Čištění a konzervování mincí část.1

Kategorie: Mincovnictví - Numismatika

Lovcové a ostatní jinak "postižení" kolegové, v tomto oboru jsem naprostým nováčkem, ale když se pro něco nadchnu, pak se snažím získat a také předat maximum informací. Již po prvním kopnutí a vyjmutí mince ze země jsem zjistil, že se budu muset věnovat čištění a to ne ledajakému. Z tohoto důvodu jsem začal hledat informace co a jak udělat. A víte sami, že co "lovec" to jiný názor.

Rád bych Vám všem chtěl nabídnout sérii článků, která rozebírá čištění a konzervaci mincí ze všech stran. Materiál není z mé hlavy, jen je upraven, tak aby nám všem byl uceleným průvodcem.

Každý z nás si z něj vezme to své a samozřejmě to není dogma, kterého bychom se měli držet, ale pouze navržená cesta, tak mne prosím nekamenujte. Čistící chemické lázně záměrně uvedu, až po námi nejčastěji nalézaných mincích, aby se z Vás nestali chemici amatéři, než budete alespoň tušit na co lázně použít.

Seriál se bude skládat z 9 částí:

1) Úvod, tvrdost a hustota materiálu
2) Obecné základy čištění mincí
3) Měď
4) Čistící lázně
5) Zlato + Stříbro
6) Nikl + Zinek
7) Železo + Hliník
8) Cín + Olovo
9) Konzervace

ÚVOD

Denně přibývá informací o zhoršujícím se životním prostředí, ekologickými problémy se začíná lidstvo zabývat stále intenzivněji. Snahou je zajistit pokud možno zdravé prostředí pro člověka, pro živou přírodu.
Bohužel i lovec numismatik stále častěji zjišťuje, že ani jeho sbírka nezůstane před škodlivými vlivy prostředí uchráněna, pokud pro to něco neudělá. K čemu bylo dříve zapotřebí celých staletí, dnes postačí desítky let, někdy ještě méně. Stačí prohlédnout si muzejní expozice mincí. Vystavené stříbrné mince často připomínají spíše cín, nebo olovo.
Nově vydávané stříbrné jubilejní mince vypadají nově nejdéle rok. Stále častěji vznikají oxydační skvrny, zejména na mincích z méněhodnotného stříbra, jsou zcela běžné. Mince z obecných kovů na tom samozřejmě nejsou lépe.

Dříve zůstávaly mince desítky let, ať už byly v depositáři, nebo vystaveny, prakticky bez viditelných změn. Dnes jedině snad zlaté mince mohou s úspěchem zhoršujícímu se prostředí čelit. Ty však většinou představují, co do počtu kusů, nepodstatnou část sbírky.

A tak po čase zpravidla každý sběratel mincí i medailí nutně dospěje k rozhodnutí, že svůj sběratelský materiál bude čistit a konzervovat. Protože se jedná často o cenné položky, které by neodborným zásahem mohl poškodit nebo i znehodnotit, hledá poučení v odborné literatuře.
Za posledních 15 až 20 let pokročila chemie výrazně kupředu a i znalosti a zkušenosti lovců numismatiků se prohloubily. To všechno jsme se snažili do jednotlivých kapitol promítnout. Seznámíme se tedy s metodami nejen klasickými, ale i moderními.

Je třeba však hned v úvodu připomenout, že názor na některé používané metody není ani mezi odborníky jednotný. I E. Nohejlová v Základech numismatiky mimo jiné uvádí, že „na jednom místě se dosud používá způsobu, který je na jiném místě odsuzován“.

V příručce uvádíme pouze ty metody, které jsme sami s úspěchem odzkoušeli. Pokud vede k cíli více cest, dali jsme přednost té, která je schůdnější i pro laika a nechemika pokud možno vlastními silami a dostupnými prostředky.Je samozřejmé, že veškeré určovací, čistící a konzervační práce bude každý provádět na vlastní nebezpečí, ale pokud stanovené postupy dodrží, žádné nebezpečí numismatickému materiálu ani jemu nehrozí.
Snažili jsme se nezabíhat do odborných detailů, nejnutnější teorie je pouze tam, kde je to nezbytné k objasnění některých změn na mincích, případně k zdůvodnění určitého postupu apod.

