pěkně zpracovný příspěvek,cedulka asi vyhozena do lesa
Dvě tajemství jednoho kopce v Sudetech
Kategorie: Nálezy a záchranné výzkumy v ČR a SR
Před pár dny mi zase volal kamarád a chtěl do terénu, aby ještě jednou viděl můj detektor v akci – plánuje jeho koupi. Sám zvolil lokalitu, domluvili jsme termín a jelo se. První společnou akci jsme spolu absolvovali tehdy, kdy jsem našel 3 bavorské deseti-krejcary. Nyní jsme šli na hledačku podruhé. A vám už je asi jasné, že se hledání opět povedlo...
Den, který se ukázal jako velmi zajímavý.
Zaparkovali jsme, vybrali směr a vyrazili přímo do lesa. Krajina kouzelná. Lesy, louky, kopečky a údolíčka, radost pohledět. Tu strmý svah, tam na jeho úpatí stará opuštěná cesta, lemující břehy meandrujícího potoka. Užíval jsem si ty krásné chvilky podmanivé krajiny a představoval si, jak tudy cestovali staří formani s povozy. Viděl jsem živě rychtáře s faječkou, kterak na cestu vyšel, aby se sousedem přátelsky pohovořil. Strejce mlynáře, jak zkratkou lesem domů chvátal k obědu. Kolem naboso běží děvečka, spěchajíc na pole s občerstvením pro blízké. Skoro jako ve snách jsem zvolna a nechtě opouštěl barvité představy a vyrazil se zpožděním za Milanem...
Chodili jsme tak nějakou tu půlhodinku, když se mi zalíbil takový obyčejný, ale sympatický svah. Počal jsem ho „štrikovat“ odshora dolů a zpět, něco mi říkalo, že by mohl vydat aspoň některé ze svých tajemství. Zhruba uprostřed kopečku a po celé jeho délce byla vyšlapaná pěšina – ochoz. Zvěř tudy chodí, chráněna shora hřebenem a s přehledem o dění dole – cítí se tak v bezpečí. Zastavil jsem se na pěšině a rozhlédl se, abych si udělal celistvý obrázek o místě.
Jakmile jsem znovu vykročil, zaznamenal jsem slabší, ale čistý signál. Vypadalo to, že jde o něco většího, ale hloubka mě mátla. Signál šel do šířky, ale nikoli na výšku nad zem. Zaměřil jsem střed signálu a zeširoka a do hloubky zajel rýčem do ušlapané lesní půdy. Nadzdvihl jsem rýč a najednou, z nevelké hloubky, na mě vykoukl zvláštní oválný keramický talíř. První co mě napadlo: „Co to je? Proč to vlastně pípalo, vždyť je to keramické“. Druhá myšlenka byla: „To je nádherně zachovalé, žádný oštěpek, ani prasklina!“.
Radost vystřídala melancholie
Zaradoval jsem se a volal na Milana, ať se jde podívat. Lehce a šetrně jsme odkryli vrstvu hlíny usazenou shora. Objevilo se písmo, švabachem psané a nám pomalu docházelo, co jsem vlastně našel. Šlo o keramickou pamětní desku z křížku nebo snad náhrobku. Milan o ni projevil zájem, tyhle věci on má rád, ale já jsem okamžitě po přečtení odkrytých řádek věděl, že tohle patří k dané lokalitě. Že jde o velký kus lokální historie a od první chvíle mi bylo jasné, že udělám vše pro to, abych zjistil, komu deska „patřila“ a kde má své místo...
A proč deska hlásila „barvu“? Má totiž zlacenou část nápisu a pruh kolem dokola. To stačilo, abych ji „vypípal“ z nějakých 10 – 15 cm. Vlastně je ohromně zajímavé, že vydržela tolik let v bezvadném stavu, notabene když ležela přímo pod lesním pěšinkou. Ochoz je stále používaný, lesní půda se pod kopýtky srnčí zvěře na svahu ztenčuje a časem by určitě došlo k poškození.
Mezitím jsem 31 cm dlouhou a 22 cm širokou desku opatrně zabalil a pečlivě uložil do batohu. Dohledával jsem místo, ale již nic, jen jeden obyčejný knoflík. Ani v širším okolí nic, co by naznačovalo přítomnost křížku nebo náhrobku. Plni myšlenek a dojmů, představ a úvah, vydali jsme se dál po hřebeni stoupajícího kopce. O několik stovek metrů dále jsme přišli do pásma granodioritových balvanů a kamenů. Začal jsem se cítit mírně vzrušený, jakoby natěšený a pln očekávání. Milan nade mnou, já lehce za a pod ním. Najednou krásný a táhlý signál z pod kamene. Ihned jsem vytušil, že tohle je ten správný, v poslední době jsem to zažil několikrát a nikdy se v tomhle pocitu nezklamal.
Před kamenem za kamenem, nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát
Volám na Milana: „Hele, vole, určitě depot!“. Milan odpovídal, že jistě, to jóó... Zajel jsem rýčem k patě kamene a podebral zeminu pod ním. Vyrýpl jsem hromádku a z ní něco vypadlo. Hned jsem zaklekl, šmahem zajel do hlíny prsty jako hrabičkami a v prstech mi zůstal nádherný...
Nejprve jsem chtěl v tomto místě přerušit článek a nechat vás napjaté do dalšího dílu, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Takže, co jsem to vlastně držel mezi prsty?
Uvízl mi tam krásný odznak. Nejprve jeden, potom další a další... Začaly se z díry hrnout, některé v lepším stavu, jiné vyloženě špatné. Nakonec jsem jich vykopal asi 25, z nich sotva polovina byla v publikovatelném stavu. Vizte fotografie. Většinou se vztahují k Sasku a tamní SA. Něco pak i obecně z třicátých let tehdejšího Německa.. Mezi pěknými odznaky byla i řada špatných stavů, převáženě šlo o odznaky ze železa, ty jsem ani nefotil. Čekají na milosrdenství a alespoň částečnou záchranu v podobě elektrolýzy, až bude čas.
Odznak mě určitě potěšily, ale mnohem více pak keramická cedulka, protože ta svědčí o lokální historii. Záměrně neuvedu a zakryji název obce, ke které se cedulka váže. Lokální historie si velice vážím, ať je to historie mého milovaného Záhvozdu nebo snad jiného kraje.
Pátrání nekončí
Kontaktoval jsem proto jistou paní, která se o lokalitu stará, provozuje web a vůbec se celkově velmi angažuje o uchování paměti kraje, tedy jeho lidí, původní kultury a krajiny. Paní byla velmi potěšena a v brzké době máme domluveno předání. Společně jsme hloubali a dále vedeme pátrání po Mathildě Dittrich z F....e, dívce, která až příliš brzy ukončila svou životní dráhu...
Z dat cedulky je jasné, že se vztahuje k dívčině, která dožila sotva svých osmi let. Narozena byla v únoru 1894, pochována pak v červnu roku 1902. Shodou okolností jsme dosud nedohledali rodinu děvčete. Mathilda nefiguruje ani v evidenci osob dané doby – ta se prováděla zhruba co generaci a shodou okolností právě před narozením a po smrti dívčiny. Kolegyně pátrá nyní po úřadech a matrikách. Zatím se zdá, že šlo o rychtářovu dceru nebo jeho neteř.
Co je na celé příhodě ale nejzáhadnější, je místo nálezu cedulky. Jedná se o lesní svah, cca 1 km vzdušnou čarou od rodné obce Mathildy a současně asi 7 km vzdušně od místa, kde býval hřbitov pro onu obec a její okolí. Nedovedeme si vysvětlit, jak je možné, že se cedulka ze hřbitova dostala o 7 kilometrů dále do lesa, na svah, který je již celá léta opuštěn a kudy projde snad jen zvěř po prastarém ochozu. Kolem ani nebyl žádný jiný nález, ba ani signál byť třeba železa nebo jindy klasického nepořádku. Prostě nic. Navíc neporušený stav cedulky se také málokdy vídá...
Prosím případné němčináře, zda by nepomohli s překladem, cca 70 % textu jsem si přeložil svými chudými znalostmi, se zbytkem si nevím rady (obecně ano, doslovně ne). V současnosti ve volném čase pátráme po historii Mathildy Dittrich, jejího krátkého života a místě spočinutí. Jakmile budu mít nějaké další informace, rád se o ně s vámi podělím. Držím palce a přeji, ať je také pro vás hledání cílem více, než nálezy samotné.
Zdraví GM4PRO
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
Zase perfektní, zkoušel jsem překladač ale švabach je pro nějakého Champolliona. Doufám že se najde.
hezké
Nebude to švabach, ale gotisch. Když mi pošleš zaostřenější fotku, tak by to mělo jít.
Moc hezké a ano skutečně to bude jak píše Klinger.... Několik hřbitovů v regionu jsem prošel, jeden - dva znám více než důvěrně a tyto cedulky se vyskytovali taky.... Bohužel se často stávali předmětem útoku různých šupáků a vagabundů...
Pěkný článek. Náhrobní desky se schovávaly zcela běžně při odsunu sudetských němců. Spousta se jich našlo zakopaných jen tak na zahradě. Prostě to byl pro ně majetek a měli strach o jeho osud.
Jen můj názor - toto není cedulka ze hřbitova. Tyto cedulky mohly být součástí dřevěných, tedy dávno zetlelých deskových křížů, které se umísťovaly na místa, kde došlo k úmrtí úrazem či k hrdelnímu zločinu. Místo bylo odlehlé, takže bylo uchráněno od nájezdu vandalů a po zetlení kříže cedulka zřejmě měkce zapadla do humusu. Text na destičce to zhruba potvrzuje, ale protože si nejsem vůbec jist jestli jsem to správně přečetl, tak to sem ani nebudu uvádět. Rozhodně ta tabulka a její obsah je úzce spjatý přímo s tím místem nálezu.
Kdybych chtěl pátrat, tak bych šel do kronik okolních obcí a pátral po událostech k datu úmrtí , které je na tabulce uvedeno.
Kloss: s tim jsme pocitali, kronika zadnou takovou udalost nepamatuje a krizek tam, co zatim vime, nijdy bohuzel nebyl
Himmelstoss: Přiznam se, že jednou jsem taky na jeden hřbitov šel, ale měl jsem tam z toho hrozně blbej pocit. Jakmile jsem ale popošel za zeď, tak už to bylo dobrý. Nevím, asi by se mrtvý měli nechat v klidu a ne kolem nich pípat a kopat... Nehledě na to, že fakt nevim co bych dělal, kdybych náhodou vykopal nějakou kost. Samozřejmě mě by to neudělalo nic, ale asi bych si připadal jako debil, že nenechávam mrtvýho spát...
Himmelstos urcite nechodi na hrbitov s detektorem :)
Souhlasím s tím, že jít na hřbitov je tak trochu za hranou. Ať si každý dělá co chce, ale osobně bych na hřbitov nešel. Prostě tato místa respektuju a ctím jako místa odpočinku... Myslím, že máme dost míst kde můžeme "morálně" hledat. Jinak bylo by zajímavé najít rodinu té malé holčičky a cedulku jim vrátit. GM4PRO- držím palce a přeji spoustu dalších zajímavých nálezů. A nepolevuj v psaní článků, podle mě máš literární střevo :)
Sakra pěkně provedený a artefakty Boží - chválím.
v knižním provedení bych si určitě koupil - 
Zde odpočívá v Bohu Mathilde Dittrich
Tento pahorek překrývá ostatky dobrého dítěte. Příliš bolestivé bylo pro nás tvé odloučení a příliš hořká tvá předčasná smrt. Přesto si nyní na pastvinách osvobozena od každého pozemského trápení.
Zevrubný překlad - pár slovíček z fotek nelze rozluštit
Jaryn, DĚKUJI! Tak to by znamenalo, že byla skutečně pohřbena blízko místa nálezu a nějaký vandal místo poničil a cedulku zahodil. Zajímavé je, že v kronice o tom nikde není zmínka. Křížky, Boží muka a další podobné sakrální památky, má ta paní zjištěné snad všechny. Každopádně ještě jednou díky. A pokud by to nevadilo ,do zprávy pošlu detailní fotku, zda by ti více neřekla.
Kalmar: Za prvé jsem pověrčivej jako stará baba a za druhé na hřbitov bych nikdy nešel hledat... Chápeme se 
... Jsem ve svazu vojenských vysloužilců, obnovujeme pomníčky, hroby atd., tak se hřbitovům nevyhnu. Na jednom jsem strávil několik pracovních sobot a různých chvil... Jedním z nich je hřbitov ve Šluknově, kde jsem pár těch cedulek zřil.. Ostatně se podívejte co jsme dělali na hřbitově : http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10118379000-udalosti-v-regionech-praha/212411000140831-udalosti-v-regionech/obsah/216677-41-novych-drevenych-krizu-stoji-na-hrbitove-ve-sluknove/?kvalita=vysoka
Zajímavý nález a po tom překladu až člověku přeběhne mráz... silný příběh.
To GM4PRO -Jestli chceš, tak Mi napiš na mail . Dal bych ti kontakt na segru,která by ti mohla v tomhle dost pomoct jak s překladem, ta hlavně spíš s dohledáním okolností a historie a dost možná i s dohledáním rodiny . 239martin@tiscali.cz
Mnohokrát díky všem za pozitivní ohlasy. A také děkuji všem za pomoc s překladem, ještě jsem nestihl ani odpovědět všem, bylo vás až překvapivě hodně. Je to fajn a díky moc.
Moc zajímavé
Má tento zajímavý příběh nějaké pokračování nebo rozuzlení?Povedlo se něco zjistit?
Pracuji na tom, nyní čekám, až se paní, které cedulku hodlám předat, dostane z Prahy, kde pracuje, k nám na sever. Předběžně to vypadá, že někde v okolí nálezu dívčina přeci jen našla své poslední spočinutí. Pokud ano, byl bych pro, obnovit na místě křížek s originálem cedulky.
Myšlenka hezká a ušlechtilá ale mám obavu,že originální cedulku někdo čorne.Protože u nás na severu co jde ukrást to se ukradne.Bohužel je to tak,že těm šmejdum není nic svaté.Každopádně doufám,že až budeš mít další informace tak napíšeš pokračování a určitě nejenom já si to rád přečtu.Ještě taková myšlenka.Určitě máš a pokud by se křížek obnovoval budeš mít s tím vším nějaké finanční náklady.Co kdyby se udělala mezi hledači sbírka ?Já by jsem určitě přispěl.
No, tak to by bylo uplně super - hlavně by to hodně pomohlo pozvednout úroveň detektoristů v očích veřejnosti o několik stupňů na společenském žebříčku výše. Veřejnost nás má obecně za lumpy (chápu), ale tohle by zase trošku ten radikání jednostraný pohled mohlo zmírnit. Teď je na to ale ještě asi brzy, hrozně záleží na dohledání informací a pak teprve se bude řešit, co dál. Ale nápad parádní, díky. Ohledně krádeže cedulky - věřím, že známá pověrčivost opálenější menšiny jim tohle nedovolí.
Zdar to all, tadyhle jsem se pokusil přepsat onen text pro všechny, který by to zajímalo. Jinak podle mě nějaké další údaje a informace by jistě měly být v matrice zemřelých k příslušným letům k té konkrétní obci - tam je zaznaménán každý kdo v té obci v té době zemřel. V těchto matrikách (pokud se dochovaly a pokud existují, což předpokládám) se uvádí i to na co, a nebo jak, ten který dotyčný zemřel. V případě této dívky bych soudil, že by mohlo jít o nějakou nešťastnou událost.
Hier ruhet in Gott:
Mathilde Dittrich
aus F...
Geb. den 18 Feber 1894. Geh. den 4 Juli 1902
Dieser Hügel deckt die Hülle
Eines guten Kindes zu
Gottes unerforschler Wille
Brachte zeitig es zur Ruh
Zu schmerzlich war für uns dein Scheiden
Zu bitter dein zu früher Tod;
Doch du bist nun befreit von Leiden
Befreit von jeder Erden noth.
Ano, do matriky se dotyčná paní jistě podívá, čekám, až se mi ozve. V kronice ale žádná tragická událost nebyla, zřejmě tedy úmrtí nemocí. Za přepis děkuji
Nevím, jeslti to tady ještě někdo sleduje, ale: Mám skvělé zprávy: Oné paní, se kterou komunikuji, se povedlo dohledat informace. Mám je nyní v emailu a jakmile bude chvilka času a energie, než se z toho vseho vzpamatuju, napíšu pokračování příběhu. Těšit se můžete i na fotografii a další informace o osudech Mathildiny rodiny.
to si piš,že sleduje! 
Pro ty, kteří by chtěli druhý díl a nevědí o něm, zde je odkaz: www.lovecpokladu.cz/home/patrani-po-osudu-mathilde-dittrich-uspesne-6189
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.