Pevnost Josefov - část 1

V lednu roku 1780 vykoupila císařská komora od knížete z Paaru vesnici Ples a okolní území, po hranici plánovaného dostřelu pevnostních děl byl vykácen lesní porost a za touto hranicí postaven Nový Ples. Tam a do nedalekých Rasošek ale i do dalších míst v okolí byla přestěhována většina obyvatel Plesu; zůstali pouze ti z nejvýchodnějšího a nejzápadnějšího cípu vesnice (dnes v těch místech jsou Starý Ples poblíž Metuje před pevností a Dolní  Ples za jejím soutokem s Labem.
Na stavbu začali přijíždět řemeslníci z různých míst habsburské říše i okolní Evropy a budovat zde své dílny, spolu s nimi se sem začali sjíždět i obchodníci všeho druhu, začalo najímání dělnictva. Armáda začala připravovat ubytování pro vojáky, kteří zde měli udržovat pořádek, a opravovat opuštěná pleská stavení pro důstojníky, stavební odborníky a úředníky.
Stavba začala 1. května 1780 vytýčením základního bodu pro měřické úkony v místě dnešního náměstí a v prvních fázích pokračovala vyměřováním a přípravnými a terénními pracemi. Obě řeky, Labe i Metuje, byly svedeny do nových umělých řečišť a necelý kilometr před jejich novým soutokem byl mezi nimi prokopán spojovací kanál Tak vznikl pod budoucím severním kolištěm pevnosti umělý ostrov, později opevněný.

