verze pro tisk11. února 2008
aurumann
|
Opet jako vzdy perfektni clanek i cteni.
Bitva tří císařů č.4
Vpád Francouzů postihl i Tišnovsko, zdánlivě od centra válečných událostí dostatečně vzdálené. Do Tišnova přišli první Francouzi 23. listopadu kolem osmé hodiny večer. Chovali se stejně jako v ostatních obcích. Nejprve si vyžádali 600 rýnských výpalného, k tomu jídlo, šaty, koně a jiné věci. Oddíl o 33 mužích obsadil Veverskou Bítýšku a žádal 300 zlatých výpalného. Protože v městečku tolik peněz neměli, museli si půjčit od faráře.
Do města Slavkova, podle kterého je bitva nazvána, pronikli Francouzi 21. listopadu. To uvádí pamětní listina, vložená do bývalé Hodinové brány. Vojsko maršála Soulta zde zůstalo do 28. listopadu, pak ustoupilo do Šlapanic. Ve slavkovském zámku strávili noc před bitvou dva ze tří císařů- rakouský František a ruský car Alexandr. Dostali se sem od Bohdalic cestou přes Bučovice.
Příprava k boji
Zkušený vojevůdce Napoleon se po dosavadním ústupu rozhodl prudce zaútočit. Překročil u vesnic Jiříkovice, Ponětovice a Kobylnice, Říčku a Velatický potok a zaujal pozici naproti pratecké výšině. Podle své osvědčené zásady i nyní překvapil nepřítele časem i prostorem.
Napoleon dobře věděl, že když se jeho plán zdaří, musí bitva nutně skončit záhubou spojeneckého vojska. Díky své taktice, kterou promyslel při častých vyjížďkách po budoucím bojišti, je plánoval roztrhnout na dvě části. Jednu z nich chtěl zahnat k Olomouci, druhou k Žatčanským rybníkům. Hlavní stan měli Francouzi na návrší u Šlapanic zvaném Žuráň. Odtud řídil Napoleon i počátek bitvy.
Noc před bitvou
Ruská a rakouská spojenecká armáda čítající 85 000 mužů, zaujala 1. prosince 1805 pozice od Pozořic přes Holubice a Praci až po Újezd. Proti nim zády k Brnu, stála francouzská vojska, která měla o 10 000 mužů méně. Před velkou bitvou se vojska po celý den přeskupovala do výchozího postavení.
Minula půlnoc a Napoleon opustil své stanoviště na Žuráni. Chtěl se osobně přesvědčit o připravenosti svých jednotek. Sedl spolu se svým doprovodem na koně a zamířil nejdříve na místa, odkud se ozýval hluk. Pod ochranou tmy dojeli až k předním francouzským hlídkám pod prateckým návrším a pak se vydali na cestu zpátky. Při návratu do hlavního stanu spadl mezi Ponětovicemi a Jiříkovicemi při přeskoku z koně Napoleonův osobní lékař Yvan. Sám císař mu prý pomáhal vylézt z vody.
V Jiříkovicích a na okolních lukách trávili mrazivou noc vojáci Vandammovy divize. Poznali svého císaře, který projížděl vsí kolem zvonice a mlýna k Žuráni. Za svitu pochodní, kterými se stalo vše, co bylo právě po ruce, mu uspořádali nadšené ovace. Nejlépe hořely dobře vysušené došky, strhané ze střech jiříkovických chalup….
Císař byl nečekanou velkolepou podívanou, připadající na předvečer výročí jeho korunovace, dojat. „Je to nejkrásnější večer v mém životě,“ řekl svým průvodcům.
Napoleon dostal během noci čerstvé zprávy od svých rozvědek. Byl si nyní zcela jist, že prohlédl plán nepřítele. Věděl, že spojenci soustředí své hlavní síly proti jeho prvému slabému křídlu u Sokolnic a Telnice. Spojenecká vojska měla podle 
tohoto odhadu, který se pak skutečně vyplnil, sestoupit z prateckého návrší, mezi telnicí a Ponětovicemi překročit Zlatý potok, pak se spojit a mohutným úderem napadnout pravý bok Francouzů mezi Šlapanicemi a Tuřanským lesíkem. Na severním úseku měl generál poručík kníže Bagration zaútočit podél olomoucké silnice proti opevněnému Santonu u Tvarožné. Na středním úseku se čekal útok jezdecké kolony knížete liechtensteina, která měla zatlačit Napoleonova vojska za potok Říčku mezi Šlapanicemi a Bedřichovicemi a spojit se s vojsky postupujícími obchvatem z jihu. Carská garda u Blažovic měla být pro ně zálohou.
V nevelkém prostoru byla soustředěna obrovská síla francouzských vojsk. V prvním sledu stály dvě útočné divize patřící ke sboru maršála Soulta. U Jiříkovic se rozmístila Vandammeova divize skládající se ze čtyř brigád. Dvě brigády Saint-Hilaireovy divize byly rozestavěny podél potoka Rokytnice mezi Jiříkovicemi a Ponětovicemi. Obě divize měly tuto terénní překážku za zády.
Před Rokytnicí na svazích Žuráně byly rozmístěny jednotky druhého sledu. Byl to první armádní sbor maršála Bernadottea, složený na levém křídle z Rivaudovy a na pravém z Droutovy divize. Nad nimi, vpravo od Šlapanic po vrchol Žuráně, nastoupila Oudinotova granátnická divize. Spolu s císařskou gardou, připravenou na západním svahu kopce ve směru k Bedřichovicím, tvořily Napoleonovu zálohu.
Pokračování příště……
11. února 2008
George-83
|
pěkný čtení....nebyl by článek o bitvě u Chlumce ?
11. února 2008
Viky
|
díky za námět na článek
11. února 2008
hač
|
Pěkné počtení.Díky Viky
11. února 2008
zipsy
|
Super počtení .
11. února 2008
jezero
|
Viky :
kolik je Tě vlastně let ? Podle toho skvělého popisu,mě připadá, jako by jsi se toho zůčastnila. Je vidět, že dějiny Tě opravdu zajímají.
kolik je Tě vlastně let ? Podle toho skvělého popisu,mě připadá, jako by jsi se toho zůčastnila. Je vidět, že dějiny Tě opravdu zajímají.
12. února 2008
Viky
|
Děkuji, mám radost, že se Vám články líbí, jinak je mně 20 let a dějiny mě opravdu zajímají. Studuji dějepis..
14. února 2008
bobanx
|
krasny clanek Viki ke Slavkovu jezdim moc rad a vsechny ty vesnicky okolo jsou krasne diik
14. února 2008
mambo.61
|
Pěkný článek,díky
14. února 2008
komár
|
Pěkný a hlavně pro mě poučný článek, díky za lekci...
23. února 2009
XPADX250
|
Viki
23. února 2009
XPADX250
|
Viki super , všechny články mě zaujali. Moc Ti fandím . Také mě zajímá historie ale spíš jenom regionální. Zrovna mám rozečtenou knížku vlastivěda moravská VYŠKOVSKO. Pocházím od Vyškova.
23. února 2009
XPADX250
|
Viki
4. března 2011 19:31
skrblik
|
suprovi clanek :) dekuji
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na LovecPokladu.cz uživatelský účet, zaregistrujte se. Registrace je bezplatná a k ničemu vás nezavazuje.
» 