Tajemství muže s červenou vestou, Kapitola 5

Západ slunce

Kapitola 5. Obsah balíčku – poslední slova – dobrodružství začíná

Po cestě zpět z údolí skal oba chlapci mlčeli. Vojta, ačkoli velmi zvědavý na obsah balíčku i slova starce, držel se a nenaléhal již na Káju. Spěchali. Již se smrákalo. Jakmile vyšli na poslední kopec nad skalami, zastavili se, aby se naposledy dnes ohlédli... Slunce bylo již zpola za horizontem a rychle klesalo níž a níž. Sytě rudé, již bez tepla v tom pozdním listopadovém čase, zeširoka prozářilo rozfoukané mraky červenooranžovou barvou, jež předznamenává noční ochlazení. Zároveň s posledním paprskem loučili se chlapci s tajemnými kopci a údolími skal, načež vyrazili domů...

Tehdy prvně navštívil Vojta Káju doma. Předtím se rodičů dovolil, zda ještě smí ke kamarádovi, ačkoli již byla tma. Odkázal se přitom na doučování češtiny. Vlastně to byla pravda, běžnou mluvou vedenou v češtině se Kája velmi rychle od Vojty učil. Nyní spolu seděli v pokoji Kájově a na stole před nimi balíček, jehož obsah byl zatím tajemstvím.

Vojta byl překvapen. Kájův pokojík nemohl se chlubit drahými předměty, nebyl vybaven moderním nábytkem, ani hračkami, jako ten jeho. Pod obrázkem maminky a tatínka měl obyčejnou postel, vedle dveří stará kamna, naproti oknu rozvrzanou skříň na šaty a nakonec uprostřed pokoje oprýskaný stůl se dvěma židlemi. Nad stolem visela žárovka se stropu bez stínítka. Netušil, že Kája musí tak skromně žít.

Ten, jakoby vytušil Vojtovi myšlenky, vysvětloval lámanou češtinou: „Víš, bylo to tu hezčí. Ale co válka skončila, tak tu s námi bydlelo hned několik divných rodin. Pořád jen křičeli a pili, brali si kde co. Několik se jich tu vyměnilo. Nechali nám tu jen pár věcí, co již sami nechtěli.“

Vojta si to nedovedl představit. „Proč?“, ptal se užasle a posmutněle. O tomhle doma nic neslyšel, ani ve škole.

„Nevím,“ pokrčil rameny Kája. „Teď už je to dobrý, ale předtím jsme museli bydlet jen v jednom pokoji a maminka pořád plakala. Už tu můžeme prý zůstat a tak i dům je zase náš, ale zatím nemáme peníze, musíme nejprve ušetřit na nový nábytek“.

Tajemstvi

Pohodil hlavou, vzdychl a smutný pohled vystřídal nadšeným: “Pojďme se ale podívat, co je uvnitř balíčku!“

Sedli si oba ke stolu a naproti sobě. Vojta navrhoval, aby provázek rozvázal a balíček rozdělal Kája, však on to byl přece, kdo jej od starce dostal. Ale předtím si ještě vzpomněl: „Hele, co ti to vlastně ten starý pán povídal? A kdo to byl? Jak jsi ho tam našel, kde se tam v té jeskyni vzal?“ neudržel se Vojta a dychtivě pohlédl Kájovi do očí.

„No, to je asi na dlouho,“ usmál se Kája. „Rozděláme balíček a já ti pak vše povím,“ navrhoval.
„Tak mi aspoň pověz, co ti v té jeskyni říkal.“ špatně skrýval svou nedočkavost Vojta.

„Tak jo. Jen mi říkal, že už nemusím příště chodit, že pro něj někoho poslali, že už si ho vyzvednou,“ řekl Kája. „A že si mám tohle vzít, že on už to nepotřebuje“, dodal, ukazuje přitom na balíček.

„Kdo si ho má vyzvednout a proč? Kdo to byl?“
„Já ti to všechno řeknu, ale je to opravdu na dlouho, nepodíváme se radši na ten balíček?“ odmítl prozatím Kája vysvětlovat další souvislosti...