V úterý 3. října 1780 byl za účasti císaře Josefa II. slavnostně položen  základní kámen pevnosti. Císař, přespal tehdy v Jaroměři a pak se svým doprovodem odejel.
Materiál na stavbu pevnosti byl dodáván ze širokého okolí. Pískovcové kameny pocházejí především od Dubence a Choustníkova Hradiště, dřevo bylo těženo v lesích v okolí Albrechtic nad Orlicí, Dvora Králové nad Labem, Mostku a Náchoda, cihly se pálily nedaleko Jaroměře (dodnes se tam říká Na Cihelnách). Pevnostní cihly samy se rozměry i hmotností lišily od cihel "obyčejných" 1 cihla váží zhruba okolo 9 a půl kila.
Stavba probíhala za přísných bezpečnostních opatření sledujících především utajení. Všichni, kdo byli na stavbu pevnosti najímání, přísahali v pleském kostele Svatého Jiljí.
Stavbu řídil až do druhé půli srpna roku 1793 osobně generál inženýr Duhamel de Querlonde.Po Duhamelově odjezdu do Vídně byl řízením stavebních prací pověřen plukovník Franz Lauer, který původní projekt doplnil o některé další stavební prvky.
 Stavbu podzemí pak řídil plukovník inženýr Chastelet. Další drobné dostavby a přístavby pak probíhaly průběžně po celou dobu existence pevnosti tak, jak se měnily nároky na obrannou funkci jejích hradebních prvků.
Většina opevnění včetně podkopového obranného systému se stavěla z povrchu , hradby vznikaly postupným obezdíváním a vnitřním zděním navážené zeminy. Jen v některých úsecích byly chodby raženy ve skále, vesměs opukové.
Už při projektování pevnosti bylo zřejmé, že posádka (počítalo se s asi 12 tisíci muži) se neobejde bez nejrůznějších služeb zajišťovaných civilním obyvatelstvem - od různých drobných řemesel či údržby například výstroje přes zajišťování obživy pro vojáky i pro koně až třeba po důstojnická kasina či celou škálu "dámských" služeb pro manželky a rodinné příslušníky vysokých důstojníků. Císař Josef proto už 9. prosince 1782 vydal osidlovací patent, jímž umožnil stavbu civilních budov a pobyt civilistů v pevnosti. Obojí však bylo podmíněno dodržením poměrně striktních pravidel.
Císař Josef II. stavbu několikrát  osobně navštívil a kontroloval její postup r. 1781, 1783, 1784 a 1786.  Poslední návštěva císaře v pevnosti se uskutečnila v září roku 1787. Tehdy stavba pokročila natolik, že pevnost mohla začít plnit svou obrannou funkci. Josef II. tehdy v pevnosti poprvé a naposledy přenocoval, prohlédl si obranné prvky a nechal prověřit funkci některých pevnostních zařízení a nakonec slavnostně zemskému veliteli v Čechách generálu Wallisovi předal pevnost do užívání.
Na stavbě pevnosti se vystřídalo celkem asi dvacet tisíc lidí, z toho okolo jedenáct tisíc vojáků.
Dostavba pevnosti však už pokračovala  pozvolnějším tempem,například pevnostní kostel Nanebevstoupení Páně vznikal v letech 1805 až 1811, novorenesanční radnice se město dočkalo až v letech 1884 až 1886.V úplnosti však pevnost nebyla vybudována nikdy.
Kaiserliche und Königliche Pless Festung (císařská a královská pevnost Ples, jak se oficiálně nazývala),  po deseti letech prací přestala být stavbou a začala žít svým každodenním vojenským  i neméně bohatým civilním  životem.
Její zakladatel se toho však nedožil - císař Josef II. 20. února 1790 zemřel.
Pevnost byla při korunovaci Leopolda na českého krále v roce 1791 povýšena na královské svobodné město a 16. března 1793 císař František rozhodl, aby se napříště "k slavné památce svého vystavitele, jeho císařské a královské Milosti nejmilejšího císaře a krále Josefa II jmenovala (Kaiserliche und Königliche) Josefstadt (Festung) - císařské a královské pevnostní město Josefov.
Pevnost nikdy zcela neposloužila svému účelu, nikdy o ni nebylo bojováno, nikdy se nemusela bránit obléhání či útoku. To předznamenalo  její zánik.Pevnost byla v roce 1888 zrušena.
Vojenská posádka ve městě sice zůstávala i nadále (v letech 1890 až 1908 zde sídlilo jedno ze třinácti sborových velitelství), za první světové války zde byl obrovský, téměř padesátitisícový zajatecký tábor a rakouská armáda většinu hradebních staveb stále střežila, avšak přestala ji pravidelně udržovat, takže objekty začaly poznenáhlu chátrat.
Po osvobození, kdy se Josefov po vzoru nedalekého Hradce Králové chtěl zbavit svých hradeb, aby se tak otevřel průmyslovému rozvoji bylo zbouráno, rozebráno či zavezeno zeminou bylo poměrně dost, prakticky všechny hradební stavby nebo jejich podstatné části s výjimkou pevnostních bran, ty byly zbourány ještě za Rakouska.
Téměř celé století po zrušení pevnosti, začal zájem z řad místních obyvatel o pevnost a hradební objekty přerůstat v aktivní snahu o její záchranu. A tak za poslední léta začala pevnost velmi pozvolna  dorůstat do své někdejší podoby. To, že nikdy nebyla dobývána, ji zachovalo okolo půldruha století neporušenu.
 
Největší současná hodnota Josefova spočívá v tom, že byl zachován a pozdějším vývojem relativně nepříliš poškozený  architektonický celek a jako takový zůstal a nejspíš už navždy zůstane.
V době svého vzniku se však pevnost mohla honosit několika drobnými, avšak významnými prvenstvími, z nichž mnohá zůstala ve středoevropském měřítku zcela bezpochyby unikáty.
Pravděpodobně nejpozoruhodnější na pevnosti je však její podkopový obranný systém. V podobě, v jaké byl proveden v této pevnosti, není znám nikde jinde na světě.
Podzemí je doplněno o řadu účelových prostor (příruční muniční sklady se strážními předprostorami, stanoviště velících poddůstojníků) a o trativodnou soustavu. Jednotlivá patra chodeb jsou vertikálně propojena odvětrávacími šachtami.
Rozsáhlý labyrint různých druhů chodeb dosahoval celkové délky asi 45 km. Chodby byly zřízeny během stavby pevnosti a jsou dokladem technické vyspělosti tehdejších vojenských inženýrů a hlavně minérů, kteří byli ceněnými odborníky.
Pevnost Josefov byla v době po svém vzniku tehdejšími prostředky nezničitelná., přesto jistý účel splnila , na dlouhé desítky let přinesla svému okolí mír.

text jahoda - Phdr.O. Mertliková