Římská spona

Zdravím obec hledačskou!

Jak už to bývá, většina těch lepších nálezů se pod cívku připlete tehdy, když to nejmíň očekáváme. Naopak, když vyrazíme s velkou touhou něco pořádného najít, nenajdeme zpravidla nic, kromě šrotu.
Bylo to někdy na podzim 2007 a náš archeolog mě požádal, zda bych výhledově neprozkoumal určitý polní úsek, kudy v budoucnu povede silniční obchvat. Taková žádost se prostě neodmítá a tak jsme si s kámošem vzali den dovolené a chutě vyrazili k polím. Jenže co čert nechtěl. Bylo sychravo a nevlídno a aby té smůly nebylo málo, zjistili jsme, že pole je oseto a byť nesměle, přece jen se na světlo boží klube zelený ozim (zde bych sám sobě vytknul špatnou přípravu celé akce). Hodinový rychloprůzkum neosetých sousedních políček nepřinesl očekávané výsledky a tak zablácení a provlhlí zalezli jsme do auta a litovali toho, že jsme zcela zbytečně obětovali den dovolené. Mírný déšť naši depresi ještě víc prohluboval a nějaký rozumný nápad, co se zbytkem dne, stále nepřicházel.
Když už byla situace kritická, tak kámoše asi osvítil svým vnuknutím samotný Velký Mrcas. Vylezlo z něj, že bychom mohli zajet na přátelskou návštěvu do sousedního okresu, že tam mají jedno políčko, kde se dá při troše štěstí najít i římská mince a že on tam nedávno poblíž potůčku našel bronzovou šipku. Zároveň ale dodal, ať si nedělám nějaké přehnané iluze. Jedná se o lokalitu již brutálně prokatrovanou. Ochotně jsem souhlasil, protože mě nic lepšího nenapadlo.
Po chvilce na onom poli na mě padla další beznaděj. Tehdy mé primitivní kutací prostředky prostě nestačily na tuhou, černou, jílovitou ornici. No zatnul jsem zuby a bojoval (co jiného mi taky zbývalo). A vyplatilo se. Asi po 15 minutách na "brutálně prokatrovaném poli" můj Žlutý ďábel (Garrett 250) zařval a chvíli poté jsem z ornice vytáhnul krásnou římskou sponu.
Po několika dnech jsem sponu odevzdal našemu archeologovi. Tehdy jsem ještě ani já nebyl tak odvážný, abych kontaktoval archeologa z cizího okresu a oznámil mu, že jsem hledač, co u nich našel sponu. Takže sponu a další drobné archeonálezy z toho dne jsem odevzdal našemu archeologovi. I kamarád dospěl k závěru, že by bylo vhodné, kdyby i on své archeonálezy z dřívější doby odevzdal. A tak jsem s ním potom jezdil po sousedním okrese a dodatečně do GPS zaměřoval místa jeho nálezů a sepisoval další nálezové okolnosti. Když to bylo všechno pěkně pohromadě, tak náš archeolog domluvil návštěvu u tamní archeoložky. Paní archeoložce jsem při  návštěvě předal všechny nálezy pěkně zpracované, roztříděné, zasáčkované a s popiskami. Paní mi hlavu neutrhla, ale pěkně poděkovala a hezky jsme si popovídali. Za největší odměnu pak považuji to, že o římské sponě napsala velmi pěkný článek, ve kterém mě uvedla jako nálezce a také, že byla nalezena detektorem kovů. Článek by měl v dohledné době vyjít v odborném tisku.
Inoboediens