MILDENHALLSKÝ POKLAD

Mildenhallský poklad se skládá z 34 kusů nádherně zdobeného římského stříbrného nádobí. Nejvýznamnějším kusem sbírky je „The Great Dish“. Na stříbrné nádobě jsou znázorněny postavy Bakchua, Herkula a jiných bohů řecké mytologie…

Richard Hobbs (Britské muzeum) zkoumal šedesát let starou záhadu kolem velkolepého Mildenhallského pokladu. S výsledky svého bádání teď seznamuje i širokou veřejnost.
 
 

Mildenhallský poklad se skládá z 34 kusů nádherně zdobeného římského stříbrného nádobí. Jeho historie sahá až do 4. století a v současné, si ho mohou prohlédnout návštěvníci Britského muzea.

Původně se veřejnost domnívala, že poklad nalezl Sydney Ford. Ve skutečnosti ho však objevil jeho zaměstnanec, traktorista Gordon Butcher. Stalo se tak, když oral pole ve vesnici West Row v lednu roku 1942.

Pole však nepatřilo jeho zaměstnavateli Fordovi, ale místnímu obyvateli Fredu Rolfovi. Právě on požádal Gordona, aby oral hlouběji, protože tam měla být zasazena cukrovka. Netrvalo dlouho a Gordon musel práci přerušit. Slyšel cinknutí a tak se šel podívat, co se děje. Měl tušení, že nalezl něco neobvyklého, ale neběžel za majitelem pozemku, šel za šéfem.

Ford dlouho neotálel a s Gordonem se hned na pole rozjel. Venku řádila sněhová bouře, a přesto oba muži středního věku tahali nádobí kus po kusu z půdy. Večer pak si celý poklad odvezl Ford domů.

Rozhovor o této událost udělal s Butcherem novinář Roald Dahl, který pak příběh sepsal a dal mu název – Mildenhallský poklad. Situaci, kdy oba vyhrabávali nádobí z půdy, popsal následovně:

„Ford přinesl pytel, položil jej a sehnul se, aby mohl ze země vyjmout první kus nádobí (později tzv. The Great Dish. Byl to velký talíř. Potom vstal a zeptal se mně, jestli mám o nález zájem. Neodpověděl jsem nic. Tak řekl, že ho vezme sebou domů, pokud mně to nebude vadit, protože jeho takové staré předměty zajímají. Já (Gordon Butcher) jsem jen zvedl hlavu a odvětil, že s tím nemám problém.“

Dahl později Butcherovi napsal, že příběh nemusí být na 100% pravdivý a aby si s tím nedělal starosti. Hlavní bylo to, že si Ford odnesl celý poklad domů a Butcher nepožadoval žádnou částku (tvrzení, že Gordon chtěl po Fordovi peníze, nebyl nikdy podložen).

Sydney Ford pak strávil válečné léta kartáčováním a čištěním nalezeného nádobí, aby na něj nezbyl ani náznak oxidace. Nechtěl dát totiž záminku archeologům, že by snad pocházelo z půdy. Když byl s čištěním hotový, rozjel se do Suffolku. Tam navštívil Hugo Fawcetta, který vlastnil obchod se starožitnostmi. Oba se spřátelili a o velikonočních svátcích roku 1946 Ford ukázal Fawcettovi několik kusů z Mildenhallského pokladu.

Ford trval na tom, že jsou vyrobeny z cínu, ale Fawcett ihned poznal kvalitu a přesvědčil jej, aby mu půjčil jeden kus, který by mohl odvést do Britského muzea na analýzu. Domněnka starožitníka potvrdila. Opravdu se jednalo o římské stříbro. Muzeum poslalo znovu Fawcetta za Fordem, aby zrevidoval celý nález, který později Ford odevzdal muzeu. Dodnes se v médiích píše, že se jedná o největší nález svého druhu na území Velké Británie.

Nejvýznamnějším kusem sbírky je „The Great Dish“. Na stříbrné nádobě jsou znázorněny postavy Bakchua, Herkula a jiných bohů řecké mytologie. V jejich středu je vousatá maska (pravděpodobně znázorňuje boha moře Oceány) obklopena nymfami jezdícími na mořských obludách (605 mm, 8256 g).  

www.archaeology.co.uk

www.roalddahl.com

www.britannia.com