31.3. 1967 Zemřel generál Rodion Jakovlevič Malinovskij

Vojáci pod jeho velením osvobodili na konci druhé světové války Brno a další části jižní Moravy. Generál Rodion Jakovlevič Malinovskij chtěl na vojnu už jako malý chlapec. Stal se dokonce ministrem obrany. Tuto funkci zastával až do své smrti 31. března 1967.

Chodil do církevní obecní školy, vyrůstal v rodině chudého řemeslníka. Před první světovou válku si přivydělával jako přístavní dělník. Hrozně chtěl k armádě, ale protože byl ještě hodně mladý, nevzali ho na frontu. Malinkovskij se však tajně dostal do vojenského transportu a nechal se zapsat jako dobrovolník.

V sedmnácti letech ho za statečnost vyznamenali Křížem svatého Jiří neboli Svatojiřským křížem. Dočkal se také povýšení na svobodníka, záhy byl však těžce zraněný. „Po vyléčený se přihlásil do ruského expedičního sboru, s nímž odjel v roce 1916 na západní frontu do Francie. V lednu 1918 vstoupil dokonce do elitní 1. marocké divize Cizinecké legie a na konci války se mohl pyšnit třemi francouzskými Válečnými kříži,“ píše se v Internetové encyklopedii dějin města Brna.

Díky zkušenostem v zahraničí rychle stoupal v hierarchii Rudé armády. „Například v prosinci 1920 byl jmenován velitelem kulometného oddílu. S srpnu se divize vrátila do Irkutska a ještě ne čtyřiadvacetiletý Malinovskij zde byl jmenován zástupcem velitele I. praporu 104. střeleckého pluku,“ uvádí Jiří Fidler v knize Stalinovi maršálové.

Malinovskij také vystudoval Frunzeho Vojenskou akademii v Moskvě. Díky jazykovým znalostem byl koncem roku 1936 poslán do Španělska, a tak se úspěšně vyhnul období čistek v důstojnickém sboru.

Na začátku německé invaze do Sovětského svazu v roce 1941 zastával Malinovskij v Rudé armádě místo velitele 48. střeleckého sboru.  Následně jako velitel 2. gardové armády hrál důležitou roli v bitvě u Stalingradu v prosinci 1942. Na jaře následujícího roku už v hodnosti generála  velel Jihozápadnímu frontu.

„Pod jeho velením se vojska probojovala do Rumunska a následně do Maďarska, kde po těžkých bojích vstoupila 13. února 1945 do Budapešti. V rámci bratislavsko-brněnské operace, zahájené 25. března 1945, Malinovského vojáci pronikli na jižní Moravu a své tažení korunovali 26. dubna 1945 osvobozením Brna,“ uvádí se ještě v Internetové encyklopedii dějin města Brna.

Od roku 1945 do roku 1955 Malinovskij  zastával důležité velitelské pozice v  Mandžusku a poté na Dálném východě. V roce 1957 byl jmenovaný ministrem obrany. Zemřel 31. března 1967 v Moskvě.

Zdroje: Internetová encyklopedie dějin města Brna, Jiří Fidler: Stalinovi maršálové, www.britannica.com, https://erch2014.com/