Vojta chtě-nechtě, musel souhlasit. Namísto odpovědi jen podal Kájovi svou kudlu a ten jedním tahem provázek přeříznul. Stáhl voskovaný papír, kterým byla obalena plechová krabička s pevně uzavřeným víkem. Co je asi v krabičce?

Zrychlil se jim tep, dech zkrátil, oči doširoka napětím rozevřeny.
„Tak dělej, otevři to!“ teď již neskrývaně a na nejvyšší stupeň napjatý Vojta pobídl nedočkavě kamaráda.

Ten pak stejně nedočkavě a chvějícími se prsty vzal krabičku do svých rukou a otáčel jí sem a tam, než našel dva šrouby, kterými víko bylo přitaženo. Povolit je trvalo hodnou chvíli, oba kamarádi vzrušením ani nemluvili. Nakonec poslední závit povolil a víko odskočilo. Zespodu bylo ještě kolem krajů utěsněno gumou.

Uvnitř našli několik samostatných, ve voskovaném plátně pečlivě zabalených předmětů. Kája nabídl krabičku Vojtovi. Ten mlčky a s vděčností v očích první předmět z krabičky vyňal. Podle tvaru zřejmě knížka. Opatrně rozbaloval plátno. Poslední vrstva, a na stůl vypadla skutečně malá, napohled dosti omšelá a zřejmě stará kniha s křížkem.

„Obyčejná bible!“ vykřikl s nefalšovaným zklamáním Vojta. Zběžně ji prohlédl a ihned zavřel, načež bez zájmu odložil stranou.
Další balíček si vzal Kája. Vrstvu po vrstvě rozbalil a nakonec na stůl položil dřevěnou, poněkud zaoblenou cedulku s číslem 77. Skončila, podobně jako bible předtím, bez většího zaujetí na kraji stolu.
Na řadě byl Vojta. Nyní již poněkud klidnější, rozbalil další předmět. Byla to obyčejná krabička od sirek. Něco v ní ale hrkalo. Otevřel ji.

„No, to už je zajímavější,“ vykřikl Vojta a naklonil se s krabičkou ke Kájovi.

Uvnitř krabičky tak i Kája spatřil předmět – důvod Vojtova zvolání. Řetízek a na něm minci. Byla stříbrná. Vzal ji a podíval se na ni zřetelněji. Ve škole se již učili číst, hláskoval tedy to, co na minci četl: “D. G. FRID: AUGUST: REX. POL. DUX. SAXS a tak dále. Druhá strana mince také měla nápisy. A nějaká čísla.

„Jedna, sedum, dva, čtyry,“ pomalu přečetl čísla Kája a usmál se, jak mu to pěkně a po česku šlo.

"Ukaž, 1724?“ nevěřícně kroutil hlavou Vojta. „Vždyť to je přece letopočet! A hrozně starý“, převzal řetízek a zálibně minci prohlížel.

Oba se divili, kde by stařec takovou minci vzal, jistě musela být velmi cenná, vždyť je přeci stříbrná a tak stará. Počítal: „Více než dvě sta let. Tu určitě nosil nějakej rytíř ve středověku,“ mínil Vojta.
„A nebo v pravěku“, vyhrkl neprozřetelně Kája, ale pak se zarazil, protože si nebyl jist, zda v pravěku vlastně vůbec rytíři existovali.

„No, tak jako tak, je to moc pěkná mince a ještě k tomu na řetízku, tak ji pak můžeme třeba střídavě nosit. Teď ji ale radši schováme a podíváme se, co tam ještě je“, řekl a nakukoval zase do krabice Vojta.

Poslední balíček rozmotávali spolu. Vojta láteřil, že tenhle je nějaký moc lehký, a kroutil hlavou v očekávání, co asi plátno skrývá. Při posledních vrstvách prosvítala skrze voskované plátno červená barva. Po rozbalení na stole ležel obyčejný, červený a utržený kus zdánlivě obyčejného hadru.

„Hm, tak to je teda gól,“ povzdychl si Vojta. K čemu to asi je? Nedávalo to moc smysl. Ale pokud by to byl jen obyčejný hadr, proč byl pečlivě zabalený v tom voskovaném plátně? Vzal chatrnou látku do ruky a otočil ji. Přitom něco cinklo do desky stolu. Knoflík! A ještě drží! Podíval se zblízka a na knoflíku spatřil jakýsi erb nebo znak a také písmena J R.

„Zajímavý,“ bručel si „pod vousy“ Vojta. „Nic dalšího už tam není?“ zeptal se kamaráda.

Ten zavrtěl hlavou. Oba tak chvíli mlčky seděli, přemýšleli. Jakou souvislost mohou mít ty předměty z plechové krabičky? Bible, mince na řetízku v krabičce od sirek, kus hadru s knoflíkem a cedulka s číslem 77? A proč je předal stařec Kájovi? Nedávalo to smysl.

Vojta už to nevydržel: „Kájo, tak sakra povídej. Kdo byl ten starý pán, proč tam byl a jak ses k němu dostal ty? Já takhle vím jen půlku a abych tomu mohl přijít na kloub, musíš mi to všechno říct. Teď hned!“ nekompromisně trval na svém Vojta.

„Dobře, tak teda jo“ ustoupil Kája. „Já se pokusím to všechno nějak vysvětlit. To bylo tenkrát po začátku školního roku, když jsem...“

Zajímá vás dobrodružství Vojty a Káji, které dneškem teprve vlastně začíná? Chcete také vědět, kdo byl onen stařec a proč dal Kájovi balíček s podivným obsahem? Musíte si počkat do příštího dílu ;-)

Zdraví GM4PRO - Roman
Ilustrace - tesorosilverumax

Komentáře

Sis dal načas 8-)

No čekal jsem více..:-(

no už jsem myslel,že pokračování nebude a jsem velice rád,že je.opět nádherné počtení :-)

pěkné jen tak dál ale v kratší době denně jsem kontroloval zda už je další díl supr :-)

jo, trvalo to chvilku :) Byly vanoce, silvestr... Kazdopadne jsem doufal, ze tenhle dil se libit bude, takze Mazi, sory, ze jsem zklamal, ale vice nedovedu, dal jsem do toho maximum, proto ja zklamany nejsem.

No konečně sem se dočkal ! A mavíc si se mi trefil do času , kdy můžu číst jak je mi libo ,takže klidně to pošli celý , já mám času na čtení dost teď 8-) :-D
Samozřejmě dobrý to je , já to čtu rád ;-)

sakra....dobře napsane....to jsem zvedavej jak to dopadne ;-)

Tak at uz je dalsi dil ;-) :-D :-P

Špatně jsem to napsal a ty jsi mě špatně pochopil...líbí se mi...moc,jen jsem čekal,že kapitola bude delší...těšil jsem se,že odkryje více...zklamání bylo pouze a jen z představy čekání na další díl...toť vše... ;-)

Aha, ono se to z té jednoduché věty těžko odezírá :-) Ale jsem rád, že jsem tedy nezklamal :-)

Nezklamal naopak nadchnul!!!Diky ;-)

Jsem napnutej jak kšandy :-O

Někdo ti to už psal, netlačil bych tolik na archaický způsob vyjadřování. Na druhou stranu je to tvůj styl, tak vlastně nevím. Pravda ale je, že mně se pasáže, ve kterých je ho více (v tomto díle je to na začátku), čtou hůře než zbytek. Když jsem se skrz to prokousal, krásně se to rozjelo a v závěru už jsem litoval, že je konec. Možná by opravdu stálo za to, mít díly delší. Tak jako tak by končily zajímavě, takže by se člověk stejně těšil na pokračování jako dosud, a navíc by neměl pocit, že se toho v daném díle zas tak moc neodehrálo. On ten pocit totiž není od věci. Když se nad tím zamyslíš, tak dnes vlastně „jen“ rozdělali balíček. Podpořím to i čísly. Jestliže si článek převedeš na normostrany, tak zjistíš, že v knize by vydal asi na 2 listy. Je to přiměřené? Nevím, ale myslím si, že delší článek - který by v tomto případě třeba spojil ono rozbalování s objasněním, co byl ten chlápek zač - by věci prospěl. Jinak obrázky parádně ladí s příběhem.

Eduarde, dovolím si postavit se v tomto k názoru Zdeňka Svěráka, který používá podobné výrazy a nekategorizuje je do "archaické češtiny", naopak je rád, že různá taková slova dostane mezi lidi. Já tohle mám rád, je to můj výraz a asi i osobitý styl, který těžko budu měnit. Ohledně délky - já vím, že někdo chce delší, ale na internetu je to tak (a to velmi dobře znám), že lidi nechtějí číst dlouhé texty. Já je zde nazývám kapitolami, ale samozřejmě kdyby šlo o knihu, nebude to dnes 5., ale třeba teprve jen 2. kapitola. To je jasné. Kdybych měl kapitál na to, abych mohl vydat knihu, bylo by vše jednodušší. Leč, nemám. Za obrázky jsem taky rád, kdyby to jednou knižně vyjít mohlo, chtěl bych je tam mít.

Zdravím, rád bych se s Vámi podělil o velmi důležité informace. Vše v případě zájmu najdete tady - http://albafos.blog.cz :-)

to albafos: zkus si opláchnout přirození vlažnou vodou 8-)

GM4PRO: Výrazy jsou v pohodě, ohledně nich si myslím to samé co ty. Já měl na mysli zpřeházený slovosled. Čtu větu, očekávám nějaké pro význam věty podstatné slovo - ne konkrétní, ale třeba sloveso, předmět apod. - a ono tam není. V tu chvíli se zarazím, a zbytek věty už čtu pomalu s tím, že čekám, kde se to chybějící slovo objeví. Když je toho hodně za sebou, tak to (mě) dost vadí, a když je to jeden případ mezi "normálními" větami, tak mě to spolehlivě alespoň rozhodí v koncentraci na příběh, a čtení se tím stává nepohodlným. Je to ale tvůj styl, to je fakt, a navíc je pravda, že se proti tomu dosud nikdo (až na jednu výjimku zmíněnou v mém předchozím komentáři) neohradil. No nic, ber to jen jako názor, který nabízím ke zvážení.
K délce článku. V tom, že lidé na internetu nechtějí dlouhé texty máš pravdu. V tomto případě bych se ale na toto pravidlo vykašlal. Copak chceš psát pro lidi, kteří nemají čas si tvůj článek přečíst? Má smysl psát pro ty, kteří se ani tak nechtějí z článku něco dozvědět, hlavně že je krátký a mají ho rychle za sebou? Navíc i když by text měl být krátký, měl by být i obsažný a ucelený. A v případě druhu textu jaký píšeš ty, jedno pravidlo vylučuje druhé. Pokud si mám vybrat, tak čert vem délku, hlasuji pro obsažnost a ucelenost. Samozřejmě nemá smysl to s délkou přehánět, to by bylo kontraproduktivní, ale nebál bych se články natáhnout tak, aby se v nich (jak jsem ti už psal) odehrálo víc než jen rozdělání balíčku.

Prosím tě, tak mi napiš, co máš na mysli, která pasáž se ti špatně čte? Já se snažím, ale nevidím to tam. K tomuhle je potřeba někdo jiný, než autor, aby to našel a jsem za to rád, že se k mým textům vyjadřuješ.

GM4PRO: Tady to máš.
- - -
Vojta, ačkoli velmi zvědavý na obsah balíčku i slova starce, držel se a NENALÉHAL JIŽ NA KÁJU (na Káju již nenaléhal). Spěchali. Již se smrákalo. Jakmile vyšli na poslední kopec nad skalami, zastavili se, aby se NAPOSLEDY DNES OHLÉDLI (dnes naposledy ohlédli)... (...) Zároveň s posledním paprskem LOUČILI SE CHLAPCI (se chlapci loučili) s tajemnými kopci a údolími skal, načež vyrazili domů...
(...)
Nyní spolu seděli v POKOJI KÁJOVĚ (Kájově pokoji) a na stole před nimi...
(...)
Nad stolem visela ŽÁROVKA SE STROPU BEZ STÍNÍTKA (ze stropu žárovka bez stínítka).
(...)
Vojta navrhoval, aby provázek rozvázal a balíček rozdělal Kája, VŠAK ON TO BYL PŘECE (však to byl přece on), kdo jej od starce dostal.
(...)
... vzal krabičku do svých rukou a otáčel jí sem a tam, než našel dva šrouby, kterými VÍKO BYLO PŘITAŽENO (bylo přitaženo víko).
- - -
Může se to zdát jako malichernost, ale podle mě to ZBYTEČNĚ ruší celkový požitek, který čtenář z článku má. Všimni si, že žádná z výtek se nevyskytuje v druhé polovině textu. Tam sis to odpustil a soustředil ses na utahování šroubů, ať napětí stoupá (nebo se minimálně udržuje na přitažlivé úrovni)... Možná to ale ostatní vnímají jinak...

Aha. No, takhle to cítím, takhle to píšu a ten dojem, který chci vyvolat, je tímto stylem jedinečný, osobitý, na tom si zakládám. Když si čtu návrhy toho, jak by to dle tebe mělo znít, nemám z toho dobrý dojem sám za sebe. Tak se tedy omlouvám, ale z tohohle neslevím :-)

samozřejmě nehodlám z toho dělat vyloženě dobovou záležitost v celém textu, nicméně, tenhle styl psaní se mi líbí tím, že je trochu jiný, než bývá dnes zvykem. Mohl bych třeba napsat, než dnes bývá zvykem, ale je to záměr. Teď jsem chtěl zdůraznit slovo DNES, ne BÝVÁ. A tak je to v mých textech. Např. Však on to byl přece - tam je cítit takový ten kontrastní dojem spojení slov VŠAK - ON. Můj cit mi říká, že takhle je to jadrnější, prudší, víc to zatluče do očí, že právě Kája to byl. Nejsem dokonalý a učím se furt, ale tohle je takový to něco, co rád, když bude možnost, využiju. Ono když si to člověk i nahlas čte, pak ten důraz na ta slova, na která jej chci klást, vychází z toho slovosledu. A ta "archaičnost" mě pak prostě baví. Tam, kde to nepoužiju, jde o rychlý spád, akci, tam nepotřebuju skoro vzletná slova, obraty. Chci, aby se ctenar zacal citit vzrusene a napjate. Nezdrzuju temi vyrazy. Ale kde mohu, to vyuziju. je to neco podobneho, jak když učitel mluví ve škole stejně rychle, jednotvárně. Bude uspávat a nudit. A to právě nechci :-)

Jo, myslel jsem si, že to tak máš schválně, že to není náhoda. Ale znáš to, někdy je člověk přesvědčen, že něco dělá tím nejlepším možným způsobem, a ani ho nenapadne, že ostatní to mohou vnímat jinak. Když se to pak dozví, může ho to přimět ke změně. To by ale nesměl být takový názor osamocený, kvůli jednomu hlasu nic neměň, to je jasný.

Jasně, znám. Taky vím, že není možno zavděčit se všem, někomu se líbí holky, jiný radši vdolky :-) Ale je pravda, že v jednom tom díle jsem to přeháněl... Pravdou též je, že se stále učím, pročež napříště snad budeš spokojenější :-) o:-)

Piš jak píšeš jak to cítíš. Tvůj příběh má mít tvou atmosféru a čte se to dobře.
Já teď čtu třetí díl těch kronik,co sem našel u popelnic a to je teprvá čeština .Nejhorčí je ,že už sem se přichitil tou obrozeneckou češtinou aj mluvit o:-) :-D :-D :-D

GM4PRO -mám stejnej názor na Tvé psaní jako jiní a to že at píšeš svím stylem , dobře se to čte spíše hltá je to fajn bejt sám sebou než někoho napodobovat ,to je to co se v naší společnosti vytrácí zústat za každou cenu sám sebou a nepodléhat něktrým trendúm :-)

Díky kluci, určitě v tomto směru zůstanu svůj. Však on to Eduard také myslel dobře. Z hlediska současného jazyka to zní a vypadá trochu jinak, než jak to píšu já. Působí to pak nezvykle, asi. Nicméně, Eduarda si vážím jako člověka s nadhledem, který ví, o čem mluví. Za jeho konstruktivní kritiku jsem opravdu rád. Někdy je prostě ten pohled zvenčí potřeba, leccos se člověk o svém psaní dozví a to je pro mně jedině dobře.

joeblack - já myslím,že by sis měl nejdřív osvojit úplně něco jinýho než obrozeneckou češtinu.
Třeba školní pravopis:-)

..těším se na pokračování :-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru