Něco z plechové krabičky od čaje

pár medailí veterána...

Dávám kolegové na pokuk pár medailí, co zbyly po mém pradědovi, a přidávám několik vzpomínek.

Praděd byl bodrý chlapík, ale již jsem neměl tu čest ho osobně poznat. Z vyprávění si pamatuji, že byl šikovný na ruce, řádný pijan, mariášník a taky zkušený rybář – pytlák. Některé vlastnosti jsem jaksi popradědil…

Narodil se v roce 1900 do chudé rodiny drážního CK zřízence. Vyučil se truhlářem a v sedmnácti letech se nechal s kamarádem dobrovolně naverbovat na vojnu. Dostal se na italskou frontu. Ostříleným kamarádům ve zbrani bylo líto nezkušených mladých kluků. Kamarádi jim po větším útoku poradili, aby zahodili pušky a s rukama nad hlavou přeběhli k nepříteli. Řekli jim „Nebojte se, běžte ku předu, zahoďte pušky a dejte ruce nahoru, oni vás nezastřelí a my taky ne“. Tak se dostali do zajetí k Angličanům, kde se měli dobře. Povalování jim skončilo, když byly v Itálii sestaveny oddíly ČS legií. Po velkých peripetiích na frontě na konci války se vrátili už do nové republiky.

Několik let po válce byla v Československu velká nezaměstnanost a praděd odjel do Francie za prací. Jako truhlář dělal ve Francii dřevěné karoserie ve fabrice Renaultu. V Paříži se dal dohromady s mou prababičkou, která pocházela z Budějic z rodiny s dvanácti dětmi. Po pár letech ve Francii se již jako manželé vrátili do Čech a praděda dostal strážní domek v naší vsi. Jako státní zaměstnanec byl jeden z mála Čechů, kteří tu před druhou válkou v pohraničí bydleli. Po Mnichovské zradě byl přesídlen s ostatními Čechy do vnitrozemí.

Za druhé války pracoval na železnici v Luštěnicích u Milovic, kde byl velký vojenský tábor a plno vojenských vlaků. Němci odjížděli na frontu, nebo se vraceli zranění ve vagonech vystlaných slámou. Zůstávalo po nich hodně zbraní i munice a děd vše sbíral a vozil na kole partyzánům. Jednou ho zastavil německý voják, ale naštěstí chtěl jen ukázat cestu a děd s ním musel jít tři hodiny pěšky, na kole pytel slámy s náboji pro partyzány. Jednou jim do domu vtrhli tři černě odění esesáci. Praděda nebyl doma, Němci rozházeli postele, vyházeli skříně i zásuvky a prohledávali jídlo i prací prášek. Děda naštěstí žádnou munici domů nenosil. Na stěně v kuchyni visela mapa se špendlíky, jak postupují armády. Rádio mělo štítek, že nemá krátké vlny, ale zezadu se dal strčit odlaďovač a bylo možné poslouchat Moskvu i Londýn. Němec, který prohledával kuchyň, si nevšiml špendlíků na mapě, ale když přehraboval příbory, našel cívku odlaďovače z rádia. Vzal jí mezi ukazovák a palec, podíval se na ni, pak na mou prababičku, její dceru a na malé miminko. Uslyšel, jak přicházejí další dva esesmani, hodil cívku do šuplíku, zavřel ho a zařval „gut fertig“ a pak odešli. Za odposlech Moskvy, nebo Londýna byl trest smrti.  Jednou přijelo na nádraží do Luštěnic německé komando. Nahnali všechny železničáře se zdviženýma rukama ke zdi a ti museli stát a čekat. Přednosta stanice se s velitelem komanda dlouho dohadoval a vysvětloval, že za ně nemá náhradu, že by bez nich byl narušený nástup vojsk na frontu a vlaky by se nevypravily včas. Zaručil se za železničáře svým životem. Naštěstí to už bylo koncem války.

Po válce se rodina pradědy vrátila do naší vsi v pohraničí. Dostali strážní domek po Němci, který zahynul v květnu v posledních dnech války při útoku hloubkařů na cisternový vlak. Pak pradědu přemluvil jeden Němec, s kterým se znal již před válkou, aby si koupil jeho dům, že bude alespoň vědět, kdo v jeho domě bydlí. Dům máme v rodině dodnes.

Toť něco z vyprávění z válečných let.

