Deník vojáka část 7

Kategorie: První světová válka

Měly sme dvě hodiny odpočinek ze sněhu co sme rozpustily vařily sme si kávu na památku sme si trhaly horské květiny, které sme si dávaly do deníku. Ta strana kopce z kterého sme musely sestupovat byla hodně příkrá a bylo tam i hodně sněhu. Byl tvrdý jako led a moc to klouzalo ti první co šli tak co chvíli byly na zemi, kdežto ti další nahoře sedli na sníh a jak se trochu pohnuli uháněly po zadku dolů, byl jeden za druhým, přičemž měly sme s toho velké povyražení,spíše nám to připadalo jako nějaký výlet než přesun armády.

Asi o dvou hodinách strhla se taková bouře, mraky se válely po zemi a byla taková tma, že sme neviděly ani na deset kroků. Ponejprv v životě sem zažil bouři na kopci a viděl sem jak se mraky valí do údolí. Tady nahoře moc nepršelo, ale dole v údolí bylo vše ve vodě. Navečer došly sme do vesnice, kde jsme přenocovaly a ráno pokračovaly zase v pronásledování ovšem šlo nám to velice pomalu neb nepřítel pobořil všechny jak silníční tak i železniční mosty, které museli zase před námi stavět tak, že sme musely mnohdy dlouho stát a čekat. Přišly sme do vesnice (Skola). Dříve tam byly dvě velké sirkárny a panská pila, ale teď všechno shořené. Rusove ve městě sebou sebrali mnoho židů i s potravinami a mnoho mladých mužů sebou odvedli. Přece byl již každý veselejší mysle a měly sme naději že již snad válka brzo skončí.  

16/5 Sme dorazily do města  Bolechov. Tam lid ještě o hladu a bídě docela nic nevěděl. Rus tam měl taky velké zásoby, které nestačil odvést. U každého pekaře plno bílého pečiva i chleba bylo. Ponejvíce kupovaly sme veky  byly hezky veliké a stály 10 Kr. Chutnaly nám jako koláče, ale dlouho pečivo nebylo mouka byla armádou zabavena. Hned příští den se sbírali mladí mužové, kteří byli hned asendováni a museli narukovat. Rus byl zakopán za řekou Švica východně od Bolechova. Náš pluk byl v lese severně od města a byl v záloze. Večer německé vojsko dělalo útok a na několika místech dost postoupily kupředu.  

18/5 lítala nad městem Ruská vzducholoď a na náš trén pouštěla bomby. Bylo několik zraněných a jedna pani a dítě usmrceno. 19/5 dělaly dva  naše prapory na Rusa útok, ale s velkými ztrátami. Náš první prapor byl ve vesnici v záloze a celou noc sme pokoj neměli, děla hučely ze všech stran neustále, dělal se třikrát útok, potřetí šel před nás 64 poněvač byli na všech stranách veliké ztráty a nepřítel se nepohnul, byl útok zastaven a náš první prapor již dopředu nešel.

Dne 21/5 šly sme sesílit  levé křídlo, Rusové chtěli na naší straně prorazit, ale byli odraženi se ztrátami. Byly sme právě na špatných místech, všade byl velký močál a měly sme s toho strach, nejvíce z noci. Sem tam byly nadělaná stezka, ale jak s ní sešel, hned se strašně bořil do lepivého bláta špatně se z toho vylízalo a trvalo dlouho než zase našel cestu.

26/5 Bylo nám oznámeno, že Itálie nám vypověděla válku. Velice sme se na to mrzeli jelikož sme zase pozbývaly naději na tolik toužebně očekávaný mír. Dne 28/5 dělali Rusové zase útok měli mnoho ztrát, ale u naší setniny žádný zraněný nebyl. Hned podle nás byl 35 zeměbranecký pluk ti při útoku vystrčili bílou fangli a chtěli se nechat zajmout. Jak je Rusové vedli tak naše atalerie a k tomu ještě strojní pušky do nich pustily oheň, mrtvých bylo mnoho a jen málokdo utekl.

30/5 Udělali zase Rusové útok měli sme mnoho ztrát a byly sme nuceni ustoupit, ale jen o malý kus a to do kopců U německého vojska ukořistili Rusové několik děl a mnoho jich zajmuli. Celá naše 131 brigáda byla tak rozbitá, že sme stěží udrželi celou bitevní linii. Německá armáda měla větší síli ku Stryji, kterou bombardovali a také dne  4/6 padla do našich rukou. Původ rozbití naší brigády byla zrada, z  Bolechova z jedné továrny  šel kabel k Rusům. Jeden kněz a 14 civilistů bylo oběšeno, byli to Rusíni. Poté byl celý Bolechov od naší atalerie rozbit a zapálen ,takže tam jen velice málo domů zůstalo ač to bylo dříve hodně pěkné město.

2/6 přišly nám zase potěšující zprávy a to že máme mír se Srbem a město Stryj, že je v našich rukách. Toť se rozumí, že sme byly potěšeni a i v Premyšlu že mají naši tři pevnosti dobity a jakmile Premyšl padne a Rus se dostane za řeku Sam až k Dněstru, tak že bude uzavřen mír. Dne 3/6 bylo nám oznámeno, že Premyšl padl a rus před námi že je na ústupu. Mnoho tisíc vojska Ruského bylo zajato mnoho děl a strojních pušek ukořistěno. Dostál sem právě od moji drahé ženušky balík, který byl čtyři neděle na cestě tak že v něm bylo vše zplesnivělé a vše sem musel vyhodit. Velice sem se rozezlobil že nechají na poště takové věci tak dlouho. Ale jak sem slyšel takovou velikou zprávu o našem vítězství, tak sem již na buchty nevzpoměl. Skutečně hned 6/6  ráno byla naše setnina vyslána na zvědy zda skutečně nepřítel opustil svoje pozice a zároveň ho pronásledovala.

Přes lesy, které sme šly bylo hrozně nebezpečné. Hloučky Rusů, kterých tam bylo hodně na nás již čekaly, ale nestříleli, nechávali se zajat a vyprávěly nám, jak s nimi jejich komandanti zacházejí a spolu s kozáky jak je bitím karabáči nutí do boje, co sem taky při Ruském útoku na vlastní oči viděl.

Měli z nás strach, obzvláště z Němců, poněvač jim důstojníci hlásili, že každého zabijem, kterého chytnem. Ten den sme jich chytli několik set, večer sme přišly do vesnice Bojelov. Po mínáži sme musely hned nastoupit další cestu (celý pluk). Vyšli sme o 11 hod. večer a mašírovaly sme celou noc, ráno sme zůstaly odpočívat v lese a pak sme táhly k vesnici Zbory. Tam byl nepřítel hlášen, že je zakopán. Rusové nepočítali, že je budem tak čerstvo pronásledovat, před vesnicí dodělávali z civilním lidem zákopy. Naše atalerie začala do nich silně střílet tak, že než se vzpamatovali již byli od naší pěchoty zaskočeni a pochytáni, moc málo jich uteklo.  

Do rána byly sme ve vesnici. 6/6 brzy ráno vyšli sme z místa opět rozděleni. Již sme potkávaly naše patrole, kterak vodily Ruse, jen kozáci ujeli. V poledne sme  přišli do vesnice Dolhava Neluska, kozáci  tam ve studnách otrávili vodu, lidé nám vše hned hlásili a také že má Rus udělané  silné zákopy před městem Vojnilov, měl tam také udělané vlčí jámy a silné překážky z drátů. Byly rozestavěny na všech stranách naše stráže a čekáme na posilu, přišlo za námi Německé vojsko a mnoho dělostřelectva. 

Časně  zrána 7/6 dělali naši úttok nepřítel nebyl na nic  připraven, naši vpadli na něj z boku tak že bez velkého boje vše se vzdávalo. Před polednem jiš byli naši ve městě. Ruští důstojníci byli právě na náměstí u oběda když v tom tam vtrhl 88  tý pluk a všecky  polapal. 88  tý pluk jen sám polapal 1600 vojáků a 35 důstojníků byli mezi nima i dva vyší. Město Vojnilov je na kopci tak, že z daleka je ho vidět. Od zdáli vypadá pěkně všechno to dělá zámek a škola. Ve skutečnosti je to město špinavé, domy rozbité (dřevěné)  a jenom samý žid je obývá. Byly sme tam do rána na místě co je dobytčí tržiště. Časně ráno vyšli sme  přes les  k Medina, po cestě sme chytli zase nějaké patrole nepřátelské, přes řeku Lomcica nás převáželi na vorech civili z Medyny, nepřítel měl obsazený kopec východně  od Komárova, šly sme přes les tam sme zůstali do noci, v noci sme postupovali proti vesnici Komárno. Ve vesnici byla jen kozácká patrola, do rána ležely sme v příkopech u silnice. Celou noc nás znepokojovaly patrole, žádný sme usnout nemohli pro zimu všechno bylo samý močál. Ve dne bylo náramně horko a v noci zima.

Dne 9/6 měli sme dělat útok,hned ráno byly sme stáhnuti k lesu, byly sme rozestavěni a čekaly na rozkaz k útoku. Ani sme mnoho nestřílely a měly sme mnoho strát nepřítel byl dobře zakopán a měl dobrý rozhled tak že když někdo vystrčil hlavu byl hned střelen, což bylo taky vidět že máme před sebou výborné střelce. Odpoledne byl útok odřeknut, za jakou příčinou nevíme toť se rozumí, že se nám ulevilo. Od strachu a všeho utrpení stával sem se již  pověrčivým, co sem měl kamarády jeden po druhým se strácel.
 

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Super čtení! ;-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru