V období před Třicetiletou válkou byl zbrojní průmysl především v režii řemeslníků. Někteří řemeslníci byli svou prací pověstní a jejich pověst byla známá celé generace. Po vypuknutí války se však mnohé změnilo, bylo potřeba více výzbroje. Hlavním požadavkem byla rychlá, levná a jednoduchá produkce. Na uměleckou práci řemeslníků nebyl čas ani peníze. Začala velká éra manufaktur. Armádě vyhovovala levná a rychlá výroba manufaktur, a tak veškeré zakázky armáda zadávala právě jim. Z tohoto důvodu se začal propadat cechovní systém řemesel a nastal čas sériové výroby.

Arkebuzíři nebo také karabiníci, nosili pouze prsní plát a přilbu typ-morion. Mezi výzbroj patřila krátká kolečková puška, arkebuza, a jedna nebo dvě pistole. Nosili také boční zbraň. Arkebuza byla zavěšena hákem na tzv. bandalíru a pistole byly také v holstrech.

Dragouni byli částí jiného typu vojska. Využívali koně pouze k přesunu na místo bojů. Pohybovali se jako kavalérie, ale bojovali jako pěchota. Jméno je odvozeno od zbraně, kterou nejčastěji používal – karabinu nebo krátkou mušketu (drago). Význam pochází z výrazu „plivat oheň“, tedy záblesku ohně a kouře po výstřelu. Tento způsob nasazení vymizel v průběhu 18. století (s výjimkou dragounských pluků ruské armády, které byly pro tento způsob nasazení cvičeny ještě během Sedmileté války) a postupně se z dragounů vyvinul druh běžného jezdectva stojícího na pomezí mezi lehkým (které sloužilo zejména k průzkumu) a těžkým (provádějícím útoky v bitvách). Její výcvik se v základu nelišil od výcviku pravidelné pěchoty. Také jejich organizace byla značně podobná plukovní struktuře pěchoty. Dragoun nepotřeboval tak dobré koně jako ostatní vojáci, kteří se pohybovali výhradně na koních. V případě nouze, tedy mohl koně opustit a neznamenalo to velkou finanční ztrátu. Dragounští koně byli často na bojišti opuštěni, protože když dragoun sesedl z koně k pěšímu boji, přetáhl otěže svého koně přes krk koně svého souseda. Tímto způsobem byla vytvořena dlouhá řada spojených koní, která byla obvykle zanechána pod dozorem několika veteránů. Byla-li bitva ztracena, mohl mít dragoun při spěšném hledání svého koně kdesi uprostřed řady značné potíže.

Pluk byl organizační jednotkou jezdectva. Pluky císařské armády měly 500 – 1000 jezdců. Ovšem v průběhu Třicetileté války byly sotva plné stavy, jednotky o 700 mužích už byla považována za silnou. Velitelem byl plukovník nebo ten kdo pluk sám naverboval. Pluk se dělil na roty a každá měla svou standartu - guidon ( trojúhelníková vlaječka připevněná k píce, kterou nesl rotní kornet).

Nejběžnějším bojovou formací v 17. století byla tzv. KARAKOLA, měla dva způsoby boje:

· První řada jezdectva útočila frontálně, přiblížila se k nepříteli asi na 30 -50 kroků a pak vystřelili. Potom koně otočili a srovnali. Následně se vrátili dozadu, aby uvolnili místo pro další řadu a zároveň mohly nabít zbraně.

· Útok probíhal v jedné řadě. Pokud byl nepřítel na pravé straně, vojáci vystřelili, utvořili velký kruh a celá řada se pak vrátila do svého původního postavení ve formaci. Během tohoto manévru probíhalo nabití.

Nezbytnou věcí k úspěchu byla dobrá volba koně a jeho výcvik. Kůň musel stát klidně, i když probíhala palba a musel na slovo poslouchat svého pána. Důležité bylo také kvalitní sedlo, aby měl jezdec pevný posed, ale zároveň nezranil koně. Stáje musely být čisté, aby kůň neonemocněl. V 17. Století však jezdectvo ztratilo svou prioritu a vojsko ovládla pěchota.

Nálezy zbraní a výzbroje na území ČR

Mileč

Na rozcestí směrem na Třebčice stojí Boží muka, tvořená zděným soklem a válcovitým dříkem s entazií. Označuje místo nálezu zbraní a přilbic z období Třicetileté války. Dle tradice mělo jít o místo střetu švédských a císařských vojsk.

Palouk mrtvých (Krušné hory a Podkrušnohoří - střed)

Paloukem mrtvých je označováno rašeliniště ležící poblíž železniční stanice Kovářská. Místo bývá nazýváno též "rašeliniště smrti", neboť zde v roce 1641 během třicetileté války utonul celý oddíl těžké švédské jízdy. Dříve byla tato událost považována spíše za pověst, ale v roce 1924 zde byly při těžbě rašeliny skutečně nalezeny zbraně a pozůstatky vojáků a koní.

Na místě tragédie se nacházel měděný reliéf na žulovém podstavci, dnes však již bohužel zůstává pouze kamenný podstavec, protože měděná deska na čelní straně byla ukradena.