10. 5. 1950 Kalendárium

10.5.1950 Keltské mince se 18 let válely na půdě

Kategorie: Nálezy a záchranné výzkumy v ČR a SR , Kalendárium

Nádobu plnou keltsko-dáckých mincí objevil v roce 1950 Jozef Drabant, když oral pole v obci Ptičie. Poklad ukryl na půdě, kde se našel až o osmnáct let později. Podařilo se zachránit 237 mincí. Za každý kus dostal syn Drabanta 20 korun. Někteří si mysleli, že se stal milionářem…

Na mince narazil Drabant, když oral pole na Hrunoch za dědinou. Na místě byla i jeho manželka Anna. „Byli to rodiče mého manžela. Během orání najednou něco rozbili pluhem. Uviděli střepy z hliněné nádoby a něco, co připomínalo staré mince. Byly to hrubé kousky zanesené hlínou, které si přinesli domů,“ povyprávěla Anna Drabantová.

O pokladu se prý u Drabantových téměř nemluvilo. Vzpomněli ho jen příležitostně. „Věděla jsem jenom, že mince dali doma do velké skleněné flašky na zavařeniny. Poklad byl roky u nich doma na půdě,“ uvedla ještě A. Drabantová. 

Jednoho dne k nim přišel ředitel muzea z Humenného. Mince rozložil na stůl a počítal kus po kusu. To se psal rok 1968. „Následně je odnesl a už jsme je neviděli. Lidé si mysleli, že jsme na nich zbohatli. Mezitím rodiče manžela zemřeli. Z pokladu nic neměli. Manžel potom dostal za každý kus dvacet korun,“ dodala Drabantová.

Podle doktorky Evy Kolníkové, numizmatičky z Archeologického ústavu Slovenské akademie věd, se z pokladu zachránilo 237 mincí. „Dostali jsme tehdy necelých pět tisíc korun. Stavěli jsme dům, peníze směřovaly tam. Někteří si mysleli, že jsme snad přišli k milionům. Ale nebylo to tak. Chodili jsme do práce jako všichni ostatní. Peníze jsme si museli vydělat,“ zavzpomínala ještě Drabantová.

Kolníková v dokumentaci k pokladu uvedla, že je pravděpodobné, že do rukou archeologů se nedostaly všechny mince z depotu. Anna Darabantová však tvrdí, že odevzdali všechno. „Jen jednu minci dal myslím manžel lékaři, ale už si to přesně nepamatuji,“ poznamenala žena.

V rodině Drabantových se prý ani nikdo neřešilo, co by se stalo, kdyby si poklad nechali. „Před léty do naší obce chodili takoví, kteří si mysleli, že najdou nějaký poklad. Ptali se nás, kde jsou Hruny, kde přesně se mince našly. Jeden pán měl v autě i nějaké přístroje. Nikdo ale asi nic nenašel,“ dodala ještě Drabantová.

Podle starosty Mariána Čorného nález obec zviditelnil. „Pro nás bylo ale důležité, že poklad dokazuje výskyt Keltů na našem území,“ uzavřel. 

Zdroje: www.sme.sk

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Opět velmi pěkná informace. Díky za takové články.

Krásně napsané. Bohužel nálezce nedostal adekvátní odměnu. Tyto články jsou velice poučné.

Více info: PhDr. Ivana Strakošová
Vihorlatské múzeum v Humennom

Poklad tvoria strieborné mince, napodobeniny tetradrachiem Filipa II. Macedónskeho (359 – 336 pred Kr.).
Na averze je vyobrazenie vpravo obrátenej mužskej hlavy (Zeus) s bohatou bradou a fúzmi, na hlave je
vavrínový veniec. Okolo okraja mince je vyrazený perlovec. Vyobrazenie na averzoch nie je jednotné,
predstavuje razidlá rôznej kvality. Na reverze je vľavo obrátený klusajúci kôň s rôzne štylizovaný jazdcom.
Práve tento fakt spôsobuje rôznorodosť mincí zastúpených v náleze. Stvárnenie jazdca na koni, odlišné od
pôvodnej predlohy umožňuje rozlíšiť 9 typov. V ich rámci môžeme sledovať viacero variant, ktoré vznikli
pravdepodobne v dôsledku obnovovania razidla.
Mince sú zhotovené z dobrého striebra, ich hmotnosť sa pohybuje od 12,21 g do 14,89 g, veľkosť
mincovných kotúčikov od 2,12 do 2,60 cm, hrúbka od 0,4 do 0,6 cm. Vyobrazenie má zväčša vysoký reliéf.


Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru