Dopis z Irska: Záhada Fulacht Fiadh

Různé verze vysvětlení použití zajímavých staveb z doby bronzové se objevují po celém Irsku a Británii. Archeologové si však dodnes nejsou jisti jejím účelem.

Jednoho typicky mlžného irského rána, jen kousek od středověkého města Athenry v hrabství Galway, archeolog Declan Moore otevírá kufr svého auta a vyzívá mě, abych si vzal pár Wellingtonů (holínky). „Věř mi, budeš je potřebovat“, ujišťuje mě, když přecházíme parkoviště a přelézáme plot nedalekého pole.
Moore mě vede navštívit neodkryté fulacht fiadh (vyslovováno „fulahk fíad“), nebo fulachtaí fia v množném čísle, nejběžnější typ prehistorického archeologického naleziště v Irsku. V sousední Británii spíše známý jako Spálený pahorek. Jen v Irsku se nachází téměř 6 000 nalezišť fulacht fiadh. Jak se brodíme podmáčeným polem, Moore ukazuje na malou říčku. „Většinou se nacházejí v blízkosti vody nebo bažin.“, vysvětluje.

Když dorazíme na místo, Moore poukazuje na základní rysy fulacht fiadh – pahorek tvaru podkovy z hlíny a kamení obklopující jámu dostatečně velkou, aby se v ní dalo zaparkovat malé auto. Moore vylézá na čtyři a půl stopy vysoký (cca 135cm) kopec a rychle odhrabuje hlínu, aby odkryl vrstvu kamení. Ukazuje do jámy. „Kdybychom prováděli vykopávky, našli bychom tam žlab zasazený do země“, říká. Trvá nám pouze 15 minut než zcela prozkoumáme možné pohřebiště. 

Ačkoli je běžně k nalezení a lehce rozpoznatelné, zůstává fulacht fiadh zahaleno tajemstvím. Archeologové se nedokáží shodnout na tom, jaký měly původní účel. Bylo už navrhnuto mnoho teorií. Například výroba jídla nebo látek, koupání či Moorova osobní hypotéza, výrobna pradávného mikro pivovaru. Ale absence předmětů podporujících jakoukoli z těchto činností vrhá na spálené pahorky tajemný stín.  „Naleziště fulacht fiadh se běžně datují do střední doby bronzové (1800 př. n. l.). Stavby se vyskytují osamoceně, ale jsou i případy skupin po dvou až šesti od sebe vzdálených přibližně 16 stop (4,8 m), které vytvářejících archeologický komplex. „Většina z nich jsou izolovaná. Pouze několik je součástí osady“, říká Emer Dennehy, irský archeolog z agentury pro stavbu železnic, který se fulacht fiadh zabývá. Stále nevíme, zda byly spojeny se sezónním používáním loveckých skupin nebo jestli se užívali ve spojení se stálou osadou umístěnou někde jinde. Bylo by příhodné objevit tato místa blízko vodnatých oblastí, které by nebyly vhodné k bydlení.

Volba zavodněných oblastí dovolovala charakteristickým korytům nalezeným uprostřed těchto staveb, aby se sama naplňovala. Buď proto, že byla umístěna pod úrovní hladiny vody nebo proto, že byla postavena přímo nad pramenem. Ačkoli se mohou lišit v rozměrech či tvaru, mnoho koryt je zhruba pravoúhlých a přibližně 5 stop dlouhých (cca 145cm), 4 stopy širokých (cca 120cm) a 2 stopy hlubokých (cca 60cm). Většina z nich nejsou nijak obkládaná. Avšak přibližně 30 procent je obloženo jílem, dřevem nebo plochými kameny. Okolo koryt jsou pahorky do tvaru U sestavené z kamene. Tyto kopečky mohou dosahovat výšky až 6,5 stopy (2m). Většinou jsou asi 3 stopy vysoké (90cm). Z pískovce nebo vápence. Žádný z těchto druhů kamene se v blízkosti fulacht fiadh nenachází. Což znamená, že Irové v době bronzové používali tyto kameny schválně. Podle Dennehyho kopce pravděpodobně zakrývaly krby, kde se kameny, které nesou stopy tepelného drcení, tzv. krakování, zahřívaly. Krakování je také důkazem toho, že po té, co se kameny rozehřály, dávaly se do vody, aby ji zahřály. Dennehy vysvětluje, že kameny které byly zahřáty a rozpadly se, byly odkládány vedle. Jak se postupně kumulovaly, vytvořily okolní násep.  

