Vernisáž k výstavě Karel IV. Zlato pro korunu a jedna natipovaná hledačka

V sobotu dopoledne se naše povedená partička sešla v Jílovém na vernisáži dlouho připravované výstavy k 700. výročí narození Karla IV. Navíc, abychom si zpestřili sobotu, jsem natipoval i nějaké to hledání .
 
Elmara: Sraz před jílovským muzeem je ve tři čtvrtě na deset. Stojíme s Křemou před branou a zdravíme známé tváře, které pomalu mizí uvnitř instituce. Předseda, věrný tradici, doráží s drobným dvacetiminutovým zpožděním. Zato je ale jeho osádka vozidla jen ve slušivých košilkách. Melda připomíná taxikáře z pražského letiště. Sám jsem si vzal svoje nejlepší hledací věci, díky tomu ve mně účinkující umělci (většina v maskáčích) spatřují spřízněnou duší a chodí se mě ptát, kde se převlíkáme...

Pilot: Tak když jedu do města, tak jedině slušivě oblečen. Odkládám své oblíbené zelenohnědozelené oblečení a ze svého šatníku vybírám tu nejméně zmuchlanou košili. Melda to ale pojmul ve vyšším levelu, dokonce vytáhnul na světlo svoje sváteční boty, které jinak nosí pouze na svatbách a pohřbech. Ani po 15 letech neztrácejí nic ze svého lesku.
 
Elmara: Konečně jsme taky uvnitř. A je to takřka na čas, jelikož Šárka Jiřinová, paní ředitelka, převlečená za makovou panenku, akorát zahajuje výstavu. Z projevu jsem slyšel jenom část, jelikož Křema Meldu neustále posílá kouřit ven na štafl... :)

Pilot: Stojím vzadu, nic nevidím a kvůli vtipálkům okolo nic neslyším. Ale pro Meldu to vidím nadějně, takhle solidního dročkaře už jsem dlouho neviděl, dneska bude mít dobré rito.

 
Elmara: Procházíme výstavní expozici za doprovodu archeologa Honzy Víznera, autora výstavy. Rozhodně stojí za zhlédnutí, navíc, mimo Honzy, se na ní podíleli i další naši přátelé. K vidění je tak celá řada velice krásných věcí, které tedy běžně nespatříte, a co by vrchol, pak v kapli svatého kříže uvidíte císařskou korunu. Což je zážitek zcela mimořádný. A určitě si ho nenechte ujít, koruna bude vystavena pouze jeden měsíc!

Pilot: Výstava je pěkná, určitě stojí za to ji zhlédnout, je tam hodně věcí, které se mi ještě nepodařily najít. Plán, že zkusíme jestli je císařská koruna opravdu rozebírací, se pro velký počet přihlížejících odkládá na příště.
 
Elmara: Prohlídka je zakončena rautem. Místnost je vyzdobena erby všech Karlových zemí a je to tak vysoce stylové. S Křemou si distingovaně bereme kávu a pozorujeme hemžení u stolů s tím, že půjdeme na oběd k Floriánovy. Pilot se Strážcem si ale opakovaně plní talířky a nikam se jim nechce.

Pilot: Když tam to jídlo leží, a tak ho tam přeci nenechám osychat! To, že jsem den před tím nevečeřel a ani ráno nesnídal, je pouze pomluva. Když si jdeš 4x přidat, to neznamená, že jsi hamoun, to pouze nechceš urazit hostitele, že ti to nechutná. V případě, že to ovoce byla dekorace, tak se dodatečně omlouvám, ale nebylo gumové, tak jsem ho sežral taky.
 
Elmara: Abysme ukrátili čas, než Pilot ochutná vše, co se dá rozkousat, bavíme se určováním všech erbů Karlových zemí rozvěšených po hodovní síni. Předseda, co by náš největší heraldik, určuje Dolní Lužici jako pány z Kravař, což je jasný signál, že je čas jít hledat.

Pilot: No, trochu mě zmátla ta kráva na erbu, ale moc jsem se na to nesoustředil, snažil jsem se rychle vmanévrovat k mísám s řízečky, než se tam dostanou  důchodci a nechají mi jenom salát.

 
Elmara: Po rychlém obědě u Floriána vyrážíme na kratší hledačku, chceme totiž ještě stihnout odpolední část programu v muzeu. Podaří se mi lehce zakufrovat, když cca 20 minut jedeme místo na Štěchovice na Sedlčany. S pomocí map na seznamu rychle problém vyřeším a konečně jsme na místě.

Pilot: Bože, zase jsme ho nechali jet prvního. Stážcova hláška „je místní a zná to tady“ působí poněkud sarkasticky, když se na 20 km přejezdu ztrácíme po pátém kilometru.
 
Elmara: K vytipované lokalitě je to dobrých 40 minut rychlé chůze hezky z kopečka do kopečka. Pilot nám cestu krátí zpěvem Oranžového expresu, naštěstí božskému Lumírovi berou kopce dech, a tak to dlouho nevydrží.

Pilot: Suchaři, nedaří se mi je ztrhnout ke společnému zpěvu a je mi důrazně doporučeno, abych se svou činností okamžitě přestal.
 
Elmara: Konečně hledáme...oba barevné cíle, které nacházíme během prvních 30 minut nejsou tedy nic moc. Snažím se odvést řeč na zajímavou geologickou historii místa a celkově nevšední morfologii krajiny, ale moc to nepomáhá.

Pilot: Všechny moje tři barvy jsou brokospodky. Mára se kochá krajinou, má radost, že slunce svítí a snaží se zamluvit fakt, že je tady totální prd.
 
Elmara: Pokračujeme v dalším průzkumu místa a postupně se dostaneme do části, kde se začne objevovat velké množství železných cílů (většina podkováky). Pak se objeví i nějaká čepelka nože, ale především doslova přenádherný velký kušový hrot pro lov velké zvěře.

Pilot: Barev je pomálu, a tak proti mému přesvědčení kopu železa. Po pár hřebících nacházím nádhernou šipku, o které si myslíme, že je z balisty, ale po konzultaci s odborníky je určena jako lovecká. Dávám ještě dva středověké nožíky, mám prostě takovou železnou sobotu.

 
Elmara: Asi v pět to balíme a mažeme zpátky do muzea. Kušovka a další čepelky jsou odevzdané a já musím udělat nálezovku pro muzeum. Pojídáme zelňáky a koukáme na taneční vystoupení. Naše děti v duchu středověké atmosféry provozují rytířské hry a navzájem se řežou jako koně. Prostě zase jeden hezký den.

 
Výstavu si určitě nenechte ujít. Těžko říci, kdy se zase něco podobného podaří zorganizovat, výlet do Jílového tak určitě stojí za to .

Elmara a Pilotk

a ještě pár fotografií vystavených exponátů...