Jak jsem viděl svého druhého tátu.

čestá stráž u pomníku.

Základní škola za socialismu byla asi něco jiného než je dnes. Myslím ,že všichni dítka školou poviná měla ze soudružek učitelek respekt a mnohých jsme se báli.Dnes žák pošle učitelku klidně do zadnice a nic se neděje ještě to učitelka někdy slízne ,že je to její vina  . To bylo nemyslitelné. Problém je také asi vtom,že nikdo od revoluce nebyl schopen naše školství modernizovat. Jede se stále podle Marie Terezie a podle toho to taky vypadá. Naštěstí se začíná snad blýzkat na lepší časy a díky koronáči se začíná pooomalu něco měnit. a kdo chce může platit školu pro dítě ,která je super a učí se úplně jinak a svět se divse i bez známek . a děti vědí víc informací než já ve dvaceti letech. Takže díky bohu zaty dary.

Nic méně za socíku se učilo ještě po staru a staré nevrlé učitelky neměly trpělivost ani náladu něco řešit nebo alespon nás k učení motivovat nebo snad naučit šlo jen o známky . Suché nezáživné data a čísla. Nic víc. Sedět a poslouchat a nevyčnívat . Třeba dějepis byl tak chaotický ,že se člověk vevšem ztrácel. Jediné co si asi všichni pamatují Zlatou bulu sicilskou 1212 ovšem ,když se i dnes zeptáte lidí co to vlastně je, tak  hodně lidí to neví .A otom bylo celé naše školství a dodnes někde je. Nechci nikomu křivdit .

Co se ,ale hodně probíralo bylo osvobození rudou armádou. Pamatuji nástěnky plné fotografií s vojáky na tancích ,plakáty oslavující Sovětský svaz. Tímto samozřejmě nechci nikomu nic ubírat ,ale čeho je moc toho je příliš. Každý režim si dějiny upravuje po svém. Dnes jsou to zas jen američané co osvobodili zemi od fašizmu. Odezdi ke zdi.

Jak jsem psal posledně ulejt se od učení a trávit čas s kámošema jsem vyřešil ,že jsem se přihlásil do pindoura (pionýra) . Pionýr byla vlastně příprava do  vstupu SSM a pak  do KSČ ovšem pro starší bylo ještě SSM svaz mládeže. Tak sem se rozhodl ,že se nechám ošátkovat rudým šátkem simbolem pindora a budu hrdě nosit na košily hrdě odznak.

Schůzky pionýra byly myslím jednou týdně . Naše vedoucí nám dala míč a jděte hrát fotbal. Tak jsem hráli pořád fočus někdy byla agitka ,ale málo 80léta přeci jen nebyla tak horká. Holky se dívaly ,fandily a nudily. To bylo celé.

Ovšem párkrát za rok přišla sváteční chvíle pro pionýry . Byly jsme určeni držet čestnou stráž v krojích u hrobů padlích rudých vojáků. Což bylo super ,protože se člověk ulil ze školy. Mne potkalo obrovské štěstí a čest. Byl jsem tehdy vybrán ,že budu stát čestou stráž u hrobu vojáka na Olšanech ,kde položí věnec náš velký prezident soudruh Gustav Husák. Byl jsem nadšen radostí jsem létal v oblacích , můj život školáka dostával smysl. Konečně uvidím mého druhého otce. :-)

Tak jsme jeli na výročí osvobození. Tramvaj číslo 26 nás odvezla na Olšany. Bylo hrozé vedro a já se potil ,jak u písemky z matiky. Naše vedoucí byla zapálená členka svazu mládeže taakže vše brala s mimořádnou vážností.! Všude byla hromada lidí ,příslušníků veřejné bezpezpečnosti, tajných agentů a já nevím co ještě. Šli jsme po prohlídce k pomníku,kde se tahle velká a vážná věc bude dít. Byl mi přidělen jeden hrob, kam jsem se postavil ,jako všichni pionýři a čekali jsme na velkého soudruha Husáka. 

Bylo hrozné horko bez vody jsme čekali až se obějví všichni politici a ukloní se a položí věnec. Ta doba byla dlouhá a já začínal kolabovat ,ale říkal si vydrž pianer vydrž. Tak jsem držel a nejen sebe chtělo se mi i na velkou. Konečně najednou začla hrát hymna a  pozor. Ruku pškně k čelu vyprsit a ani nedýchat. zamnou stála naše vedoucí a dávala pozor.Najednou jsem viděl na vlastní oči 👀  soudruha Husáka! Podlamovaly se mi kolena ,jak jsem byl napnutý  a chtělo se mi na velkou i brečet dojetím. Najednou mně začla otravovat vosa blbá vosa ,která nebyly v pozoru . Začal jsem se ošívat a odhánět jí. Načež zamnou jsem slyšel nasranou vedoucí co si to dovoluji a at držím tělo a ruku pevně a důstojně. Měla pravdu kam bycho došli ,kdyby každý nebyl v pozoru a netvářil se důstojně. Soudruzi se táhli ,jak smrad za hadrem Štrougal ,Husák,Vasil Bilak a ostatní papaláši ,bohové ,nadlidé. Konečně se dobelhali k pomníku položili věnec a ceremoniál byl ukonce k mé velké radosti. Potom jsem rychle letěl do nejbližší hospody na ulici  na záchod a krásně si ulevil . To bylo to nejhezčí z celého dne.Dostal sem napomenutí ,že jsem nestál důstojně a jelo se domů. V duši jsem mněl zvláštní klid a radost . Konečně můj život trochu dostal smysl . Viděl jsem druhého tátu.:-) a pořádně sem se konečně vy... . Byl jsem unavený ,ale štastný . Dobře se mi usínalo. Dnes jsem o dost starší máme jiný režim tentokrát kapitalistický a také opět dobře usínám . Setkal jsem ,kdysi na leteckém dni v Pardubicích s velkým neomilným vůdcem Andrejem Babišem.Říkal jsem si ,že mohu klidně zemřít. Ty pocity s obouch setkání mně naplnily a nejen na duši ,ale i ve střevech. Ovšem vzpomínka na tátu zůstane navždy mou největší radostí. Pánové nechci se nikoho dotknout ,ale kdo zvás to má. :-D  kalich