„Voda v korytě se tak mohla pomocí rozpálených kamenů uvést do varu“, pokračuje Dennehy. Moderní rekonstrukce fulachtaí fia ukazuje, že občasné přidání zahřátého kamene může udržet vodu nepřetržitě v bodu varu. „Můžete si být naprosto jisti, že to bylo používáno k vaření vody“, říká John Waddellm, emeritní profesor archeologie na Národní irské universitě v Galway. „Je to na fulacht fiadh jediná jasná věc.“   
Fulacht znamená v galštině dutina, ale interpretováno irskou literaturou to může znamenat místo na vaření. FIadh znamená divoká zvěř. Ačkoli překlad napovídá, že stavba byla určena k vaření, mnoho archeologů věří, že jde o nesprávný termín. Waddell například podporuje Britský název, totiž spálené pahorky.

Donedávna se obecně věřilo, že fulacht fiadh byl určen k vaření. Michael J. O'Kelly, profesor archeologie na universitě v Cork, prozkoumával v padesátých letech naleziště fulacht fiadh v jihozápadním Irsku a prováděl různě experimenty. Jedním z nich bylo, v rekonstruovaném fulacht fiadh, vkládání zvířecího masa do vařící vody.
Dlouhá kuchařská demonstrace (jedna noha skopového se vařila skoro čtyři hodiny) podnítila přijmout teoreticky fulacht fiadh jako místo pro vaření. V okolí se však nenašli ani kosti, ani jiné zvířecí pozůstatky. Někteří archeologové si také myslí, že Irové v době bronzové dávali přednost opékání masa před vařením. Bylo by to jednodušší a maso by také bylo chutnější. 

Další možné použití fulacht fiadh mohla být produkce textilu. Víme, že barvení bylo používáno v Británii a Severní Evropě, píše Anne-Marie Denver ve své disertační práci o fulacht fiadh na Královské Universitě v Belfastu, v Severním Irsku. Zkonstruovala repliku fulacht fiadh a obarvovala v něm ovčí rouno nazeleno, s použitím rozdrcených břečťanových bobulí. Prala také rouno s pomocí staré moči a provedla experiment zahrnující čištění vlny.
Ale stejně jako s vařením, je jen málo důkazu ve formě předmětů, které by podpořily teorii výroby textilu. U několika vykopávek fulacht fiadh to vypadá, že mohli sloužit jako starověké sauny. I když velmi vzácně, některá naleziště zahrnují možné konstrukce, které mohly být postaveny nad koryty, aby zabránily úniku páry. Možná tedy sloužili jako lázně. Tento nápad ale také postrádá jakékoli důkazy.

Jedním ze zajímavých aspektů debaty je role, kterou hraje experimentální archeologie ve vyšetřování záhady fulacht fiadh. Jak demonstovali O'Kelly a Denvir. Jedno ráno roku 2003, před pokračováním na vykopávkách fulacht fiadh v hrabství Galway, se Quinn potácející se s kocovinou zamyslel a na základě svého stavu zformoval vizi: Možná byla tajemná archeologická stavba používána jako pivovar. Historické důkazy napovídaly, že by to bylo možné. Vzorky analýzy z 9000 let starých hrnčířských nádob nalezených v severní Číně ukazují, že kdysi obsahovaly kvašený nápoj z ovoce, medu a rýže. Důkazy o pití piva na Středním Východě pocházejí ze 4. tisíciletí př. n. l. a obsahují recept na vaření alkoholu v jámě, vyrytý na sumerské desce z roku 1800 př. n. l. Je proto představitelné, že se alkohol vařil ve stejné době i v Evropě.
  
