Bitva tří císařů č.5

Kategorie: Roky válečné a revoluční

Napoleonova armáda, zvaná také Velká, byla zajímavým vojenským útvarem. Byla pohyblivá, operativní, při pochodu rozdělena na jednotlivé části, ale v rozhodných okamžicích před bitvou soustředěná, vždy schopná udeřit na nepřítele.

Ilustrační foto

Skládala se ze sedmi sborů, z nichž každý byl organizován jako samostatná armáda, složená ze všech druhů zbraní. Hlavní síly dělostřelectva a jízdy tvořily zvláštní část armády a spadaly pod přímé Napoleonovo vedení. Nejelitnější jednotku představovala císařská garda, skládající se z pěších i jízdních myslivců a granátníků, jízdních četníků, mameluků a italského praporu. Byli to vybraní vojáci, kteří už prošli řadou bitev a vesměs už byli dříve vyznamenáni. Od ostatních sborů se lišili nejen přepychovými uniformami, příděly lepší stravy, ale také tím, že byli ubytováni blízko hlavního stanu a Napoleon většinu z nich znal.

Napoleonova organizace sloužila později jako vzor všem evropským armádám. Neméně důležitý byl i duch, který zde vládl. Na rozdíl od všech tehdejších armád Francouzi pevně věřili ve své velitele, mladé, osobně statečné, velící nejnebezpečnějším útokům. Všichni příslušníci vojsk měli stejné možnosti a vedla je myšlenka, že kdokoliv z prostých vojáků může dosáhnout i nejvyšších hodností. Napoleon přece říkal, že každý voják nosí ve své torně maršálskou hůl.

Tehdejší spojenecké armády rakouskou a ruskou je naproti tomu možné označit za typicky feudální. Jeho velitelé pocházeli výhradně z vysoké šlechty, mnozí byli jiné národnosti než jejich vojáci a zastaralá taktika boje přežívala ještě doby Bedřicha II.

Ilustrační foto

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PORADA

Ilustrační foto

V noci na 2. prosince se v Křenovicích konala, pravděpodobně v domě č. 65 pověstná válečná rada spojenců, kterou později popsal ve svém mohutném románovém díle Vojna a mír L. N. Tolstoj. Zde však není název obce uveden: „Kutuzov byl ubytován v nevelikém šlechtickém zámku u Slavkova…“.

Z dostupných zdrojů je možné provést poměrně dost přesnou rekonstrukci průběhu porady. Dispozice pro vedení bitvy s nepřátelskou francouzskou armádou byly vypracovány rakouským generálem Franzem von Weyrotherem. Se svým plánem seznámil v hrubých rysech oba mocnáře již 28. listopadu za jejích pobytu ve Vyškově. F. Weyrother, který tehdy zastával funkci hlavního ubytovatele armády, měl důvěru obou mocnářů- rakouského Františka a ruského cara Alexandra. Velmi dobře znal krajinu a terén, kde se předpokládaly boje, protože se podílel na zpravování různých dispozic manévrů rakouské armády, které se uskutečnily v prostoru Tuřan a Šlapanic v roce 1804.

V 8 hodin diktoval Weyrother tyto dispozice dvěma adjutantům- poučníkům, přičemž místnost, v nichž se nacházeli, byla zaplněna důstojníky a ordonancemi, kteří čekali na její expedici a kterých v průběhu večera neustále přibývalo. Nebylo to dříve mezi 21. a 22. hodinou, kdy Weyrother se svou prací seznámil Kutuzova jako hlavního velitele spojené armády, za přítomnosti dalších generálů a důstojníků. Válečné rady v Křenovicích se z ruské strany zúčastnili všichni velitelé kolon nebo jejich části. Rakouskou stranu kromě F. Weyrothera pravděpodobně všichni velící generálové kolon nebo jejich částí.

Po přečtení dispozic Kutuzov konstatoval, že se mu nejeví nic lepšího, než rozhodnout bitvu s nepřítelem co nejvíc oddálit, jelikož ještě nejsou žádné nové zprávy a armádě arcivévody Karla a protože rozložení armády na výšinách je pro spojence výhodné a dává jim dost předpokladů pro úspěšné vedení boje.

Na tyto úvahy však reagoval Weyrother velmi podrážděně. Zřejmě se opíral o předběžný souhlas obou mocnářů a zásadně obhajoval své dispozice. Kutuzov prohlásil, že text dispozic by měl být stručnější a hlavně pohyby vojsk méně komplikované. Protože síla ruské armády tkví především v osobní statečnosti vojáků a jejich soudržnosti, ale ne ve schopnosti zvláště složitého manévrování během boje. Řekl rovněž, že jednotlivé kolony a oddíly tak zřejmě neudrží mezi sebou kontakt, a jak jejich křídla, tak i jejich záda, nebudou při značné délce fronty dostatečně kryty zálohami. Znovu navrhoval nepouštět pozice ve vyvýšeninách.

Nicméně však bylo rozhodnuto a připravené pozice přijaty. Byly asi dvě hodiny v noci a pokyny bylo nutné spěšně doručit velícím generálům a velitelům divizí. Text však byl psán německy a překlad a distribuce si vyžádaly tolik času, že většina generálů dostala dispozice až v šest ráno, velitelé divizí dokonce až kolem deváté hodiny, kdy už byla bitva v plném proudu. Velitelé brigád a ostatní důstojníci nevěděli o ničem.

ROZHODUJÍCÍ CHVÍLE

Je ráno 2. prosince 1805. Celý kraj zahaluje hustá mlha. Otvírá se temný chladný den- den velké bitvy tří císařů. Hlídky předních vojů vidí jen s námahou několik kroků před sebe…

Ilustrační foto

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na Žuráni na vrcholu dávné mohyly, stojí císař Napoleon obklopený svými maršály. Svolal je k sobě ještě před úsvitem. Předtím od časného rána obcházel pozice u Ponětovic a došel až k předním strážím, aby sám pozoroval nepřítele. V té době byl ještě ve francouzském táboře klid.

Ve spojeneckém ležení však byl již slyšet hluk a shon. Na prateckém kopci uhasínaly ohně, směrem k Telnici se pohybovala světla…

(Zdroj: Kux a M. Raška: Historky kolem slavkovského bojiště)

 

 

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Velice hezke a poutave cteni z historie dejin jako vzdy...

Moc pekne Viky rad a casto ke Slavkovu jezdim je tam moc krasne dik za clanek ..

Viki opět pěkný článeček.Díky.

Tradičně velmi poutavé čtení jako i všechny ostatní články níže uvedené. Na popisované místo to mám, co by kamenem dohodil. :-) A Viky, ty provokatéry z níže uvedených článků s polárním chladem přejdi...

Velice poutavě popsáno. Já v těch místech sloužil 26měsíců v kopřivovém mundůru.Bylo to v letech 64-66 jako operátor lokátoru,a také jako elektrikář.Při poruše prasklého vodovodního potrubí které v té době bylo velice časté jelikož bylo zastaralé jsem našel několik stříbrných mincí, ne naráz většinou po jedné, jak voda která tekla tak mincička vždy na slunci krásně svítila.Nebyl to žádný poklad našel jsem je v průběhu 26 měsíců na sedmi různých místech. Vše velice zachovalé bez čištění je vlastním doposud.Teď když vlastním detektor tak pouze Při prvních asi 20 ti krocích z uplně novým detíkem 20krejcar stříbrný R U na skoro závěr sezony druhý 20 krejcar stříbrný, jinak samé Cu mince a jiná droboť Detektor PROSPECTOR Město staré královské 65 krásných let

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru