Palau - Peleliu - Stará Garda - part 1

V září  1943 si na ostrově Peleliu  dali  přes držku  Američani s Japoncema . A to pořádně ! Během měsíční  operace si vojáci japonského císařství připsali deset a půl tisíc padlých a dvě stě zajatých vojáků. Američani měli také jedny z největších ztrát, dva tisíce padlých a osm tisíc zraněných  vojáků. To všechno se stalo na malém kousku pevniny, 12 km dlouhém a 4 km širokém.

Ostrov  Peleliu má tvar pánvičky  a na tý samotný pánvi měli Japončíci letiště, který Amíkům leželo v žaludku  obr. 1. Na severu ,,v držadle pánve, je malé pohoří.

Mapa ostrova, obr1

Největší kopec má okolo 200 m. A na těch kopcích si Japonci vyhrabali v jeskyních a starých štolách (před válkou se těžil na ostrově fosfát) stovky krytů. Kam se člověk podívá, je ostrov plný munice a bojový techniky a moře okolo, plné žraloků obr.2.

Okolní moře je plné žraloků obr2

To byl také jeden z důvodů proč jsme si k bydlení vybrali přímo ostrov Peleliu, který nemá takové vybavení jako  centrální ostrov Koror, plný barů a další zábavy. Zato je to kousek od nejlepších míst na potápění a od památek WWII.

Po příletu na nás čekala potápěčská loď. Moc nás nešetřili. Filipínec Bernard se nás zeptal, jestli dneska uděláme tři  ponory a to vše po 24 hodinové cestě přes 9 časových pásem? Rozumím tomu, že čtenáři toho to  webu na potápění moc zvědaví nejsou, ale sluší se říct, že z 90% sem všichni cestujou hlavně za potápěním . A když čekaj až z nich vybublá nasycený dusík, tak si krátěj chvíle tím, že prolejzaj džunglí a koukaj  na to, co zbylo z tý řežby z r.1943.

Po pár ponorech s neskutečným počtem žraloků a mant v křišťálové vodě jsme si našli ,,chvilku,,. Půjčili si kola a vyjeli do džungle. Ostrovem vede spleť uliček, co kdysi vybudovali Japonci a pak Amíci.

Celý ostrov je porostlý tropickýma popínavýma  rostlinama  obr.3  a proto je spousta památek ukrytá  ve spleti  lian a palmovýho porostu. Navíc je ostrov zčásti obklopen mangrovýma bažinama obr.4 . (Až doma  jsme se dověděli, že tahle   oblast je vlastně domovem  mořského krokodýla).

Neproniknutelná Džungle  obr.3

Mangrovníkové bažiny obr4

Všechno okolo nás ještě v prosinci minulého roku tajfun obrátil vzhůru nohama  obr. 5. Do některých částí ostrova se proto dostat nedalo. Tehdy to tak nebylo. Japonci vše vykáceli . Na dobových fotkách je vidět , že Amíci útočili v prakticky otevřené krajině obr.6.

Když řádí tajfun obr.5

Amíci utočili v otevřené krajině - obr6

Nikde na webu jsem vlastně dopředu nezjistil jak je to s předpisem ohledně hledání, co se smí a co ne. Možná  to bylo dobře. Na konci pobytu jsme si všimli obrovské cedule v přístavu, kde je jednoduše napsáno, že za vyvezení zbytků voj. materiálu z ostrova hrozí pokuta až 15.000 USD.

Protože to bych pak s sebou nevláčel CS 1 rozebranou na prvosoučástky a kámoš vodotěsnou dohledávačku VT 730.

Začali jsme hledat na severním okraji  Orange Beach obr.7, už jen proto, že jsme neměli žádný lopatky a krumpáče. Měl jsem jen potápěčskou kudlu. V písku potřebuješ jen ruce a to nám vyhovovalo. Doufal jsem, že by mohlo pípnout nějaký dobový kolečko, ale záhy mě mělo vše přesvědčit o tom, že na ostrově kromě místních 600 Palaučanů jsou už jen stovky tun munice.

Hledání na plážích obr.7

Hledání  7 stupňů nad rovníkem, ve dvě odpoledne, je jako si lehnout do mikrovlnky a přikrejt se peřinou. Proto jsme se přesunuli do stínu a zkusili štěstí na okrarji džungle. Tehdy se obrńěná transportní vozidla hrnula po překonání korálového útesu nějakých 200 m přímo na pláže, které zpravidla končí ostrou hradbou zvětralých nakupených korálů do výšky 2-3  m. Tady se asi ukrývali bránící se Japonci. Pod touto přírodní hradbou jsme našli nejvíce vystřílené munice obr.8.

Munice za hrabou korálů obr.8

Byli to po prozkoumání hlavně hilzny od americkejch pěchotních pušek M1 - Garand  Cal. 30, jejichž střely prý dokázaly prostřelit palmu, za kterou se Japončík ukrýval. Na nábojnici  byla značka DEM 42. Doma jsem vyguglil, že se jednalo o hilznu   Des Moines Ordnance Plant obr. 9

DEM-42 obr.9

Našel jsem tuto patronu i ostrou zarostlou solí (hodim  na web video) obr. 10

ostra M1 ss obr.10

Dále jsme našli vystřílenou munici do lehkých karabin Carbine M1 jejichž patrony 7,62 mm vypadaj jak přerostlý pistolový náboje. Karabina vážila prý jen 2,5 kg. Tahle Winchestrovka měla zásobník na 15 ran a proto jsme také pár těchto nábojnic našli. Doma jsem vyguglil, že se jednalo o  společnost   LC (Lake City Ammunition Plant) z r. 1942 obr.11

Ostrá Carabina M1 obr. 11

A pak nekonečnou snůšku střepin a měděných pásků z lodních děl, minometů a granátů. Tři dny před vyloděním, každý den se americká flotila válečných lodí pokoušela vymazat ostrov z mapy. Jak nálezů přibývalo, ubývalo  nám odvahy až jsme to nakonec zemdlelý horkem vzdali. Jen pro představu, na jedné pěšině dlouhé 300 m byla cedulka novozélandské společnosti co odminovává oblasti zasažený válečnýma konfliktama, stojií tam ,že nashromáždila na tomto kousku cesty do hloubky 150 cm, 1,5 tuny nevybuchlé munice.

Pokračovaní  příště "Tanky a děla na Peleliu part 2"