2. 4. 2015 Odkryli zbytky šibenic s ostatky

Šibenice s kamennými základy se před šesti lety našli archeologové na vrchu Klucanina u Tišnova. Uvnitř se nacházely ostatky třinácti lidí. Kromě nich tam byla i keramika a šestikrejcar císaře Leopolda. Na stejném místě vznikla naučná stezka.

Kamenné základy tišnovské šibenice našel tým profesora Josefa Ungera z Antropologického ústavu Masarykovy univerzity. Výzkum na místě skončil téhož roku v létě. Spolek Continuum vitae a Miloše Sysla pak napadlo zrealizovat projekt pod názvem Cesty hrdelního práva. O místní objevy byl totiž velký zájem, a tak vznikla iniciativa, jejímž cílem bylo zpřístupnění tohoto místa turistům, aby si odsud odnesli i nějaké vědomosti.

Vznikla tak naučná „stezka“. Jejím základem je cesta na šibeniční vrch, kterou lemuje sedm zastaveních smrtelných hříchů., které byly vyjmenovány papežem Řehořem Velikým v šestém století našeho letopočtu. Umístění těchto zastavení odpovídá z části místům, které se váží k tradici útrpného práva. 

„Na cestě na kopec Na Spravedlnosti nad Tišnovem stojí sloup, který představuje „pomník hněvu“ a je součástí symbolické cesty se sedmi zastaveními za sedm smrtelných hříchů,“ píše například Jakub Pokorný ve své knize Výletník II: 117 nových tipů na výlety po České republice.

Šibenice byla dobře viditelná z velké dálky a viselci na ní byli ponecháváni poměrně dlouhou dobu, aby naháněli hrůzu zlodějům a dalším zločincům křižujícím kraj. Z kaple svaté Anny, která stávala proti bývalé takzvané Nové hospodě, na místě nyní železným křížem označeném, bývalo odsouzenci na poslední cestu zvoněno umíráčkem. Tato kaple byla později na základě nařízení Josefa II. zbořena a památný zvonek z ní byl tajně v noci převezen do Lomničky.

Hrdelní právo při městě Tišnově bylo podmíněno rozhodnutím soudu v Brně. Rychtáři museli zločince zatknout, zavřít do šatlavy a právem útrpným vyslýchat. Všechna akta výslechů musela být dodána vyššímu hrdelnímu soudu, který vynesl rozsudek, Od konce sedmnáctého století bylo možné pouze jediné odvolání k nejvyššímu apelačnímu soudu v Praze. Když nedostal provinilec milost, musel popravčí nekompromisně vykonat rozsudek.

Za popravu dostával jednadvacet zlatých. Za další úkony jako mučení pak šestnáct zlatých a 48 krejcarů. Tišnovský ras (pozn. Slovo ras je patrně odvozeno od německého slova Rasen – drn a pohodný právě od povinnosti pracovat s pohozenými mrtvolami zvířat. Zpočátku bylo toto zaměstnání, obzvláště v menších městech, spojeno s prací kata a podobně jako kat žil i pohodný na okraji společnosti.) byl katovým pomocníkem. V tišnovském kostele stávala v levém koutě při vchodě dvoumístná takzvaná katovská lavice, v níž sedávali při bohoslužbách lidé bezectní, tj. ras i kat, když byl povolán za prací do Tišnova.

Zdroje: www.tisnov.eu, Jakub Pokorný: Výletník II: 117 nových tipů na výlety po České republice, https://region.rozhlas.cz/