Jak se hledá s detektorem kovů v Norsku - pravidla, zákony a praxe

Zdravím vás přátelé

Nedávno mě navštívil kamarád s rodinou v Norsku a navrhl udělat nějaký článek o hledání na severu.  A  tak bych se rád s vámi podělil o svoje zkušenosti s hledáním na severu Evropy. Žiji už přes šest let v Norsku a tento koníček jsem si sem také přivezl. Bydlím východně od Bergenu směrem do vnitrozemí u fjordu, takže žádné rozlehlé lány se tu nekonají, zato jsou tu nádherný hory a krajina všeobecně. Prostor ke hledání je tedy omezen pouze při pobřeží a v údolích hor. Díky bohaté historii Norska se zde dá najít vše možné od doby kamenné až po klasický odpadky dnešního století. Bohužel na tak dávnou dobu jako je bronz nebo Vikingové jsem zatím štěstí v nálezech neměl.

Na farmě kde pracuji se nachází dvě veliké mohyly a vím dle archeo map které jsou volně k nahlédnutí o spoustě dalších. K těm mapám se ještě vrátím později. Hledačů je tady opravdu nepřeberné množství ale vzhledem k rozlehlosti Norska a malému počtu obyvatel jsem ještě na žádného nenarazil . V okolí Osla a na jich je jich spousty vzhledem k rázu krajiny. Hodně podobná českému podhůří a vysočině. Já se pohybuji převážně ve svém okolí a mé nálezy jsou většinou středověk až nová doba. Většinou se jedná o brože , spony, přezky, pečetidla, mince. Dá se ale také dle nedávné zprávy najít římská mince kterou zde kousek ode mě jeden kolega našel. Je to poprvé kdy jsem zjistil někoho ve svém okolí. Vzácná je tím že byla použita jako platidlo v době Vikingů ,,tenkrát se stříbro směňovalo dle váhy,, . Půda je tady hodně kamenitá takže je to někdy docela očistec, a je tu poměrně dost hornin s obsahem železa. Také díky rozsáhlému farmaření a používání bagrů se ráz krajiny docela radikálně mění.Bohužel pro nás. Rozsáhlý archeo výzkum tady probíhal hlavně v padesátých létech a z té doby je velké množství nálezů z mohyl které byly otevřeny před jejich likvidací z důvodu výstavby komunikací a podobných zásahů. Ale také jich nechali plno neotevřených z důvodu historického zachování. Tak jak to bylo v celé Evropě tak i tady se mohyly vykrádali protož lidé zde byly chudí a věděli že se uvnitř může nacházet stříbro a zlato. Od šedesátých let je striktně zakázáno cokoliv na mohylách dělat a jakkoliv zasahovat do jejich rázu. Do té doby to byla pouze na vlastníkovy pozemku co s ní udělá.

Teď tedy trochu o pravidlech hledání.

Pokud chcete někde hledat musíte si zjistit vlastníka pozemku a poprosit ho jestli můžete na jeho pozemek. Za tu dobu co tu jsem se mi ještě ani jednou nestalo že by někdo řekl ne, ba naopak se smáli a byly zvědavý co asi za poklad tak můžu najít. Kamarád byl docela v šoku z toho že v jedné vsi kde stál uprostřed starý dřevěný kostel a okolo bylo pár luk jsem našel vlastníka, zazvonil a zeptal se ho jestli si můžeme zahledat. Se smíchem mi ukázal jeho pozemky a který jsou sousedovi a abych se ho klidně taky zeptal. Když jsem přišel zpět ke kamarádovy a sdělil mu kde všude můžeme bez problémů hledat docela mu trvalo aby to vstřebal, a uprostřed vsi. Byly jsme spíše atrakce pro místní . Někdy byly docela překvapeni.

Zatím vše co jsem našel jsem si mohl ponechat. Kdo by taky chtěl ty kila kovaných hřebů, hliníkových drátů a zátek od piva. Zákon ukládá nálezci že mince starší roku 1650 a artefakty starší 1537 automaticky náleží státu bez nároku vyplacení nějaké částky. Dostanete pouze dokument o odevzdání. Co jsem vyděl tak artefakty které hledači najdou a pokud archeolog nemůže přijet, vyzvednou a s půdou ve které se nacházel a v misce jej odevzdají. Odevzdává se opravdu poctivě, mají ke své historii trochu jiný přístup. Myslím si ale že občas něco doma přeci jen končí .

Dost se tady diskutovalo o tom co zákon ukládá majiteli pozemku když se u něj najde něco opravdu cenného. Jeden příklad: Farmář našel pár artefaktů při orbě severně od Osla, tak to nahlásil archeologům a ti to odhadovali na vesnici. Tak přijeli s technikou a začali provádět sondy. Farmáři tím blokovaly pole nejméně 4 měsíce a on to vše musel hradit nemluvě o ztrátě produkce z pole. Proto hodně lidí se tady trochu bojí a řeknou vám že pokud najdete něco starého tak si to máte nechat a neříkat kde jste to našly a nebo říc že je to odjinud. Což je překrucování historie. To zase není až tak v pořádku co se zákona týče. Je to asi i z důvodu že archeologie a její výzkum je závislá na státních dotacích a stát to zrovna moc nepodporuje  tak asi proto to placení ukládají majiteli pozemku. Jedná se ale spíše o velký nález ve velké rozsahu.

Já tu spolupracuji s místním muzeem a jsou nadšeni když jim něco přinesu a nikdy nebyl problém že by chtěly něco blokovat. Zahrabávání děr a uváděni pozemků do původního stavu je tu samozřejmostí tak jako by to mělo být všude. Když jedete někam hledat tak je dobré se kouknout do archeo mapy které lokality jsou chráněné a zákon ukládá hledat min. 50m od nich. Tak pokud se sem někdo chystá na hledačku a pokud něco starého najdete a chtěly ,,měly,, by jste to odevzdat tak na policii nebo v nejbližším muzeu.
Je tady spousty nádherných dřevěných kostelů ,, Stavekirkje,, které stojí jistě za návštěvu. Dám sem pár fotek k inspiraci. Tak to jen v kostce jak se hledá v Norsku. Budu přidávat postupem času fota a nějaké zprávy co se tu tak dá najít a co významného se našlo. Přeji všem spousty krásných nálezů a i když nic nepadne tak je to přeci krásný relax v přírodě kde člověk alespoň pročistí hlavu a udělá něco pro své zdraví.

Hodně štěstí vám všem ze severu Martin

Pár nálezů v Norsku

A trocha Norska a hledání