Rodinné dědicví

Kategorie: Druhá světová válka

„Franzi, podívej, tohle všechno, to jsem schovávala pro tebe, až se jednou oženíš a převezmeš grunt. Nemůžeme riskovat, že nám to seberou. Do odsunu šli už i Künastovi, brzy přijde řada i na nás.“ Sklonila hlavu a ztěžka polkla hořké vzlyknutí...

Bylo mu právě 14 let, tehdy v květnu roku 1945. Dospěl příliš brzy. Během války přišel o tatínka. Přišlo si pro něj gestapo. Někdo ho udal, že více než měsíc skrýval ve stodole hledaného žida. Odvedli si oba. Nikdy tatínka již nespatřili. Rázem se z vážené selské rodiny, která patřila vždy k bohatším v obci a vlastnila značné jmění i pozemky, stali terčem ústrků a křivd. I soused, ten věčně se usmívající vzdáleně příbuzný strýc, i ten se na ně přestal usmívat a vyhýbal se jemu i mamince širokým obloukem. Poslední 2 roky války pro ně znamenaly velké utrpení.

Těžké to bez otce bylo živobytí. Přišli o majetek, kolikrát neměli co jíst. Franz mnohokrát musel ohromně riskovat, když byl kapra Novém rybníce nebo pstruha v potoce pytlačit, aby měli s maminkou aspoň občas maso. Ačkoli ji bylo sotva čtyřicet, od té chvíle, co tatínka odvedli, strašlivě zestárla a sešla. Ona si přesto stále odpírala a synovi takřka vše nechávala. Lidé se báli s nimi hovořit veřejně, ba ani v kostele se k nim nehlásil raději nikdo. Jen ti nejvěrnější a příbuzní jim pomáhali. Občas se objevil za oknem rendlík se sádlem, pytlík s trochou mouky nebo i chléb a kousek másla. Nikdy se nedozvěděli, kdo jim vypomáhal, ale byli i za to málo vděčni, ať již byl dárcem kdokoli.

I když válka skončila, těžké období nepřešlo. Bylo snad ještě hůře. Sousedé, známí i příbuzní, skoro všichni postupně mizeli v odsunech s balíky a smutnými pohledy, kterými s rodným krajem a domem se loučili. Zůstávali jen ti, kteří byli pro novou dobu a nový stát významní a potřební a nebo pocházeli ze smíšených rodin...

Báli se, že budou muset také odejít. Zbyl již jen ten domek po předcích, stodola nedávno shořela, zřejmě rukou některého z „Revoluční“ gardy. Ale i v něm se brzy ubytovala nová, slovenská rodina. Nerozuměli jim, slovensky ani česky neuměli. Museli se uskrovnit v jedné místnosti, bývalém chlévě. Bez elektřiny, jen s petrolejkou, jednou postelí a stolem se dvěma židlemi.

Zatím nebyli odsunuti. Známí a  přátelé, kteří věděli, jak se Rudolf, otec Franze, během války statečně zachoval, referovali úřadům. Již měsíc uplynul od konce té strašné války a stále nic, nebyli odsunuti, ale také neměli jistotu, že nakonec zůstanou. Rabující „gardisté“ hrozili v širém okolí, pořádali hony a divoké odsuny a strach tísnil srdce v obavách o budoucnost. Maminka to období velmi těžce nesla, jen kvůli Franzovi se stále držela s hlavou vzpřímenou, ačkoli po nocích tajně plakala a hořce těžkého osudu litovala.

Franz ji po nocích slýchával, ale statečně odolal a ani slůvkem se nezmínil. Snažil se usmívat a maminku těšit, jak jen mohl. Poslouchal a dělal, co mamince na očích viděl. Nereagoval na výzvy a nepral se s neznámými českými hochy, kteří naň i kamením házeli, jen aby nevystavil maminku těžkostem. Stal se dospělým již ve svých 14 letech...

Na ten večer nikdy nezapomněl. Maminka před něj položila balík, v šátku zavázaný. Ztlumila světlo petrolejky i hlas, zatemnila okénko do chléva a šátek rozbalila: „Franzi, podívej, tohle všechno, to jsem schovávala pro tebe, až se jednou oženíš a převezmeš grunt. Nemůžeme riskovat, že nám to seberou. Do odsunu šli už i Künastovi, brzy přijde řada i na nás.“ Sklonila hlavu a ztěžka polkla hořké vzlyknutí...

Franz byl ohromen. Neměl ani potuchy, že mají takový majetek. Veškeré rodinné jmění, zlaté prsteny a šperky, hodinky a přívěšky po předcích. Dále příbory stříbrné a další cennosti i rodinné fotografie a dokumenty. To všechno se zalesklo v mihotavém světle petrolejky. „Maminko, jak jsi tohle dokázala, proč jsi to neprodala, když jsme neměli co jíst?“

„Nikdy můj milý Franzi, nikdy nesmíš zapomenout na rodinu a vlastní předky. Nesmíš ztratit rodinné pouto s těmi, kteří vychovali tvého otce i mě a kteří sami byli vychováni jejich rodiči. Ať se děje, co se děje, nezapomeň na to a navždy si v památku dědictví rodu uchovej. A navždy si v srdci ulož vzpomínky a myšlenky na rodný svůj kraj. Není německý nebo český, je tvůj rodný. Zde jsi vyrůstal a zde žil náš rod již celá staletí. Nezapomeň!
 
Byl to snad slabý svit petrolejky, co se mamince v očích jiskřičkami ukázal? Nebo po letech smutku a trápení našla ve vzpomínce na rodinné pouto znovu sílu? Tak či tak, maminka předala balík Franzovi a řekla: „Dnes večer bude zataženo, měsíc se schová za mraky. Musíš tohle schovat. Vem si jednu z konví na mléko, stejně již dobytek nemáme. Ve stodole je starý plátěný pytel. Ulož balík do něj a to celé do konvice, pořádně utěsni a zakopej ji. Místo si zapamatuj a až bude situace příhodná, znovu rodinné dědictví vyzvedni.“.

Nakonec přeci jen byli odsunuti, ani důkazy o jejich antifašismu a otcova smrt v koncentráku nepomohla. V dubnu 1946 museli opustit Československo a trmáceli se vstříc novému životu. Usídlili se v malém bavorském městečku, kde našli i své příbuzné. Pomohli jim zpočátku a sehnali práci mamince i Franzovi. Maminka ale dlouho nevydržela, vytržena z rodné hroudy, zesnula v cizí krajině, ani padesátky nedožila. Franz nakonec vystudoval, stal se váženým právníkem. Oženil se, měl rodinu. Žil spokojený a vcelku poklidný život. Ale nikdy nezapomněl na rodnou zem tam v kraji za hvozdem a navždy si zapamatoval, co mu říkala milovaná maminka onoho zataženého bezměsíčného večera.

„Tady to bylo, synku. Tady jsem to tehdy schoval. Je to tu jiné, cesta zanikla, pole a lesy se změnily, ale ten kopeček se skalkou zůstal. Jako malí jsme si tu hrávali na vojáky. Dělávali jsme ohně a pekli brambory. Kolikrát jsme se tu s klukama prali. Ale já vždycky vyhrál!“ usmíval se elegantně oblečený, již silně prošedivělý Franz a zapálil si faječku na uklidněnou.

Rudi, mladý ramenatý třicátník, přikročil k patě skaliska a s vysokým obloukem zarazil krumpáč do kamenité půdy. Po chvilce krumpáč doslova odskočil a sytě o něco zazvonil. Ani Rudi nezapomene na své předky. Psal se rok 1990...



Poznámka autora: „Příběh je zcela fiktivní, stejně jako postavy a události v něm. Jen nástinem může lehce vzpomínat na dobu těsně po válce. Nehodnotí, ani nekritizuje dobu, události nebo politická rozhodnutí. Jen popisuje jeden z mnoha možných lidských osudů, kterých se na té či oné straně během války a po ní odehrávali. Myslím, že je dobře historii vnímat pohledem lidí a jejich příběhů. Nikoli jen na základě strohých historických dat. Věřím, že se vám článek líbil.“

Zdraví, GM4PRO
 

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Pěkně napsaný,i tak to mohlo být.....

Nádhera Romane.Ten příběh není fiktivní.To jsou osudy většinou nevinných lidí.Tisíce podobných příběhu se opravdu stalo tak jak jsi napsal.Opravdu krásné čtení.

