Lepší zboží z dílny módních návrhářů středověku

      Co jsem slíbil, to obvykle splním. V téhle věci to však bylo několik vteřin na vážkách, neboť pranepatrnou hrou osudu se můj fotoaparát jen tak tak neocitl v rukou jistého osmahlého „fanouška“ Juventusu Turín (na kapsáře opravdu nevšední stylizace, takže bacha!). Měl jsem štěstí a on vlastně taky, jinak bych patrně strávil následující hodiny na okrskové služebně a nikoliv na Pražském hradě–z toho jasně plyne, že jsem proti němu použil pouze svůj nesmlouvavý pohled vysílající opakovaně jedinou větu: „to snad nemyslíš vážně šacovat mou fotobrašnu“. Můj kalený teleskop se bohužel onoho odpoledne z provozních důvodů nacházel v batohu, odkud jsem ho vysvobodil až o několik desítek minut později na žádost ostrých hradních policistů–musím říci, že v tomto případě zůstalo vše při starém a je to tak pochopitelně správně–na Hrad vždy jen ve vší slušnosti a beze zbraně.

      Nakonec tedy přece jen můžete na vlastní oči shlédnout (zatím) patrně jediný kompletní kus kování malé závěsné opaskové brašny (tašvice, tobolky, kapsáře, mošny) pocházející z neznámé lokality na území středních Čech (foto 1). Všechna tři oblouková kování byla na obou dolních zúžených koncích snýtována železnými nýtky tak, aby bylo možné je volně rozevírat (foto 2, 3). Ona trojlistá kování s maskovitou výzdobou (foto 5, 6) plní funkci „držátek“, díky nimž je možné brašnu (rozdělenou pevným středovým kování patrně na dvě poloviny) jednoduše zatažením z jedné či druhé strany pootevřít. Otvory podél okrajů kování patrně sloužily k upevnění samotného tělesa brašny vyrobeného z organického materiálu (patrně kůže nebo látky). Výzdoba vnějších stran kování a také průvlečného oka na opasek je provedená jednoduchým šikmým přesekáváním (foto 6, 7). Materiálem použitým k výrobě je s největší pravděpodobností mosaz (těch několik jednotlivých součástek, které znám a prošly analýzou slitiny jsou z tohoto materiálu).

      Z vlastní zkušenosti vím, že se občas nachází jednotlivé články závěsu (foto 4) a trojlistá kování. Větší části tohoto poměrně nevšedního kusu středověkého oděvního doplňku se (prozatím ?) vyskytují mezi nálezy spíše výjimečně.

      Téměř identické středové a jedno vnější kování bylo nalezeno také v odpadní jímce v Chrudimi, kde je velmi dobře datováno keramikou a dalšími nálezy do 15. století (již publikováno v knize Frolík, J.–Sigl, J. 1998: Chrudim v pravěku a středověku. Obrazy každodenního života. Chrudim 1998). Za zpřístupnění tohoto velmi zajímavého a prakticky neznámého artefaktu velice děkuji PhDr. Janu Frolíkovi, CSc. z AÚ AV ČR v. v. i., vedoucímu archeologického oddělení Pražského hradu.