kandidátka na prezidentku mněla vždy jsno
kandidátka na prezidentku mněla vždy jsno
1 vote
1 vote
unknown
1370 13

Post

:-Djo to sem na učňáku cosi vyvedl a tak sem za odměnu nesl Ruskej prapor v čele průvodu,bohužel někdo vybral žerď ze sukem a ta čtyřmetrová potvora prdla v půlce,no průser jak mraky.Táhnout prapor po zemi by bylo pěkně o držku,srolovat ho taky.No naštěstí to nějakýmu řediteli podniku co šli za náma docvaklo a celou dobu ho zamnou držel ve vzduchu.A jak sme míjeli jakousi vlajkoslávu,tak došlo k výměně ;-)

Kalich, z toho plyne ponaučení: Hlavně se z toho neposrat.
Kdybys dostal to pigáro, to mohla být ještě větší psina.
A že ty jsi měl hodnou češtinářku? ;-)

:-PPolitik.Dobrý den vážený voliči,co byste si přál,abychom vám slíbyli :-P

Za komančů děti rozdělili na chytrý a hloupý, nikdo neřešil věci kolem. Beru tě v potaz kališníku. ;-) :-)

Já když šel onehdá na nějakou pionýrskou slávu, tak jsem si doma sám žehlil rudý šátek. Musel jsem jít bez něj, páč jsem si až při druhém kusu uvědomil, že se škvaří, protože je silonovej. :-D Pak jsem ještě cestou v průvodu dostal pouliční lampou mezi voči až jsem si sedl na prdel. :-D

Céma - plavat v Labi do Sicílie, tak to bych chtěl vidět 8-)

bratr Žižka - opět hezky napsáno, zasmál jsem se od plic a také tedy něco s dovolení přidám. Dnes se posunu ve svém příběhu do strojírenského učiliště.

Největším rudým mozkem v učení byl jakýsi soudruh Jiříček, bývalý lampasák. Toho bylo skutečně neradno dráždit, neb při sebemenší známce odporu neváhal ani minutu a nahnal nás na „buzerplac“ za učiliště. Tam nás dle starých vojenských osnov tak dlouho nutil dělat kačáky a žabáky, dokud jsme dostatečně nevychladli.
A jako stará vojna dostal samozřejmě na povel brannou výchovu a zde narazila pověstná kosa na kámen a soudruh Jiříček dostal těžce za vyučenou.
Při sborce a rozborce samopalu schovali největší sígrové učiliště (waffen by věděl) závěr samopalu tak dokonale, že nebyl k nalezení.

Soudruzi učitelé včetně soudruha ředitele lezli doslova po kolenou a hledali závěr. Takový průser už jsem nikdy na učilišti nezažil - dovedete si představit, co to znamenalo chybějící závěr od Sa vz.58. To byl neskutečný fičák :-D :-D :-D :-D
Nejprve vyhrožovali propadnutím a nakonec slibovali modré z nebe, jen aby se už závěr našel a nemuselo se nic hlásit.
No našel se druhý den náhodně v lavici a viník samozřejmě nikdy nebyl dopaden. Ale samopal jsme už nikdy neviděli :-D

Kdo si mĕ tu zase bere do huby? Jo cement tak to je v pořádku :-D :-D
Já bych doplaval do Hamburku a na tu Sicílii bych se nĕjak dostal hlavnĕ když bych mĕl plný plavky zlata ;-) 8-) :-D :-P

Leda zlatý houno. :-D

kalich - i já zpíval ve školním sboru, konkrétně třetí hlas :-D
Byly jsme tři mušketýři třetího hlasu. Já, pak kamarád ze vsi Myšák a Jára Kašpar - tehdejší bubeník Žentouru.

loner - hele ty čutálisto, byl jsi dneska zahájit? My jedem s mladým zítra.
Loď už je na střeše a bez candáta se nevracím 8-)

Tak pak napiš,jak jsi dopadl 😉

Modrey - bída, jeden sumeček pětasedmdesát.

No lepší jak vůbec nic ;-)

Rozhodně 8-)

Add post

You must subscribe to post. If you do not have an account on this site yet, sign up.

↑ Back to top + See more

Back to top