Bitva u Loděnic

Mezi hlavní postavy bitvy patřil Soběslav a Bedřich, syn krále Vladimíra II. Soběslav si dělal zálusk na trůn, ale Bedřich za pomoci šlechty ho o něj připravil. Využil toho, že Soběslav ztratil podporu Fridricha I. Barbarossy. Začíná tedy bitva o moc, která si vyžádá hodně prolité krve…

V létě roku 1173 se konal sněm ve Würzburgu, jehož se zúčastnil i Bedřich. Soběslav nelenil a okamžitě využil nepřítomnosti svého soka a vyslal své vojsko na Prahu. Tam narazil na slabou obranu, ale i tak nedokázal zvítězit. Rozhodl se zaútočit na vracejícího se Bedřicha, toho však v čas varovala manželka Alžběta. Bedřich zastavil své vojsko na rozhraní Čech a vyslat posly s depeší o pomoc. O pomoc žádal Otu (Konráda) II. na Moravě, a také další přátele v Čechách a v Německu. Jeho prosba byla vyslyšena, pomoc byla na cestě. Když si byl jist, že má přesilu, vydal se znovu na cestu ku Praze. Konrád dokázal, Soběslava vy tlačit z Moravy.

Na sedm dnů se utábořili na místě jménem Brod (dnešní Beroun). Potom pokračovali dále v cestě a 23. ledna dorazili k osadě Loděnice. Toto místo se stalo tábořištěm pro Bedřicha a jeho vojsko. Společně s ním táhl ku Praze také Ota II. z Moravy, ani ten však Bedřichovi nepomohl. I když Soběslav disponoval špatně vyzbrojeným vojskem dokázal nepřítele porazit. Jeho hlavní zbraní se stala taktika a terén nevhodný k jízdě. Podařilo se mu rozbít předsunuté hlídky, které se ohřívaly u zimních ohňů a tím překvapit přesunující vojsko.

Bitva si vyžádala hodně obětí (cca 4 000) a zajatců. Mezi ně patřil i Bedřichův "župan" Vítek (I. z Prčice), který byl pravděpodobně zakladatelem rodu Vítkovců a patřil k nejstarší české šlechtě. Podle staré rodové pověsti rozdělil svůj majetek mezi svých pět synů, a tak se rod Vítkovců rozdělil na pět větví - Rožmberky, pány z Krumlova, Jindřichova Hradce, Landštejna a Stráže. Ovšem podle jiné verze této erbovní pověsti se rod rozdělil na pány z Rožmberka, Jindřichova Hradce, Landštejna, Stráže a Sezimova Ústí. Obrazy zachycující tuto pověst můžeme vidět na zámcích v Českém Krumlově, Jindřichově Hradci či Telči.

I po bitvě se podařilo zachovat integritu obou území.

Bedřich se zbytkem vojska uprchl přes Brdy a Vltavu do Prčic. Tam se setkal s Otou II. ve zdejší tvrzi. Strávili tu den a pak se vydali na cestu. Kněžna Alžběta vyslala posla se zprávou, že Soběslav se opět chystá zaútočit na Prahu. Ota II. se Soběslavem změnili směr jízdy a spěchali na pomoc. Do Prahy dorazili 27. ledna za svítání. V Praze byli doslova za minutu dvanáct, sotva se stačili připravit na útok, už viděli v dálce Soběslava a jeho vojsko.
Ke střetnutí došlo na polích vyšehradských, kterým se dnes říká Bojiště. Štěstí se opět stavělo na stranu Soběslava, ale Bedřich zaútočil okamžitě. Když přišla Bedřichova nejkritičtější chvíle, zasáhl jeho největší spojenec Ota II. Soběslav se dal na útěk k Proseku.

I zde padlo hodně mužů, mono z nich umrzlo.

Soběslav svým útěkem pomohl k osvobození zajatých pánů, mezi nimiž byl i rytíř Vítek z Prčic, který dostal od panovníka jihovýchodní část Čech. Pro poraženého Soběslava se stal útočištěm hrad Skála u Přeštic, kde se „zabarikádoval“. Nakonec však musel utéct do Německa, protože Bedřich nechal hrad obléhat. Soběslav ani ne rok po útěku zemřel.

Období vlády Bedřicha nebylo moc úspěšné. Po jeho smrti ho na trůně vystřídal jeho bývalý spojenec Ota (Konrád) II- znojemský. Jeho vláda však netrvala dlouho. Potom se na českém trůně střídali knížata z rodu Přemyslovců.

Období vlády Bedřicha (1178- 1189)

Šlechta neměla Bedřicha moc ráda, a to i díky silné pozici jeho choti Alžběty. Byl u moci pravděpodobně jen z toho důvodu, že se nenašel nikdo lepší, kdo by usedl na trůn. I někdejší spojenec Ota II. nebyl s vládou spokojený, a tak se domluvil s předáky a v Čechách vypukla vzpoura šlechty. Bedřich byl nucen rychle utéct z Říše. Ota II. obsadil Čechy i s hlavním sídlem knížectví. Fridrich si stěžoval Fridrichu Barbarossovi, ten jeho stížnost vyslyšel a pozval si oba na rozhodčí výrok do Řezna. Konečně řešení znělo takto, Ota měl vládnout na celé Moravě, Bedřich v Čechách a měl být vrchním panovníkem.

Poté co Bedřich opustil Pražský hrad, zaútočil tentokrát Václav (Soběslavův bratr). Vtrhl do Čech. Alžběta však hrad ubránila a Václav uprchl.

Bedřichovi stouplo sebevědomí, a tak pod vedením bratra Přemysla vyslal vojsko na Moravu, aby ztrestal Otu. V létě roku 1185 došlo k bitvě u moravských Loděnic. Konrádu Otovi se podařilo získat posily z Německa. V bitvě bylo prolito velké množství krve. V masových hrobech bylo pohřbíváno až dvacet mužů. Velmož Vilém z Kounic utrpěl sto ran, které naštěstí potrhaly jen jeho přehoz z liščí kůže, on sám zůstal pod zbrojí nezraněn. Jako vděk nechal postavit v Kounicích klášter. Bitva skončila vítězstvím Přemysla, který utrpěl také velké ztráty. V roce 1186 se v Kníně, obě knížata usmířila.

Bedřich zemřel 25. 3. 1189, byl pohřben u sv. Víta v Praze, před smrtí se chtěl zúčastnit III. křížové výpravy.