Moc pěkný a víc takových článků :-)

Fiktivní příběh.... měli bychom vzpomínat na příběhy skutečné, na osudy našich předků, z nichž mnozí se krutě nedožili konce příběhů tehdejší doby.
Autor článku sám píše, že je dobré historii vnímat pohledem lidí a jejich příběhů. Tak hurá do toho, sbírejme skutečné paměti a varujme se fikce, byť neškodné.

hmm, já měl ze slohu vždycky nejlíp čtyřku a tak tiše závidím, krásně napsaný :-O

Dobře napsaný příběh.Osud lidí z pohraničí je opravdu smutný. Nacionalista prezident Beneš způsobil odsunem původního obyvatelstva Československu obrovskou nejen finanční ale i morální škodu. Je škoda, že takto prosperující kout země doznal takový úpadek. Kdysi krásna pohraniční města jsou obsazena a ničena nepřizpůsobyvými občany a venkov ten těch několik farmářů nestačí udržovat a pomalu zarůstá lesem.... :-(

Andro: pribeh jsem psal sice jako fikci, ale na zaklade skutecne udalosti. Jak pise Tibi, tenhle a podobne dalsi pribehy prave takto prozivane byly...

GM4PRO:
Nezpochybňuji realitu takových příběhů. V posledních letech ale poukazování na tato bezpráví upozadňuje to, co se před válkou a v jejím průběhu dělo druhé straně. České obyvatelstvo to po válce z pochopitelných důvodů vidělo jinak. Pocházím z pohraničí a dědovi jsem naslouchal velice pozorně. Zapojení obyčejných a hlavně neutlačovaných Němců do excesů prý bylo enormní, nepochopitelné, hysterické, zrůdné. Oproti německé agresi dokážu svým způsobem pochopit tu českou, poválečnou - v kontextu toho, co a jakým způsobem se po několik let dělo.
Článek je literárně velmi zdařilý, osud těchto lidí mne však nechává chladným. Nezbývá mi pro ně lítost, všechnu jsem vypotřeboval pro druhou stranu, pro mé kořeny.

Pro Beowulfa a ostatní.Je to pěkně napsaný,jenom co je pravda,je tam několik ALE.Hlavně bych chtěl napsat,že se jaksi zapomíná na to,že i Češi si prožili svoje po záboru pohraničí,nějak se zapomíná,co se v pohraničí a pak v celém Protektorátu dělo a pak taky se nějak nezmiňuje důvod samotného odsunu.Taky se zapomíná na to,že podobný odsun proběhl v Polsku a nikdo se tam s tím nezabývá.Byl to výsledek války a pak rozhodovali vítězové.Být vítězi strana druhá,pak my jsme měli být odsunuti jako pracovní síla kamsi na východ.
Že jsou města devastovná nepřizpůsobivými?Za to může hlavně posledních 25 roků,do té doby měli i oni poovinnost pracovat a zemědělství a průmysl tam fungoval taky jinak jako dnes po "privatizaci"

Andro, nikdo nespochybnuje křivdy které se staly nejenom Čechům.Zrůdná ideologie Hitlerovského něměcka zasáhla celou evropu ale princip kolektivní viny napáchal další křivdy.Co pak třeba ten německý sedlák který po generace hospodařil,vychovával děti prostě žil a měl tam domov za něco mohl? Nikomu nic neudělal.Pokud to šlo dodával své produkty do židovského obchůdku v městečku.Se svým českým sousedem chodil na pivo atd.Najednou přišla válka a tento spokojený život rozvrátila.Ano mezi odsunutými Němci byly vrazi,kolaboranti,konfidenti gestapa ale taky obyčejný lidé kteří se provinili jenom tím,že byly Němci.

Do diskuze ohledně odsunu Čechů a nebo po válce Němců a ohledně války se nehodlám pouštět - nic nevyřeší a nikdy nevyřešila.

