30.3. 1968 Prezident Ludvík Svoboda

Vojna ho lákala už od dětství, vyrůstal v selské rodině. V první světové válce se účastnil bojů u Zborova či Bachmače, během druhé pak u Sokolova. Československým prezidentem se Ludvík Svoboda stal 30. března 1968.

Svoboda se narodil v selské rodině a měl agronomické vzdělání. Za první světové války byl u československých legií a účastnil se známých bitev u Zborova, Bachmače a o sibiřskou magistrátu. Po válce sloužil u československé armády a v období mobilizace v roce 1938 byl velitelem náhradního praporu. Po okupaci organizoval vojenský odboj a podporoval Beneše jako jediného nejvyššího představitele československého odboje. Organizoval také 1. československý samostatný polní prapor, který vyrostl na brigádu a v létě 1944 pod velením Svobody bojoval u Sokolova a během osvobozování Kyjeva. Aktivní byla také Svobodova manželka Irena, která pomáhala dostat se důstojníkům do exilu.

Za pomoc odboji ale zaplatila krutou daň. Její sedmnáctiletý syn i bratři byli popraveni. Matku zplynovali v Ravensbrücku a dalších patnáct členů rodiny Svobodových věznili v internačním táboře ve Svatobořicích. „Svobodově manželce Ireně a dceři Zoe se podařilo těsně před zátahem gestapa uniknout a s pomocí neohrožených, krajně obětavých vlastenců se až do konce války skrývaly před pátráním gestapa v Novém Telečkově a Džbánicích,“ uvádí Karel Richter v knize Přes Krvavé řeky.

Po válce v roce 1952 byl zadržený kvůli přípravě vojenského převratu. Po zásahu Moskvy ho ale všech obvinění zprostili. Byl členem KSČ a podporoval spojenectví se SSSR, protože ho vnímal jako záruku bezpečnosti státu. Prezidentem se stal 30. března 1968, jako prioritu si zvolil demokratizaci společnosti. Odmítal invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, ale politické dění moc ovlivňovat nemohl.

Nemocný Husák už nechtěl po prvním prezidentském období ve výkonu funkce pokračovat a po rodinné poradě napsal začátkem roku 1973 o svém stanovisku list Husákovi, jenž o záležitosti informoval pouze Lubomíra Štrougala a sovětské činitele. „Ti však se Svobodovým odchodem údajně nesouhlasili. Husák poté přesvědčil Svobodu, aby ještě setrval a opětovně kandidoval na prezidentský úřad, neboť není jasné, kdo by ho nahradil,“ píše Michal Macháček v knize o Gustávu Husákovi.

Do Prahy přijel z Moskvy intervenovat i předseda Nejvyššího sovětu SSSR Nikolaj Viktorovič Podgornyj. „Existovala patrně obava, že případný spor o prezidentský úřad by mohl destabilizovat předsednictvo ÚV KSČ. Navíc osobnost generála Ludvíka Svobody stále disponovala značnou podporou veřejnosti, což přispívalo ke stabilitě celého režimu. Gustáv Husák se interně vyjádřil v listopadu 1972, že na prezidenta bude opět navržen Svoboda, jehož zdravotní stav se zlepšil,“ uvádí ještě Macháček.

Svoboda byl prezidentem až do roku 1975. Zemřel 20. září 1979 a jeho žena o deset měsíců později…

Zdroje: Michal Macháček: Gustáv Husák, Karel Richter: Přes Krvavé řeky, Michal Macháček: Gustáv Husák, www.louny.eu