V příručce uváděné metody se vedle mincí vztahují v plném rozsahu i na medaile a další numismatický materiál, jako jsou žetony, různé kovové známky apod., a to jak ražené, tak lité.Bezpodmínečně nutné však je před zahájením práce znát složení kovu, ze kterého je předmět zhotoven. U mincí získáme zpravidla potřebnou informaci v katalogu, u medailí nám bude často vodítkem zkušenost a cit pro materiál. Přesto se nám občas stane, že budeme na pochybách, o jaký kov či slitinu se jedná. Nezbude, než se pokusit o jeho určení.
U numismatického materiálu však musíme předem vyloučit metody běžně v klenotnictví, které zpravidla spočívají v napilování předmětu a následném zkoušení kyselinami či jinými látkami.

Proto v kapitole o hustotě uvádíme jednoduchou, i když dosud málo používanou metodu, tzv. vážkovou analýzu, pomocí které se nám ve většině případů podaří příslušný kov určit a která nezanechá na zkoumaném předmětu žádnou stopu.Medaile z drahých kovů bývají zpravidla puncovány. Abychom dokázali správně určit ryzost, je příručka doplněna i puncovními značkami, a to nejen československými a rakousko-uherskými, ale i puncovními značkami některých sousedních států, s jejichž numismatickými památkami se i československý sběratel může setkat.
A protože se může stát, že se nám přes veškerou snahu nepodaří zkoumaný předmět blíže určit a budeme tak případně odkázáni na odbornou expertizu někoho zkušenějšího, či přímo některého profesionálního pracoviště, připojujeme i nový jednoduchý návod na rychlé a snadné zhotovení dokonalého otisku, přestože tato problematika souvisí se zaměřením příručky jen okrajově. Ale je vždy nesrovnatelně výhodnější riskovat poškození nebo i ztrátu prakticky bezcenného otisku, než případné numismatické vzácnosti.
Nezanedbatelný význam pro numismatický materiál má i způsob jeho uložení, proto i tuto okolnost stručně popíšeme.
A než se pustíme do práce, mějme na paměti, že většinou nestačí pouhé přečtení návodu, postupy je třeba si osvojit a do problematiky vniknout. Jen tak nás výsledek našeho snažení plně uspokojí.

TVRDOST MINCOVNÍHO MATERIÁLU

Důležitou vlastností mincovních kovů je i jejich tvrdost. Čím je vyšší, tím menší je opotřebení mincí oběhem.
Ale i při čištění mincí je tvrdost důležitá, neboť ovlivňuje výběr mechanických čistících pomůcek. Tvrdost kovů lze zkoušet několika různými způsoby, každému z nich pak odpovídá určitá stupnice.
Pro naši potřebu je však údaj o tvrdosti jednotlivých čistých kovů nedostačující, a to ze dvou důvodů. Jednak v mincovnictví převažují slitiny, u kterých je obtížné tvrdost vyjádřit, a tak ji příslušné tabulky ani zpravidla neuvádějí, jednak i v případě použitého čistého kovu se obecný údaj o tvrdosti většinou liší od skutečné tvrdosti mince z něho ražené.
Rozdíl si vysvětlujeme tak, že při ražbě dochází k výraznému zhutnění materiálu, takže vyražená mince je tvrdší než střížek před ražbou. Zanedbatelná není ani skutečnost, že ke změně tvrdosti dochází i v důsledku tepelné úpravy střížku při ražbě. Zahřátím střížek změkne, ražba je snazší a dokonalejší, po vychladnutí se původní tvrdost vrací, postupem času ji dokonce u některých materiálů předčí.
A tak se ukazuje z hlediska numismatiky jako nejpraktičtější znát tvrdosti jednotlivých reálných mincí.
Podařilo se to modifikací Brinellovy metody. Použili jsme ocelovou kuličku, kterou jsme lisovací silou 4000 N vtlačovali do mincovního pole jednotlivých mincí. Velikost ocelové kuličky i lisovací síla zůstaly po celou dobu zkoušek konstantní.

Výsledkem jsou různě velké jamky, geometricky nazývané kulové úseče, vytlačené do zkoušených mincí. Čím větší jamka, tím měkčí kov. Průměry jednotlivých kulových úsečí jsme změřili Brinellovou lupou, dosadili do příslušného vzorce a vypočetli objem vytlačených jamek u jednotlivých mincí v mm3.
Ve všech případech jsme použili reálné mince a to zejména kompletní korunovou měnu od r. 1892 po současnost. Pouze v případě platiny jsme z pochopitelných důvodů zkoušeli místo mince ryzí platinový plech síly 1,5 mm a v případě cínu a olova nám pak posloužily medaile.
Pro naši potřebu je z praktického hlediska velice důležitě znát i tvrdost mosazi, ze které jsou zhotoveny drátky mosazných kartáčů, numismatiky občas používaných. V návaznosti na mince jsme proto provedli stejným postupem i zkoušku tvrdosti tohoto materiálu.

Z výsledků sestavená tabulka nám dává přehled relativní tvrdosti jednotlivých mincovních kovů. Možná budeme i překvapeni, když se s touto tabulkou blíže seznámíme, pro některé případy budeme i těžko hledat teoretické vysvětlení. Zarazí nás například, že stříbrné mince stejné ryzosti mají různou tvrdost. Tady se musíme spokojit s konstatováním, že se jedná o mince z různých období i mincoven, kdy každá mincovní huť má svoji technologii, lišící se třeba jen zlomky procent použitých příměsí i způsobem tepelného zpracování, které však ve svých důsledcích konečnou tvrdost mince ovlivňují.
Rozhodující jsou však experimentální zkoušky, které opakovaně umístění každé mince v tabulce potvrdily.
Naopak nás asi nepřekvapí, že tabulka začíná platinou, která je nejtvrdší, a že ji uzavírá olovo, které je bezkonkurenčně nejměkčí.

Vedle všeobecné orientace, která je pro každého lovce numismatika nepochybně důležitá, nám tedy tabulka tvrdosti mincovních kovů napoví, kdy můžeme uvažovat o použití mosazného kartáčku při čištění mincí.
I když kovů tvrdších než mosaz je v tabulce uvedeno hodně, neznamená to v žádném případě, že značneme mosazným kartáčem čistit bezhlavě jednu minci po druhé.
Je totiž jedna důležitá okolnost, kterou musíme nejprve uvážit. Prakticky na každé minci je patina, i když třeba někdy téměř neznatelná, jen jakoby nádech, který si ani neuvědomujeme. A právě na patině se může použití mosazného kartáčku projevit nepříjemným poškrábáním, protože patina je zpravidla měkčí než základní kov, na kterém neulpívá dostatečně pevně, a hlavně má jinou, většinou tmavší barvu. A tak i když mosazné drátky základní kov nepoškodí, mince může vyhlížet jako poškrábaná.

Budeme proto vždycky dobře rozvažovat, než se pro použití mosazného kartáčku rozhodneme. Zpravidla to bude až po vyčerpání všech ostatních možností a čištěné mince budou patřit k těm běžnějším, převážně tedy ze železa, zinku, mědi, mědiniklu a niklu.Panický strach však z použití mosazného kartáčku přesto mít nemusíme. Stačí, budeme-li se řídit citem a postupovat rozumně, a brzy poznáme, že varovné vykřičníky, které použití kovového kartáčku často provázejí, bývají přehnané.

Jiná je samozřejmě situace, pokud se týče kartáče ocelového, tomu se velikým obloukem vyhneme. Vznikly by škody skutečně nenapravitelné. Věřme však, že i začátečník je v tomto směru již poučen.
Ale pokud jde o kartáček mosazný, brzy zjistíme, že jsou případy, kdy je nenahraditelný. A většinou budeme příjemně překvapeni výsledkem.
Snad ještě dodejme, že mosazné kartáčky mají průměr použitých drátků buď 0,15 mm, nebo 0,2 mm. Máme-li možnost, rozhodneme se pro drátky slabší, jemnější.

Tabulka tvrdosti mincovních kovů

HUSTOTA MINCOVNÍCH KOVŮ

Hustota je důležitá fyzikální veličina, které nám udává hmotnost objemu 1 m3 dané látky v kilogramech, jednotka kg/m3.V literatuře, zejména starší, se setkáme s ekvivalentními výrazy, jako např. specifická váha, měrná hmotnost apod., většinou vyjádřenými pohodnějšími jednotkami, (g/cm3, případně kg/dm3), které takto vyjádřeny, avšak bezrozměrně, udávají zároveň tzv. relativní hmotnost, vyjadřující, kolikrát je větší nebo menší hmotnost určité látky než hmotnost stejného objemu destilované vody při 4° C, (při této teplotě je hustota vody maximální a je rovna přesně 1 kg/dm3).

Hustota je jedna z vlastností, charakterizujících čisté látky, tj. chemicky jednoznačně definované prvky nebo sloučeniny.Určitá hodnota hustoty tedy odpovídá např. i jednotlivým čistým kovům. Avšak u slitin nelze hustotu předem přesně stanovit, ani když známe přesně složení i hustoty jednotlivých složek, proto bývají hodnoty hustot technicky důležitých látek i chemických individuí tabelovány.

Z hlediska numismatiky je pro nás důležité znát hodnoty hustot mincovních kovů, proto je v této kapitole uvádíme v tabulkách. Tyto údaje nám totiž usnadní naše rozhodování, zda např. zkoumaná medaile je zlatá, nebo jen pozlacená, zda novoražba čtyřdukátu Františka Josefa I. je skutečně ryzosti 986/1000 a ne 900, 750, či dokonce 585/1000, nebo i méně, a tak podobně. Bezpečně tedy rozlišíme drahý kov od obecného, a to nejen u ražeb ze zlata.
Metoda, kterou použijeme a s níž se dále seznámíme, je jednoduchá, spolehlivá a nedestruktivní, což je zejména v numismatice nesmírně důležité. Této hydrostatické metodě říkáme také vážková analýza, nebo metoda dvojího vážení.

Závěs pro hydrostatické vážení

Obr. č. 1 Závěs pro hydrostatické vážení

A jak už název napovídá, neobejdeme se bez vah s přesností vážení min. 0,1 g, které ostatně vedle lupy a posuvného měřítka patří mezi základní pomůcky numismatika.
Dále budeme potřebovat tenký silonový rybářský vlasec pro navázání mincí, nejlépe o Æ 0,1 mm, a vhodnou skleněnou nebo jinou průhlednou nádobku, umožňující svými rozměry umístění nad misku vah, jak ukazuje obrázek č. 3.
Nejprve zkoumanou minci opatříme závěsem ze zmíněného silonového vlákna podle obrázku č. 1. Je možný samozřejmě i jiný způsob navázání, na výsledek vážení to nemá vliv. Poté minci zavěsíme na jedno rameno vah a zvážíme, jak znázorňuje obr. č. 2.
Zjištěnou hmotnost označíme M1 a poznamenáme si ji. Minci necháme zavěšenou, ale podstrčíme pod ní průhlednou nádobku s vodou a to tak, aby byla celá mince bezpečně ponořena ve vodě a nedotýkala se stěn ani dna nádobky, jak znázorňuje obr. č. 3. Nádobku s vodou můžeme držet rukou, v případě častějšího vážení si zhotovíme vhodný můstek, na který nádobku postavíme. Minci ponořenou ve vodě opět zvážíme. Zjištěná hmotnost, kterou si označíme M2, bude menší než při vážení na vzduchu.
Rozdíl obou hmotností je síla, kterou je těleso ponořené v kapalině podle Archimedova zákona nadlehčováno. Pro naše účely můžeme zanedbat korekci na teplotu vody i hmotnost silonového vlákna a považovat rozdíl hmotností mince vážené na vzduchu a ve vodě přímo za její objem.
Hustotu pak vypočteme podle vzorce:

Vzorec

Pro názornost si uveďme konkrétní případ v reálných číslech. Poslouží nám běžná stříbrná pětikoruna z období vlády Františka Josefa I.

Váhy

Obr. č. 2 Vážení na vzduchu

Vážení

Obr. č. 3 Vážení ve vodě

Zvážením na vzduchu zjistíme její hmotnost M1, která je 23,9 g. Hmotnost zjištěná vážením ve vodě M2 je 21,6 g. Hustotu uvedené pětikoruny zjistíme, když vyšší hmotnost, v našem případě 23,9 g, dělíme rozdílem obou hmotností, tedy číslem 2,3. Výsledkem je hustota zkoumané mince, v tomto případě tedy h=10,3.
Nahlédnutím do tabulky č. IV. zjistíme, že se jedná bezpečně o minci stříbrnou, minimální ryzosti 900/1000. Záměnu s olovem, které v tabulce hustot č. I. se stříbrem sousedí, jistě i při minimálních zkušenostech dokážeme vyloučit.

Tabulka



Pro zajímavost uvádíme v tabulce č II. hustoty náhodně vybraného numismatického materiálu, zjištěné popsanou metodou, kde byla vzata v úvahu korekce na teplotu i hmotnost závěsu a váženo s přesnosti na čtyři desetinná místa.
Díky vysokým hustotám drahých kovů, jako je platina, zlato a stříbro, poskytuje uvedená metoda nejspolehlivější výsledky právě v těchto případech. Tak například zejména u binárních slitin zlato - měď lze určením hustoty materiálu zjistit ryzost s vysokou přesností a bezpečně tak rozeznat např. pravost zlatých mincí, (viz např. tabulku II. položky č. 33 a 36) a to bez jakéhokoliv sebemenšího poškození mince porovnáním zjištěné hustoty s údaji v tabulce III.

Tabulka

Slitiny zlata s jinými kovy, např. zlato - nikl, zlato - palladium a další nejsou v mincovnictví obvyklé, proto jejich hustoty neuvádíme.
Při pečlivé práci můžeme rozlišit i ryzosti stříbrných slitin, uvádíme proto v tabulce IV. přehled hustot binárních slitin stříbro - měď, jakožto nejběžnějšího mincovního kovu.
Rozdíly hustot mezi raženým a litým materiálem jsou menší než 1 %‚ což je zanedbatelné. Popsanou metodou můžeme tedy rozpoznat mince i jiné předměty zhotovené z obecných kovů, jakož i předměty postříbřené nebo pozlacené (doublé, plaqué), neboť jejich hustota je vždy nižší než 9.
Při stanovení hustoty popsanou hydrostatickou metodou je však třeba vyloučit předměty duté nebo takové, jejichž členitost vylučuje dokonalé odstranění uzavřených vzduchových bublin na ponořeném předmětu.



Pokud máme k dispozici srovnávací numismatický materiál, což je v numismatice dosti časté, zvýší se podstatně pravděpodobnost určení např. falz nebo jiných napodobenin, lišících se ryzostí.
Závěrem této kapitoly zbývá vyslovit přesvědčení, že nám popsaná metoda může ušetřit mnohá zklamání, někdy i finanční prostředky, a to i v souvislosti s předměty nenumismatickými.

Chcete také najít nějakou historickou minci? Prohlédněte si naše detektory kovu.

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

http://gorila.netlab.cz/coins/jan-bukvic-cisteni-a-konzervace-minci-cz.pdf

:-)

Presne tak bude to tady cele at je to prehledne pro vsechy, stale se resi co a jak cistit a toto je ucelene a rozumne zpracovane.

Pane Kotas, je chválihodné, že se chcete podělit o své poznatky s čištěním mincí, ale tento způsub, velice zlehčeně řečeno, je nešťastný. Obávám se, že v tomto případě nepomůže ani citace zroje...
o:-)

Me to prijde docela jako zlodejna, proc si jsem nedal rovnou odkaz na tu knziku, kdyz je to cele jen zkopirovane :(

Oceňuji, že jsi si dal práci, ale taky mi to hlava nebere, proč to děláš. Kdyby jsi měl vlastní zkušenosti s čištěním a chtěl se podělit o originální postupy, porovnával metody apod., tak bych to právě pochopil. Ale není toto plýtvání energií?

Chtěl jsem někde začít a na to navázat srovnání uváděných metod + metod různě posbíraných např.: čištění Cu mincí pomocí Chelatonu, kyseliny citronove, kyseliny fosforecne, elektrolyzou, pouze vodou a vyvolat nad těmito postupy diskusi. Ne všichni si zmíněné informace jsou schopni dohledat, proto jsem myslel, ze tento "začatek" by mohl byt zde uveřejněný formou článků a ne pouze odkazu. Jak vidím dle reakcí zvolený postup není dle Vás asi moc šťastný, tak ještě prodiskutuji s povolanějšími a uvidím zda nepřehodnotím a nezveřejním pouze srovnání metod s odkazem na ono pdf.

V administraci máme ještě 4 díly co s nimi?

Kritizovat je snadné ;-) ale já ocenuji tu snahu a že si s tím dal tu práci a ne všichni vědí, že je knížka od Bukvice. Tak že za mě, proč ne :-D třeba to pár hledačům pomůže.

Máro, dal bych je do archívu, sekce čištění. Kdo chce tak si to tam najde a kdo to číst nepotřebuje tak to ani otvítat nebude.. ;-) :-)

Když už nic jinýho, tak snaha by se měla ocenit, takže díky za to!

To endy: do archivu to jde automaticky. Obecně, já jsem to neznal a především 4 část je pro mě velice hodnotná. Jelikož tam mám co otestovat. ;-)

I když je to opsaný tak není špatnej nápad dát to někam sem, pro ty co to neznají. Maximálně bych někam napsal zdroj. Taky bych potřeboval nějakej dobrej návod na čištění měďáků. Mám pár pěknej, bezcenejch kousků co bych si rád vyčistil. Naposledy jsem zkoušel natřít minci Lakostanem, max. pět minut. Pak jsem to zneutralizoval v octové vodě. Minci jsem celkem pěkně vyčistil bez poškození patiny ale bohužel při neutralizaci v octě dostala nějaký namodralý nádech :-D.

Za mne díky,rád si počkám na rozuzlení 8-)

Zdravím všechny, jsem rád, že jsou i pozitivní názory ;-) Zdroj je samozřejmě uveden, ale jako vždy až na konci takže v devátém článku. Nicméně kvituji připomínky ohledně testů. Sám připravím testy na měď. Porovnám výsledky čistění (kyselina citronová, kyselina fosforečná, Chelaton 3, elektrolýza, solvina, voda - tyto jsem zkoušel, případně vítám další nápady nebo pomoc aby byl materiál obsáhlejší). S ostatním čištěním nemám zkušenosti, takže rád od Vás přivítám pomoc a zapracuji do článků.
Elmara: druhý díl se může zveřejnit jak je, třetí dodám úpravy o testy, a každý další pak také pokud někdo nabídne své zkušenosti, které bychom mohli zapracovat.
CheGuevara: tvou pomoc rád využiji a zařadím do článku 5 (zlato + stříbro)
Přivítám návrhy i pomoc. Kontakt na mě je: riors@riska.cz skype:RiorsCZ

Tak tenhle článek vypadá tak luxusně, že musim napsat komentář dřív než ho přečtu :-D :-D

No tak po přečtení článku a hlavně komentářů z toho mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem se dozvěděl něco zajímavého (ač přísně vzato ne nového, prostě opakování fyziky základní školy), na druhou stranu pokud je článek vytvořený pomocí ctrl+c - ctrl+v, nemůžu autorovi vyslovit pochvalu. Pochvalu by v tom případě zasloužil pan Bukvic. Ale já jeho knížky nečetl, takže to nemůžu posoudit.

I přesto, že knihy pana Bukvice jsou už staršího data, předpokládám, že fyzikální zákony platí dnes stejně jako tenkrát. Proto s aktuálností této části seriálu nemám nejmenší problém. Stejně tak jako s faktem, že článek čerpá z díla někoho jiného. Autor na tuto skutečnost na začátku upozorňuje. Otázkou však stále zůstává, do jaké míry je text upraven a do jaké míry zůstal v původním znění. Dále bych očekával, že zdroje budou uvedeny na konci každé části, nikoliv až na samém konci seriálu. Pak by to totiž mohlo vypadat (při nějaké nešťasté formulaci), že z daných zdrojů čerpá pouze ta poslední část a ne i všechny předchozí.

