Tajemství bezhlavých Římanů z Yorku

Kategorie: Archeologie a nálezy detektory , Nálezy a záchrané výzkumy v zahraničí

Bezhlaví Římané z Yorku měli exotický původ a dietu

Jedná se o dospělé muže. Polovina z nich byla sťata. Některým byla useknutá hlava uložena nad krkem. Jiní ji měli položenu mezi koleny, na hrudnících nebo u svých nohou. Během jednoho pohřbu dvou těl byly dokonce hlavy zaměněny. 

Cizokrajný původ a dieta

Byli tito „bezhlaví Římané“ rodáky z Yorku nebo přistěhovalci? Měl jejich původ nějakou souvislost se způsobem jejich pohřbení? Nové výzkumy využívající izotopovou analýzu ukazují, že „bezhlaví Římané“ přišli do Yorku až z daleké východní Evropy.

Skupina archeologů z Nottinghamu (laboratoře NERC izotopové geoidy) odebrala vzorky zubů a kostí a analyzovala hodnoty stroncia, kyslíku, uhlíku a dusíku.Běžně se vědci při určování původu nálezu soustředí pouze na stronciové a kyslíkové izotopové uspořádání. V tomto případě však zkoumali všechny čtyři izotopy dohromady. Kombinovali informace o jedincově jídelníčku s typem klimatu a geologickou polohou, ve které vyrostl. Nejméně dvě osoby měli stavu bohatou na proso, které v Británii nevyskytovalo.

 „V tomto případě je takovýto přístup velmi užitečný. Podává nám ucelené informace o zvláštnostech tohoto pohřbívání. Mnoho detailů by mohlo být opomenuto,  kdybychom analyzovali pouze stroncium a kyslík,“ říká Dr. Gundula Müldner. Izotopy jsou absorbovány zuby a kostmi z jídla, pití, vody a vzduchu. Jejich poměr je v každé části světa různý a to díky rozdílům v geologii či klimatu. Proto jsou důležitými klíči k zjištění, kde daný jedinec vyrůstal nebo strávil většinu života.

Bezhlavý římané


 „Je to poprvé, co byl v jakémkoli archeologickém období v Británii nalezen konzument rostliny C4,“ říká Dr. Müldner. „Kyslík (O) a stroncium (Sr) se vážou na zubní sklovinu během toho, jak se naše zuby formují. Sklovina se v pozdější fázi skoro nemění, takže hladiny kyslíku a stroncia mohou velice přesně odpovídat geologii klimatu ve kterém jsme vyrůstali.“

Izotopy uhlíku (C) a dusíku (N) se absorbují z jídla a mohou být změřeny ve vzorcích našeho dentálního a kostního kolagenu. Říkají vědcům o pevninském a mořském jídle v naší stravě, stejně jako o vyvážení rostlinného a zvířecího proteinu. Rozlišují také fotosyntézu různých rostlin, které jsou zásadní pro poměry izotopů C3 a C4.
Bohužel většina jídelníčků je z izotopového hlediska ve většině evropského mírného pásu podobná. Takže izotopy uhlíku a dusíku nesou příliš praktické informace o migraci lidí.

Z osmdesáti jedinců jich bylo osmnáct testováno na kyslík a stroncium. Stronciová analýza ukázala, že jedenáct z nich vyrostlo na stravě, která nebyla v okolí dostupná. Dva výsledky testů na kyslík ukazují daleko za hranice Británie. Jeden člověk vyrostl v chladnějším klimatu a druhý v teplejším.
Kde to bylo možné, testovali vědci na jednom jedinci všechny čtyři izotopy. Ve spojení, izotopy kyslíku a stroncia ukázali, že pouze pět jedinců vyrostlo v Yorku. Ostatní pocházeli od jinud. Ze severu Anglie nebo až z Francie, Německa, centrální Evropy nebo Středomoří. 

Celkem bylo na uhlík a dusík testováno 68 jedinců. Pět z nich bylo nápadně odlišných od místní populace. Dva konkrétně jedli stravu bohatou na uhlík. To uhazuje na konzumaci rostlin C4 nebo produktů ze zvířat jimi živených.

Jedinou rostlinou C4 pěstovanou tou dobou v Evropě bylo proso. A to skoro určitě nerostlo v Británii. Podnebí zde bylo příliš vlhké. Tito jedinci museli pocházet ze zámoří.
 „Bylo to pro mě velice vzrušující,“ říká Müldner. „Je to vůbec poprvé co byly v jakémkoli archeologickém období v Británii objeveni konzumenti produktů z rostliny C4.“
Rozhodně ale nebyli jednotlivci identifikováni jako imigranti jen podle uhlíkových a dusíkových výsledků.
V porovnání s ostatními pohřebišti okolo Yorku mají „bezhlaví Římané“ mnohem exotičtější původ než skupiny s méně neobvyklými pohřebními obřady. Studie ale neprokazují žádnou souvislost mezi jejich původem a tím, že byli sťati.
 „Spíše rozmanitost původu poukazuje na způsob pohřbívání,“ dodává

Gladiátoři, vojáci, odsouzenci nebo náboženští fanatici?

Existuje mnoho teorií ohledně identity bezhlavých Římanů a jejich katů. V roce 2006 izotopová analýza prokázala, že tři z lidí byly ze severní Evropy (včetně Británie), jeden z Alp, jeden ze středomoří a poslední z Afriky. Oněch 80 mohli být, podle publikace „Tajemství bezhlavých Římanů“, vojáci císaře Severa, kteří byli popraveni Caracallou.
V červnu tohoto roku bylo oznámeno, že „bezhlaví Římané“ z Yorku byli gladiátory. Driffield Terrace by bylo jediné zachovalé gladiátorské pohřebiště. Důkazem jsou kousnutí od masožravců a značná asymetrie rukou. Dále pak vyléčená i nevyléčená zranění od zbraní a pravděpodobné údery kladivem do hlavy. To svědčí o gladiátorském coup de grâce, neboli ráně z milosti popsané na jiném gladiátorském pohřebišti v Efesu v Turecku.

Třicet jedinců zemřelo nepochybně násilnou smrtí. Mohlo ale jít také o kriminálníky. Jedna z koster měla na nohou těžká pouta. Nebo o členy nějakého náboženského kultu. Výzkum je součástí Rady pro výzkum umění a humanitních předmětů financující projekt „Daleko od domova“. Jejich úspěchem je např. identifikace vysoce postavené (raně křesťanské) ženy se slonovinovým náhrdelníkem (tzv. Afričanka) nalezené v Yorku.

 Vedoucí výzkumu Dr. Gundula Mülner, Chenery a Dr. Hella Eckardt autoři článku „Bezhlaví římané“: multi-izotopové vyšetřování neobvyklého pohřebiště z římské Británie. Článek byl uveden v časopise Archeologická věda (2010)

 

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

V chatu není žádný příspěvek.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru