Na paměť Jiřího POTŮČKA – TOLARA část 1

Kategorie: Roky válečné a revoluční

Narodil se 12. 7. 1919 v Brunecku (Jižní Tyroly), vychodil měšťanku s jednoročním učebním kursem a vyučil se obuvníkem. Zaměstnání našel u fy. Baťa ve Zlíně, kde se stal instruktorem v gumovce. Pro své odborné schopnosti a znalosti jazyků (naučil se angličtině a němčině) byl poslán koncem srpna 1939 jako vedoucí Baťovy filiálky do Osijeku v Jugoslávii. V následujícím roce odjel přes Istanbul do Francie a tam vstoupil do formující se zahraniční československé armády. Po kapitulaci Francie se přeplavil do Anglie, kde byl vybrán do speciálních kurzů (parakurzu a kurzu radiotelegrafistů). Pracovníci zpravodajského odboru londýnského MNO ho zařadili jako telegrafistu paraskupiny SILVER A (velitel nadporučík Alfréd Bartoš, zástupce rotmistr Josef Valčík).

Skupina měla navázat a udržovat rádiové spojení s Vojenskou rádiovou ústřednou na území Británie, vybudovat zpravodajskou síť (získávat zprávy hospodářského i vojenského charakteru) a navázat kontakty s vedoucími činiteli domácích odbojových organizací. Stanovené úkoly splnila skupina SILVER A beze zbytku.

Jiří Potůček


    Potůčkovi se podařilo 15. Ledna 1942 po prvních obtížích uskutečnit oboustranné rádiové spojení nejprve s britskou a posléze i s československou rádiovou ústřednou. Jeho radiostanice LIBUŠE byla v roce 1942 jediná, která byla trvale ve spojení s vedením zahraničního odboje. Intenzivní rádiový provoz udržoval s většími či menšími obtížemi do 26. Června 1942. Za tuto dobu vyslal 578 depeší, 516 depeší přijal. V úhrnu to představuje asi 144 stran standardně psaného strojopisu (30 řádků na straně, 60 znaků na řádku). Takový rozsah rádiového provozu přiměl Potůčka měnit vysílací místa. Se stanicí LIBUŠE pracoval z Ležáků, z Bohdanče, z Pardubic a Mnětic. Poslední úkryt na Bohdašíně u Červeného Kostelce získal prostřednictvím sokolské organizace, vedené učitelem Josefem Schejbalem z Malých Svatoňovic.
    Provoz Potůčkovy radiostanice se neobešel bez technických potíží. Spolupracovníci, kteří byli nejen ochotni, ale především schopni mu pomoci, se našli na Pardubicku i na Červenokostelecku. Ti se pokoušeli na obou místech postavit pro SILVER A náhradní vysílače. S přístrojem postaveným sokolskou organizací uskutečnil Potůček jednu neúspěšnou zkoušku při svém pobytu na Bohdašíně.

    Na Bohdašín se Potůček přemístil 18. Června 1942, jeho pobyt zde provázely potíže, obavy a nervozita všech zasvěcených. Tu navíc jistě umocnila zpráva o vypálení Ležáků, uveřejněná v protektorátním tisku ve čtvrtek 25. Června 1942.

    Řídící učitel bohdašínské školy Ladislav Satran se pokoušel pro Potůčka a LIBUŠI najít nové stanoviště. Požádal o pomoc rtyňského lékaře Dvořáčka, který to však udal hradeckému gestapu. Kolem poledne 30.6.1942 vtrhli gestapáci do bohdašínské školy, radiostanici ani Potůčka zde však nenašli. Mezitím byl totiž převeden do usedlosti Burdychů na Končinách, odtud se měl přemístit do prostoru bývalého sokolského tábora v Doubravici u Dvora Králové n/Labem.

    Gestapáci podrobili Satrana krutému výslechu. Věděli, že jen přes něj vede cesta k Potůčkovi. Podařilo se jim ho zlomit a získali popis místa Potůčkova úkrytu na Končinách, kam se ihned vypravili. Na Končinách došlo k přestřelce mezi Potůčkem a gestapáky, Potůčkovi se podařilo uprchnout (jen v košili, kalhotách a bos) směrem k Zábrodí, kde žádal místního učitele o kabát a boty. Ten ho ale odbyl, přítomnost neznámého muže a směr jeho pohybu k Trubějovu oznámil četnické stanici v Červeném Kostelci a ta zase gestapu.

    Potůček se v podvečer objevil u Stolínů v Řešetové Lhotě, kde mu dali najíst, dostal zde plátěnky a ukázali mu cestu k vlakové zastávce. Potůček však zamířil k lesu na Skále a zanedlouho se objevil ve Studnici u Jaromíra Falty. I tady se mu dostalo pomoci. Tím ale končí jeho poslední ověřitelné stopy v našem kraji. Podle svědectví Ludmily Stolínové se Potůček vyptával na cestu do Pardubic, kam se chtěl přepravit vlakem. Zde měl několik přátel, a také asi lépe znal prostředí. Jaký způsob k cestě zvolil, se můžeme jen domýšlet.

    Dopoledne 1. července v 9 hodin obdržely četnické stanice pokyn k pátrání po neznámém muži, parašutistovi, s popisem jeho oblečení (je bos, na sobě má košili béžové barvy a šedé kalhoty, asi pumpky).