Pokud jsou v dalších částech skutečně i autorovy osobní poznatky, rád bych si přečetl seriál celý. Pokud ne, tak děkuji mnohokrát, spokojím se s tou výše zmiňovanou knihou ;-)

Ještě bych rád zareagoval na ty, co píší, že snaha se cení. To je právě jádro pudla, jak moc se autor snažil sám a jak moc pouze kopíroval. Protože kdyby to měly být pouze zkopírované části nějaké knihy, tak to moc snahy nevyžaduje. ;-) Ale samozřejmě pokud to budou rady z knihy konfrontované s vlastními zkušenostmi, tak je to naprosto v pořádku, nic jiného bych ani nechtěl. Velmi těžko se dají na tomto poli vymýšlet vlastní originální metody, tím spíše, když je autor začátečník. Naopak porovnání nějaké teorie v knize s praxí (hlavně ty fotky!) bych jenom uvítal, protože tím může autor řadě lidí ulehčit práci při hledání těch správných metod k čištění. ;-)

Supr článek. Až na nejspíš neuvědomělé chybky rozhodně palec :-) rozhodně pokračuj a věřím že to busde stát za to ;-)

"Na... moralisty... kašli." Nač si otravovat život morálkou, hlavně, že mám z věci prospěch... výborně pane Itale.

Všechny výrazně negativní komentáře byly napsány před Riorsovýn vysvětlením, takže bych se do nich nenavážel jakožto do všeználků atd., protože v době, kdy vznikaly, byly k věci a jejich autoři měli naprostou pravdu. Jinak já jsem nekomentoval článek, ale vaše povzbuzování k chování ve smyslu: "Autorská práva? Pchá, tohle je internet..." Oním prospěchem jsem nemyslel prospěch autora článku, nýbrž jeho čtenářů, a co se mého výkřiku týče (že byl zbytečný si nemyslím; že byl marný, s tím počítám) - ano, byl myšlen vážně.

Ital1981: Po tomhle komentáři, který ignoruje vše mnou napsané, jsem si musel tu knížku najít a porovnat to. Celá tahle část je slovo od slova okopírovaná. A to mi tady připadá zcela zbytečné. Stačilo přece před svůj vlastní text přidat poznámku ve smyslu, že pro úplné začátečníky je vhodná kniha Jan Bukvic: Čištění a konzervování mincí. Ta druhá část je úplně to samé, prostě zkopírovaný text z knihy. Akorát vynechal dost dlouhou část o puncování. Jak jsem napsal výše: vlastní zkušenosti uvítám, ale okopírovaná kniha mě fakt nezajímá ;-)

Jaký zdroj? Si normální Itale? Ty si myslíš, že když konmpletně okopíruješ něčí dílo, něčí knížku i s obrázkama a napíšeš tam zdroj, že jsi jako z obliga? Říkají Ti něco autorská práva?

Mě samotnému tady zveřejnil článek, který jsem psal pro časopis Mince a Bankovky a nějaký šulibrk udělal jenom CTRL+V a CTRL+C a napsal tam pod to zdroj: "internet". To si jako myslíš že to je naprosto normální? Ne opravdu to není normální a rozhodně nestačí, že tam uvede zdroj, když to kompletně zkopíruje i s obrázkama! Zdroj se uvádí, pokud cituješ přímo něčí knihu - ale jen její odstavec, nikoliv celou knihu! Takže si laskavě vyndejte hlavy ze zadku, než se to začne řešit právně, jelikož toho už mám vážně dost.

Pokud tady uživatelé nemají dostatek inteligence aby vytvořili vlastní články s pomocí takovéto a podobné literatury (s pomocí, ne když to komplet zkopírují) tak to je holt asi problém. Tady si kopíruje kdo chce co a omluva "ono to stejně koluje na internetu" nebo "je to lepší než kdyby seděl u televize" opravdu není žádný právní argument. Představte si, že byste třeba 10 let tvořili nějakou knihu a pak by přišel nějaký trouba a celé to hodil na net a uvedl by tam akorát - toto napsal "autor". Věřím že by Vám to nejenom zvedlo mandle a otevřelo kudlu v kapse. Ne, toto rozhodně není v pořádku v žádném směru.

ridge: Přesně tak.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru