Mučení ve středověku

Během temného středověku se na potrestání provinilce používalo ve většině případů mučení. Ať už se jednalo o zrádce, špiony nebo zloděje, mučení bylo nejběžnější metodou trestu. Těžcí zločinci byli odsouzeni k trestu smrti, jemuž předcházela obzvlášť bolestivá předehra…

Kdybychom se měli pustit do popisu všech mučících metod, pár stovek stran bychom určitě zaplnili. To svědí o krutosti, jež panovala v období středověku. V pár řádcích se tedy seznámíme s těmi nejpikantnějšími, mezi které patří i známá Jidášova židle.

V literatuře se s ní můžete setkat i pod názvem Jidášova kolébka. Údajně se používala během Španělské inkvizice. Předpokládá se však, že se k mučení využívala o mnoho dříve. Vypadá jako sedadlo zformované do pyramidy. Oběť byla umístěna na sedadlo tak, aby hrot protínal intimní partie. Nahoře se pak nachází řemen nebo lana k připevnění. Mučený pak byl na hrot pomalu „spouštěn“, což bylo velmi bolestivé a jen málo lidí přežilo.

Bez povšimnutí si také nezaslouží zůstat mučící kolo. Tento mechanismus jste mohli vidět ve filmu Máj. Bylo určeno pro zvlášť nenáviděné kriminálníky. Kolo pochází z Řecka a rychle se rozšířilo i do Německa, Anglie, Francie, Ruska a Švédska. Zařízení se skládá, jak název napovídá, z kola, které má mnoho výpletů. Končetiny oběti se rozbíjely železným kladivem, aby se mohly do kola zaplést. Potom se oběť, již zapletená, umístila na vysokou tyč, kde čekala na smrt. Často se stala potravou pro ptáky.

Dalším nástrojem s hodně bolestivým efektem je i drtička prstů. Proces probíhal tak, že se prsty oběti strčily do nástroje a otáčením kliky se pomalu drtily. Čím více člověk zapíral, tím více mučitel otáčel klikou.

Během Španělské inkvizice se používala i tzv. kacířova vidlička. Nástroj se skládá z dvou vidliček umístěných proti sobě navzájem. Ty pronikaly bradou na jedné straně a hrudí na druhé straně. Jako obyčejně neohrožoval tento nástroj životně důležité orgány, neboť cílem nebylo zabít, ale mučit. 

Ve stejném období se k mučení používala i štípačka kolena. I přes svůj název se však využívala k deformaci i jiných částí těla: lokty a prakticky na většinu kloubů. Mechanismus byl opět velmi jednoduchý. Mučitel otáčel klikou a zuby, nacházející se proti sobě, se pomalu přibližovaly. Někdy se hroty i nahřívaly.

Speciálně pro ženy pak byla vymyšlena maska, která se nasazovala na hlavu. Odměňovány jí byly ty, co dělaly rozbroje mezi sousedy, pomlouvaly nebo lhaly. Jako bonus se na masku připevňovaly zesměšňující předměty. Dozadu se dával zvon, aby lidé slyšeli, že se blíží potvora.

Lehké to ve středověku neměli ani obzvlášť obézní lidé. Ti bývali zavírání do tzv. mučící rakve, kde pobývali i několik týdnů. Záměrně se dělali menší, aby byly co nejméně pohodlné. Mučení probíhalo za přítomnosti veřejnosti. V podstatě se dá říci, že se jednalo o středověké kino, jen místo plátna se lidé dívali na rakev. Obzvlášť kruté bylo, když ji dali mučitelé na slunce a ještě na bezmocnou oběť vypustili zvířata, které ji zaživa ožírala.

Až z antického Řecka pochází mučící metoda založená na býkovi. Tyran Perillos vymyslel pro zvlášť těžké kriminálníky krutý trest smrti.  Člověka nacpal do těla býka a pak pod ním zatopil. Tím se oběť doslova uvařila. Výkřiky oběti zněly jako od rozzuřeného býka. Celý proces se neobešel bez publika. Tato mučící metoda se používala i ve středověku.

Mezi další kruté mučící metody patřil i známý skřipec, vařený oběti ve vodě, polévání hlavy vodou, která pomalu zamrzala nebo upálení. Je až zarážející, co všechno dokázali lidé vymyslet…

http://www.medievality.com/

http://www.medieval-castles.org/

http://www.onelargeprawn.co.za/