Příběh nekomentuje (a záměrně to uvádím na konci článku) jakákoli politická rozhodnutí nebo společenské názory. Je to "JEN" příběh jedné obyčejné rodiny. Mimochodem, můj praděda pocházel z vesnice 2 km od Ležáků, kde měl kamarády, kteří mu všichni zemřeli, když on byl totálně nasazený v Říši - tento příběh jsem prezentoval na jiném webu (možná někdy v lepší podobě napíšu i tady). Jsem tedy Čech, miluji českou historii, ale nejsem slepý k osudům dobrých lidí, ať byli na kterékoli straně. A protože jsem již 3. generací v bývalých Sudetech narozenou, jsem zdejší krajinou a místními příběhy formován. Žiji zde, zabývám se tedy krajinou a osudy lidí, kteří nám tuto krajinu odkázali. Kdybych žil v Praze, budu se zajímat o historii této krajiny.

Jen dodatek: Oproti minulosti posledních 50 let, kdy lidé v drtivé míře krajinu Sudet systematicky ničili nebo ji přinejlepším ignorovali a nechávali svému osudu, se stále více lidí zabývá lokální historií a krajinou. Někteří pomáhají obovovat sakrální památky, pomníčky padlým, jiní obnovují krajinu, její paměť a vzpomínky. My zde žijeme, jsme Češi, ale nemůžeme přeci odhodit staletími formovanou krajinu a její příběhy jen proto, že byla nějaká pitomá válka. Mimochodem, v historii těch válek bylo a co z toho? Nikdo dnes už nežije z toho, že napoleonská armáda ničila, vyžírala a znásilňovala celou Evropu, stejně jako potom ta carská, když hnali Fracouze zpět...

Nejde o hodnocení toho, co bylo špatně nebo dobře. Jde o uchování historie, ať byla jakákoli. Nám prostě nepřísluší ji hodnotit. Doufám, že to pochopíš a třeba ti i kousek citu pro obyčejné lidské osudy zbyl.

Příběh je dobře napsaný a moc fiktivity v něm nebude. Je dobře,že se píše i tohle, protože nebyli jen zlí Němci a hodní Češi. Toho příkoří bylo na obou stranách víc než dost.Na obyčejných a nevinných lidech se vždy vyřádily ty největší zrůdy,které si vybíjeli své úchylky a komplexy.Je jedno jestli gestapo,ss a nebo RG. Docela nedaleko od nás se taky po válce ožrala banda českých hrdinů a vyřídili si to z německým obyvatelstvem vsi dost krvavě.Co dělali ženským je zvrhlost úplně,když je rozřezávaly.Hočina co to přežila až do špitálu měla uřezaný oba prsy a stihla vypovědět kdo to byl a co se dělo.Do teď ti šmejdi žijí v klidu a ví se o nich,ale nikdo to nikdy vyšetřovat nebude,aby se náhodou neprovalilo co to bylo za funkcionáře a hodný lidi.Není to žádná fáma a je to z mnoha zdrojů ověřenej příběh.A takových bylo spousta.Rusáci tady taky napáchali dost zla při osvobození ,ale myslím, že stokrát horší byli právě ti co za celou válku byli zalezlí za kamnama a nebo navíc ještě donášeli na čechy.
Znal sem pár Němců osobně,kteří žili před odsunem u nás ve vsi i přímo v našem domě.Není mezi nima jeden člověk, kterej si zaslouží nějaké opovržení.
Ale to je vše minimálně na nekonečnej seriál. Svině byly sou a budou na všech stranách a obyčejný člověk s tím nic nenadělá.

Tibi:
Kolektivní vina - o tom se mluví až dnes že Němci byli potrestáni vystěhováním. Ony ty důvody k odsunu byly trochu jiné než jak se dnes deklaruje ve snaze "odčinit to nespravedlivé potrestání". Servilita nebo něčí zájmy?
Smyslem odsunů nebyl trest, ale snaha o zamezení opakování toho, k čemu před válkou došlo. Německá menšina tvořila 30% obyvatelstva předválečného Československa a měla nemalý vliv na to, co se u nás v různých oblastech dělo. I to pak napomohlo zabrání pohraničí a posléze i okupaci. I to byl jeden z důvodů, proč nás "spojenci" hodili přes palubu - přeci prý Němci měli právo, když jich tu tolik žilo. Nechtělo-li se aby se historie opakovala, musel tento krok přijít. Takže ne kolektivní vina a trest, ale ochrana republiky.
A tenhle obyčejný německý sedlák který hospodařil, vychovával děti, s Čechem chodil na pivo, ten pak vzal vidle a s pokřikem "český hnídy" se vrhl na skupinku dětí. Jednomu z nich ty vidle vrazil do stehna, humanista, nechtěl to děcko přeci zabít. Do tý doby kámoš co s Čechama mluvil česky a neměl důvod chovat se jako zrůda, nikdo mu nic neudělal. Tohle není fikce, to je skutečný příběh. Jeden z mnoha.

GM4PRO:
Uchování historie - z té bychom se měli především poučit. Myslím ale, že se nám to nějak nedaří. Ti co se vydávali a vydávají za představitele této země se v tomto ohledu jejímu obyvatelstvu dost zpronevěřují.
Kousek citu pro obyčejné lidské osudy mám.

Jak to napsal joeblack svině byly a jsou na všech stranách.Myslím,že cílem autora článku nebylo rozpoutat debatu o tom kdo komu víc křivdil nebo jestli odsun byl nebo nebyl správný.

:Než tu začnem házet všechny sudeťáky do jednoho pytle.Za pokazení českoněmeckých vztahu(které byly po prusko rakouské válce naprosto v pohodě) nemužou ani události před válkou ani konec války natož události poválečné.Ale kupodivu naši obrozenci.Palacký,Jirásek.Na tohle téma vyšlo už docela dost knih.

pro Andro : Naprosto nechápu tvou zaslepenost a tvrdošíjnost k tomuto tématu.

GM4PRO : skvělé čtení (jako vždy) . A taky určitě pravdivé.

Je mi smutno, když vidím zarostlé komunikace,zničené tarasy, spadlá stavení ve vesnici, kde mám chatu. Stavěl jsem ji na zcela devastovaných základech a občas jsem na jaře našel na studni dvě tři plechovky od coly v době, kdy u nás ještě nebyla k mání. Pak jsme se občas i potkali. Pozvali jsme bývalé majitele na kafe, pohovořili o jejich smutném osudu, prohlídli stará foto. Sousedi v zachovalých chalupách podobné návštěvníky odháněli pomalu klackama. Ti samí sousedi, kteří starou příjezdovou komunikaci zničili taháním klád za traktůrky a sváděním vody na cestu, aby jim netekla přes parcely stávajícími vodoteči. Teď uhání obec, aby jim tu cestu spravila. Trochu ale přemýšlím o spravedlnosti boží. Tito novodobí arizátoři, jak jim říkám, docela nadprůměrně podléhají různým typům nemocí trávícího traktu. Užívají vodu z vodovodu, který jim zanechali ti zatracení sudeťáci. Nedochází jim ale, že svým poválečným i novodobým hospodářením, pasením krav a hnojením polí nad prameništěm, si zahnojili dokonale zdroj vody. Já si vozím pitnou vodu z města :-)

Nechápu. GM4PRO jasně uvedl, že příběh je fikce. Nic dalšího by tam pro to, aby nebyl nikým z ničeho obviňován, ani napsáno nemuselo být. I tak tam ještě pro jistotu doplnil, že dílo žádným způsobem nehodnotí historické události atd., a přesto je právě z toho obviňován...

Myslím, že diskuze na téma oprávněnost či neoprávněnost poválečného odsunu není to, proč autor článek psal, a ani tím, co ho (v souvislosti s tímto článkem) zajímá.

Supr čtení, ale malá technická: kdyby otec ve stodole ukrýval žida, nejenže by skončil v koncentráku (nebo na popravišti), ale veškerý majetek, včetně té chalupy, by propadl říši, žena i syn by byli odkázáni na známé nebo příbuzné a rozhodně by po válce neměli co schovávat. Ono vůbec ty sudeťáčky ukrývali před odsunem spíše ti, kterým se za války dařilo relativně dobře.

Eduard - přesně tak.

Skvotr: Ano, píši, že o majetek přišli - prakticky jim byli zabaveny polnosti, dobytek i stroje. Dům jim byl "ponechán" v nájmu, ale to jsem neuvedl, pravda.

Ohledně depotů: Většina z těch, kterým se za války opravdu vedlo dobře, si dovedli zajistit pohodové životní podmínky i po válce. Prakticky ještě před koncem války si zajistili nový život třeba v jiné zemi nebo dokonce na jiném kontinentu, případně kolaborovali a zavázali se ke spolupráci s novým státem, následně režimem. Samozřejmě, ne všichni a nelze to zevšeobecňovat. A samozřejmě, zelachudý člověk nemě co schovávat, to je jasné. V našem případě ale šlo o osobní cenností této rodiny - shraňovala je a nikdy je neukázala ani synovi, dokud je neměl nařízeno uložit. Šlo o rodiné dědictví a je jedním ze 2 hlavních motivů příběhu :-)

Já si musel trochu přisadit, nic ve zlým, bydlím taky v Sudetech a z vyprávění pamětníků vím o rodinách, co si to slízly z obou stran - otec před válkou soc. demokrat, zemřel v koncentráku, po válce odsun, padni komu padni...Ale po těch moc sudeťáčků nezbylo..

Vapper:
Mé zaslepení pramení z poslouchání příběhů od pamětníků. A tvrdošíjně je pak předávám dál.

eduard:
Pokud autora někdo z něčeho obviňoval, ukaž na něj, já ho srovnám.

efendi:
To už zařídil zrzoun s šišlounem.



Za kopci dlouhá léta bují majetkové nároky a hledá se skulina, kudy do toho praštit. Nejde o pár chalup v pohraničí, ten problém je širší. Není mi to jedno, ač v tom můj majetek nefiguruje - tedy zdánlivě, na případné náhrady se zase budeme muset složit všichni.

Ale ale Starokřečanský :) pěkně napsané.

Pěkné, hodně mi to připomíná knihu Cejch od Zdeňka Šmída. :-/

Hafan má bod :)

Často projíždím novojičínskem a tamními odlehlými vesnicemi a jednou, dvakrát do roka se dostanu na liberecko a jablonecko. Musím napsat, že mi krvácí srdce, když vidím ty chátrající stavení a hlava nebere, jak to mohl někdo nechat dojít až tak daleko. Němců bylo za 1. republiky víc, než Slováků a byli bráni pouze jako menšina bez nějakých zákonných privilegií. Z toho lze pochopit, že takřka všichni bez výjimky chtěli být připojení k říši. Po staletí udržovali svůj kraj obdělaný a kulturu na vysoké úrovni v místech, kde dnes život spíš skomírá a nebo zcela vymizel. Na druhou stranu nevím, jak by se autor článku tvářil, kdyby mu u dveří zazvonil nějaký Němec a v ruce držel papír, kterým by se mu vracela chalupa, ve které autor článku celý život bydlí :-(

Jinak samozřejmě opět velmi poutavě napsáno, palec nahoru :-)

Autor článku bohužel ve vlastní chalupě nebydlí :-) Ale i kdyby bydlel, nemůže se stát, že by zákoně někdo přišel s papírem v ruce a chalupu dostal zpět. Není to možné. Tyhle záměrně vyvolané obavy z období prezidentských jsou nesmysl. Šlo o mediální tlak s jasným záměrem. Ale když jsem nechtěl debatovat na téma odsunu a jeho hodnocení, o současné politice už vůbec nechci. Je mi to totiž jedno, koryto je hluboké pořád a krmení pro prasata habaděj :-) A dokud bude, nic se v tomhle směru nezmění. Za pochvalu díky, cením si toho.

Parádní příběh,dobře se čte,děda se vsadil v hospodě že lapne náckom v noci kolo z vozu,lapl ho a dostal jenom týden krimu,netuším jestli to byl vlastenecký kousek,spíš bych se klonil že jeden z jeho hospodských v rámci srandy :-D Jak sem ho znal,vsadil bych se že ,že výhra byla tak panák bechera,měl spomínky na špatné lidi a na dobré z války,neřešil nikdy jestli to byl Rus nebo Němec :-)snažím se to tak brat taky :-)

Přesně jak píše GM4PRO. Nikdo nikomu nebude žádnej majetek brat .A už vůbec ne původní obyvatelé.Taky kdo by se sem cpal.Jak už sem psal, Němci co tady bydleli ,tak rozhodně ne.Ale tyhle bludy tady opravdu řešit nemá cenu.

Ano, já jsem taky přesvědčen o tom, že se nikdy nic nikomu vracet nebude. To jen pravidelně, když se blíží nějaké z voleb se to nějaký populista (naposledy náš současný pan prezident) rozhodne použít jako hrozbu pro získání nějakých bodů a jak vidno, stále je dost lidí, u kterých ty body lze nasbírat.

V roce 2000 prohlasil šéf landsmanšaftu že už se ktomu nebudem vracet.Bohužel na tohle nechtěji slyšet v bavorsku a furt do toho rejou.No ale ni to vlastně jedno když vše dáme církvím?

V bavorsku to vyhovuje populistům a jinak máš Kime pravdu s těma církvema.A to co nerozdáme církvím už mají jiní páni a ti si nikdy neschválijou nic co by jim nas...lo do kapes.Pokud budou bavoráci chtít,tak nemají problém si tady cokoliv koupit.Vždyť tady prodají papaláši jednou i Hrad.(jestli teda už není prodanej ) :-D

byl jsem před asi cca 6 rokama v prkenném dole si zahledat a většina chalup tam už patří holanďanům.... :-(

Tady kousek od nás mají všechno Rakušáci.Hlavně lesy.Loni byla zastavená těžba,jen Rakušáci káceli a vyváželi dřevo na plno,že nestíhali pendlovat klaďáci. Hlavně ale všude samej zákaz vstupu ,soukromý pozemek :-D

Přesně.Není problém podívat se do katastru třeba na mapě "Kontaminace" nestačil jsem zírat. :-O

...až jednoho dne z nás budou jen nájemníci ve své vlastní zemi.

Rastal:
V podstatě už jsme, jen o tom ještě masově nevíme. Kdo se alespoň trochu pohybuje kolem evropských peněz, ten ví nebo tuší.
Vtipné na tom je, že ESUO bylo založeno z důvodu zabránění možného válečného konfliktu mezi Německem a Francií. V podstatě šlo o kontrolu Německa a EU je, zjednodušeně řečeno, nástupcem ESUO. Hlas Německa v EU je více než silný, i když poslední dobou s tím mají trochu problémy. Hospodářská závislost ČR na Německu je po našem vstupu do EU nebývalá a naše (ne)soběstačnost je direktivně řízena unií pro ochránění privilegovaných unijních států. Korekce za chybné čerpání unijních peněz začínají vystrkovat růžky, to co odvádíme teď to je jen drobák pro kterej by se člověk nesehnul: Do pár let ale kontroly zintenzivní (po správně logickém načasování) a každá druhá vesnice co si pořídila čističku a starosta zblbnul výběrovku bude muset rozprodávat obecní majetek aby to uplatila. Obdoba se bude dít na úrovni krajů, resortů a dalších příjemců. AH byl břídil, tohle je ta správná cesta k ovládnutí ošklivých sousedů.

pěkně napsané - palec nahoře ;-)

Pěkně napsaný. A ne že bych se zastával Němců. I ten odsun bych tak nějak pochopil, jen měl asi proběhnout nějak civilizovanějc. Jen chci dát k dobru osobní zkušenost - měl jsem dědu v Německu (byl ale Čech) a ten tam měl kamaráda, který byl Žid z Ústí nad Labem. Na konci války se vrátil z koncentráku domů a protože mluvil německy, tak ho naše milé revoluční gardy popadly a hodili do dobytčáku a šup do Reichu. A to měl na ruce vytetovaný číslo a Němec to fakt nebyl...

Kenya: Zcela běžná věc. Tehdy to nikdo ze samozvaných "revolučních" gard neřešil.

kenya- píšeš ... " Žid z Ústí nad Labem. Na konci války se vrátil z koncentráku domů a protože mluvil německy, tak ho naše milé revoluční gardy popadly a hodili do dobytčáku a šup do Reichu."...

Při rozhodování o těchto lidech asi nebyl jednotný přístup. Znal jsem paní, němku, která bydlela u Náchoda a ta zde mohla po válce zůstat a zajímavostí bylo, že se nikdy nenaučila česky, ale celý život mluvila pouze německy. Je to všechno o lidech a tehdy se zřejmě vyřizovaly, i Tebou popsaným způsobem, třeba nějaké předválečné osobní spory. Kdoví.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru