Jak slavili Keltové Vánoce

Keltové zdobili své příbytky rostlinami- tújemi, cypříšky, jalovci, zeravy, borovicí, břečťanem, cedrem, zimostrázem…

Tyto rostliny spíš dnes vnímáme jako pohřební. Měli na výběr z mnoha stálezelených rostlin, protože žili po celé Evropě i malé Asii. O zimním slunovratu ještě přibylo jmelí, ale jestli se pod ním líbali, tak to nevím. õV západní Evropě místo jmelí používali cesmínu. Červené bobule cesmíny symbolizují slunce, jmelí je ochranou proti zlým vlivům. Jmelí má jednu zajímavou vlastnost, že odcloňuje zemské záření. Když např. v místnosti, kde proutek reaguje, zavěsíme jmelí, tak už budou reakce proutku ty tam. Prý je to odzkoušené, ale já s tím zkušenosti nemám. Keltové jmelí ze stromů stloukali. Jejich knězi se vypravovali o zimním slunovratu do lesa. Jeden z nich oblečený do bílého roucha uťal srpem svazek jmelí a ostatní ho dole chytali do bílého plátna, aby se jmelí nedotklo země. Jmelí bylo symbolem života a ochranným talismanem. õDíky svým lepivým semenům se mu přikládala moc vyvolat nebo udržet svazek mezi dvěma osobami opačného pohlaví.

Stálezelené rostliny symbolizují věčnost, a pokud mají ostré trny nebo jehlice chrání dům před uřknutím a zlým úmyslům. Na Štědrý den nosili Keltové pod stromeček dary přírodě. Odtud vznikla tradice dávat dárky pod stromeček. Asi většina nás má na stromečku nějakou zlatou ozdobu. Kelty byly potvrzeny jeho léčivé účinky. õJak jsem se už zmínila, Keltové nosili dárky pod stromeček, ale stromeček si neodnášeli domů, ale nechávali ho v přírodě. Tuto tradici změnili v Německu, kde od 18. Století začali stromečky řezat a nosit si je domů. Se Štědrým dnem souvisí i zvyk půstu, abychom samozřejmě viděli zlaté prasátko. Pověra o zlatém prasátku, které se mělo objevit dětem na Štědrý den, když byly hodné a o Štědrém dnu se postily, mohly dostat ořechy a cukroví.õ Toto pochází také od starých Keltů. Lesní kanec byl jejich kultovním zvířetem, a kdo ho uviděl nablízku, měl být obdařen bohatstvím, štěstím a zdravím. Od zimního slunovratu se začalo počítat tzv. "14 svatých nocí", kdy bylo zvýšené zemské záření. Lidé se proti němu chránili právě půstem a jmelím. Při půstu se jedla speciální postní jídla, která byla určená pro tuto příležitost - žluté pokrmy, kaše, placky, vejce, pokud byla. Obřadním jídlem byla ryba, kterou o zimním slunovratu musel ulovit muž. Velké poleno se ozdobilo chvojím a pentlemi, poprášilo moukou a polilo pivem, whiskou nebo svěcenou vodou. To na znamení budoucí dobré úrody a na počest slunce. Poleno (z dubového, jasanového nebo bukového dřeva) se zapálilo slavnostně v rodinném krbu zbytkem polena od loňska a mělo hořet čtrnáct dní – tedy tzv. svatých nocí do Tří králů. õPrvní noc se u polena sešla celá rodina, bděla až do rána, vyprávěly se příběhy, pověsti a pohádky. Popel z tohoto polena se rozsypal po

Noc Samhainu z 31. 10. na 1. 11. byla tou nejčarovnější nocí roku - v tuto dobu, jedinkrát v roce, se prolínal náš svět se světem mrtvých. Keltové v tuto dobu zažehovali ve svých obydlích posvátné ohně. To proto, aby mohly duše jejich předků navštívit svůj bývalý domov a ohřát se u ohně… Tyto ohně se zapalovaly v co nejhojnější míře, to aby duše nemusely dlouho bloudit. Snad mezi nimi nebyly jen dobré duše předků, ale i různé přízraky a strašidla, před kterými bylo třeba se mít na pozoru. Dodnes se o tom můžeme přesvědčit při oslavách Halloweenu, jehož tradice se v tyto dny dochovala v některých zemích západní Evropy a přeneseně i USA.

Keltové si dělali také jablečné svícny nebo jablko propíchané větvičkami a kořením, dětem pekly jablečný vrkoč se sušeným ovocem.

PS: Přikládám recept na vánoční vrkoč