SPIŠSKÝ ŠTVRTOK – SLOVENSKÉ MYKÉNY

Velmi dlouho se nevědělo, že i na Slovensku existovalo městečko staré cca 3500 let, které mělo hodně společného s řeckými Mykénami. Jedná se o Spišský Štvrtok, konkrétně Myšia Hôrka, kde její tehdejší obyvatelé postavili pevnost na důležitém strategickém místě, tzv. Severní cestě, kterou strážili a kontrolovali. Historici tuto oblast pojmenovali jako Spišské Mykény…

Pravděpodobně už v tomto čase existovaly na území Slovenska dvě významné cesty, které byly od mladší doby kamenné zároveň cestami obchodními. První, zvaná Jantarová, vedoucí od Středomoří okolo Dunaje a řeky Moravy na sever. Druhá od severovýchodního Baltu podél řeky Visly a řeky Poprad úzkou dolinou okolo Myšej Hôrky, do údolí Potisí, potom na Balkán k Středozemnímu moři. Tato východní trasa, zvaná Severní cesta, měla vliv na vznik a rozvoj pevnosti. Po této frekventované cestě se přepravovalo zboží pravděpodobně karavanovým způsobem od jedné stanice k druhé. Určitě byli i obchodníci, kteří tuto cestu přešli celou, ale museli mít možnost střídat anebo pronajímat si dopravní prostředky, tedy koně. K tomu jim sloužily jakési opevněné občerstvovací stanice.

První zpráva o historické pevnosti na Myšej Hôrke se objevila až na konci 19. století. Napsal ji archeolog Alexander Münich, považovaný za otce spišských archeologů a vlastivědných nadšenců. V tomto čase ještě existovaly cca dvoumetrové zbytky zdí, které místní obyvatelé později rozebrali a použili na výstavbu svých domů poničených požárem. Myšej Hôrke hrozila úplná devastace, které zabránily úřady po 1. světové válce.

Během šedesátých let pak na tuto lokalitu upozornil i František Javorský, archeolog, rodák ze Spišského Štvrtka. Po více než dvaceti letech od tohoto upozornění se ke slovu dostali pracovníci Archeologického ústavu Slovenské akademie věd v Nitře, kteří začali s výzkumem, ale úspěchy dlouho nepřicházely. Vedoucí tohoto výzkumu doc. PhDr. Jozef Vlaďar, DrSc., se ale nevzdal a výzkum byl nakonec korunován překrásnými nálezy. O nich uveřejnil mnoho článků a fotografií. Odborníci tyto nálezy ohodnotili jako evropský objev.

Zejména proto, že změnil dosavadní představy o osídlení severní části Slovenska v období pravěku.

Usuzuje se, že ve střední Evropě před 3500 lety byl pravěk a prvobytně pospolitá společnost, kdežto na jihu Evropy, i v řeckých Mykénách, existovala již rozvinutá otrokářská společnost. Mykénské, krétské a řecké kulturní vlivy se tehdy šířily od jiných civilizačních středisek v Evropě. Způsob stavění paláců, kamenná architektura a urbanistické řešení se všemi egejskými proudy se šířily na sever i po Severní cestě a dostaly se i na Myšiu Hôrku. Mezi řeckými Mykénami a Myšou Hôrkou musely tedy existovat kontakty, které se projevily v hmotné i duchovní kultuře. Což je doloženo bohatými nálezy a předměty strategického významu.

Vykopané artefakty ukázaly, že městečko na Myšej Hôrke mělo dokonalé vojenské opevnění a domy uspořádané do ulic podle promyšleného urbanistického plánu. Mělo rozlohu cca 6600 m2 a bylo chráněné obvyklým způsobem. Val chráněný kamennými zdmi byl 6 m široký a před ním byla ještě osobitá kamenná zeď a 6 m široký příkop. Do města s kamennými hradbami do tvaru písmene U se vcházelo hlavní bránou. Taky se ukázalo, že městečko bylo postaveno na základech starší, ale menší osady, kterou noví stavitelé zbourali, aby mohli postavit rozsáhlejší a honosnější osadu.

Archeologové dospěli k závěru, že starověkou osadu vybudovali lidé otomanské kultury, tedy přistěhovalci ze Sedmihradska, kteří dobře znali zdejší města a jejich ochranu. Lákala je sem i bohatá surovinová základna. Výskyt velkého množství mědi byl jednou z podmínek, která dala možnost vzniku takovému městečku již v době bronzové.  O to svědčí značně nápadná podobnost nálezů na Myšej Hôrke s nálezy tzv. otomanské kultury, jejímž střediskem bylo Sedmihradsko (Rumunsko).

Městečko na Myšej Hôrke bylo postavené na vyvýšeném místě, kde je na jedné straně prudký a zalesněný svah klesající do údolí Machalovského potoka. Naproti prudkého svahu se vypíná kopec zvaný Hradisko, kde se koná archeologický výzkum. Ulice s domy navazovaly na vstupní bránu s dvěma věžemi a opevněním. Tímto se podobá odkrytému sídlišti v Barci u Košic. Na Myšej Hôrke byly ostavené dva druhy objektů. Jedny patřily privilegované vrstvě mocných a druhé, mimo náměstí, řemeslníkům, obchodníkům a vojákům. Uprostřed kameny vydlážděné náměstí byla postavená akropole, v které sídlili privilegovaní obyvatelé. Jejich domy se lišily především strukturou předmětů, které se zde našly. Nejmocnější skupina lidí rozhodovala o organizaci života v městečku, o obchodě, o strážení Severní cesty a jistě i o hospodaření celého kraje. V jejich domě se našly zlaté a bronzové šperky, které byly uloženy v nádobách na policích nebo v trezorech pod podlahou. Nádheru mnohých předmětů zvýrazňovaly výrobky z kostí a jantaru s mykénskými ornamenty. Našly se tady i fajánsové perly známe v té době pouze v Egyptě. V domech řemeslníků a obchodníků se našly: kamenné výrobky, keramika, bronzové předměty, formy na odlévání bronzových dýk a šperků, závaží do tkalcovských stavů a různé ozdobné předměty.

Zajímavostí je, že se v městečku nenalezly žádné zemědělské nářadí, což pravděpodobně dokazuje, že si produkty pro obživu obstarávaly zřejmě výměnou od obyvatelů ze širokého okolí.

Nejatraktivnějším objektem bylo obětiště, kde se našly i lidské ostatky, naházené do jámy s různými milodary. Některé kostry nebyly kompletní, chyběly jim ruky a nohy. Zjistilo se i rituální zmrzačení, přímo bestiální znetvoření těl, nevyjímaje hlav obětí. Ve třech případech se našly i díry v zadní části lebky. Tento objev je víc než překvapující, protože tu měli žít lidé s vysokým společenským standardem…

www.obce.info

www.spisskystvrtok.sk

www.sunava.sk

Podborský, V.: DĚJINY PRAVĚKU A RANÉ DOBY DĚJINNÉ