    Večer 1. července, asi kolem sedmé hodiny, s Potůčkem mluvila Blažená Šimková ze Srchu u Pardubic. Druhého července dopoledne se objevil v Rosicích nad Labem. Přítel Nováček, kterého hledal, byl již ale zatčen a tak se obrátil s žádostí o pomoc na jeho bytného Fitzbauera. Ten v něm poznal člověka, který Nováčka navštěvoval, a jeho přítomnost oznámil četnické stanici v Doubravici a popsal, jak je oblečen. Rozběhlo se pátrání v nejbližším okolí. Četnický strážmistr Půlpán našel kolem poledne spícího Potůčka v dubině nedaleko Trnové a zastřelil ho. Za deset dnů by se dožil třiadvaceti let.

    Rukou českého člověka tak zahynul poslední žijící parašutista ze skupiny SILVER A. Týž den popravili nacisté na pardubickém Zámečku 37 přímých spolupracovníků skupiny z Pardubicka, patnáct Potůčkových spolupracovníků z Bohdašína a z Červenokostelecka zastřelili Němci na tom samém místě večer 9. července.
    Jiří Potůček – Tolar byl po válce povýšen in memoriam do hodnosti nadporučíka pěchoty, byl mu udělen druhý Československý válečný kříž 1939 a Československá pamětní medaile.

(pokračování za týden)

(autorem všech textů je Víťa Hanák - texty dostal k dopracování a publikaci Pepík Rudolf - kytara)

Artefakty z 2. světové války můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Rozpoutali Němci. .... Určitě bych nebrečel pokaždé, když si spoutaný český lev dovolil alespoň zatřást řetězem! Ty kluci byly vlastenci v tom nejlepším významu jaké toto slovo má. Vyrostli na demokratickém ideálu Masarykovského Československa a ty se prostě nemohli smířit s tím co přinesla politika druhé republiky a našich “nacistů” v buřinkách.

Země se měla bránit v roce 1938, nikdo neví jak by se zachovaly sami Němci v případě, že by jejich armáda neměla okamžité úspěchy. Určitě by Československo nebylo Polsko.

Máš pravdu a bohužel si nyní každý trouba sype popel na hlavu, jaký že jsme to špatný národ a jak jsme chudákům Němcům ubližovali. Doporučuji si pořádě prostudovat knihu od Roberta Kvačka - Historie jednoho roku. Občas mě moc mrzí jak se nyní překrucují dějiny. Ale to sem asi nepatří, je však dobré používat vlastí rozum a mít vlastní názor a ne spolkonout vše, co nám kdo naservíruje. Kytara

Máš pravdu a bohužel si nyní každý trouba sype popel na hlavu, jaký že jsme to špatný národ a jak jsme chudákům Němcům ubližovali. Doporučuji si pořádě prostudovat knihu od Roberta Kvačka - Historie jednoho roku. Občas mě moc mrzí jak se nyní překrucují dějiny. Ale to sem asi nepatří, je však dobré používat vlastí rozum a mít vlastní názor a ne spolkonout vše, co nám kdo naservíruje. Kytara

Moc zajímavé :-) :-D Ahoj kytara

Gatto přeji hezký den a dobré pípy. kytara

Tyyy jo, tady je Kostelecaku a to odtud znam jenom jednoho. :)) Kdyby se vam nekdy chtelo vyrazit na spolecny kop, dejte prosim vedet na aratan[zavinac]seznam.cz

A k clanku si jeste dovolim dodat, ze Bohdasin (a snad i kostelecke Konciny) mel potkat stejny osud jako Lidice a Lezaky... Pry snad katastrofu nakonec odvratil nekdo na nachodskem gestapu... Ale to vim jen z doslechu a od starousedliku... Vseobecne znamejsi uz je to, ze vysilacka z Koncin na Bohdasin pinglovala ukryta na povoze ve hnoji.

Písněte na kytara.jazz@seznam.cz a můžeme domluvit akci. kytara

Písněte na kytara.jazz@seznam.cz a můžeme domluvit akci. kytara

:-D :-D :-D

Byla to opravu povedená akce. Jen škoda, že jeden ztratil všechny doklady jen pár hodin po výsadku, druhý si našel ihned tři milenky, třetí se rozhodl navštěvovat maminku a celou operaci Anthropoid ve finále korunoval hrdina Čurda, který když viděl milion na plakátu, šel to hned udat. Ona vlastně celá operace byla geniálně naplánovaná, jen škoda, že rozvědná služba Velké Británie nezjistila, čím že se v protektorátu vlastně platí a vybavila výsadkáře krásnými, leč neplatnými bankovkami. Což operaci samozřejmě přidalo na důvěryhodnosti, když každý ve frontě na jídlo žmoulal potravinový lístek a jen jeden přepočítával bankovky a ve frontě se ptal: "Kolik stojí chleba, máslo a salám?"
Když zůstanu u použitého příměru, tak proč toho lva v řetězu ještě více do toho řetězu nezamotat, stejně je ten řetěz zbytečně dlouhý a proč mu neuříznout jednu nohu, když skákat se dá poměrně slušně i o jedné. Ten kdo si chce zaktualizovat data, může si přečíst knihu od "Karla Sýse – Akce Hyedrich". Určitě to není můj oblíbený autor, ale tohle je napsaný opravdu dobře. Historie zná pouze fakta, nikoliv "co by se stalo, kdyby…"

Posmrtné vyznamenávání a oceňování mi připadá jako nechutná a nepochopitelná zhovadilost "zelených mozků".Přesně ve stylu jedné Krylovy písničky......

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru