Vernisáž

Ve čtvrtek 20.2 2014 v 17:00 hodin začala oficiální vernisáž a zahájila tak výstavu o spolupráci archeologů a detektorářů v Olomouckém kraji. No, začala tedy s akademickou čtvrthodinkou zpoždění, ale to se tak od akademiků nějak očekává, takže by oficiální záznam doby úmrtí v nemocnici zněl…“výstava začala 17:12“. Od 14 hodin se ve výstavním sále střídali novináři s televizí a natáčely pár šotů do večerních zpráv, a ač jsem na kamery i redaktory zvyklý, vážně mne v pár chvílích kameraman štval. Sem se dívejte, tohle dělejte, tohle nedělejte, potí se vám brýle, tady projděte. Ale zpět k vernisáži.

Krátce po páté hodině tedy začala výstava, která měla tříleté porodní bolesti. V historickém sále Muzea Komenského v Přerově se tak objevilo několik vitrín s exponáty a krásnými fotkami. Stěny ozdobily panely s poutavým a poučným čtení, fotkami a dalšími informacemi. Při pohledu na „negativní stránku detektoringu“ z Prahy (všichni jistě znají příběh zděděného bytu vyskládaného zeleninou), však zamrazilo snad každého slušného hledače.

Vernisáž probíhala ve velice uvolněném duchu, hned poté, kdy ji zahájil její guru Mgr. Zdeněk Schenk, archeolog a zastánce spolupráce. Na závěr projevu probudil všechny přítomné vskutku oskarovým poděkováním. Cituji: Dále bych chtěl poděkovat…* redakčně zkráceno*…a abych nezapomněl, chtěl bych poděkovat ještě….

Takže poté, kdy byl projeven dík přítomným i nepřítomným spolupracovníkům, akademickým činovníkům, kurátorům, ředitelům, anonymním hledačů, aranžérům, archeologům, matkám, otcům, dědům a všem ostatním, vrhli jsme se po bouřlivém potlesku na olizování skleněných vitrín, neb jejich obsah (ač často jen ve vzorcích) je vskutku úžasný. Od depotů až po solitéry. Od bronzu až po svátostky.

Účast byla vskutku velká, od laické veřejnosti, přes politické činovníky, odbornou veřejnost až po novináře. Jestli je přilákala příjemná uvolněná nálada, charisma nás hledačů, nebo následný raut, je otázkou diskuze. Že se však jednalo o vskutku pohodovou archeo-detektorářskou akci lze ukázat na složení rautu- od lahví a plechovek s pivem, přes klobásky, až po naprosto výbornou slivovici. Naopak nealko bylo zastoupeno jedinou pet láhví. Kdo by ostatně na takové akci pil vodu.

Po hodině a půl vzrušených a odborných debat, které s mizející zásobou piva a slivovice nabíraly na ještě větší odbornosti se všichni zbylí přítomní přesunuli do blízké hospůdky, kde bylo vše dovršeno a následně zabito..teda zapito lahodným mokem. S pocitem dobře vykonané práce, plánů a příslibů, jsme se nakonec všichni odebrali k domovům a nechali si zdát o největší depotu všech dob, neb jak praví klasik- každý voják má v torně maršálskou hůl.

Závěrem lze tedy říct: výstava je povedená, předčila očekávání a vkusnou a atraktivní formou ukazuje možnou cestu spolupráce mezi archeology a detektoráři. Vždyť když umíme být patrioti při sportovních kláních, není důvod nebýt patriotem v zachování historického dědictví a odkazu předků.

Výstava bude otevřena až do 1. 6. 2014 (což je také nadstandard, neboť obecně bývají výstavy přibližně dva měsíce) a proto všem doporučuji ji navštívit.

foto: Jirka Vetešník

merlingor