Bravo 
Koutek filosofie – zamyšlení na téma: O smyslu a významu hledání
Kategorie: Co se jinam nevešlo
Pokud si tuto otázku položíte a popravdě zodpovíte, možná budete opravdu překvapeni, co z vás „vyleze“. Když jsem si ji položil já, byla odpověď zpočátku jasná, rychlá a bez jakýchkoli pochybností. Měl jsem jasno v tom, že hledám, protože jsem romantik, dobrodruh, rád něco objevuji, rád po něčem pátrám, vzdělávám se tím, co mě baví a bez očekávání návratnosti investuji svůj volný čas do koníčku, který je vlastně i docela drahý. Jsem v kontaktu s odborníky, rád o svých objevech píšu a až něco opravdu pěkného najdu, samozřejmě to předám do našeho krásného muzea. Zahrabávám, nelezu kam nemám, ctím zákony a etiku správného hledače. Moc pěkné. Ale... Opravdu jsem to měl vždycky takhle?
Začal jsem se trochu více zkoumat. Skutečně hledám jen proto, že je to romantika a dobrodružství a chci být ostatním prospěšný? Nedělám to třeba taky pro to, že chci něco vlastnit, sbírat, prostě to MÍT u sebe, najít to a nenechat jiným?
Když jsem začínal s hledáním, byl u toho i můj dnes již zesnulý kamarád Bobr. Pamatuji si ten den úplně přesně. Vyběhli jsme na jedinou lokalitu, o které Bobr věděl, že se tam něco našlo. Jeho bratr kdysi v tom lese pouhým zrakem našel (už nevím jaký) stříbrňák, který po dešti svítil mezi vystouplými kořeny vzrostlého stromu. Od těch dob na to Bobr myslel a když jsem mu oznámil, že mám detektor, hned mě tam zavedl. Domluvili jsme, že se budeme střídat a po jednom nálezu si detektor půjčovat.
Plni očekávání a touhy k nalezení pokladu s vidinou rychlého zbohatnutí vyběhli jsme na onu lokalitu. Další stříbrňák jsme sice nenašli, ale blízko padla moje první medailička. Měl jsem z ní obrovskou radost! Jenže tu mi zkazila realita všednosti a obyčejnosti – když jsem se podíval na zklamaného kamaráda, viděl jsem to zcela jasně...
Bobr si časem pořídil svůj detektor a trochu jsme pak spolu soupeřili. Kdo najde víc mincí, kdo najde první stříbrnou... Prostě na oko legrace, ale ve skutečnosti a z naší tehdejší neznalosti, docela (a zbytečně) vyhrocená legrace. Když se někomu povedlo něco „extrovního“, druhý mu to přál, ale ještě víc to chtěl pro sebe. Když na tohle teď vzpomínám, říkám si, vždyť to bylo pouhopouhé chtění, bažení, nízká a pudová touha po vlastnění. Nic víc, žádná velká romantika...
Časem jsme z toho oba vyrostli, už jsme si nezáviděli. S přibývajícími zkušenostmi jsme začali to hledání vnímat zcela jinak. Později přišly časy, kdy jsme si skutečně přáli, aby ten druhý něco krásného našel. Chtěli jsme se „vytáhnout“ tou kterou lokalitou, kam jsme jeden druhého zvali. Chtěli jsme, aby ten druhý přišel znovu a rád.
Ale to už jsme stejně cítili, že nám nejde jen o nalezení předmětu. Více jsme si začali vážit společného času (Bobr se odstěhoval do jiného města) a objevování krajiny kolem. Časem jsme zcela přirozeně díky studiu lokální historie vstřebali původní pomístní názvy v němčině. Běžně jsme se o těch místech potom bavili při hovoru a nikdo kolem nevěděl, o co jde. Ze starých map, dokumentů, historických pramenů a vyprávění jsme se naučili ta místa poznávat, naslouchat a rozumět jim.
Už to nebyla třeba jen obyčejná běžná louka na kopci, ale místo s příběhem. Tudy vedla středověká obchodní stezka, u níž stála kdysi dávno hospoda. Viděli jsme ten hostinec, u kterého „parkovaly“ povozy. V duchu jsme sledovali zaprášené pěší pocestné, obchodníky a formany, kteří v letním vedru po celodenní cestě před hospodu s nocí přikvačili, aby se zde spánkem a dobrým pivem občerstvili. Za každou mincí, plíškem nebo kusem železa jsme hledali příběhy a osudy těch, kdož je kdysi dávno ztratili nebo vyhodili a kteří již nežijí...
Jednoduše jsme při tom všem hledání artefaktů vlastně začali nacházet sami sebe. Aniž bychom to tehdy věděli, potřebovali jsme to. A potřebuji to i dnes. Musím chodit krajinou a objevovat ji. Toužím po příbězích artefaktů, které najdu detektorem. Ale současně stále častěji hledám historii, osudy a příběhy lidí skrze krajinu samotnou. Dnes už, bohužel, jsem na to sám. Bobr si zvolil cestu, z níž není návratu. Při každém hledání a toulkách krajinou jsem hrozně zklamaný, že ty krásné chvíle objevů už nikdy nemohu sdílet s kamarádem, se kterým jsme se učili respektu ke krajině i k sobě samým...
Pokud to tedy mohu shrnout, pak na počátku jsem byl právě takovým přitroublým hledačem, o kterém se média často zmiňují. Nevěděl jsem o hledání nic. Neznal jsem historii nalezených artefaktů, za každou mincičkou jsem hledal její cenu na trhu (ačkoli jsem neplánoval je prodat). Neznal jsem metody čištění ani konzervace. Zmršil jsem několik prvních měděných mincí přehnaným čištěním a leštěním. Nevěděl jsem nic o správném postupu při nalezení nebezpečné munice. Dovolil jsem si hledat na osetém (já blbec nepoznal, že to nízké zelené nebyla tráva). Kdybych tehdy byl objevil něco historicky významného, jednak bych to nepoznal a pravděpodobně z neznalosti ani neohlásil. Dost možná, že bych to neodborně vyčistil a hloupě se tím na některém webu pochlubil a dostal bych „céres“...
Dnes jsem rád, že mě to moje hledání stále učí býti jiným, než jakým jsem tehdy na začátku byl... A učím se dále, učím se rád :-) Touha nacházet je tu stále. Patří to k tomu, jako pro rybáře chycení vytoužené ryby. Není to ale už tak důležité. Tak, jako na rybách, je to prostě relaxace a pohodička. A v mnohém poznání sebe sama. Nebýt detektoru kovů, nebyl bych prožil tolik krásných dobrodružství, neobjevil bych tolik příběhů a osudů. Nebyl bych tím, kým dnes jsem. Ale taky bych nevěděl, kým jsem býval dříve..
A co vy? Jací jste byli na začátku, jaci jste dnes? A čím je pro vás to vaše hledání? Zkuste se sami sebe zeptat a popravdě si odpovědět. Možná, že média mají v něčem pravdu. A že nováčci nedělají vlastně nic jiného, než my sami kdysi... A že ten náš hledačský svět a komunita vlastně ani tolik neupadá, ale to jen my sami jsme se dostali do fáze, kdy už věci vidíme tak „trochu jinak“, než když jsme byli na počátku, kdy jsme sledovali a učili se od těch pardálů, co tu byli před námi...
Zdraví GM4PRO - Roman
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
Super článek.
Pořád to mám tak, že vyhlížím ty vozy. To je to nejlepší co je.
Asi bys nechtěl slyšet co mi řek Elmara romantickýho když sem našel asi mojí životní věc 
....zase Romane jste zaválel,já ohýbám svůj hřbed před Váma!!! 
Ahoj Romane, Tvé koutky filozofie jsou užasným odreagováním od starostí všedních dnů a také člověka donutí se na věci nedívat jen černobíle. Krásně napsaný, děkuji. Tacud
To křema: to asi nemohu citovat, neb sem chodí i děti
Nejradši mám to zastavení se v krajině,taková ta chvilka když se díváš a nemyslíš na nic.Mám rád svoje děcka,potom zlato,pak ještě podkovy když sů celé,dobře ražené mědáky,agečka ty vzácnější,né,nestojí za mnů,hodně taky ženu to je jasné pečené kuře,no a když svítí slunce,to je taky dobré. Sem zapomněl,sám sebe samozřejmě. Pěkné čtení
Romane smekám...krásně napsané a rozhodně jsem se pozastavil a opravdu zapřemýšlel...ač sem prakticky nováček úplně ti rozumím.
Sakra chlape doslova mi mluvíš (teda píšeš) z duše.
Naprostý souhlas ve všem co píšeš. Často se v lese zastavím u čehokoliv. Třeba jen u rytiny ve stromě a přemýšlím, kdo to tady a z jakého důvodu vyryl .Jsou také stopy po lidech . Někteří z těch rytců už také nežijí . Co se dělo v těch nejzapadlejších částek dnes již hlubokého lesa, když nikde téměř nic nepípne a na plácku 10x10m najednou takové množství různých artefaktů .
Když jdu místem nad kterým prolétalo padající letadlo a sbírám jeho kousky , tak se občas přistihnu , jak se snažím pochopit tu hrůzu , kterou museli ti kluci v něm prožívat .Jak asi před válkou žili ...
Tohle jsou věci , které se honí hlavou a čistí ji od všedního sajrajtu . Když jsem se dostal k detektoru , tak už jsem hledal dávno místní historii i bez něj a věděl sem hned ,co s ním chci nacházet . Ale stejně se člověku ten myšlenkovej pochod a celkový pohled na historii i současnost úplně změní.
Díky za perfektní článek u kterého se opravdu musíme zamyslet 
Sakra ! To sem fakt ze sebe vypotil ? 
Pěkný článek a je v něm tolik pravdy
Hloubková sonda do hledačovy duše a hlavně nám, co toho více pamatujeme.Prožívám podobné pocity a ještě mnohé další, z nichž jeden hlavní je, mít hodně dobrých kamarádů.Za to ti patří velký dík, že jsi napsal to, co někteří zažíváme,ale neumíme to tak super napsat.Klobouk dolů kolego§
Pěkný článek - dík za něj.
Napsal jsi to krásně. Já jsem se jako první začal zajímat o historii jedné z bitev na našem území a první armádní detektor jsem si v 70- tých letech pořídil za účelem vyhledávání artefaktů z této bitvy. Jak píšeš sám, už tehdy jsem za každou kulkou viděl příběh. Každá píď naší země má svého genius loci a detektor mi umožňuje "číst" příběhy různých míst naší země. V naší zemi je mnoho dějových specifik, která země vypráví. Moje "knihovna" je všude kolem nás a když mám chuť relaxovat a "číst", tak prostě jdu...
Hezky napsaný článek, ale zajímalo by mě jestli je to náhoda, nebo se autor inspiroval z mého článku a jenom jej slovně vybarvil.
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10203483430228289.1073741830.1289547535&type=3
Jak bylo již napsáno, skvělý članek ( GM4PRO Roman ) taky jako nováček zatím stále ještě bez vlastního detiku,vstřebávám historii z okolí, z knih,internetu z lovcepokladu a od starousedlíků dříve narozených. Těším se na první hledačku a na tu pohodu a klid v krajině,neznám lepší relax od dnešního již tak chaotického a rychlého života. Tak že krátce řečeno ( napsano ) napsal jsi to moc dobře...
Tom24
Napsáno moc hezky Dík
Ahoj, díky všem za odezvu. Jsem rád, že se dnes tolik lidí umí zamyslet a cítí to podobně.
Rezident: Určitě ne Já nekopíruji, ani se neinspiruji cizími články, pokud nejde o zdroje při studiu nebo přepisu zahraničních článků sem na LP coby tisková zpráva. Každopádně, to mé zamyšlení vzniklo mj. jiné na základě opakujících se "víkendovek" zde na webu. Jednoduše jsem si sednul, začal přemýšlet a myšlenky sázel do pc. Tak, jak to cítím, vnímám, tak vždy píšu. nemám zapotřebí kopírovat od nikoho.
A všem těm, kteří v tuhle chvíli začínají, přeju, ať si hledání užívají, aby bylo cílem spíše právě ono hledání. A třeba i víc, než samotné nacházení :) Je to krásný koníček a podle mého, ať je člověk jakej je, tak ho to změní, nějak si ho to vytvaruje samo. Prostě věřím, že opakovaný pohyb v přírodě, poznávání okolí a historie, se nutně dotkne a ovlivní každého.
Jsme tak trošku jiní a to je fajn
Ahoj Romane,tak nad tímhle jsem taky už párkrát přemýšlel.Je to tak jak píšeš.Taky jsem tak nějak začínal a jsem rád zato. S chyb se člověk poučí aby je příště nedělal,no ono se to řekne lehce ale hůř provádí.Nevadí ,bojujeme dál.Člověk se učí celý život a je to tak dobře.Tobě a všem dobrým hledačům přeju at' nám tento skvělý koníček dlouho vydrží,at' nám přináší krásné chvíle nad objevováním zajímavých nálezů,historii a poznávání skvělých lidiček.Mám Vás rád bando jedna
Dobře si vystihl ducha tohodle koníčku a celkovou filosofii,krásný článek.Tvého kamaráda je mě líto,ale vzpomínky na něj ti nikdo nevezme,Romane dík
GM4PRO: Je alespoň vidět, že jsme vlastně všichni stejní, jen má každý jinou pohnutku k hledání.
GM4PRO:Nádherně jsi vystihl smysl a účel našeho nádherného koníčka.
Díky za bezvadný příspěvek.
Jak to mám já?Konec 1988 se chodilo bez detíků.Bylo to větši vzrůšo(kor u hranic,pokud jste se knim vůbec dostali).Rozhrnovat zarostlé kamenné valy,lézt do sklépů rozpadlích základů domů.Tohle mne vydrželo až do roku 2000 než jsem se začal poohlížet po technice.První co jsem dostal byl bezcený hledač min(naprotso nepoužitelné) pak mne někdo půjčil MDčko a pak jsem propadl XP asi na šest let.Od té doby střídám značky jak boty do teď.Neb nikdy nebudu spokojen.
Z toho zůstalo u mne nadšení a vzpomínka že ta krásná doba je pryč.Loni jsem si po těch letech dal půlroční pauzu a udělal jsem dobře.Zase mne to chytlo v plné síle jako na začátku.Jen těch nálezů je míň.
Vše už dylo řečeno takže parada
A co to ze mne udělalo nebo co mě to dalo?Když objevím zase novej kout naší země, tak zjišťuji že ji pořád neznám A že je krásná.Že jsem si našel náhradu za čundry a skautování.A našel v sobě toho kluka toužícího po dobrodružství.Takové to o kterém každý kluk četl a snil.
Pro mě má každý nalezený nález obrovskou historickou hodnotu. A historii mám rád, je zajímavá a poutavá. Představa že bych neměl detektor kovu je pro mě nepřijatelná. Při každém kopání, když to pípá se mi rozbuší srdíčko jako zvon a když se z díry vykutálí nějakéto kolečko, nebo svátostka, tak to je ten nejkrásnější pocit na světě, jako bych vyhrál deset tisíc v loterii, nebo chytil trofejovou rybu chceteli. Nestojí mi za zkažení tohoto pocitu nedodržování hledačského kodexu, snažím se hledat předpisově, a to ještě umocňuje pocity při hledání. Prostě nejkrásnější koníček!!!
tohle je asi nejhezčí článek, kterej jsem tady četl.
díky,..
Jak uz psal nekdo vyse... Presne jsi vystihl i me a moje zacatky, stejne chyby, stejne hledacske dospivani a ze je to vlastne vsechno o uplne necem jinem, nez ,, o hledani pokladu,, !
Krasny clanok.
Az mi smutno ostalo z toho, ze zobrat detik a vybehnu na pole, les ci luku cez den je u nas prakticky nepredstavitelne, pokial nechcem mat problemy :(
Pěkný, dík.
Zatím o historii toho moc nevým Zero je ještě teplé z výroby ,ale určitě víc mě zajímá ta nádherná příroda kolem,klid a pohoda,a to pípání je zábavnější pro děti mají víc duvodu vyrazit semnou na vzduch od TV a tabletu a najednou je ani nožičky nebolí,samozřejmě mám koně a su ze statku tak vždy hledám příběh jak se to tu ocitlo a k čemu to železo sloužilo,pěkný článek.
Pekne.s autorem mohu ve vetsine souhlasit.jen bych se chtel vyjadrit k polim at uz jsou osete ci ne.jestli na nich hledat popripade se nekoho ptat.abych ujasnil zkutecnost o prasatech v zemedelstvi.plno pratel kteri maji vcelstva a je to jejich konicek asi jako ten nas.si takovy pan monopol zemedelec ci rentier ktery koupil pole se techto lidi take nepta jestli muze strikat pesticidy herbicidy fungicidy a vsechny karcinogeni sracky kvuli kterym vcely umiraj,ano mohlo by mi to byt vcelku jedno jelikoz se mne to netyka je tam vsak to ale.ze zemedelec kteremu bych mel pusobit skodu ze mu kopnu 10 der ale uz se vas nikdo nezepta jestli muze zabijet brouky,vcely,kontaminovat mi vodu ruznejma dobrotama kdy mam skutecne pramen kontaminovan a nejlepsi je ze to musim pres leto jeste dychat.respektuju praci rukama druhych jelikoz jima taky delam.ale ten co dela s pudy mrtvou zem a z lidi chodici rakovinu pote svadet na civilizacni choroby nebude a nemuze mit respekt a uctu druhych lidi"kteri si tento zavazny problem uvedomuji"nerejpu a clanek jinak pekny.
Gm4PRO.. Děkuji ti za super článek není k tomu co dodat až možná na pár slov..Jsem rybář od 5 let a ryby chytám až do ted. 
když jsem jako kluk chytl rybu, velkou či malou... musel jsem se doma prostě pochlubit..Postupem času jsem zjistil, že nejde o to ryby brát,ale naopak té rybě dát svobodu a těšit se na další shledání..zkrátím to).Jeto rok co jsem poprvé držel detektor v ruce.našel si SVŮJ první 2 heller. Dnes jsem v tom tak,že studuji knihy,historii,mapy války.. ale hlavně zaniklé vesnice (12 až 16 stol) a jejich cesty..Chodím na ta místa s detektorem, ale i jen tak s fotákem a psem..Když zajdu do vesnice, která je zaniklá 30 letou válkou. Vidím tam studnu, protrhnutý rybníček a pár kamenu kde stála třeba stáj, nebo domek.. mám husí kůži..Na chvilku se zasním a vrátim se o pár set let zpět. Nejde to ani popsat..Nikdy jsem netušil, jak moc může tenhle SUPER koníček ovlivnit člověka..
Ještě jednou Gm4 Diky
Tak jsem si v poledne v práci přečetl Tvůj článek a navnadil jsi mě tak, že následoval odjezd na 2,5 hodiny do lesa s detektorem a musím Ti dát za pravdu
To lupep: piš česky, nedá se to číst a toto tvoje téma je na nějaké ekologické fórum. Jsem hrdý sedlák a proto mne ta tvoje snůška nesmyslů hluboce uráží.
..tak to jsi popsal exlentne !!!
Pěknej a trefnej článek! Pokud to má většina hledačstva obdobně, nebude to s náma zase tak špatný.
Nemám slov. Perfektní a vystihující článek. Kde bychom byli bez našich myšlenkových pochodů.
Aneb: stává se vám taky že se přistihnete jak ste 5-10 minut čuměli do naprostýho blba a přemýšleli o historii dané lokality? Mě se to stává dost často.
Pěkný den a super výlety.
Lupepe Neházej zemědělce do jednoho pytle , jako nechceme být házeni do jednoho pytle mi hledači .
Jsou mezi Normálními sedláky jedinci, kteří vidí jen zisk a poté vrátí mrtvou půdu majiteli, od kterého si ji pronajali, ale nejsou takoví všichni .
A hlavně nerespektuj jejich práva a oni tak budou přistupovat k nám detektoristům.
Taky mě docela vadí, že se u nás na poli už šestým rokem pěstuje jen řepka -pole už je jak beton a likviduje to navíc i okolní zvěř, která se tím otráví ,ale to neznamená , že si tam vlezu kdy chcu a budu si tam dělat co chcu .
Kurna jako zacatecnik sem to asi na tom polu nemel tak hortit...ale diry sem poctive zahrabal super clanek.
Ke článku už asi bylo všechno řečeno a nedá se než s GM4PRO souhlasit. Jen malé OT: Několikrát se tu objevuje, že se snaží ten dotyčný hledat tak jak se má včetně et.kodexů a zákonů atd. Pokud bychom neměli porušovat zákony, tak bychom museli vycházet bez rýčů a motyk.
Pokud chceš slovíčkařit ,tak máš pravdu .
Ale je trochu rozdíl mezi držením se v mezích a pícháním do vosího hnízda . Tomu se pak říká sr.ní do vlastního hnízda
tak vidíš :) Hlavně aby nám to dlouho vydrželo..
Co dodat?Krásný zamyšlení,fantazie na každým kroku,moc hezký psaní,,díky za to!Zajímalo by mě co řekl Marek Křemílkovi
pekny moc uplne to cloveka nuti zacit premyslet proc to vlastne dela fakt pekny klobouk dolu
uplne se v tom vidim...parada.nema cbybu..
Pěkný článek s hlubokou pravdou a jako vždy dobře napsané. Literární talent se nezapře.
Jen škoda, že těch slušných hledačů, kteří to takto mají, je v ČR minorita...
Já bych to tragicky neviděl. Ono je to tak, že člověk buď vydrží a pak ho to nějak takhle jako nás poznamená, nebo nevydrží, protože to gro nepochopil.
GM4PRO - skvělej článek!!
Klidně bych se pod článek mohl podepsat aspoň co se týče smyslu hledání. Ovšem když se kouknu do svého inerspejsu musím přiznati kus narkomanie adrenalino endorfinového typu s vysokou mírou závislosti a skutečnost že svou sbírku vlastním s radostí. Stejně jako šutry a scípliny které mě provádějí už 35 let. Dnes ovšem větší část vitríny zabírají knoflíky hodinové klíčky prsteny odznaky přezky náprstky psíci a ptákoringy etc. etc. Jedno mají ovšem společné:schopnost nést atmosféru okamžiku, přenést pocity prostorem a časem. Sejmout z človeka pocit stresu a dát mu iluzi životní oázy klidu. Pro toto si chodím k vitríně případně do šuplat... Snad jsem dalek nějaké hamižnosti ( to nejlepší odevzdávám jak se patří),ale přiznávám že nejen rád hledám ale rád i nacházím...
Ahoj a dík za dobrý počtení, je to tak jak pišeš, to je jasný. Mě zaujala ta úvodní fotka s tím nočním hledačem, co pak se mu asi honí v hlavě?
a) S detíkem i bez detíku, mám rád noční romantiku..
b) Že jsem slušný je prd platný, hledat chodím už jen za tmy..
c)Potichu se blížím k hradu, tam pak šmejdím, kopu, hrabu..
Tak ahoj a díky. (spravna odpověď je a)
No Tehdy spíš: Jestlipak mě Roman konečně vyfotí pořádně? Je to fotka kamaráda Bobra. Kdysi dávno na kopci nad barákem, kde jsem dříve bydlel. Ten kopec má nádhernou atmosféru s úžasnými výhledy... Jeho (malá) část ve dne: www.lovecpokladu.cz/img/2014/GM4PRO/sudety-pribech-pokladu.jpg
Krásný.................... jsem v půli cesty:-)
Všechno zlý je k něčemu dobrý,mě když tady loni někdo napadl že kopu v zasetým i když to tak ůplně nebylo,donutilo mě to se nad tím vším trochu víc zamyslet.Kámoš co se mnou chodí od Srpna hledat tak ode mne dostal pár rad čemu se má vyvarovat,ale jak spívá Janek-každej si na to musí přijít sám....Mějte se fajn přátelé a přeju spousty pěkných nálezů.Modrey
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.