Navrácené dětství

Poklad - nepoklad ...

  Nevím, zda už se to někomu z Vás někdy stalo. Mě tato událost zprvu překvapila, ale pak se z toho stala velmi potěšující a příjemná událost. Je to návaznost na jeden můj zimní nález pokladu 😊 Přesněji o krabičku od Dorettek, pozlacený řetízek a tyrkysový křížek.

  Jel jsem zase jednou kolem místa, kde jsem to našel. Byl čas, tak zastavím, že bych to mohl zkusit. Co kdyby. Hodinku žehlím a nic. Říkám si je pěkné slunečné odpoledne, posedím dám pauzu svůj oblíbený doutníček a pokochám se výhledem. A to jsem netušil, jak pěkný to bude výhled 😊

  V dálce se objevila postava a divně máchala rukama 😊 Jsem zvědavý co je to za existenci 😊 Joo a překvapení, přiléhavé sportovní oblečení, blond culík, sluneční brýle, v rukách nordic walking hole (proto ty pohyby 😊 ) A ty tvary joj, tomu říkám nález dne 😊 a bez detíku.

  Panička mě zmerčila a asi si taky říkala co je to proboha za existenci 😊 Ale kupodivu asi viděla detektor, pozdravila a sama se dala do řeči. Padla i otázka, už jste našel poklad? Měl jsem sto chutí říct: koukám na něj 😊 Postavu měla fakt bombastickou. Tak proto. Odpověděl jsem, že ještě ne, že na něj stále čekám. A aniž bych o nálezu, co jsem tady našel cokoliv řekl sama spustila, že jako malá si tady v těch šutrech hodně hrávaly. A jednou, že si tady poklad zakopala, když si hrály na loupežníky. Pak už ho prý nenašla, asi ho prý někdo vzal. Což jí prý hodně mrzelo, protože to nebyly její věci a že z toho měla doma pěkný průšvih a výprask. Tak jsem si říkal, že bych tady ještě přece jenom něco mohl najít? Ze zvědavosti jsem se zeptal. A co to bylo za poklad? 

  Odpověď mě dostala. Prý vzala tátovi doma v garáži plechovou krabičku od bonbónů do ní schovala tátův řetízek (prý ho nenosil, že byl roztržený) a tyrkysový křížek po babičce. To vše schovala do zavařovací sklenice od třešní. A šup s tím do země. Dnes prý když občas chodí okolo je jí do pláče, protože už nemá ani babičku a ani tátu. Já jen zíral a nezmohl se ani na slovo. Když se zeptala, jestli mi něco není, což mi došlo že asi čučím jak vyoraná myš 😊 Odpověděl, že ne. A na drzo jsem se zeptal, jestli nemá večer chvilku čas? Mě jako zvete na rande a hooodně se smála. Říkám proč ne, může být 😊 Popovídáme, protože z těhle končin také pocházím a Vás neznám. Kupodivu řekla ano, v sedm? A kde? Říkám tady. Ok.

  Držel jsem se jak Rek abych to neprozradil, proč. Při představě, že jí asi udělám radost jsem zapomněl i zírat na tu její dokonalou prdelku 😊

  Doma jsem vytáhl nálezy ze škatule. Večer schůzka na místě, hezký západ slunce. Příjemná atmosféra. A já vytáhl krabičku s řetízkem a křížkem. Nastalo ticho, bylo vidět, že má slzy na krajíčku. A že je to asi přesně to o čem mluvila. Pro odlehčení jsem dodal, že sklenici od třešní už bohužel nemám, skončila v popelnici 😊 Začala se smát. To si děláte prdel 😊 Kdy, jak, kde …. Na to jsem mlčel, jen jsem řekl: je to ono? Tak šťastného člověka jsem neviděl už hoooodně dlouho. A tak se nález vrátil vlastníkovi ...

  Zlato a echt mince se mě sice ještě vyhýbají tak věrohodně neposoudím, ale pro mě tenhle zážitek bych řekl je nesrovnatelný. A poučení? I novodobý rozbitý šmuk a hloupá plechová piksla od Dorettek může mít pro někoho cenu zlata – pokladu.

     Hledání zdar 😊