V šedesátých letech praděda jedné noci zahynul pod koly nákladního vlaku. Šel z mariáše a našli ho na místě, kde neměl být a výhru z karet u sebe neměl. Praděda miloval život a nad jeho smrtí bude navždy viset otazník.

Nějaké medaile do krabičky za léta přibyly, ale já tyto věci nesbírám, je to „jen“ rodinná památka. :)

 

Svatební foto z Paříže / tu uniformu si pamatuju, ale kde skončila...
Svatební foto z Paříže / tu uniformu si pamatuju, ale kde skončila...
ČS legie v Itálii
ČS legie v Itálii
další
další
něco k tomu přibylo od kamarádů dědy
něco k tomu přibylo od kamarádů dědy
22 Stimmen
22 Stimmen

Kommentare

no ty kráso to je paráda ;-) 8-)
co jsi zdědil to chlastání? :-D :-D :-D

Všechno :-D

Jen ten mariáš jsem už zapomněl :-)

já ho kdysi taky hrával ale radši mám cvika tam se kurwa kolikrát točily prachy :-D :-D :-D

Měl jsi to zabalit do pytlíku a vložit do nějaké pěkné orezlé škatule. To by byl nález měsíce :-D :-D

Moc pěkný Honzo, parádní „medajle“ a krásné fotografie. Je zase na co koukat.

Mariáš jsme hráli desetníkovej a někdy to vylezlo na stovku :-) Na hazard jsem moc velkej škrt. :-D
Romane díky. ;-)

Parádní pokoukání i početní. Ty starý fotky mají duši.👻

Hehouši, to je parádní klubovka :-O :-O Smekám pomyslný klobouček tvému pradědovi, musel prožít pekelné roky. Válka, stěhování, válka... Pěkně jsem si početl, díky ;-)

Díky moc chlapáci. 😉
Doba byla zlá a nějak se muselo žít. Co vím, tak si praděda nestěžoval. I to patřilo k mentalitě téhle generace. Škoda, že si s ním nemůžu pokecat.
Kdo máte prarodiče, neztrácejte čas. ;-)

Ani jednoho pradědu jsem bohužel nezažil, a dědu jen jednoho. Na druhého dědu mi zbyl jako vzpomínka (mimo jiné) rombik. Ani jsem nevěděl, co je ta věcička zač, až tady mi to mistři určili. Příběhy této části mé rodiny jsou zajímavé, stále to ještě zpracovávám a dohledávám.
Hehouši, je moc fajn, když má rodina vzpomínky a památky na předky :-)

To jsme na tom stejně.
Můj děda byl z ročníku totálně nasazených v Reichu. Sám o tom nemluvil a já se tenkrát málo ptal. Teď doluju informace z našich ;-)

;-)pěkný počtení i pokoukání. :-)a dnešním generacím ještě nedošlo,že stěžovat si je zbytečný. :-D :-D

taky vám babička říkala -Hitlera na vás parchanti :-D :-D :-D
mě teda jo ;-) 8-)

Díky Mirku.

Lonere, já asi nebyl takovej parchant. :-D

Máš na pradědu nádhernou památku! :-)

Kalte dík. ;-)

Parádní příběh, prostě všechno 👍🏻👍🏻👍🏻🍻

to je veliká paráda, krásný počteníčko,... Já teď točím už osmej díl pradědova deníku ze zajetí v r. 1915... Tady přikládám odkaz na první díl, v neděli vylezl už sedmej,. http://www.i-noviny.cz/ostatn-kultura/podcast-i-novin-z-den-ku-otakara-zah-lky-1#.YJJeCHmLvqs

Díky. ;-)


Mrknu na to Petře.
;-)

Pěkný kousky :-O :-) :-)

Pěkný metály

Krásný "povídání" to byl silnej chlap!!!!!
Díky

Díky vám za odezvu kolegáčci ;-)

Honzo paráda veliká dík za pokuk !!! :-)

Super příspěvek, klobouk dolu pred pradedečkem, i slzicka mi ukapla, ja sem takovej měkouš na tyhle povidani 👍👍👍😊

Pěkný příběh :-D

Děkuji, Péťo. ;-)

Beitrag hinzufügen

Um einen Beitrag hinzuzufügen, müssen Sie sich anmelden. Wenn Sie noch kein Konto auf dieser Webseite haben, registrieren Sie sich.

↑ Zurück nach oben + Mehr sehen

Nach oben