Vaření v irských klášterech (datuje se do pátého století n. l.) bylo ve své době proslulé. „Umění, které tito mniši o vaření alkoholu měli, muselo pocházet ze starších tradic“, připomíná Moore. Fulacht fiadh může reprezentovat bod, ze kterého populární vaření alkoholu v Irsku začalo. Po návštěvě lihovarů v severním Skotsku, Belgii a Německu, kde si osvojili starověké i moderní techniky vaření alkoholu, se v srpnu 2007 Moore a Quinn rozhodli, že si vytvoří svůj vlastní fulacht fiadh lihovar. Zakopali u Quinna za domem dřevěné dobytčí koryto, které bylo asi 5,5 stopy (170cm) dlouhé a něco přes 2 stopy (60cm) široké a hluboké. Naplnili ho vodou a zahřáli, jak jim poradili sládci, za pomoci kamenů ohřátých v krbu na něco přes 153 stupně Fahrenheita (67 oC).  
V nejjednodušší formě se pivo skládá ze sladového obilí, vody a kvasnic. Sladový ječmen, který dostali od místního sládka, přimíchali do horké vody. Po 45 minutách se obilí proměnilo v cukrový sirup, který byl přemístěn do speciálních replik hrnců z doby bronzové. Dále byly přidány kvasnice, stejně jako bez, šišky jalovce a řebíček kvůli aromatu. Nápoj se nechal tři dny kvasit. (Moore a Quinn poznamenávají, že divoce rostoucí kvasnice by také spustily pro starověké sládky proces kvasení.)    

Moore a Quinn proměnili 80 galonů (cca 300 l) vody do 30 galonů (cca 100 l) piva, které mělo měděnou barvu a kouřové aroma. Nebylo to jako pivo, které pijeme dnes. Směs se díky volbě bylinek blížila bylinnému pivu, které bylo populární před zavedením chmelu.  
Když Moore a Quinn poprvé publikovali výsledky svého experimentu v magazínu Archeology Ireland, několik archeologů a domácích sládků podpořili jejich práci. Ale členové skupiny Archeobotany Discussion pochybují o jejich teorii. Poukazují opět na nedostatek vedlejších důkazů na nalezištích. „Takovéto masivní zpracování cereálií by zanechalo pravidelné stopy v archeologických záznamech. Například stopy sladového obilí v rozbahněné půdě“, odpovídá tato skupina na článek v Archeology Ireland. 

Moore a Quinn oponují, že obilí použité v procesu mohlo být použito jako krmivo pro zvířata. Pár také poukazuje na nálezy mlýnských kamenů v okolí nalezišť jak v Irsku tak v Británii. Stejně tak stopy cereálií a pšenice nedaleko dřevěného koryta ve Walesu v roce 2009, podporují jejich teotii.
K obhájení této teorie by stačilo, aby Moore a Quinn nalezli důkazy v podobě keramiky. Nádoby používané ke kvašení by nesly stopy šťavelanu vápenatého. „Většina keramiky nalezená v dané oblasti byla bohužel vystavena přírodním živlům“, upozorňuje Patrick McGovern, archeolog z university v Pensylvánii, který se specializuje na starověké alkoholické nápoje. „Věřím, že lidé z Irska vařili pivo nebo míchali silné alkoholické nápoje. Nebylo však otestováno dostatečné množství vzorků, abychom dostali definitivní odpověď.“   

Bez ohledu na to, zda bude jednoho dne jeho a Moorova teorie uznána Quinn upozorňuje, že experiment vaření piva, dle doby bronzové, oživil debatu nad použitím fulachtaí fia. I když záhada spálených pahorků nebude asi v dohledné době vyřešena, archeologové se zatím mohou shodnout na tom, že fulacht fiadh bylo v době bronzové používáno několika způsoby, z nichž jeden byl možná vaření piva. Quinn skutečně věří, že se toto stane. Nakonec fulacht fiadh skutečně mohlo sloužit k více účelům, jako například moderní kuchyňský dřez. 

Donnehy poznamenává, že vystavění fulacht fiadh byl plánovaný a časově náročný podnik. Komunity toho času cítily potřebu stavět je stále znovu. Lidé v době bronzové měli hluboké povědomí o svém okolí, a pravděpodobně by bylo na škodu si domnívat, že jim fulacht fiadh sloužil pouze jako místo k vaření.   

Související články

• Era doby bronzové
• Kámen z doby bronzové
• Bojiště z ranné doby bronzové
• Pavlopetri
• Nález vzácné zbírky z doby bronzové