V Auschwitz-Birkenau s Michym

Ahoj lovci,

v neděli 25.4. naše škola pořádala zájezd do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. O výlet byl velký zájem a nakonec jelo celkem kolem 150 lidí. Cesta z Brna do Osvětimi byla dlouhá, ale nakonec jsme se v pořádku dopravili na místo. Koncentrační tábor se skládá ze tří oddělených táborů- Auschwitz I., Auschwitz II. a Auschwitz III..

Naše výprava měla za úkol navštívit první dva zmíněné. Auschwitz I, jenž byl původním koncentračním táborem, sloužil jako administrativní centrum celého komplexu a za dobu jeho existence v něm nalezlo smrt na 70 tisíc lidí, převážně etnických Poláků a sovětských válečných zajatců. Auschwitz II (Birkenau) byl vyhlazovacím táborem (Vernichtungslager), ve kterém zemřelo nejméně 960 tisíc Židů, 75 tisíc Poláků a přibližně 19 tisíc Romů (Cikánů). Birkenau byl největším nacistickým vyhlazovacím táborem. V prvním táboře jsme absolvovali dvouhodinovou prohlídku s průvodkyní, která sice mluvila jenom polsky, ale i tak se tomu dalo rozumět. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací a některé expozice byly dechberoucí. 2 tuny vlasů, ostříhaných vězňům, brýle po vězních, plechovky od Cyklonu-B...V celém areálu jsou také rozmístěny dobové fotografie, které dokazují zvěrstva, kterých se Nacisté dopustili.

Po shlédnutí areálu Auschwitz I. jsme se přesunuli autobusem asi o 2 kilometry dál do areálu Auschwitz II., neboli Březinka. Zaujal mě svou rozlohou, protože je opravdu obrovský-81 hektarů. Po vstupu do tábora jsme měli asi desetiminutovou přednášku a potom jsme šli na prohlídku budov, které se zachovaly až doposud. Do dnešní doby se zachovalo 67 baráků. V prvním navštíveném byly postele vězňů. Na 3 vězně byla udělena jedna tenká, krátká, otrhaná deka. Žili tam v opravdu nelidských podmínkách, protože toto "obydlí" nebylo zatepleno a přes zimu a při deštích to musel být opravdu horror. Do druhé budovy jsem se bohužel nedostal. Když jsme odcházeli z té první, tak jsme tam s kamarádkou chvilku zůstali, abychom něco vyfotili a mezitím se nám naše skupina ztratila z dohledu. Po 15 minutách bloudění po táboře jsme je naštěstí objevili. Nakonec jsme vyšlapali na pozorovatelnu, kde byl krásný rozhled na tábor. Fotky se odsud dělaly jedna báseň:). Pak už následovala jen cesta k autobusu a poté cesta domů. Po 5 hodinách pohodlné cesty jsme se dostali do Brna. Cesta proběhla bez problémů a jak se zdálo, všichni účastníci zájezdu byli ohromeni tím co viděli a byl to pro nás zážitek, který je nezapomenutelný. Bohužel ne zrovna pozitivní... Každý by se tam měl alespoň jednou podívat, aby viděl co Nacisté prováděli za hrůzy. Popíračům holocaustu bych to doporučoval obzvlášť, ale to už je zase na další diskuzi.
Doufám že to bylo stručné a že se to dobře četlo:) k článku ještě přikládám fotky,
S pozdravem, Michy.