Ruiny svahilského města pohledem Litrfreeho

Lovcové,

Ruiny Gede jsou významnou archeologickou a historickou památkou Keni. Nejlépe se tam dostanete z přístavu v Mombase, kde je též letiště. Než jsem tam vyrazil, tak jsem se rači informoval, a Britové, kteří by měli o té zemi z minulosti něco vědět, svým turistům striktně nedoporučují jakékoliv věci pomocí detektoru hledat, a dovážet elektronické přístroje do Keni vůbec.  Je to jiný svět. Teplo bylo hluboce přes 30 stupňů, ale výlet stál za to, i když jsem si občas myslel, že se mi to maso na mě v tom hice zkazí.

Kdy bylo Gede přesně založeno, se neví, a archeologové jen tuší, že zaniklo někdy v sedmnáctém století. V místním muzeu mají stříbrné šperky, našlo se i zlato, čínské mince, porcelán, arabské artefakty, nádoby z pálené hlíny. Asi to tam žilo. Obchodovali zřejmě fest.  Měli asi s čím, dřevo, kožešiny, zlato a kameny. To co dělá Afriku Afrikou.

Mohli tam být tisíce lidí. Město bylo kompaktní, obehnané hradbou z kamenů a valy, ale to asi až za arabských časů. Je tam také několik chrámů, dokonce jeden pro ženy! Což je na Araby dobrý, řeklo by se pokrok. Jenže moderní  Keňa není muslimská, protože ji ovládali od konce 19. Století do roku 1962 Britové. Nyní asi Japonci, protože na silnicích je přes 90 procent aut značky Toyota. Zpátky do Gede. Podíval jsem se kolem i do pralesa, opatrně sem koukal, kam šlapu, protože nejbližší nemocnice, kde mají krev testovanou že není nakažená HIV, je 600 kilometrů daleko v Nairobi, ale když sem narazil na nezakryté díry pod zem, tak jsem toho nechal. V samotném Gede jsou vidění náhrobky z raného středověku, stavby z té doby, nebo spíše co z nich zbylo. Nechají se na povrchu nasbírat střepy, podle mě kdysi vybrali všechno, co zde k vybrání bylo, a dál to moc neřeší, i když hlídači jsou za každým stromem, a občas je tam i kopáno. Tím myslím, že někdo prohrabává, co vyházeli z trosek domů, jak jsem si všiml.  (A nezahrabává.) Něco ve stylu jako když se vybagruje rybník na pole, asi tak pro vysvětlení, že.

Zaujaly mě místní původní originál trosky toalet, a schodiště na baobab, tam sem poslal maníka s aparátem, co tam šel a měl asi patnáct kilo. Baobab by mě asi udržel, ale ty schody byly na někoho, kdo se živí fotosyntézou, na nějakého moderního člověka, jogurt, cereálie, spinning 6 krát denně a bikram jóga tak a takový věci co můj děda nejedl a nedělal, a to byl v legiích a byl to šestavosumdesáti, a to já nebudu. Zatím, co jsem v parteru kouřil, jsem ty toalety testnul, malinko, ale nemám fotku, neboť moji sonku měl kolega v té koruně.  Jsou k vidění i náhrobky, ale datovaný tak nějak divně do 14. století. Myslím, že to za návštěvu víc než safari. Tam jezdí každej.  Samotná stavba je z kamenů z korálových útesů, a tehdejší pojivo stále drží jak beton.  Asi se drží té tradice stavebních materiálů nejvyšší jakosti i dnes, protože Keňa je čtvrtý největší producent cementu na světě.  Jak to teda bylo, že město je nyní v ruinách? Klasika, se kterou se potkáváme i doma, došla jim voda, blbý místo. To znám, protože Čáslav, kde bydlím, je taky nyní jinde, než praotci zuli škorně z líčí, z té samé příčiny, pračáslavané z doby germánské vyčerpali zdroje vody, jak se sídliště rozvíjelo. 

Ještě k naší zálibě. V oběhu jsou údajně i stříbrné mince z ražeb 1963- 1974. Nějaké mince jsem splašil, něco jako drobný z nákupů a něco od domorodců, které jsem zaúkoloval, ale mám jen nikláky a moderní bimetály a potažený železo.  I tak jsme spokojenej.  Hlavně z mincí s prvním Keňským prezidentem, který jsou starý asi jak já, stále platěj a sloužej lidem.

litrfree

Zvětšit

1 v levé části snámku jsou původní originál toalety s pisoáry

Zvětšit

2 bývalé svahilské město je skryté v buši

Zvětšit

3 je tam klid a je o čem přemýšlet

Zvětšit

4 nevykopali zatím vše stačí sejít pár metrů vedle a bacha bacha

Zvětšit

5 Nejlepší pohled je z koruny baobabu

Zvětšit

6 je pravda že přístup na strom je trochu drsnej

Zvětšit

7 přímo na vykopávkách je malé muzeum

Zvětšit

8 a něco jsem si přivezl i já