Slaný kopec poblíž jezera Stenness a dokončení výzkumu prstence Brodgaru

V jiho-východním vstupu do Prstenu Brodgaru jsou megality doplněny digitálně. Výzkum ukazuje, že Prstenec tvořilo přibližně 60 megalitů. Tato teorie o 60 megalitech se objevovala již dříve. Nebyla však nikdy archeologicky dokázána. Část obvodu Prstence, běžící od okraje výkopu C proti běhu hodinových ručiček, až k jihozápadnímu vchodu u výkopu A. Byla skenována pomocí tomografie týmem Normy a Adriana Challandsovými. Adrian vysvětluje: „ Vzhledem k povrchovému odporu je potřeba povrch skenovat po čtvercových sekvencích. Podobně jako u tomografie mozku.

Umístili jsme 40 sond do stejné hloubky ve vzdálenostech 50 centimetrů. Poté byly i s nabranými segmenty rozmístěny do vzdálenosti sedmi nebo osmi stop. Software  zobrazuje skenování ve tvaru obráceného komolého jehlanu. Umožní nám průzkum až do hloubky kolem dvou metrů.“ Foceno od jihozápadního vchodu, s pohledem na severovýchod. Bílé značky ukazují potvrzená místa chybících megalitů.

Pohled ze severovýchodu. Opět platí, že bílé značky označují chybějící kameny.

Pohled na výkop C. Bílé značky ukazují místa po chybějících megalitech.

Do pondělního večera byla potvrzena lokace 19 děr po chybějících kamenech rozmístěných ve vzdálenosti 3 metrů od sebe. Když je sečteme s ostatními stojícími kameny a jejich zbytky, vychází nám číslo 36. A to jsme spočítali kameny z necelé poloviny kruhu. Z toho vyplývá, že Prstenec Brodgaru musí tvořit více než 60 kamenů. A to i s přihlédnutím na fakt, že se mezery mezi kameny směrem na sever a severozápad zvětšují. K přesnému výpočtu však budeme potřebovat znát počet chybějících kamenů z poslední části prstence.

Pohled ze severovýchodu. Tentokrát s počítačem vygenerovanými kameny „zasazenými“ do míst kde bylo potvrzeno jejich umístění.

Až u jižního výkopu, ve stínu jižního kopce, dovolily vykopávky archeologům prozkoumat otvor, v němž byl osazen kámen. Před archeology se objevila díra vyhloubená přímo do kamene. Vzhledem k tomu, že nebyla v okolí nalezena žádná patrná památka po kameni, který zde dříve stál, vypadá to, jako kdyby byl odsud megalit při nějakém velkém „stěhování“ odnesen. Zatímco masivnější megality zde byly ponechány. Šetření umožňuje vědcům porovnání s ostatními podobnými megality nalezenými v okolí. Nejznámější je patrně Odinův kámen. Byl objeven a vykopán Dr Richardsem roku 1988.

Je Slaný kopec v Orkey postavený lidmi?

Kombinace moderních technologií a archeologických vykopávek upozornila, že masivní kopec poblíž Brodgarova prstence pravděpodobně není hrobkou. Slaný kopec leží jihozápadně od kamenného kruhu poblíž pobřeží jezera Stenness. Řada teorií parvila, že tato stavba, která je snad nejvýraznější v celé krajině, byla vybudována mezi lety 2500 až 1500 př.nl.  Hrobka z doby bronzové, jež je zdaleka vidět. Tak se zapsala do obecného povědomí. Kopec, nahoře seříznutý a kolmý. Vše napovídalo, že by se mohlo jednat o Meashowe (kopcovou hrobku). Nicméně, po jejím oskenování orkejským universitním týmem geofyziků se ukázalo, že jde pouze o masivní hornatinu bez jakékoli vnitřní struktury. Tento objev je v souladu s dopisem poslaným do Orcadianských novin v roce 1861 starožitníkem Jamesem Farrerem, který byl zodpovědný za vykopávky prováděné na tomto Maeshowe. A také výzkumem na ostatních kopcích v okolí Prstence Brodgaru.

Ve svém dopise uvádí: „… Je jisté, že se zde nenacházejí žádné kameny větších rozměrů. A to v žádné hloubce těchto mohyl. V každé z nich jsem nalezl pouze kosti zvířat. Nikdy však kostru lidí. Ve všech byly kosti objeveny jen pod povrchem. Dělníci se prokopali až do hloubky 22 stop v okruhu 5 stop od mohyly…“ Ferreův výzkum fascinoval místního archeologa Nicka Carda, z ORCANy, který dlouho přemýšlel o prozkoumání této mohyly.
Nick říká: „ Objevy, nebo spíše jejich nedostatek, jen podporují teorii, že se nejadná o hrobku z doby bronzové. Mohlo by však jít o Orkejský ekvivalent Silbuského kopce. Což nám obě místa propojuje. Podobný „kopec“ se nachází ve Skotsku v Dunragitu v Drumfriesshire a je považován za neolitický rituální komplex.“ Silsburský kopec ve Wiltshire je uváděn jako největší lidmi postavený kopec na světě. Podle poslední teorie šlo o muhylu vybudovanou speciálně pro pořádání rituálů. Náklezy v okolí poukazují na zvířecí oběti. Nacházeli se zde také monolity podobné Stonehenge, které měly symbolizovat duše mrtvých. Spíše než o kryptu by se v tomto případě jednalo o obří „symbolické“ mausoleum.

Případ Slaného kopce?

Byl tento kopec skutečně vystaven podobně jako nedaleký Maeshwe? Sloužil jako památník předkům? Experti jsou šokování velikostí struktur v Brodgaru Struktura Deset po počátečním čištění. Vídíme zde jen zhruba polovinu. Geofyzik naznačuje délku přez 20 metrů. (ORCA) To, co se nám právě dostalo do rukou, je jedna z největších nepohřebních kamenných neolitických struktur v Británii. Byl to Nick Card, vedoucí vykopávek, z ORCA kdo objevil tak zvané „Brodgarské monstrum“. Komentuje tento objev jako něco, co zdaleka převyšuje vše, co bylo v okolí nalezeno. Nyní, během čtvrtého týdne vykopávek, začíná být Nick na pochybách. Výsledky neodpovídají tvaru známých neolitických vesnic. „V určité fázy vykopávek my začalo docházet, že se zde potýkámé s něčím, co ještě nikdy nebylo zaznamenáno,“ komentuje. „Čistota tohoto tvaru byla zcela jiná, než kdekoliv před tím. Při geofyzických skenech jsme objevili velkou stuturu. Po několika dnech práce nám začínalo být čím dál tím jasnější, o co tu vlastně jde.“ Pokřtil nález jménem Deset. Budova se jeví jako 20 metrů vysoká (skoro 66 stop) s přibližnou vnitřní výškou 11 metrů.

Nick říká: „Během těchto vykopávek byla objevena pouze polovina této struktury. Zbytek, podle geofyziků zmizel pod takzvaným dómem Lochview. Ačkoliv jsme odkryli pouze polovinu, je již jasně viditelné, že šlo o obdelníkovou stavbu se zaoblenými rohy. Dlouhou přez 11 metrů a obklopenou masivní dvoumetrovou zdí. Rozloha této strukturu je dokonce ještě větší, než struktury Osm, která leží nedaleko Banhouské vesnice.“  „Kdyby byla struktura Deset zastřešena, jako dnešní budovy, jednalo by se o něco opravdu úžasného. Byla by monumentální v pravém slova smyslu. Uchvacující pohled, před kterým by neoletičtí lidé s hrůzou v očích utíkali.“

Spojení s Maeshowe

I přesto, že je mnohem větší než struktura v Barnhause, nese tato budova jisté podobné prvky. Stejně tak jako jasnou podobnost s Maeshowe. Nick Card věří, že tato podobnost není náhodná. Od východu k západu se objevují tyto stavby napříč od Harrayského jezera po Maeshowe.  Struktura v Barnhouse je datována do let 2600 před naším letopočtem.  Je obklopena zdmi, ve kterých se nacházejí dva vchody. Jeden z těchto vchodů vede ke svatyni. Dva „dolmeny“- kameny jsou umístěny v centru kameného kruhu ve Stenness. Zde se nachází zbytek verandy nebo vchodu, jenž měl vést do dřevěné konstrukce, která kdysi stála před kameným kruhem.
Tyto spojitosti by mohly být významné mnoha způsoby.

Byly tyto struktury domem, symbolizujícím život? Nebo byly, podobně jako Maeshowe symbolem smrti? Nebo spojením obojího, jenž mělo být vyzdvihnuto? Pro zatím se zdá, že interiér byl do struktury Deset vložen až dlouho po jejím postavení. K odpovědím na otázky však povede ještě dlouhá cesta třídění a datování nalezených vzorků. „Mít jenom jednu takovoutu struktutru jako je Struktura Deset by bylo úžasné,“ říká Nick. „My nemáme jen jednu, nýbrž dvě. Struktura Osm nám ukazuje nádherné kamenné pilíře, které na svých bedrech nesou přez sedm metrů vysoký interní prostor. Nakonec jsme zjistili, že máme několik takovýchto budov, jež byly postaveny ve stejnou dobu a ukazují krásu a důležitý význam tohoto místa.“

Neolitický střed zájmu?

Rozmanitost zbytků keramiky a dekor zobrazený na nádobách je velice podobný tomu, jenž byl nalezen v Skara Brae. Nález napovídá, že byla struktura Deset navštěvována několika druhy různých komunit. Možná dokonce všemi lidmi doby kamenné z Orkney. Nick říká: „Díky vykopopávkám víme, že jednotlivé skupiny lidí mohly v tuto dobu produkovat jen velice omezené množství keramiky. Takové množství keramiky, jež jsme zde našli naznačuje, že by mohla být donesena až z hodně vzálných míst.“ Nález musíme vnímat v širších rozměrech, abychom mohli získat objektivní pohled. Například vykopávky u Durringtovy zdi v Anglii, nám odkryly část obydlí, o kterém se zprvu myslelo, že se jedná o příbytek lidí budujících Stonehenge. Po bližším průzkumu však bylo jasné, že tomu tak není. Přiklonilo se k možnosti, že budova sloužla k rituálním účelům. Podle všeho byla Durringtonova zeď částí obydlí, jež působylo jako poutní místo pro lidi, jenž zůstaváli po rituálnech ve Stonehenge například na hostinu. Šlo o to samé u struktury Deset? Tato myšlenka hezky zapadá do teorie Dr Colina Richardse o Prstenu Brodogaru. Ten jej bere jako rytuální stavbu různých komunit z celé Orkney, jež se scházeli ve struturách.

Bohatsví umění doby kamenné

Během vykopávek bylo odkrto mnoho kusů neolitického „umění“. Během pozdního pátečního odpoledne byl nalezen kus vyřezávaného kamene. Deska byla pokryta vertikálními a horizontálními zanky. Pravděpodobmě zhotovenými šípem. Všechny zářezy  směřovaly dolů. Během psaní tohoto článku, byly objeveny další čtyři dekorativní kameny. Některé přímo ve zdi. Jiné zhroucené v malých kusech na zemi. „Máme zde celé spektrum neolitského umění,“ sděluje Nick. „Od jednoduchých dekorací, až po složité motivy. Samozřejmě, že nejsme doposud schopni říci, zda šlo jen o dekoraci nebo měly jednotlivé kresby určitý smysl. Také mohlo jít jen o osobní značku.“

Ale i přez to, že si nemůžeme být zcela jisti obsahem toho umění, pouhá čistota,  jakou byly tyto práce udělány, ukazuje na význam tohoto místa. Například v Sakara Brae, byla většína dekorací nalezena jen na dvou „speciálních“ místech. Tyto domy byly ozančeny jako dům Osm a Sedm. Stály oddděleny od ostatních.  Jejich architektura se odlišovala. Pravděpodobně měla výzdoba více než jen dekorativní účel. „V tomto případe,“ upozorňuje Nick, „by zde všechny struktury byly něčím „zvláštní“. Šlo by o něco více, než jen o obydlí. Pokud se zaměříme jen na uměleckou stranku, máme před sebou něco, co mělo opravdu velkou důležitost.“

„Velká zeď“ se stává ještě větší

Konečně! Nechvalně proslulá „Velká zeď Brodgraru“ se stala ještě větší! Minulý rok byla objevena čtyři metry tlustá zeď. Tento nález, společně s geofyzikálními scany, dokozazuje lidské stopy i v okolí Prstence Brodgaru.
Zeď zcela odděluje lidskou aktivtu od pustiny. Napovídá, že oddělovala neolitický svět živých od světa mrtvých. Zeď vedla napříč kruhem a vytvářela zcela jasnou hranici mezi jihovýchodem a severozápadem. Vykopávky z roku 2008 odkryly v těsné blízkosti této zdi příkop. Překvapením bylo, že ke zdi byla přidělána další, dva metry tlustá, zeď. Nick předpokládá, že tato druhá část zdi byla postavena až později. Pravděpodobně poté, co se první zeď buď rozpadla nebo byla rozebrána. Kromě toho, se mohlo jednat pouze o snahu ještě více monumentalizovat původní konstrukci. Pozdější výzkumy ukázaly, že k této zdi mohly být připojeny i další stavby. Část výhně zde objevené, byla využívána až do konce neolitu a možna i v počátcích doby bronzové. Poté se rozpadla severozápadním směrem.