Koruna

Jedna kačka z dob, kdy byla moje babička dítě.

Údaje o minci

Identifikovaná mince: ČSR (1918–1939) – 1 Koruna (č. 1158) ČSR (1918–1939) 1 Koruna

Názory uživatelů

Průměr: 25,0 mm
Váha: 6,00 g
Území ražby: České území (1 názor)
Panovník: ČSR (1918–1939) (1 názor)
Rok ražby: 1924 (1 názor)
Nominál: 1 Koruna (1 názor)
Materiál: Mědinikl (Cu+Ni) (1 názor)
Č. mince: ČSR (1918–1939) – 1 Koruna (č. 1158) (1 názor) Hanina: 1158

Přihlaste se a pomozte určit tuto minci.

Fotografie

Koruna
Koruna

Okolnosti nálezu

Lokalita:Ústecký kraj
Stav půdy:Vlhká
Hloubka nálezu:10 cm
Použitý detektor:ACE250
4 hlasy
4 hlasy
zobrazeno:
1755x,
komentářů:
10,
nálezce:
Hanina Hanina
vyfotografováno:
15. ledna 2021,
vloženo:
19. ledna 2021

Komentáře

Jednokorunová mince s motivem dívky sázející lípu se v oběhu udržela celých 35 let. Soudruzi, kteří její podobu v roce 1957 schválili, ovšem netušili, že sochařce Marii Uchytilové stála modelem žena, jež si právě ve vězení odpykávala trest za velezradu. Čím se provinila? Vedla skautský oddíl.

Skautská organizace Junák byla po převzetí moci komunisty v roce 1948 postavena mimo zákon. Soudruzi ji považovali za ideologický prostředek kapitalistických států, který v mladých lidech potlačoval vlastenectví a pěstoval v nich obdiv k Velké Británii a USA. Ve skutečnosti jim vadil už jen fakt, že skautství vzniklo v západních zemích. Všechno, co přišlo ze Západu, mělo být bolševikem vymýceno i s kořeny.

Pražská studentka Bedřiška Synková patřila k mnoha junákům, kteří se s rozpuštěním svých oddílů nesmířili a scházeli se i nadále. Byli i tací, kdo se pustili do rozbíjení komunistických nástěnek, tisku amerických vlajek a drobných záškodnických činností. Někteří možná naivně věřili, že se jim tímto odbojem podaří v republice obnovit demokracii.

Prokurátor soudu, před který byla tehdy 19letá Bedřiška Synková v roce 1954 postavena, označil činnost její skupiny za terorismus a velezradu. Dívku odsoudil k 10 letům vězení, po odvolání trest o dva roky zkrátil.
(Zdroj: www.idnes.cz, Zprávy, květen 2019)


Bedřiščina zoufalá maminka o tom vyprávěla svým kolegyním v umělecké škole. Příběh si přitom vyslechla i sochařka Marie Uchytilová-Kučová a v duchu zosnovala pomstu.

Přihlásila se do státní soutěže o grafiku na novou československou minci a vypracovala návrh s motivem mladé ženy sázející lípu. Jako předlohu si zvolila fotografii uvězněné Bedřišky Synkové.

Porotě se její výtvor příliš nezamlouval, ale tehdejší ministr financí se do něj doslova zamiloval a motiv prosadil. Občané Československa po dlouhé dekády netušili, že v peněženkách nosí skrytý symbol odporu vůči komunistickému režimu. (Zdroj: www.narodnipokladnice.cz, březen 2019)

Bedřiška Synková strávila ve vězení 5 let. Po propuštění na svobodu byla neustále pod dohledem tajné policie. Později se provdala, po manželovi převzala příjmení Hoffmannová a narodil se jí syn. V roce 1968 s rodinou emigrovala do Švýcarska, kde už zůstala natrvalo.

8-) 8-)

Zaměnil jsem ji za sockačku o:-) :-D
Tim ten článek ztrácí význam o:-) o:-)

XOXXOO: já myslím, že to není zrovna šťastný nápad cpát k nálezům takovéto zideologizované příběhy. Navíc v tomto případě zcela mimo mísu, protože se zjevně jedná o kačku prvorepublikovou. K ní bys nějakou historku neměl? Ale pokud možno objektivní, ne plnou politického aktivismu. Díky.

To že jsem ji mylně zaměnil za sockačku ,už píší výše a co se týče článku ,je to snad jediný příbeh k nějaké minci co znám,nevim o tom že by ostatní mince nějaký takový příběh měli.

