Zlatý prsten z kouzelného lesa

Byla to středa, den samostatného vzniku československého státu a mně se naskytla možnost vyrazit do terénu i mimo víkend. Celkově prostředek týdne bývá dost vyčerpávající, takže jsem svátek velmi uvítal a hned v úterý večer mi bylo jasné, že chci vyrazit na místo, kde budu moc vypadnout mimo civilizaci a být obklopen přírodou a jejím kouzlem.
Znáte to, člověk se potřebuje vyvětrat a vypnout od toho blázince, před kterým utíká léčit si rány do přírody. Já v téhle situaci volím hluboké lesy bez ohledu na výsledek, ale jeden takový les se mi vyplatil a padl mi tam kdysi menší nález v podobě pečetidla a tří krejcarů - přímo na lesní cestě ve svahu, když jsem tam byl s tátou na hledačce.
Po nějaké době jsem se tam vrátil s kamarádem, který lesy nemá úplně v oblibě, ale pracuji na tom, aby změnil názor. Ukázal jsem mu místo nálezu, důkladně jsme ho prohledali, ale žádný zajímavý signál už tam nebyl. Pokračovali jsem tedy dál na "blind" lesem, ale kromě nábojnic to bylo bez signálu. Cestu jsem si vybírali podle průchodnosti lesem, takže tak, aby se nám dobře mávalo v terénu. Po chvíli jsem přešli do zajímavého listnatého lesa, který se táhnul po hřebenu svahu na uměle udělanou vyhlídku, která vznikla díky práci dřevorubců, kteří kompletně oholili západní část kopce. Díky té umělé vyhlídce jsme se mohli lépe orientovat v terénu a vybrali jsme si zajímavou část jehličnatého lesa, který z dálky vypadal velmi dobře - nedošli jsme tam.
Scházeli jsem dolů z prudkého kopce a mně se nijak zvlášť nechtělo při tom slézání mávat a tak jsem se zeptal Zdeňka, jestli to vůbec budeme na tu cestu dolů zapínat. Odpověděl jen: "Jo, já si rád pípnu i tady." A tak jsem to zapnul taky. Kopec jsme seběhnul celkem rychle, ale Zdeněk to scházel pečlivěji. Pár metru před vstupem na cestu, která na nás dole čekala, narazil na zajímavý signál. Doteď mi to má trochu za zlé, ale když v celém lese konečně padnul signál, chtěl jsem vidět, co to bude a tak jsem hned spěchal do kopce, abych o něco nepřišel. Automaticky jsem detektorem mával kolem a netrpělivě pozoroval, co z té země vytáhne - byla to krásná svátostka. Pak ty signály začaly padat, ale pouze pod mou cívkou - jeden stříbrňák tři metry od Zdeňka, pak další svátostka dva metry od Zdeňka, potom medailonek se stříbrným okružím a nakonec druhý stříbrňák z úplně jiné doby (ten byl ale naštěstí cca 20 metrů od původního místa nálezu).

Zdeněk to bere s humorem, ale rád si rejpne, že jsem hyena a sup, který krouží kolem, když mu něco padne. Snad jsem to ale srovnal svým depotem Pražských grošů, který jsem na konci srpna kopnul a hned po třetí minci jsem ho zavolal, aby si šel taky kopnout, že to určitě bude pokračovat - nakonec jich padlo cca 370 (vše odevzdáno do Národního muzea).

Zpátky ale k té sváteční středě, kde mi padl ten zlatý prsten. Jak již jsem zmínil, v úterý večer jsem měl jasno, že chci utéct hluboko do lesa a vypnout telefon do letového režimu. Zvolil jsem tedy lokalitu, která splňovala mé podmínky pro relax a ještě mi zde v minulosti padlo pár hezkých nálezů.
Klasicky v šest ráno jsme s Márou a Zdeňkem vyjeli z domu, abychom v 7:00 byli v terénu. Počasí nebylo nijak zvlášť ideální, ale v tom lese se to dalo. Mára našel pár měďáků, ale jinak po dvou a půl hodinách hledání nepadlo nic. Mně po chvíli nateklo do prasklé cívky a detektor začal blbnout. Rozhodli jsme se tedy udělat pauzu a rozdělali jsme oheň, abychom opekli buřty a načerpali síly. Já jsem na místo buřtů nad ohněm opékal svou cívku a doufal, že jí alespoň trochu vysuším, aby mohla fungovat - povedlo se! Cívku jsem rozchodil!
Často si mě kluci dobírají s tím, že bych si měl koupit nový stroj, ale já na něj nedám dopustit.

Byli jsme kousek od místa, kde nám se Zdeňkem padly ve svahu u cesty dvě svátostky a dva stříbrňáky s přívěskem a tak jsme se rozhodli tam zavítat znovu. Prošli jsem to, ale nic zajímavého nám nepadlo. Promávali jsem to pak tedy zase zpět kolem místa, kde to kdysi padalo, ale akorát na druhé straně cesty a mně se najednou objevil zajímavý signál pod cívkou. Poměrně nízký, ale velmi stabilní. Klasický signál na alobal, ale o chlup vyšší. (Garrett házel ID 61, NOX pak ID 11).
V lese je málo signálů a tak jsem neváhal a odhrnul listí i když jsem si říkal, že to určitě bude kulička alobalu. Pod listím nic nebylo, signál byl pod hlínou v zemi. Detektor mi ukazoval, že předmět není hluboko a tak jsem jen dohledávačkou rozryl hlínu a zaměřil hlavní zdroj signálu. Věděl jsem, že předmět je na dosah, ale stále jsem v mokré půdě nic neviděl. Shrnul jsem tedy část půdy rukou a objevila se část zlatého kroužku. V tu chvíli mi bylo jasné, že se jedná o zlatý prsten. Zavolal jsem hnedka Zdeňka, který byl poblíž, ať se jde podívat, že jsem našel zlatý prsten. Původně jsem si myslel, že ze země vyndám jen jednoduchý zlatý tenký kroužek a když budu mít štěstí, bude tam i menší kamínek. Z omylu mě ale hnedka vyvedlo to, že prsten nešel tak hladce vytáhnout, jak jsem se původně domníval. Hlavní a větší část prstenu byla zapuštěná v blátě a já musel celkem silně zabrat prsty, aby mokrá hlína prsten pustila.
Pak se teprve objevil krásný zlatý prsten s vínovo-fialovým kamenem v celé své kráse. Byl to úžasný pocit...

Btw. Přidávám sem fotografii všech nálezů, které mi v tomto kouzelném lese padly.

Kategorie artefaktu

Identifikovaná kategorie:	Vše > Církev a užité umění Novověku > Šperky a hodinky > Šperky > Prsteny > 1. Prsteny zlaté
Názory uživatelů:	1. Prsteny zlaté (3 názory) boh.rex: 1. Prsteny zlaté, Janek67: 1. Prsteny zlaté, Franz1983: 1. Prsteny zlaté