rozhodujeme ustoupit. Tady to prostě není  dál možné. Libice je cca 30 minut cesty, sedáme do aut a jedeme zbytek odpoledne strávit na pro nás velice známá místa.

Pilot boduje jako první

Je to tvrdá práce, tak se dost postává.

Když něco přijde, tak se to dlouho prohlíží


Terén má do ideálního hodně daleko


Přesto občas něco přijde


Jsme na kolenou, jede se na Libici

Na Libici bylo zvláčeno a i když jsme zde měli být až v neděli, rozběhli jsme se po ploše a zkoušeli štěstí. Lokalita je již extrémně odbarvená a předchozích několik celovíkendových akcí se podepsalo jak na počtu, tak na velikosti nálezů. Kopou se doslova drobnůstky. I tak ale po chvíli začnou skákat drobná Agčka, slitečky a olůvka. Všichni se snaží chodit co nejpomaleji doslova se šouráme v železa a prověřujeme každý náznak barvy v odpovědi detektoru. Pak přišel náš letošní top nález. V cca 15 cm na hraně nahoru vykouknul zlatý prsten v tuto chvíli datovaný do 10. století. Pravděpodobně se jedná o severský import a v Čechách nemá žádné analogie. Radost je samozřejmě obrovská, tohle se vytáhne jednou za život. Ale po chvíli jdeme ještě na chvíli zašmrdlat. Padne ještě pár zajímavých věcí a přibližně v 18:00 h balíme fidlátka a jedeme na večeři a na penzion se vykoupat.

Co dodat, každý doufá, že občas takovu radost zažije.


Opláchnutý vodou

Po očistě míříme znovu ke Lvu, probíráme nálezy, ale jako vždy také všechno ostatní. Končíme s Žabákem ve tři ráno na našem pokoji. Křema díky tomu přijde o láhev Morgena, co se dá dělat Johny, pámbů ti to vrať na dětech.

V neděli ráno se probudím a v hlavě mi zní Jeremy od Pearl Jam. V úvahách, co to asi znamená, jdu na snídani a hned se svěřuji ostatním. Přes hluboké filozofické úvahy se shodneme na tom, že ji asi ještě mám jako vidle a tak předávám klíče od Citroena Meldovi. Frčíme zpět na Libici a v úvodních minutách jsme s Žabákem jednoznačně dost matný. Chodíme druhou stranu než včera odpoledne, všichni se pomalu šourají a snaží se v železe vypípat nějakou tu barvičku. Nálezů pomalu přibývá a nakonec Milanovi padne i jeden denárek. Tudíž v tomto směru nakonec Libice alespoň jeden kousek ještě dala. Těsně po poledni pak vykopeme i importovaný olověný křížek z počátků christianizace našeho území. Stejně jako u prstenu, je zde předpoklad, že je to severský import cca z 10. století. Do dvou hodin, za střídavého deštíku, chodíme a občas se něco najde. Přibude ještě několik středověkých Ageček, ale pak se již balíme. Honza ještě turistům vysvětluje, co tam vlastně děláme, ale jelikož celé dopoledne dal pouze v tričku a kraťasech, zmrzlý jak rampouch, prchá k autu. Na oběd jedeme do Poděbrad.

A ještě jeden seveřan

Před jídlem projdeme všechny pytlíky s nálezy a ještě jednou se pokocháme výsledky naší dvoudenní práce, ale pak již vyrážíme k domovu. Řada z nás od pondělka bude již na Brandlíně a tak je potřeba si alespoň trochu orazit. Byl to zase jeden z těch víkendů, na které se bude dlouho vzpomínat. Určitě ale pro tuhle partu není poslední.