Evropské zákony pro hledání s detektory kovů

EVROPSKÉ ZÁKONY PRO HLEDÁNÍ S DETEKTORY KOVŮ

Protože se blíží prázdniny a většina z nás plánuje dovolenou, která v některých případech není situována do České republiky, rozhodli jsme se pro ne zcela odborný, ale snad užitečný a zajímavý překlad textu, jehož originální znění je možné najít na webové adrese http://www.geocities.com/SiliconValley/Monitor/7843/three.html. Jedná se o stručné shrnutí legislativy jednotlivých evropských států spojené s hledáním pomocí detektorů kovů. V tomto textu tedy můžete zjistit, za jakých podmínek nebo zda vůbec je možné hledání v jednotlivých státech.
V textu také není zahrnuta Velká Británie, protože není obsažena ani v originálním textu. Druhým důvodem je, že podrobný popis situace v tomto státě již poskytl Elmara. Dále nejsou obsaženy země východní Evropy, jejichž zákony jsou nejasné.

RAKOUSKO

Použití detektorů vyžaduje povolení pro kopání vydané Rakouským federálním památkovým úřadem. Toto povolení se obecně nevydává privátní jedincům.

KYPR

Hledání starožitností bez licence je výslovně zakázáno, pokud hledač nezíská povolení majitele pozemku. Je velmi nepravděpodobné, že by jednotlivci takovéto povolení získali.

DÁNSKO

Na veřejných pozemcích rozhoduje územní samospráva, zda je možné v příslušné oblasti používat detektory kovů. Odhaduje se, že přibližně na 50% veřejného území je hledání s detektory zakázáno.

Na veřejné zalesněné ploše rozhoduje o možnosti použití detektorů kovů lesní dozorce. Ve většině případů povolení NENÍ uděleno. V případě veřejných pláží není použití detektorů kovů a kopaní nijak ošetřeno, protože "by to mohlo diskriminovat určitou třídu lidí - např. děti by nesměly používat kyblík a lopatku při hraní atd." Mimo povolení majitele pozemku nejsou žádná omezení co se týče soukromých pozemků. Jakékoli mince ražené po měnové reformě v 19. století si hledač může ponechat. Ostatní mince a artefakty musí být odevzdány Národnímu muzeu. Nálezce je odměněn finanční sumou v hotovosti za nález, ale vždy pod tržní hodnotou daného předmětu. Jen velmi výjimečně si smí detektorář svůj nález ponechat.

FINSKO

Veškeré přemístitelné objekty, jako mince, zbraně, atd. starší než jedno století by měly být ohlášeny s udáním kontextu (Zákon o starožitnostech 1963, část 16). Tato legislativa nevylučuje použití detektorů kovů.

FRANCIE

Nikdo nesmí užívat detektorů kovů za účelem hledání monumentů a objektů, které se mohou týkat období pravěku, historie, umění nebo archeologie bez předchozího získání administrativního oprávnění, které je vydáváno podle kvalifikace žadatele a také povahy a metod hledání. Pláže nepodléhají tomuto zákonu.

NĚMECKO

Kopání vyžaduje licenci a práce nesmí být uskutečněna bez povolení ani blízko památek takovým způsobem, že by je mohlo toto kopání přímo nebo nepřímo ovlivnit. Veškeré náhodné objevy musí být ohlášeny. Odměny jsou rovny 50% hodnoty, pokud byly nalezeny na veřejném pozemku, a 100%, pokud k tomu došlo na soukromém pozemku. Ačkoli detektory kovů nejsou přímo uvedeny v zákoně z roku 1932, všechny nálezy s jeho použitím spadají do působnosti tohoto zákona.

SEVERNÍ IRSKO

Legislativa v Severním Irsku není totožná s tou, která platí na anglické pevnině, a použití detektorů kovů spadá do působnosti „Historic Monuments Act 1971“, ve kterém stojí: Oddíl IV část 11: A osoba by neměla, spadajíc pod a v souladu s licencí .... kopat nebo hloubit v nebo pod jakoukoli zemí .... za účelem hledání archeologických objektů ... Oddíl IV část 12: Nálezce jakéhokoli archeologického objektu .... by měl během čtrnácti dnů od tohoto nálezu, oznámit okolnosti .... řediteli „Ulster Museum“ .... nebo úředníku na policejní stanici.

JIŽNÍ ISLAND

A osoba nemůže užívat nebo i mít detektor v místě archeologicky významné oblasti. Je dokonce ilegální "Podporovat reklamou nebo jinak prodej detekčních zařízení za účelem hledání archeologických objektů."

IZRAEL

Zákon o starožitnostech 1978, část 9a uvádí "Žádná osoba nesmí kopat na soukromém pozemku za účelem hledání starožitností jakýmkoli způsobem, včetně použití detektorů kovů, ani shromažďovat starožitnosti, jestliže pro to neobdržel licenci z ředitelství. " Nesplnění této části může být potrestáno vězením na 3 roky nebo velmi, velmi velkou pokutou.
Část 38 stejného zákona uvádí, že "každá osoba na nalezišti, v jehož majetku nebo v bezprostřední blízkosti jsou nalezeny nástroje pro vykopávky, o nichž je možné předpokládat, že byly nedávno použity při vykopávkách pracovat na daném místě, nebo v jehož majetku nebo bezprostřední blízkosti je nalezený detektor kovů, je předpokládáno, že zamýšlel hledat starožitnosti, pokud neprokáže, že žádný takový záměr neměl. "

ITÁLIE

Zákon o péči o umělecké a historické předměty z roku 1939 poskytuje ochranu všem předmětům a mincím historické nebo archeologické hodnoty. Všechny tyto předměty jsou státním majetkem a musí být ohlášeny uměleckému vedoucímu. Odměny mohou dosáhnout maximálně 1/4 hodnoty. Hledání s detektory kovů je zakázáno v následujících oblastech:
Val D'Aosta
Toskánsko
Lazio
Kalábrie
Sicílie
Nalezené mince ražené po 1500 si může nálezce ponechat, ale 10% jejich hodnoty musí být zaplaceno majiteli pozemku.

LICHTENŠTEJNSKO

Ochranný památkový zákon z roku 1977 vyžaduje nahlášení všech památek nalezených v půdě (zemi). Vládní povolení je nutné pro archeologické vykopávky.

LUCEMBURK

Veškeré hledání a vykopávky s cílem objevit nebo zdokumentovat předměty nebo místa historického zájmu mohou být konány pouze s oprávněním Ministerstva pro umění a vědy. Použití detektorů kovů pro neautorizované hledání představuje porušení zákona.

MALTA

Ochranný památkový zákon z let 1925-1974 chrání všechny objekty, přemístitelné i nepřemístitelné, starší více než 50 let. Vykopávky mohou být uskutečněny pouze s vládním povolením. O náhodných nálezech je povinností podat zprávu. Od roku 1979 byl uzákoněn zákaz dovozu všech detektorů kovů, které jsou dostatečně citlivé na to, být mohly představovat nebezpečí pro archeologická naleziště.

NORSKO

Zákon o kulturním dědictví z roku 1978 udává široký okruh specifikovaných objektů, pevných i přemístitelných, datovaných před rokem 1937, které jsou chráněné. Tento zákon také poskytuje ochranu před neautorizovanými vykopávkami. Všechny objekty starší než z roku 1537 a mince starší než z roku 1650 spadají do vlastnictví státu. To vyžaduje, aby všechny nálezy byly ohlášeny úřadům, které nabídnou vhodnou odměnu. V legislativě není žádný speciální odkaz na detektory kovů.

ŠPANĚLSKO

Použití detektorů kovů není povoleno bez předchozí dovozní licence na detektor. Další dotazy mohou být položeny Španělskému administrativnímu úřadu. Tento úřad na španělské ambasádě poskytuje následující písemné informace: 1. Použití detektorů kovů zahrnuje právní a regulační řízení uměleckých nebo archeologických nálezů, umocnění národního dědictví a pokladu, spadá do velmi detailního zákona z 25. června 1985 (historické dědictví); a královský výnos z 10. ledna 1986. 2. Pokud je něco nalezeno, je nezbytné, aby se vyhovělo komplexním procedurám navrhnutým v těchto zákonech; a je zcela nemožné, aby byl jakýkoli předmět vyňat z těchto španělských zákonů, pokud k tomu řádná autorita nedá souhlas. Tento proces může trvat měsíce; a pokud je předmět, o který se jedná, klasifikovaný jako část národního uměleckého dědictví, a/nebo je více něž 100 let starý, není pravděpodobné, že by bylo přijato vývozní povolení buď vůbec, nebo to trvá velmi dlouho, kvůli složitosti procedur. Druhý aspekt je technický. Královský výnos z 25. listopadu 1987, který se zabývá jadernou energií a radioaktivitou, stanovuje pravidla a zabezpečení proti radiaci. Seznam z 20. března 1975 ukazuje pravidla schvalování pro přístroj, který vydává záření. Otázky spojené s detektory kovů nemusí zcela souhlasit s uvedenými pravidly. Zde se objevuje třetí aspekt. Místní námořní autority jsou známy tím, aby stěžují, že jim použití detektorů kovů zasahuje do elektronické komunikace. Shrnuto pro všechny uvedené důvody, je ve Španělsku vhodnější nepoužívat detektory kovů.
V roce 2001 se Španělsko stalo ještě striktnější a řada uživatelů detektoru stála před soudní žalobou, pro to FID nemůže doporučit navštívení nebo hledání s detektory v této zemi.

ŠVÉDSKO

Část 19 zákona z roku 1988, která zakazuje hledání kovů v zemích Gotland a Oland, byla nyní rozšířena na všechny části Švédska.

ŠVÝCARSKO

Žádná legislativa výslovně neodkazuje na hledání kovů soukromími jedinci, ačkoli existuje legislativa, která zakazuje neautorizované hledání nebo vykopávky starožitností.

TURECKO

Zákon o starožitnostech z roku 1973 obsahuje velmi rozsáhlé seznamy přemístitelných a nepřemístitelných objektů, které jsou chráněny, zahrnují také místa starověkého osídlení nebo místa, kde je možné nalézt stopy starověkých civilizací. Všechny nalezené objekty jsou majetkem státu a je povinné jejich oznámení, nicméně systém odměn neexistuje. Na druhou stranu jsou uzákoněna speciální opatření proti lovcům pokladů, nezákonným vykopávkám a jednání se starožitnostmi. Nepovolený lov pokladů může být potrestán 2-5 lety vězení a velmi velkými pokutami.

Bobanx + Pavla Foto Bobanx