Sedmidenní Československo - polská válka

Psal se 23. leden 1919 a Československá vojska, spolu s legiemi, začala boj o Polskem obsazené Těšínsko. V této sedmidenní válce mělo od začátku Československo převahu a díky tomu rychle celou oblast obsadilo. Válka také přinesla ojedinělý spor mezi Masarykem a Benešem, kdy Masaryk chtěl bojovat a Beneš se obával reakce mocností dohody. Možná, že už vtéto době se rodila tragédie roku 1938. Je jasné, že v případě, že by Masaryk byl na podzim 1938 ještě prezident, k přijetí Mnichovské dohody by nikdy nedošlo.

Těšínsko byla vždy národnostně různorodá oblast. Žili zde Češi, Němci, Poláci a Židé. Většina obyvatelstva byla ale národnostně nevyhraněná, nebo lépe řečeno považovali se za Slezany (Šlonzáky). Díky pracovním příležitostem, které vznikaly v okolí, do tohoto kraje v průběhu konce 19. století začínají přicházet v podstatě nový osadníci a to zejména z Haliče (dnešní Polsko) a dochází tak k nárůstu Polaků na Těšínsku. Původní obyvatelstvo "Šlonzáci" měli velmi dobré vztahy jak k Českému, tak k Německému obyvatelstvu Těšínska, byly ale poměrně ostře "protipolští", což bylo z velké části zapříčiněno právě přílivem levnější pracovní síly z Haliče.

Příslušníci francouzských legií na Těšínsku

Historicky bylo Těšínsko připojeno k zemím koruny České od roku 1327. Bylo tak samozřejmě po celou dobu i součástí Rakousko Uherska. Po rozpadu císařství Polská armáda rychle obsadila velkou část Těšínska a přerušila tak i pro Československo klíčovou trať z Bohumína na Košice. Československo se snažilo ze začátku řešit spor diplomatickou cestou, ale přijaté dohody Polsko nedodrželo. Šlo zejména o to, že začali pro některé části obyvatelstva násilné odvody do Polské armády a také, že se Polsko pokusilo legalizovat svůj pobyt na tomto území vyhlášením voleb do polského Sejmu. To bylo Československou vládou jedoznačně odmítnuto a bylo rozhodnuto o vojenském řešení celé situace.

Válečné operace

Československo mělo v této krátké válce převahu. Polsko mělo válečné konflikty v podstatě na všech hranicích, zejména pak na Ukrajině. Celou operací na Těšínsku byl pověřen podplukovník Josef Šnejdárek. K dispozici měl 21. střelecký pluk tvořený francouzskými legionáři (3 prapory) a pak po jednom praporu od pluků 54 (Olomouc), 93 (Šumperk) a 17. mysliveckým praporem z Frenštátu. Navíc disponoval praporem Českých dobrovolníků z Bohumína, praporem dobrovolníků z Orlové a jednotkami takzvané Těšínské národní gardy, přibližně o počtu 5000 mužů. Navíc měly být Československé jednotky podporovány postupem 35. legionářského pluku(Itálie) pod vedením plukovníka Graselliho, který postupoval ze severozápadního Slovenska.

V průběhu bojů byly pak Československé jednotky dále posilovány. Do výčtu jednotek tak přibyla 2. brigáda o síle 6 praporů, 2 baterie dělostřelectva a jedné jízdní eskadrony.

Polská strana do bojů pod velením Franciszka Latinky mohla postavit 5 praporů pěchoty, 4 samostatné kulometné roty, dělostřeleckou baterii a jizdnou četu. Do výčtu dostupných jednotek se také dostalo 550 příslušníků polského četnictva a 6500 místních polských dobrovolníků. Stejně jako Československé jednotky i Polská strana vojska v průběhu bojů posilovala.

Příslušníci Italských legií odjíždějí ze Slovenska na Těšínsko

Průběh bojů

Protičeská propaganda na Těšínsku Příslušníci polské menšiny se snažily poukazovat na údajné protináboženské smýšlení Českých Legionářů

Československo 21. ledna vyzvalo Polsko ke stažení vojska a orgánů správy státu z Těšínska. Tato výzva byla ignorována. 23. ledna se v Těšíně sešli polský a český velitel za přítomnosti důstojníků anglické, francouzské, italské armády. Přítomný byl také důstojník armády USA. Československo zde zašťitovalo autoritu států dohody. Polské straně bylo předáno ultimátum, které požadovalo vyklizení oblasti až k řece Bělé. Jelikož Polsko na toto ultimátum nijak nereagovalo, začala Československá vojska postupovat vě směrech na Bohumín a Karvinou. Bohumín byl obsazen poměrně snadno, Karviná až po těžkých bojích. Do samotného Těšína pak vstoupila naše vojska bez boje.

Následoval postup Československých vojsk vedoucích k zajištění železnice Bohumín-Těšín-Jablunkov. Polská armáda začala ustupovat ke Skočovu. Zde byly válečné operace na nátlak mocností dohody ukončeny.

Rozdílný pohled Masaryka a Beneše

Je jenom velice málo sporů, o kterých by se veřejnost dozvěděla. Spíše převažuje idylický pohled na spolupráci těchto dvou mužů. V lednu 1919 byl Beneš na mírové konferenci v Paříži. Zde vnímal určitou nechuť k válečným operacím Československé armády a trval na jejich okamžitém zastavení. Oproti tomu Masaryk byl přívržencem vojenského řešení a do posledních vteřin před uzavřením příměří nabádal velitele k dalšímu postupu. Není také bez zajímavosti, že po ukončení bojů byl podplukovník Šnejderek přijat u našeho prezidenta a byla mu udělena zvláštní pochvala.

Oběti sedmidenní války

Válka byla naštěstí krátká a tak výčet obětí není tak strašlivý.

Československo

53 padlých, 124 zraněných a 7 nezvěstných.

Polsko

92 padlých, 855 raněných a 813 nezvěstných (dezertéři, zejména od Krakovského pluku)

Obě strany se následně obviňovaly ze vzájemných krutostí. Do své vlastní "partyzánské války" se pustilo i civilní obyvatelstvo. Vzpomínky Československých vojáků hovoří o zákeřném jednání místních Poláků a přátelských vztazích mezi naší armádou a převažujícím Šlonzáckým obyvatelstvem. Názor Polské strany je ale samozřejmě opačný. Oba státy svým padlým vybudovaly památníky. Po obsazení Těšínska Polskou armádou v roce 1938 byl ten Český v Orlové Poláky okamžitě zničen. Po druhé světové válce se ho podařilo ale částečně obnovit.

Do sporu o charakter Těšínska pak nejvíce zasáhli ale Němci. Byla zničena místní židovská komunita a po válce odešla většina Němců. V kraji, který byl zvyklý na míchání různých vlivů a kde spolu Slezané, Čeči, Poláci, Němci a Židé dokázali v míru žít, se část kosmopolitní atmosféry nenávratně vytratila.

Závěr

Dnešní vztahy mezi Polskem a dnešní Českou republikou jsou úplně jiné. Měnit se začaly už v průběhu druhé světové války, kdy se dokonce uvažovalo o vzniku jakési konfederace se společnou armádou. Dnešek, kdy jsou hranice otevřené a Česko - Polské vztahy pravděpodobně nejlepší v moderní historii, tak může být pouze vzpomínkou na naše dědečky, kteří ačkoliv prošli hrůzami první světové války, neváhali znovu nasadit život za mladou republiku.

Související články

• Československé Legie
• 1. Československý samostatný úderný prapor