Kdo byli Hoffovi

Příběh jednoho rodu, jedné vsi a jednoho návratu.

Gručovice, malá ves mezi Fulnekem a Opavou. Mnoho lidí ji při cestování ani nepostřehne. Právě v této vsi kdysi dávno i nedávno žil rod rodiny Hoffů.

Nejstarší zmínky, které jsem sám o této rodině dopátral, sahají do počátku roku 1800. Žili zde na největším statku v okolí s výměrou hospodářských pozemků (k roku 1945) kolem 52 hA. Ke statku připadal také jeden z mnoha dřevěnných větrných mlýnů, tzv. Hoffův větrák, který se však bohužel nedochoval.

Kolem roku 1800 zde žil fojt (starosta) Franz Hoff se ženou Beatou, jenž fojtství prodal svému synu Adalbertovi roku 1817. Později se, jak bývávalo zvykem, přesunuli pan Franz s manželkou na výminek, avšak větrný mlýn si ponechali.

Bratr Adalberta Hoffa, Carl Hoff, žil o kousek dále a jistě by příběh jeho rodiny vydal též zajímavé poznatky. Z dobových matrik se mi podařilo pouze zjistit, že jeho rodina ztratila mnoho dětí ve velmi útlém věku (cca do jednoho roku).

Jak tato rodina prožila 2. světovou válku se mi zjistit nepodařilo, jelikož obecní kroniku z těchto let se mi nepodařilo nikde najít (ani když jsem oslovil OÚ). Nicméně po roce 1945 je potkal téměř stejný osud, jako všechny jiné Němce v té době. 

O statek i polnosti Hoffovi, navzdory svému tehdejšímu postavení v obci přišli a na statek se přistěhovali noví majitelé. Nicméně, Hoffovi v Gručovicích přesto zůstali a odsunuti nebyli. Jejich domovem se stal výminek naproti statku. Statek spolu s hospodářskými budovami, se stal součástí tehdejšího JZD. Pro někoho s tak velkým společenským statusem to musela být obrovská rána.

S pamětníky rodiny Hoffových jsem měl příležitost se osobně setkat. Když jsem toto příjmení zmínil, paní, jež si Hoffovi pamatuje, mi velmi vážným a důrazným tónem řekla: ,,Rodina Hoffových se k nám vždy chovala VELMI, VELMI slušně". Přestože o statek jako takový a polnosti přišli, velice si jich vážím proto, že nezahořkli a zachovali si svoji důstojnost.

Ale proč tohle vše píšu... Krom toho, že se zajímám o historii, zajímám se též o energie a duchovno. 
Plně chápu, že někomu se to může zdát "postavené na hlavu" a nemám v úmyslu to nikomu rozmlouvat. Každopádně s koncem rodiny Hoffových a jejich statku se váže můj život. Před pěti lety jsem se na tento statek nastěhoval. S mým nastěhováním se začaly dít, pro mnohé, neskutečné věci. Na statku se tvrdě podepsal zub času, avšak energie lidí, kteří statek obývali zde stále je. Zvuk chůze v patře, které není obydlené se stalo denním chlebem a to samé poruchovost spotřebičů (iPhone mi nefungoval 14 dní a po domluvě Hoffovým se z čista jasna rozběhl, atd.)

Když jsem se o energie začal zajímat více, začaly také vyplývat na povrch jisté informace. Známá, kterou jsem krátce po nastěhování poznal a která s energiemi pracovala z ničeho nic sdělila: ,,Ty ses vrátil zpátky domů´´. Duše přebývající s námi na statku byly čím dál tím víc hlučnější, citelnější. Ať už se je snažil odvést ke světlu kdokoliv, nikdy neodešli. Když jsem žádal jedno médium o pomoc, zda by bylo možné je odvést, zjišťovali jsme jména, kdo s námi na statku vlastně je. Při tomto zkoumání jsme společně přišli k jednomu závěru.

Na statek jsem se nenastěhoval pro nic za nic. Duše, které se začaly ozývat nedělaly paseku jen tak. A ani věta, kterou jsem z úst známé slyšel nebyla zcestná. Na statek jsem se nastěhoval, protože jsem zde již žil. Duše se začaly ozývat, protože jsou mojí rodinou. Vrátil jsem se, protože je potřeba něco dokončit, něco završit, co jsem tehdy neudělal.

Dnes osobně pracuji s kyvadlem, tak s výkladovými kartami, tak s Reiki. Hoffovi, má tehdejší rodina, je mi neustále na blízku a jsem rád, že dnes vím co vím. A vím jednu věc naprosto jistě. Chci se dozvědět co nejvíce to jde o minulosti své, této rodiny a této vesnice a věřím, že i s detíkem jistě časem naleznu jisté předměty, které rodině po dlouhou dobu sloužily. Jistě, nelze očekávat, že detík vezmu do ruky a po 10 minutách vytáhnu zlatý poklad. Radost se skládá i z maličkostí a tyto maličkosti časem dají celek, který na srdci potěší.

PS: Omlouvám se za obsáhlost tohoto příspěvku i za to, že není přímo o hmotných nálezech. Chtěl jsem se s Vámi o svůj příběh podělit, jelikož vím, že hledání není jen o předmětech, ale také o historii, vědomostech a informacích. Přeji všem ať to hezky pípá!

Dnešní podoba statku (fojtství) v Gručovicích
Dnešní podoba statku (fojtství) v Gručovicích
7 Stimmen
7 Stimmen

Kommentare

Tak tohle je vysloveně můj šálek kávy.
Velmi zajímavé čtení a osobně mám podobnou zkušenost po zakoupení nemovitosti.

Super nevšední příspěvek👍👍

Děkuji moc za hezký komentář :-) chvíli jsem přemýšlel, zda to nebude “moc” :-D ale jsem rád a nyní jméno opět trochu ožije.

Jaké máte Vy zkušenosti, smím-li se zeptat :-)

Jasně pane kolego, přidám svůj prožitek.
Na tomto webu není toto téma nic, co by mohlo pohoršovat či se setkat s nepochopením. Hledači historie se díky své činnosti samozřejmě ojediněle setkávají s paranormálními jevy. Narušují totiž místa, která po tisíce let opatrují jiné entity a ti vnímavější z nás si z takových míst odnášejí zážitek na celý život. Většinou je však provázen nepříjemnými a neznámými pocity, tak už to prostě ve vztahu se záhrobím je :-)

K tématu.
V roce 2016 jsem koupil prvorepublikový domek na vesnici kousíček od místa, odkud pocházím. Už když jsem v roce 2015 začal vhodnou nemovitost hledat, věděl jsem, že nehledám dům v pravém slova smyslu ale místo. Místo, které mi bude připomínat rodiště ve všech ohledech. Nebylo to vůbec snadné a tak jsem těchto míst navštívil celkem třináct. Jakmile jsem tehdy vkročil na pozemek „třináctky“, věděl jsem, že je to přesně ono. Tak úžasně a přirozeně jsem se tam tehdy cítil. Původní majitelka už měla nemovitost zamluvenou ale po setkání se mnou bylo vše jinak. Už tehdy tam rezonovalo mezi mnou, místem a majitelkou (80+) něco, co jsem nedokázal tehdy ještě dobře pojmenovat.

Místo bylo fantastické ale domek byl ke kompletní rekonstrukci. To bylo však nepodstatné, důležité bylo místo. V průběhu rekonstrukce byl naprostý klid, neb nemovitost jsem s rodinou neobýval a před půlnocí jsem byl už „ze stavby“ vždy doma - tedy v tehdejším bydlišti. Stěhovali jsme se do roka a do dne. Přesně na den a téměř přesně na hodinu. No a hned první noc návštěva.

Už nevím kolik bylo přesně hodin, ale bylo to mezi půlnocí a svítáním. Po nových dřevěných schodech vedoucí do podkroví někdo chodil nahoru a dolu. Slyšel jsem vrzat dveře z chodby do kuchyně a další zvuky jasně definující fakt, že v domě někdo je. Nebyl to však člověk z tohoto světa, neb zámek bezpečnostních dveří byl dobře uzamknut a na schodech venku před dveřmi strážil náš Belgický ovčák. Zajímavé bylo, že já jsem byl jediný, koho zvuky probudily. Manželka odfukovala jak nosorožec a děti..., děti jsou prostě děti. Ty spí, jak když je do vody hodí.
Návštěvy se opakovaly nepravidelně cca rok a půl. Minimálně však jednou týdně si svoji návštěvu neodpustil. Líčil jsem na něj (ní) pastičky v podobě mouky na schodech a přede dveřmi a nikdy jediná stopa, ačkoliv jsem ho dobře slyšel. Jak návštěvy strážce místa začaly, tak rychle skončily. Najednou tam nebyl, už nechodil. Seznal, že nový majitel již nepotřebuje dohled.

A za další rok a půl jsem našel 100metrů od domu, přímo naproti dveřím, jeden z největších pokladů brakteátů, co byl kdy na území ČR nalezen. Má to nějakou spojitost?
To už nechám na každém, kdo to dočetl až sem ;-) :-D

Páni! Úžasný příběh :-O napadá mě, jestli se Vám tehdejší obyvatelé nechtěli nálezem odvděčit za to, že jste dům opravil :-)

A.Hoff - to nevím.
Ale jedno jsem včera po odeslání příspěvku zjistil. Strážce místa je tam se mnou nadále, jen se už neprojevuje jako dřív.
Pouze včera považoval za nutné přivřením dveří a přepnutím televize informovat mě o své přítomnosti😉

To Kvasak: Děkuji za odkazy :-) mám volnou chvíli teď večer, tak bude zajímavé počtení.

To namor: Aha? Asi poznal, že je o něm řeč :-D každopádně není na škodu mít takového “ducha strážného” na blízku i když někdy umí tropit hlouposti :-D Mimochodem, nezjišťoval jste o koho jde?
To nám takhle jeden večer vypadl ve vsi proud a tak se šlo spát, protože nebylo co dělat. Kolem půlnoci nás probudil rámus, který se ozýval z repráků počítače (proud stále nešel). Při pohledu na stůl s PC šlo jasně vidět postavu, která rychle utekla na chodbu a rámus přestal. Někdy je s nimi opravdu legrace, s uličníky :-D

A.Hoff - zatím je to „duch“hodný. Je zajímavé, že pes o jeho přítomnosti nemá potuchy 🤓

Nezjišťoval jsem,o koho by se mohlo jednat neb netuším, jak se taková věc zjišťuje.

Krásně sepsáno, taky me tyhle věci fascinují... 👍👍👍🙂

Zajímavá, velmi nezvyklá klubovka ;-)

Pěkné to mne taky zajímá ;-)

Beitrag hinzufügen

Um einen Beitrag hinzuzufügen, müssen Sie sich anmelden. Wenn Sie noch kein Konto auf dieser Webseite haben, registrieren Sie sich.

↑ Zurück nach oben + Mehr sehen

Nach oben