16.6. 1877 Narodil se archeolog a badatel Karel Absolon

Jeho tým objevil slavnou Věstonickou Venuši. Karel Absolon se narodil 16. června 1877. Patří k nejvýznamnějším postavám předválečné vědy a evropské archeologie.

O Karlu Absolonovi někteří hovoří jako o nejvýznamnějším archeologovi a speleologovi i prvním moderním popularizátoru vědy. Narodil se v Boskovicích. Jeho dědou byl lékař, archeolog a speleolog Jindřich Wankel, po kterém zdědil nejen lásku k vědě a podzemí, ale po jeho smrti v roce 1897 i bohatý archiv map veřejnosti neznámých jeskyň a poznámek naznačujících, kde hledat další cesty do podzemí.

Už během gymnaziálních studií na jeho práci navázal a zároveň našel podporu majitelky větší části krasu – kněžky Eleonory Salmové. Po absolvování brněnského gymnázia vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a pokračoval v jeskyňářské práci. Na začátku se zabýval jeskynní faunou, nejvíc ho lákalo vzrušující a často riskantní hledání nových podzemních prostor.

Několik výprav podnikl s přáteli na dno propasti Macocha. „Odtud se snažil proniknout do po i proti proudu podzemní řeky Punkvy do neznámých jeskyň – tehdy ještě marně. Objevil také pokračování Kateřinské jeskyně a suchou část Punkevních jeskyní. Často narážel na pozůstatky dávných časů jako kostry uhynulých zvířat a tábořiště pravěkých lovců. Začal se zajímat také o paleontologii a archeologii. Publikoval v domácích i zahraničních časopisech. V roce 1927 se stal profesorem,“ píše Jan A. Novák v knize Utajené osobnosti českých dějin.

Vrcholná část badatelské kariéry Absolona spadá do období první republiky. V moravském podzemí se soustředil především na objevení dolního roku Punkvy mezi Macochou a jejím vývěrem. Klíčovým pro něho byl dopis od vídeňského profesora J. Bayera, který upozornil na úspěšné Freisingovy sondáže v dosud nedotčených Dolních Věstonicích. A právě v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem našel Absolonův tým 13. července 1925 proslulou Věstonickou Venuši.

„Je jedinečná tím, že byla uhnětena ze zvláštní modelářské hmoty, setkávající z drcené mamutoviny, hlíny a tuku a je tak jedním z prvních dokladů pravěké keramiky. Ve stejné archeologické lokalitě bylo objeveno i několik pravěkých přístřešků, hliněná pec a velké množství mamutích kostí,“ uvádí Jiří Glet v knize Záhadná a zajímavá místa na Moravě a ve Slezsku.

 Do důchodu odešel Absolon na vlastní žádost v listopadu 1938. Smutný osud měly i jeho archeologické sbírky. Vědci se je snažili ukrýt před bombardování na mikulovském zámku, který však v dubnu 1945 za nejasných okolností vyhořel. Věstonická Venuše se zachránila jen velkou náhodou. Ve stejném roce se Absolon pokusil navázat na svou předválečnou činnosti, brzy zjistil, že ani v novém státě to nebude mít snadné.

„Úspěchy a popularitu z předváleční doby mu mnozí kolegové nedopustili, a tak byl odsouzen jen k pořádání svých rukopisů, z nichž nemalá část po jeho smrti zmizela. Absolon zemřel 6. října 1960,“ zakončuje povídání o Absolonově životě Jan A. Novák.

Zdroje: Jan A. Novák: Utajené osobnosti českých dějin, Jiří Glet: Záhadná a zajímavá místa na Moravě a ve Slezsku, https://cs.wikipedia.org/