Staré rybníky, rozmach a úpadek

Rybníkářství má v tuzemsku velikou tradici. Říká se to. Podívejme se na krajinu. Musel být rybník někde u potoka? Správně, nemusel. V rovinách se někdy rybníky nacházely od koryt říček i stovky metrů. To proto, že nebylo snadné u řeky postavit hráz, krajina to neumožňovala. Proto na svých toulkách krajinou naleznete někdy hráze, nebo něco, co vypadá jako hráz, kde byste to nikdy nečekali. Jinde je zase údolí tak úzké, a říčka prudká, když svádí vodu z jarních tání, že vybudování odolné hráze (která by byla dobrá k něčemu užitečnému…) bylo nad síly tehdejších, a někdy i dnešních stavitelů.

 
Na mapě z II. vojenského mapování vidíte 7  rybníků, některé s přítoky vyvedenými kanály z řeky. Na té mapě už některé, oproti stavu o sto let staršímu, chybí. V oboře zámku byl ještě další, s ostrůvkem. (zdroj: www.seznam.cz)

 
To samé území o 160 let později. Nikde nic, co vypadá jako velký rybník. Jen promáčená pole.  Jeden ale můžete dohledat i dnes… (zdroj: www.seznam.cz)

Příčinou zániku těchto rybníků, které sloužily k chovu ryb, je jejich zarůstání rákosím. Povšiměte si ještě na historické mapě jedné stavby. Je u ní napsáno Nikolaper Heg.H.. Je to Heger haus, hájovna. (Dík, loner..) Dodnes stojí. Takže až bude někde na prodej ruina, tak váš zájem se po studiu těchto i níže uvedených souvislostí jistě zvýší….

Rybník také tvoří dopravní překážku. Pokud se zajímáte o to, co poztráceli formani a šlechtické kolony na svých cestách, dívejte se velmi pozorně kolem. Když si vytipujete místo,  kde stál rybník, a území je přirozenou spojnicí, nebo rybník leží na trase nějaké staré cesty, která se ztrácí…. tak přichází vaše chvíle, kolem by měly být nějaké cesty. V stráních úvozové, v rovinách alespoň vyvýšené. Ale tady ovšem pozor pozor. V naší zemi je údajně 30.000 archeolokalit, a na nich byste nic hledat a následně kopat neměli….  Nic ve zlém, ale nějaké opodstatnění to bez diskuse má. Na druhoun stranu, jeden ze zaniklých rybníků způsobil svým vybudováním podle písemných pramenů snad i zánik jedné vesnice. Ale povrchové sběry nic takového nepotvrdily. Možná krčíte rameny jako já, co je psáno to je dáno…. Na druhou stranu: Platí, že co nebylo nikde napsáno a námi čteno, se nikdy nestalo?  Máte o čem přemýšlet. Takže kudy že vedly cesty kolem? Jak se k takovým místům dostat?  A plást vás budou kameny z mezí, také strouhy…

 
Vpravo vidíte les okolo velmi starého rybníka, nehoře vlevo současnou silnici, a stará cesta vedla po mírně vyvýšených místech od středu snímku doprava podél rybníka. Ne však v mokřině, která na snímku není vidět, ale pro znalce se mírně leskne vpravo dole, před lesem. Později, v osmnáctém století, vedla jedna z cest napojená na původní trasu dokonce po boční hrázi. Přemýšlíte? Kudy tenkrát lidé chodili? Kudy museli projít, projet, přenést….

Největší rozmach rybníkářství je spojen s několika obdobími, a s několika potřebami. První z nich, tedy první typ potřeby, je jídlo. Ale až patnácté století přináší velmi účinný řízený chov ryb. Na jednom rybníku se vypěstoval plůdek, na druhém dorostl a ryba na trh třetím rokem došla do potřebné velikosti na třetí nádrži. To je jeden z důvodů rybničních soustav. Takže poučka první: rybník byl málokdy široko daleko sám. Zatím co ještě v období husitství měly rybníky hráze spíše krátké, masivní, z mladších dob najdete i volně v terénu tělesa dlouhá desítky, i stovky metrů. A nebyly v soustavách. Ty osamocené často zanikaly první… Popřemýšlejte proč byly ty nejstarší první „na odstřel“… Dobře se dívejte, zkuste chápat tehdejší krajinu. Hodně toho bylo jinak. Opět pozor pozor, nepleťe si hráz s archeo valem, nebo s rondelem. Ani náhodou!

Druhým typem rybníků byly ty, které dávaly užitkovou vodu. Feudál ryby potřeboval krmit, a vodu tak kazil, níže po toku byl třeba městský rybník, a město udržovalo svůj rybník čistý, v podstatě na koupání, kdyby byl zájem se umýt. On ale moc nebyl, že. Rybníky jako nádrže na vodu mohly být hlubší, a v dosahu měst. Kolik se jich ale nezachovalo? Moc, stojí na nich celé čtvrti, továrny, školy…. Argument pro hledání rybníků nalezete tak v místních informacích. Ptejte se lidí, lidi. Když je voda hluboko, není jí dost, a obec se dramaticky nerozrostla, tak musely být kolem rybníky. A stále v krajině jejich stopy jsou. Jinak si vodu nebylo možné opatřit. I když teď zbyl třeba jen ten na návsi… (Říkám si, že praotec Čáslav musel být trochu vedle, když si řekl kde si řekl to svoje „a dál nejdu“…Založit hradiště Na Hrádku, když je v okolí málo vody…, potom ten příklon k Slavníkovcům…)

Proč by měly být v krajině rybníky, třetí typ: Je to potřeba vody pro mlýny, hamry, později manufaktury, ale také koželužny, barvírny. Jako všechno, co přichází, zasahuje svou novostí a novými problémy do života usazených lidí, do všeho co už kolem bylo. Změny vyvolávají vášně. Mladí a staří… Existují záznamy o stížnostech. Některé v nečekaných souvislostech. Třeba když zemědělci máčeli v rybníku konopí do přádelny, a trávili tak ryby (Jak to mění pohled na pohádku o Krtečkovi a kalhotách…). Co to ale znamená? Tento typ nebyl nijak vzdálen od účelu, tedy místa kde předávala voda sílu mechanickým převodům. Maximálně stovky metrů. Přemýšlíte o svém mlýnu, který je nějak nasuchu, u potůčku Sotvacmrndači, a …. Ano, to je ono. Někde okolo ta hráz bude. Na polích nebo loukách spíš nižší, v lesích vyšší.. Zdrojem informací může být i pozemkový katastr. Tam jsou jednotlivé díly někdy zachovány podle původních názvů, i když žádný rybník tam už není. 

 
Snadno najdete názvy jako Kmotrovský rybník, Pod Hrází, Na Hrázi…… to se přece nepojmenovalo proto, že tam rostly dýně, že. (zdroj: www.cuzk.cz)

Zániky rybníků měly několik příčin. Přirozenými jsou zarůstání, a protržení hrází při povodních. Třeba soustava rybníků na horním toku Doubravy vypadala kolem roku 1770 velmi impozantně.

 
Mezi Bílkem a Vojnovým Městcem jste mohli tehdy spatřit celou kaskádu. Rybníky svou vodou poháněly buchary hamrů, a také mlýny. Tak jsou aspoň zachyceny na mapě panství Polná z roku 1770.

Opět kolem vedly cesty, kvetl na nich obchod, zastavovalo se, odpočívalo se, opravovalo se… Ale opakované povodně v osmnáctém a devatenáctém století celou kaskádu smetly. Traduje se, že roku 1587 v červenci sněžilo tak, že úroda polehla. Potom začalo pršet. Hráze na horním toku Doubravy nevydržely a povodeň zaplavila vsi a městečka. Ve Žlebech tekla prý voda okny kostela. V roce 1883 po deštích praskla hráz rybníka u Bílku. Měl výměru skoro 30 hektarů. Vesnice Zbyslav, a ta je pěkně vzdálená, se stala ostrovem. Kolik majetku povodně odplavily do polí? Kolik věcí ze skříní skončilo v loužích, a vlny jej zanesly bahnem, se neví.

 
Na obrázku fotomapy je stejné území jako na výřezu z roku 1770. Vidíte rybník? Je jen jeden, A ještě navíc úplně moderní, na mapě z II vojenského mapování není….. nebo tam mají chybu. S tím také počítejte.

Rybníky zanikaly v důsledku válek. Úpadek nastal neklidných dobách 16. století. Všechno jednou končí, jako pražského groše z Kutnohorského mincování. Mimochodem, ten byl naposledy originálně ražen v roce 1547. Rybníky zanikaly masově za 30-ti leté války a po ní, když se naše země vylidnila. Řada z nich nepřežila období konfiskátů. Třeba Čáslav přišla v roce 1547 o celou řadu statků, protože stále na stavovské straně. Přišla i o rybníky. (Čáslavané  chronicky sázejí na špatnou kartu, vzpomeňte na praotce zakladatele, na  Slavníkovce...) Měšťanská Čáslav sice rybníky vykupovala zpět, ale na straně stavů stála znovu neochvějně, v roce 1620. V druhých konfiskacích ztratila přes 20 rybníků, přesněji všechny. Rybníky upadaly, nebyly regulovány, zatápěly okolí. Třeba rybník Rezkovec, obklopen čáslavskými polnostmi, trápil okolí zle po léta. Měšťané si stěžovali marně. Panstvo věrné Habsburkům dělalo rádo naschvály.  Jejich pole rybník nezatápěl, že.
Rybníky mají i jiné příběhy než zátopy a protržené hráze. Roku 1742 se v již zmíněném  Rezkovci utopily desítky Prušáků,  po ústupu z bitvy u Chotusic. O těch víme, jsou někde nějaké záznamy, a o jiných už nevíme nic…. No a potom z něj byla nějaký čas vojenská střelnice…. Na rybník zajímavý příběh, ne?

Následovala vlna vysoušení, která působila zrušením regulace toků povodně. Ty zase vedly k ničení majetků, k nesjízdným cestám, k tehdejším dopravním nehodám… Vznikaly louky a špatná pole s mokřady. To jsou také stopy…. Typické jsou takové ty mokré lesíky uprostřed polí, s podezřelou hranou… Další ránu dalo rybníkům pěstování cukrovky a jeho rozmach kolem roku 1880. V okolí vznikla řada cukrovarů. Vedle cukrovky přichází též doba neuvěřitelných archeologických nálezů a bádání provozovaných amatéry. Určitě znáte jméno čáslavského Klimenta Čermáka, autora rozsáhlého díla Mince království českého za panování rodu Habsburského od r.1526. Ten třeba bádal i v oblasti bývalého rybníka Svornost… Byl předsedou historického spolku Včela Čáslavská, který rozvíjí svoji činnost dodnes. Kliment Čermák byl jedním z otců-zakladatelů naší archeovědy a též muzejnictví. V Čáslavi je po něm nyní pojmenována ulice. Zpátky k cukrovce, která ovlivnila tak zásadně osud rybníkářství v kraji. Albín Stocký působil nejdříve v cukrovarech, protože byl chemik. Při práci se zajímal o archeologii. A jeho vliovné dílo je příručka Konzervace muzejních předmětů. Odešel od cukrovky, začal pracovat v Národním muzeu, zde se vypracoval ze správce pravěkého oddělení až  na ředitele oddělení prehistorie. Vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, pracoval v muzejních spolcích, až se nakonec stal doktorem a posléze řádným profesorem archeologie univerzity…

V příběhu rybníků nemusí jít jen o věhlasná jména ze slavné Píčovi družiny, jako byl Albín Stocký.  Tehdejší časy, doba proměny krajiny, přinášely uznání i obyčejným nosičům vody, jedním z hrdinů, kteří se dobrali respektu, byl i zahradník ze zámku Kačina, amatérský archeolog, jeho nálezy jsou i v muzeu mince v Kutné Hoře…  To už je dneska skutečně historie, i když stará jen pár desítek let. Mě původní záměr popsat význam starých rybníků dovedl až sem, k velkým mužům středověku naší archeovědy. Kam zavede úsilí o porozumění míst, kde žijete, vás? 

Na Čáslavsku bylo v průběhu 19. století zrušeno asi tak 70% rybníků. Ty zalévaly stovky hektarů plochy. Jejich setřelé kontury dokreslují nepřímo i desítky kilometrů cest. Možná stále v krajině skrývají tisíce střípků artefaktů, které pomalu a navždy doleptávají umělá hnojiva.  A nebo už neskrývají nic…..

litrfree

P.S. Vysloužilé rybníky umožňují často v lesním a lučním prostředí udržet unikátní biotopy. Bývají také součásti projektů poznání krajiny. Jako ty, které jsou v údolí přírodní památky Jánský potok. Podél jiných toků jsou třeba valy, které mohly být uvnitř osazeny středověkými vesnicemi. Respektujte prosím při svých cestách přirozeným způsobem ochranná omezení. Pozorování je totiž základní vědecká metoda. A někdy prostě musí stačit.