Co se týče ideologie ,po tom pátrat nebudu,jsou tam uvedené zdroje a s tím se spokojim,vkládal jsem to jako zajímavost a ne jako nutný historický fakt...ale na každém šprohu bývá pravdy trochu ;-)

Jina "cpát" sem články bylo před X lety tady normální a člověk se tu alespoň něco dozvěděl....taková poznámka ,jako ta tvá je důvodem ,proč už sem poslední dobou raději nikdo nic nepíše,nebo jen velice zřídka 8-)
Pomalu, ale jistě to tady umírá :-/

Ahoj, nemá smysl se zde pouštět do ideologických sporů, protože takové debaty jsou vždy nekonečné a k nálezům podle mě nepatří. Každá mince má svůj příběh, jen si myslím, že ho lze uchopit vyváženěji.
Osobně mám raději hodnotově neutrální příběhy. I ty lze napsat zajímavým způsobem. Jinak nedej jen na můj názor, může být silně menšinový. Ať se Ti daří:-)

zlatokop je, koukám, odpůrce badatelské disciplíny motající se kolem dob blahobytu, no tak tu něco málo kolem autora této prvorepublikové koruny

Koruna z hliníkového bronzu ražená podle nadčasového návrhu budoucí autorky památníku dětských obětí války v Lidicích Marie Uchytilové-Kučové s ženou sázející lípu se stala přirozeným symbolem československé socialistické měny. Stejně jako koruna Otakara Španiela z roku 1922 byla symbolem československé prvorepublikové měny.
Kolik asi Čechů ze sta tázaných by dnes vědělo, že první československé mince navrhoval ve dvacátých letech právě Otakar Španiel? Koruna, padesátihaléř, pětadvacetník, desetník... Dlouho se licitovalo, zda budeme mít haléře, nebo stotinky. Haléř se podobal rakousko-uherskému platidlu a řadě lidí to vadilo. Chtěli se od Habsburků oprostit. Jenže zvyk je železná košile, a tak počeštěný heller nakonec zvítězil, podobně jako Španiel ve veřejné soutěži na prvorepublikové mince.
Každého autora potěší, když se lidé zajímají o jeho práci, připomínají ji občas jako úspěšnou a dovedou o ní vyprávět ostatním. V tomto ohledu by měl být Španiel autorem nejslastnějším. Jeho mince šly přece z ruky do ruky, cinkaly na pultech i na dlážděních, dovedly vyvolat radost, bylo-li jich dostatek. Nevím, kdo z tehdejších uživatelů si někdy přečetl na averzu koruny droboučký podpis O. Španiel.
Španielovy mince, ražené v Kremnici, měly velký ohlas v tehdejší Evropě. Byly jiné. Sochař jim dal nový výtvarný náboj. Poprvé se na platidle objevily předměty nebo krajinný útvar (plody, klasy, ratolesti, most), to bylo až dosud v Evropě považováno za více než odvážné. Proto se žádná zahraniční výstava neobešla bez Španielovy účasti. Kritika mu přála a prohlásila ho za novátora.
Z oken rodného domu na nároží jedné z ulic ústících do náměstí mohl mladý Otakar obdivovat Braunův Mariánský sloup, kterému Jaroměřští tak trochu nedbale říkají štátule, a jistě si umanul, že i on, až povyroste, vytvoří pro toto město stejně krásnou sochu, ne-li krásnější. Jeho otec byl vyhledávaný cínař a tato skutečnost jistě ovlivnila synovu budoucnost. Vždyť cínařství patřilo mezi vzácná umělecká řemesla. Cínaři tvarovali a odlévali korbele, talíře, misky, cukřenky, svícny pro domácnost i křtitelnice pro kostel. Bylo to řemeslo uznávané a považované za výsadu lidí talentovaných.
Španiel pro své rodné město sice sochu krásnější té Braunovy nevytvořil, ale jeho kovové mince se rozkutálely po celé zemi a staly se vzorem či aspoň oporou mladým medailérům v Evropě.
Jak vůbec se tehdy nová mince rodila? Sochař dodal do kremnické mincovny nejprve velké sádrové precizní modely, Kremničtí je mechanicky zmenšili do dohodnutých velikostí mincí a ty se už pak sypaly do připravených zásobníků. Nenechme se však mýlit. Než se mince z Kremnice expedovaly, musel Španiel prožívat martyrium, tolik podobné těžkostem dnešním, jde-li o každý nový přístup. Dokladem budiž i jeden z dopisů, který Španiel napsal svému bratrovi:
„... srdečně Ti děkuji za Tvůj poslední dopis. Jsem ale tak zapřažený, že jsem nenašel volné chvíle na odpověď o výsledku prvních zkoušek v Kremnici na dvacetihaléře:
Po zaslání definitivních modelů poslali za 7 pracovních dnů z mincovny ministerstvu dva odražky se zprávou,
že 1/ z mých modelů nelze vůbec mince razit, protože jsem nedbal pokynů ředitele Petroviče, co se stavby dotýká,
že 2/ reliéf aversu se kryje s reliéfem reversu, což je z mincovních technických zvyklostí nepřípustné,
že 3/ reliéf mého modelu je příliš vysoký a kontury ploché, což je přístupné jen na medailích, a nikoliv na penězích, což je prý největším prohřeškem sochařovým, a
že 4/ je tím podán důkaz, že peníze mohou dělat jen rytci mincovny, a to p. Reisner a p. Čejka.
Tuto nehoráznou zprávu poslali z Kremnice na ministerstvo a ministerský úředník mi ji opsal.“
Potud dopis. Rozhořčený, ale věcný Španiel se okamžitě odvolal, vyvrátil bod po bodu a varoval, že vezme z mincovny své modely a nechá je pokusně razit ve Vídni. Tím se spor ukončil. Měl však ještě drobný dodatek. Ředitel mincovny si nepřál od samého počátku, aby na mincích byl autor podepsán, odvolávaje se, že ve Vídni to také nedělají. Španiel tehdy odpověděl, že nejsme ve Vídni a že má plné právo mince signovat, tak jak se to děje ve Francii, Itálii i Řecku, a že od toho práva neustoupí... A ejhle, najednou šlo všechno jako na drátku. Aby se definitivně ukončily spory mezi vedením mincovny a autorem, vyslal profesor Španiel nakonec do Kremnice svého absolventa Andreje Peteru, který pak dohlížel na kvalitu ražby.
Španiel založil na Akademii českou školu medailérskou a vychoval nepřehlednou řadu žáků, kteří dnes suverénně ovlivňují, po vzoru svého učitele, vysokou úroveň českých mincí. Než se totiž dostane drobná mince do naší peněženky, prochází složitou cestou uměleckého schvalování a výrobním procesem. Vzniká množství odražků, které podávají doklad o zpřesňování návrhů i běhu výroby, potom se používají k dokumentaci, posléze se stanou sběratelskou kuriozitou nebo skončí v zásuvce autorova stolu.

https://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art151

Lukegoss: ano, takto nějak si já představuji odborný, nezideologizovaný příběh mince. Bravo. Ale jsem staršího data a je možné, že dnešní mladá generace si již přeje příběhy připravené podle nějakého scénáře a s nějakým cílem, zpravidla politickým.
Já jsem si jednostranně zaměřené propagandy užil dříve dost a proto ji nelibě vnímám i po demokratické změně systému.
Jinak ty příběhy mincí jsou zajímavé téma, dokonce i protektorátní nebo socialistická koruna nejsou v principu vůbec škaredé, pokud se na ně budeme dívat bez prizmatu doby, což asi ale moc dobře nejde...

áno, nějaká věc připomínající nám jisté nedobré období, je pro někoho špatná, až nenáviděná - i když za to vlastně nemůže
- a co teprv např. faleristika německa z 2. války
- a většina dnešních mladých si minulost nedávnou tak nějako nezabírá - vědí, že něco "takovýho" bylo, nechápou tu důležitost a nerozumějí tomu, proč je třeba tyto události neustále připomínat
- pro ně je důležité čučet na nějakýho debilního jutubera, jak si zkouší kalhoty

Problém bude, že ten článek vnímáš jako zaujatou ,účelovou politickou propagandu....já to vnímam jako "příběh " této mince, bez ohledu na to, zda to něco propaguje nebo ideologizuje.(politika mě už dávno nezajímá)...a rozhodně už dávno nepatřim k mládeži....mam blíže k důchodu než plnoletosti a socilismus jsem si taky prožil....

Článek neni mojim výtvorem,byl zkopírován zde.
https://www.dotyk.cz/magazin/ceskoslovenska-koruna-bedriska-synkova-30000108.html

Lukegossův příběh prvorepublikové koruny přes jeho trochu neuhlazenou stavbu a neobvyklý slovosled mi svým pojetím i obsahem vyhovuje více. Je odborně fundovaný a zabývá se více mincí než politickým pozadím doby. Toť můj názor.
Uvědomil jsem si, že nejenže se ke každé minci dá najít příběh, ale dokonce příběhů několik. Vše může být k něčemu dobré. Až zase jednou najdu nějakou zajímavou minci, můžu se pokusit uvést její prezentaci nějakým zajímavým příběhem. Sníh začal pomalu slézat ze strání, tak ať nám to všem zase pípá...

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru