Můj první sudeťák

Zdravím obec hledačskou!

Včera jsem luxoval lesní svahy na pokraji jednoho odlehlého lesního masivu v našem okrese. Jak tak bloumám tamními končinami, tak jsem narazil i na dvě úžasné skalky, vzdálené jen kousek od sebe. Ideální místo pro obětní bronzový depot určený jako úlitba nějakému bůžkovi přebývajícímu ve skalce či skalní stěně. Nutno podotknou, že jsem tam nebyl první hledač. U jedné sklaky jsem našel tři místa, kde někdo prokazatelně kopal. Ale nebyl to žádnej vandal, kterej rozkope všechno kolem a pak to ledabyle zahrábne. Ta místa byla pěkně ohraničená, jakoby vyříznutá a zas celkem pěkně zamaskovaná. No, lítal jsem kolem jako hladovej sup nad Mexikem, ale nic bronzového jsem nenanšel. U druhé skalky také nic. A jak u té druhé skalky mávám detektorem, najednou signál jako kráva. Kouknu, kde to nejvíc zvoní a ono to pípalo nad velkým plochým kamenem, který byl pokryt silnou vrstvou humusu, mechu, listí a jehličí. Napadlo mě, že něco bude v té vrstvě na kameni. Tak jsem vrstvu odstranil, zamával a kámen pípal dál. To už jsem pojal podezření, že pod kamenem je něco ukryto. Napadla mě hříšná myšlenka na pěkný bronzový depot. Že by se konečně na mě usmálo štěstí? Tak jsem odložil detektor, popadnul kámen a jak ho zvedám (byl fakt velkej), tak se v půli rozlomil. Koukám jak bacil do lékárny, pod kamenem kamenitá suchá dutina a v ní nějaké součástky na kolo a piksle. Nejdřív mě napadla různá slova na adresu toho debila, co tam schoval takovej šrot místo toho, aby to dal do sběru, ale když jsem se uklidnil a začal trochu uvažovat, tak mi došlo, že nikdo nepoužije skrýš pod kamenem jako smetiště na takovéto věci, nota bene ještě v lese nejméně dva kilometry od konce vesnice.

Takže mi z této úvahy vyšlo, že by to mohl být sudeťáček jako vyšitý, sice chudý, ale sudeťáček. Ještě než jsem do toho sáhnul, tak jsem si hodně sliboval od těch plechovek a ta představa, co všechno by v nich mohlo být, mě tak rozpumpovala pumpu a zvedla tlak, že mi bylo až mdlo. Skutečnost však byla daleko prostější. Bilance onoho depotu: střed ze zadního kola jízdního kola zn. Velamos, lanko asi od přehazovačky, malý svěráček, flobertka, no a v malé plechovce náboje do ní a v té velké plechovce štětec a u dna trochu vazelíny. Samozřejmě, že prostota tohoto nálezu mi radost z něj nezkalila. Každopádně to je můj první sudeťák. O tom, že tyto věci byly skutečně uschovány svěčí i to, že majitel pečlivě utěsnil otvory u hlavně flobertky. A proč věci pořádně nezabalil? Pravděpodobně se domníval, že ta dutina je dostatečně suchá, nebo že se do odsunu snad nedostane či se třeba brzy vrátí zpět. Nebo měl naspěch. Kdo ví. Zároveň mě napadla otázka: Kdo byl ten člověk, který schoval dva kilometry od vesnice, v lese, takové drobnosti? I takové, z našeho pohledu prosté věci, měly pro toho člověka asi velkou cenu a velmi si jich vážil, když šel do lesa a tam je ukryl pod kamenem.
Inoboediens