STŘÍBRNÉ MINCE ZA VLÁDY JIŘÍHO Z PODĚBRAD

Stříbrné mince (pražské groše a horské haléře) byly za vlády Jiřího z Poděbrad spíš ve stínu zlaté ražby. Toto období také poznamenala vyplacená náhrada Fridrichem III., a to sice v tzv. černých mincích, které zaplenily Čechy a způsobily nevoli obyvatelstva…

Jiří z Poděbrad byl synem Viktorína z Kunštátu a Anny z Wantemberka. Stal se jediným českým panovníkem, jenž nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského rodu domácí šlechty. Za krále byl zvolen 2. března 1458 a korunovace proběhla 7. května téhož roku.

V oblasti mincovnictví byl Jiří z Poděbrad střídmější než jeho předchůdce Ladislav Pohrobek. Hojně se razilo především v Uhrách a Rakousech, ale velmi zanedbával Horskou mincovnu. Následkem toho nebyly kromě pražských grošů a Horských haléřů v oběhu téměř žádné další stříbrné mince. Do oběhu se pak dostaly i mince razené v zahraničí, jako například za situace, kdy v roce 1458 na svém tažení do Rakous dostal od krále Fridricha III. náhradu za své požadavky vyplacenu v tzv. černých mincích (špatné drobné mince, které měly v Česku zastoupit nedostatek drobné měny). Výsledkem se pak bylo to, že lidi nechtěli své statky za tyto nekvalitní peníze prodávat, o čem je dochovaný záznam i v Starých Letopisech českých: „Léta toho (1459) byl velký zádav v Čechách mezi lidmi obecnými a o tyto peníze černé, neb sú jich tak mnoho zanesli do Čech z Rakůs a s rozličnými rázy, ano se psy, s kočkami, s vidlemi, s žebříky a rohatinami, a ktoby mohl vyčísti ty potvory, kteréž byly na těch penězích naražovány.  A lidé užřevše, že faleš jest, nechtěli svých statků za ně dávati, a sedláci obilé do měst vozili, ani jiných potřeb na města dávati.

S z jiného rukopisu můžeme také citovat:„ Téhož léta, v kterémž jest volen král Jiří, jel jest do Rakús vojensky, tak že s ním císař a páni Vídenští umluvili, a jemu velikú sumu peněz černých dali a do Čech poslali. A král český kázal je bráti v své zemi. Potom Němci to uslyševše peníze černé velmi dělali, do Čech je kupci nosili a za něho zlato a stříbro rázu českého kupovali a ven z Čech nosili…A tak se byly v české zemi zozmohly, že sú lidé škody veliké brali a znamenité …A…než sú z Čech zlé a černé peníze vypleli, stala se jest škoda veliká, nýbrž nenabytná, taž že lidé múdří pravili, by polovice české země bylo vypáleno, nestala by se tak veliká škoda, jako od těch peněž černých…A ta mince falešná vyšla od císaře Fridricha a jeho bratra Albrechta.

Tato černá cizí mince zůstala přes veřejně stížnosti v oběhu ještě po celý rok 1459, neboť počátkem roku 1460 usnesl se zemský sněm, aby se těmito penězi více neplatilo, ale aby zůstaly v oběhu jen ty mince, které byly vyrobeny s příměsí stříbra, které se používaly před deseti lety, z čehož vyplývá, že do roku 1460 se žádné mince nerazily. Dále bylo nařízeno, aby se žádné další mince ze zahraničí netahaly do Čech, ani je nikdo nerazil, byť jen pro své účely. Kdo by toto nařízené porušil, vysela by mu nad hlavou hrozba ztráty státků a v nejhorším případě i podřezání hrdla.

V následujících letech se nedochovaly žádné písemné zprávy o minci české. Starých grošů už v oběhu mnoho nebylo a také Horských haléřů rok od roku ubývalo. Král Jiří jen spoře novou minci vyvíjel a nakonec nepříliš úspěšně. Důkazem jsou články plné stížností vydané v Praze 25. září 1465 (autory byla pánská jednota), mezi kterými se nacházela i tato: „Jakožto VKM dříve sám říka , že v této zemi nemúž více škody býti, než kde nedobrá a lehká mince jest: a to zde se nyní děje, neb v nižádných okolních zemí bráti ji nechtějí. A tak zlatí (dukáty) proto velmi vysoce vzešli a tudíž všecky věci jsou příliš drahy…neb což prvé kúpili za groš, to již za dva“… Na všechny tyto stížnosti dal odpověď král Jiří témuž sněmu, uváděje, dokud se článku o mincích týče, na svou obranu tolik: „ To můž dovedeno býti, že mince naše srovnává se zrnem se všemi zeměmi okolními, a ještě výše.“ … Také na sněmu o hromnicích: „Jest rada naše téměř všecka byla, kterak sú o to obesláni měli býti císař a Míšenský i jiní o srovnání mince…“

Z toho plyne, že král Jiří už tehdy radil, aby se česká mince nesrovnávala s německou a sousedícími zeměmi vůbec. Tomu však nedokázal zabránit, protože přetrvával odpor českých stavů.

Ačkoliv se za vlády krále Jiřího setkáváme mnohem častěji než za jeho předchůdců při koupi i prodeji s mincí zlatou, čímž se vysvětluje menší oběh mince stříbrné, zanedbání a menší pozornost věnovaná právě stříbrným mincím je zjevná. Díky této situaci se otevřely brány mincím padělaným, které se ve velkém množství draly do Čech. Zejména české stavy, které při koupi i prodeji, využívaly k platbě zlatou minci z důvodu kolísající stříbrné měny, volali o její ustálení resp., aby měl zlatý dukát pevnou hodnotu k určitému počtu pražských grošů.  Proto nadále naléhaly na krále, aby byl poměr stanoven co nejdříve, načež byl do desek zemských 26. února 1467 vložen tento zápis: „Item, že JMst ráčí kázati groše u Hory dělali v té míře a to s radú panskú a vší země, aby zlatý český, uherský dukát byl po XXV groších, a aby těch XXV grošů stálo spravedlivě… (Jedná se o první dosud známý zápis krále Jiřího o domácí minci, ovšem jednostranný a neúplný. K jeho naplnění však nedošlo v důsledku války s jednotou Zelenohorskou.)

Až po dvou letech – 5. června 1469 byl na sněmu obecném v Praze vydán mincovní řád (XXIV grošů = uherský zlatý). Zajímavé je, že se jedná o první mincovní řád vydaný v českém jazyce. Bohužel, tehdejší nepokoje, zejména válka s Matyášem uherským úplně zničily dobrý záměr krále zcela napravit domácí minci.

Smolík, J.: PRAŽSKÉ GROŠE A JEJICH DÍLY

www.richtera.cz