Dopis ze Súdánu: Zlato království Kush

Vzpomínám si, jak stojím v teplém pozdním odpoledni na pustém kopci Nubijské pouště v severním Súdánu v březnu 2008. Oranžový písek se táhl v dáli až k zeleným polím a palmám lemujících řeku Nil. Já a mí kolegové jsme právě dokončili úspěšnou druhou sezónu vykopávek, ukládali nálezy a psali poslední poznámky. Naposledy jsem navštívil starověký hřbitov, kde jsme odkryli pohřebiště lidí, kteří žili na okraji ranného Království Kush (asi 1700-1500 př. n.l.).  Hroby a nedaleké naleziště zlata, poseté starobylými brusnými kameny, nám sdělilo hodně o těchto lidech, včetně některých informací o vztahu jejich království s Egyptem, vzdáleném stovek mil na sever.

Sudánští dělníci čistí povrch hřbitova druhého tisíciletí,nyní zatopeného vystavěnou masivní přehrady   

Po provedení průzkumné cesty do Súdánu v zimě 2006 jsme zjistili, jak by naše vykopávky mohly přispět ke objevujícímu se obrazu Kush. Mocného samostatného království spíše než vzdálené egyptské základny, za niž bylo dosud považováno.  Závodili jsme však s časem. Výstavba přehrady Merowe, nějakých 25 mil po proudu od místa, kde jsme pracovali, měla právě zatopit čtvrtý katarakt, 100 mil dlouhý úsek Nilu, který protéká skrz úzké údolí s ostrůvky a peřejemi. Oblast nebyla téměř zdokumentována před započetím archeologických záchranných prací prováděných týmy ze Sudánu, Polska, Anglie, Německa a Spojených států, které začaly před 10 lety. Přidali jsme se proto k mezinárodnímu úsilí zajistit co nejvíce před dokončením stavby přehrady. Během posledních deseti let práce těchto týmů v oblasti budované přehrady naznačovaly, že vliv království možná dosahoval i za Čtvrtý Katarakt, pravděpodobně až 750 mil podél Nilu, což z něj zajisté dělalo hodnotného soupeře Egypta.

V pouhých dvou výkopových sezónách, zhruba 16. týdnů, jsme shromáždili značné množství informací. Naše vykopávky ukázali, že moc Kush spočívala z části na možnosti získávání zlata z písku a štěrku v Nilském údolí. Také jsme objevili důkaz, který osvětlil spojení mezi Kerma (hlavní město království) a vzdálené periférie Čtvrtého kataraktu, nějakých 130 mil vzdušnou čarou, přes zvláště nevlídného pouštního terénu.

Sudánský prospektor (vlevo) ukazuje archeologovi Geoffovi Emberlingovi  současné váhy pro vážení zlata (Bruce Williams)

Kush byl zmiňován ve starověkých egyptských textech a znázorněn v umělecké presentaci jako obchodní partner tak i nepřítel Egypta, začátkem 2000 před n.l. V pozdějších obdobích, bylo zlato z Kush posláno jako pocta faraónům, jak je zobrazeno na zdech hrobky Huy, Egyptského guvernéra  Kush během Nové říše (cca 1330 před n.l.).
Kushiťané, stejně jako lidé z Nubie, kulturně odlišného regionu, který se nachází na místě dnešního jižního Egypta a severního Sudánu, byli známi jako excelentní lukostřelci , kteří dokonce sloužili v Egyptské armádě. Vykopávky v Kermě, provedené americkým archeologem Georgem Reisnerem roku 1910 odkryly město, které , jak víme, bylo ohrazené, obklopující monumentální chrám z blátěných cihel.  Na východním královském hřbitově byly nalezeny čtyři masivní hroby, které obsahovaly až několik stovek lidských obětí. Pozůstatky byly obklopeny tisíci lebek skotu, důležitých symbolů bohatství mnoha současných sub-saharských lidí.  Reisner původně předpokládal, že Kerma byla Egyptskou základnou, jelikož zde nalezl sochy a pečeti scarabů.

Výkopy v Kermě za posledních 35 let a za posledních 10 let ve Čtvrtém Kataraktu začali naznačovat, že ranné Království Kush bylo rozlehlejší než se původně předpokládalo, a že jejich nájezdy do Egypta kolem roku 1650 před n.l. byly vážnou hrozbou hlavnímu městu Théby.  V porovnání s ostatními civilizacemi v regionu, jako byla např. Mezopotámie, ranný Kush ovládal rozsáhlé území a byl schopen shromáždit významnou vojenskou sílu. Přesto se zdá, že království chyběly některé vlastnosti jiných civilizací: měli jen jedno hlavní město (Kerma), neponechali žádné písemné stopy a nevyužívali ve velké míře administrativní náčiní, jako byla pečetidla. Pouze v posledním období království byly používány pečetítka Egyptských scarabů v správních administrativních kontextech hlavního města.
Expedice byla pro mne významným profesním zažitkem. Byl jsem vyškolen v archeologii Mezopotámie a řídil jsem vykopávky v Sýrii. V poslední době jsem dohlížel na instalaci výstavy o starověké Nubii  v Orientálním institutu Univerzity v Chicagu, kde jsem ředitelem muzea.  Byl jsem fascinován krásou regionálních uměleckých tradic, speciálně jejich neobyčejné, ručně dělané keramiky, která ač je slabá jako vaječná skořápka, je nádherně leštěná, nebo vytvarována do přírodních tvarů jako např. tykev, či je pokryta geometrickými vzory. Díky tomu jsem byl inspirován se o těchto lidech dozvědět víc.
 

Polámené brusné kameny lopatkového tvaru pokrývají Hosh el-‚Guruf, oblast starověkého naleziště zlata. Kameny jsou cenné i dnes, protože místní na nich drtí koření a bylinky. (Courtesy Carol Meyer)

Náš tým, skládající se z dvanácti archeologů a studentů, odcestoval do Čvrtého Kataraktu v zimě r. 2007 a znovu v roce 2008 s plánem prací dle povolení, které nám bylo vystaveno Sudánskými úřady, na ploše, která se rozkládala 10 mil podél pravého břehu Nilu a zahrnovala také velký ostrov, který se nazýval Shirri. Skupina, včetně Bruce Williamse, který publikoval devět masivních svazků při Orientálním institutu o záchranné archeologii v Nubii při projektu přehrady Aswan High Dam v 60. Letech, a také studentů z Chicagské univerzity, New Yorské univerzity a univerzity Michiganské.
Ukázalo se však, že naše povolení bylo na území Manasir, jeden ze tří domorodých skupin žijících na Čtvrtém kataraktu. Manasirové se postavili plánům Súdánské vlády, která chtěla domorodce přesídlit, a odmítli povolit archeologický výzkum na svém území. Museli jsme proto přistoupit na náhradní plán, kterým byly práce v rámci velké koncese Polského týmu z Gdaňského archeologického muzea, které vedl Henryk Paner (kterého jsem já začal nazývat „Papa Henryk“, ne kvůli jeho věku, ale protože byl velmi vzdělaný v dané oblasti a byl velmi ochotný se o své znalosti kdykoli podělit). Tým zde pracoval téměř 10 let. Zdokumentoval něco přes 1000 památek a odkryl nálezy všech období. Přesto si badatelé byli vědomi, že nemají šanci odkrýt a prozkoumat všechny oblasti, a tak nám dovolili s nimi spolupracovat v rámci jejich povolení.
Jako archeolog v Mezopotámii, jsem byl zvyklý pracovat na osadách – velkých náspech zvaných „tells“, které značí starověké vsi a města. Ukázalo se, že Gdaňský tým nám může poskytnout oblast v blízkosti vesnice Hosh el-Guruf, takže jsme ji mohli prozkoumat. Na rozdíl od Mezopotámie jsme se nedívali na malé, vyvýšené a kamenné čtyři akry s rozesetou keramikou. Znal jsem to z návštěv jiných oblastí ve Čtvrtém kataraktu, jednalo se o neobyčejně hustou akumulací kulturního materiálu dle Sudánského stylu a byli jsme šťastni že zde můžeme pracovat.
Po několika dnech, kdy jsme sbírali keramiku z povrchu celé oblasti se začalo s výkopovými pracemi. Na rozdíl od Mezopotámie, kde výkopy dosahovali i hloubky 30 stop, Súdánské oblasti neměly kulturní materiál v takových hloubkách. V Hosh el-Guruf jsme nekopali více jak 2 stopy, než jsme narazili na skalní podloží a většina našich výkopů byla spíše ještě mělčí. 
 

Drobné zlaté korálky, které byl y nalezeny na jiném nalezišti. (Courtesy Oriental Institute Nubian Expedition)

Zjistili jsme, že lokalita měla tři hlavní osídlení: pozdní Neolit (cca 4000-3000 př.n.l.), počátky Království Kush (cca 1700-1500 př. n.l.) a menší osídlení během počátků Doby Napatan (cca 750-600 př. n.l.).Ačkoli stále nemáme jasnou představu o Čtvrtém kataraktu  v době Neolitu, je možné, že lidé byli pastevci a zde byli usazeni jen po část roku.
Na druhé straně Doba Napatan značila vzestup pozdější dynastie Kush, která začala stavět pyramidy pro významné pohřby a vládla Egyptu jako 25. Dynastie. Nejzajímavějším samostatným nálezem mezi povrchovými sběry byl hliněná pečeť se zobrazením Napatanské královny, což dokazovalo určitou úroveň. 
Začali jsme kopat tam, kde jsme nalezli koncentraci keramiky z období Kermy během našich povrchových sběrů. Spíše než vrstvené zbytky budov jsme kopaly většinou střepy z různých období pomíchané dohromady a téměř nic, co bylo jednoznačně ponecháno na místě. Možná jsme měli fragment jedné budovy – tři kameny v jakémsi křivém uspořádání, které vypadalo celkem dobře po třech týdnech kopání.
Přesto jsme měli štěstí, že jsme měli v týmu odborníka z Orientálního ústavu s dlouholetou zkušenost s prací v oblasti: Carol Meyer, která řídila vykopávky z období římské těžby zlata v místě zvaném Bir Umm Fawakhir ve východní poušti Egypta. Ona, spolu s Brucem Williamsem uvedli, že tam byli zajímavé útvary na povrchu celé oblasti – neobvykle velké množství velkých brusných kamenů, které byly všechny zlomené ale každý z nich byl původně cca 3 stopy dlouhé a vážil stovky liber. Jakmile se Carol podívala z větší blízkosti, zjistila, že tam byli také skupiny malých kapesních kamínků, které byly používány k roztoukání a broušení. Brusné kameny nebyly takové, které by se běžně používaly k mletí obilí v domácnostech. Nalezli jsme také několik menších, které se právě běžně používali. Spíše se tento typ nalézal v oblastech Východní pouště v Egyptě a Sudánu, kde se těžilo zlato. Tyto velké kameny byly považovány za zbytky starověkých Egyptských zlatých dolů Nového Království (cca 1550-1150 př. n.l.). Samy jsme byli překvapeni, že jsme nalezli první důkaz o tom, že tyto kameny nepocházely z Egypta, ale že byly již dříve používány v Království Kush. 

Tento opotřebovaný pohár, vykopaný z pohřebiště v Al-Widay s charakteristickými prvky popelavý pás pod okrajem 
 
Měli jsme také štěstí, že jsme sebou měli geologa, Jamese Harrella z Univerzity v Toledu, který pracoval na různých archeologických projektech v Egyptě a Sudánu, se specializací na identifikaci lomů. Uvedl, že nejpravděpodobnějším zdrojem zlata byl v této oblasti štěrk z řeky Nilu. Takováto interpretace oblasti je podpořena rozsáhlými znalostmi technik získávání zlata mezi zdejšími obyvateli.

Potkali jsme několik osob, které dobře znaly jak zlato těžit a rýžovat v Čtvrtém Kataraktu.
Jakmile jsme přinesly tuto hypotézu o těžbě zlata v Hosh el-Guruf, někteří členové našeho týmu začali odkrývat oblast soudobého hřbitova v Al-Widay, v sousedství vesnice, kde jsme bydleli, což bylo dvě hodiny jízdy po nejbližší zpevněné silnici. Vesničané nepracovali pouze na vykopávkách, ale také denně zajišťovali čerstvý chléb, dováželi vodu na mytí a vaření a vůbec nám projevovali ryzí pohostinnost.

Hřbitov v Al-Widay byl zajímavý, protože pravděpodobně obsahoval pozůstatky lidí, kteří těžili zlato v Hosh el-Guruf.  Když jsme se vrátili, abychom dokončili vykopávky více než 100 hrobů na hřbitově v roce 2008, nalezli jsme hroby, které byly vlastně jen jednoduché jámy s hromadami kamení nad nimi. Každý z mrtvých byl pohřben se standardní výbavou tří nádob -  pohár,  misku a nádobku na kadidlo – a také někdy s dalšími hrnci a korálky vyrobených z místních zdrojů, jako byl karneol, pštrosí skořápky či bělnina. Tyto druhy keramiky se stali poměrně typické pro oblast Kermy po celém Čtvrtém Kataraktu.

Jedna z věcí o hřbitově byla zarážející a to fakt, že na hřbitově se zlato téměř nevyskytovalo, což je zvláštní pro komunitu závislou na těžbě zlata. Lidé, kteří zde žili si pravděpodobně nenechávali to co našli. Nalezli jsme jeden hrob, který obsahoval 101 drobných zlatých korálků, vyrobených z plátků zlata, které byli srolovány a nasekány na malé kroužky. Další hrob obsahoval pouze jeden zlatý korálek. Většina hrobů byla vykradena během starověku, pravděpodobně zlatokopy a jiné byly i nedotčeny, přesto zde bylo nalezeno pouze malé množství zlata. Ve skutečnosti v celé oblasti Čtvrtého Kataraktu bylo při vykopávkách nalezeno jen velmi málo zlata.  

Toto leštěné steatiové pečetidlo s vepsaným jménem Egyptského vojenského důstojníka bylo pravděpodobně ztraceno při bitvě.

Současně jsme nalezli předměty, které byly jasně  na hřbitov dovezené jako byla Egyptská keramika, skarabové a další charakteristické nádoby se šedým pásem, které byly pravděpodobně vyrobeny v samotné Kermě. Jedním obzvláště zajímavým nálezem bylo pečetidlo s vepsaným jménem Egyptského vojenského důstojníka, Nebsumenu, nalezené v hrobě mladé dívky.
Nevíme, jak se pečetidlo dostalo do této vzdálené oblasti, ale jeho nálezem vznikla otázka o propojením mezi kulturami té doby.  Jednou z možností je, že Nebsumenu ztratil své pečetidlo při bitvě či při útěku z pevnosti na které sloužil. Pečetidlo by se pak stalo součástí kořisti získané armádou království Kush, která by jej vzala zpět do Kermy.  Poté mohlo být posláno králem Kushe jako dárek místnímu vůdci ve Čtvrtém kataraktu. Další možností bylo, že Nebsumenu dal své pečetidlo Medjay, což byla známá skupina kočovníků, kteří kočovali v oblasti Čtvrtého kataraktu. Dle tohoto scénáře by pečetidlo bylo symbolem úspěchu v boji.

Jak jsem stál na vrcholu kopce, přemýšlel jsem kolik hrobů bylo narušeno ve starověku zřejmě lupiči, kteří hledali zlato. V našich dvou sezónách jsme opatrně odkrývali nejprve narušené hroby a prozkoumávali vše, co  na místě zůstalo. Na dně každého z vykradených hrobů jsme nalezli kámen, který nebyl větší než má pěst.
Představoval jsem si, že zloději ukončili svou práci v hrobkách umístěním kamene na dno hrobu, jakoby proto, aby ponechali ducha zemřelého na místě. Jak jsem tam tak stál, rozhodl jsem se, že to není až tak špatný nápad, takže jsem umístil kámen do každého odkrytého hrobu, na počest úzkého propojení s minulostí a také jako jakousi pomoc pro mrtvé, aby odpočívali v pokoji.
Když jsme opustili Al-Widay , báli jsme se dne, kdy bude přehrada dokončena, oblast zaplavena a naši hostitelé nuceni nakonec odejít . A tak se také stalo. Naše celá oblast vykopávek, téměř nezdokumentovaná, je nyní pod vodou.

Geoff Emberling je ředitel muzea při Orientálním institutu Chicagské univerzity.