Dvě krásné Římanky

O víkendu nám na LH objevily dvě hezké Římanky 😊 Je to poměrně neobvyklé, ale pro mě docela lákavá příležitost popsat tyto dvě dámy a jejich roli v římské společnosti.

Nález Faustiny detektorem kovů od PanKlobouk 

Faustina Junior - Annia Galeria Faustina Minor (147–175 n. l)

V LH naleznete takřka 50ks mincí nalezených detektory kovů, vydaných jejím jménem a podívat se na ně můžete zde (Mince Faustiny Junior). Faustina byla dcerou císaře Antonina Pia a jeho ženy Faustiny Starší. Byla manželkou císaře Marcuse Aurelia a matkou mnoha dětí, včetně jeho nástupce Commoda. Její život se tak odehrával v době toho největšího rozmachu římské říše.

Ženám v aristokratických kruzích byla přisouzená role poslušných matek a manželek. Měli být především obrazem římských ctnosti. Pokud je ale někdo císařovnou tak dlouho dobu jako Faustina, vliv má obrovský a role submisivní ženušky se přejí.

Manželství Faustiny a Marka Aurelia bylo politickou aliancí, ale fungovalo velice dobře i na osobní rovině. Faustina byla císařovnou po celou dobu vlády svého manžela (161–180 n. l.) a doprovázela ho během jeho vojenských tažení, což bylo mezi římskými císařovnami neobvyklé. V roce 175 n. l. však za záhadných okolností zemřela poblíž města Halala v Malé Asii (dnes Turecko).

Marek Aurelius ji velmi miloval a po její smrti ji zbožštil, stejně jako to kdysi učinil Antoninus Pius s její matkou. Na její počest bylo přejmenováno město Halala na Faustinopolis.

Obraz ctnostné římské aristokratky narušují pozdější antické zdroje jako Cassius Dio či Historia Augusta, kteří popisují její údajnou promiskuitu, vztahy s gladiátory, vojáky atd. Prostě takový antický bulvár. Na druhou stranu je popisovaná její charitativní činnost a titul Mater Castrorum (Matka táborů) ukazuje na její velkou oblibu v armádě.

Faustina Junior byla klíčovou postavou Antoninovské dynastie. Její manželství s Markem Aureliem znamenalo upevnění jeho moci a díky ní se stane z Commoda následník trůnu. Jako velice vlivná žena, která překračovala ji vymezenou společenskou roli pak v podstatě musela mít trochu spornou pověst. Její jméno ale bude navždy spojeno s vrcholným obdobím římské říše. A tak je i tady pro nás z tehdejší "Germánie" moc hezké, když se pod cívkou zastříbří její mince.

Nález od glazurit 

Julia Maesa (cca 165–226 n. l.) – mocná římská politička z dynastie Severovců

Druhou mincí, která se na LH objevila během víkendu je Julia Maesa. V nálezech na LH je do dnešního dne pouze 8 „jejich“ mincí nalezených detektory kovů a všechny se můžete podívat zde (Mince Julia Maesa)

Julia Maesa byla jednou z nejvlivnějších žen v historii Římské říše. Byla babičkou císařů Elagabala a Severa Alexandra a sehrála klíčovou roli v politických intrikách, které ovlivnily osud dynastie Severovců. Ačkoliv sama nikdy nevládla formálně, v zákulisí tahala za nitky a de facto určovala politické směřování říše v letech 218–226 n. l.

Julia Maesa pocházela z významného syrského rodu Bassianů, který byl spojen s kultem boha Elagabala (slunečního božstva uctívaného ve městě Emesa, dnešní Homs). Její sestrou byla Julia Domna, manželka císaře Septimia Severa a matka císaře Caracally.

Díky těmto rodinným vazbám byla Julia Maesa po mnoho let součástí císařského dvora a měla přístup k nejvyšší politice. Její manžel Julius Avitus Alexianus byl významným římským senátorem a správcem provincií, což její vliv dále posilovalo.

Po zavraždění císaře Caracally v roce 217 n. l. se k moci dostal Macrinus, který byl bez legitimního nároku na trůn. Macrinus okamžitě odstranil z Říma všechny členy rodiny Severovců, včetně Julie Maesy, a ta se musela uchýlit do svého rodného města Emesa v Sýrii. Zde se Julia Maesa vytvořila plán sesazení Macrina a vrácení Severovců na trůn.

Využila svého obrovského bohatství a vlivu mezi legiemi v Sýrii a zároveň rozšířila falešnou zprávu že její vnuk Varius Avitus Bassianus (pozdější Elagabalus) je syn císaře Caracally. Propaganda a zlato udělala svoje a v roce 218 vypukla vzpoura Legio III Gallica. Macrinus byl poražen a zabit. Elagabalus byl prohlášen císařem a Julia Maesa se s ním triumfálně vrátila do Říma.

Bohužel Elagabalus byl fanatik vyznávající syrského boha Elegabala a snažil se ho prosadit co by jediného oficiálního boha Říma. Provokoval tak jak senát tak armádu a to až do roku 222 n.l ,kdy ho Julia Maesa nechala zavraždit pretoriánskou gardou a na jeho místo dosadila bratrance Severa Alexandra. V počátcích vlády Severa Alexandra se tak v podstatě stala úplnou vládkyní Říma.

Julia Maesa umírá pravděpodobně v roce 226 n.l a v Římě je zbožštěná. Byla jednou z nejmocnějších žen v jeho historii. Její politický talent a schopnost manipulace jí umožnily svrhnout císaře Macrina, dosadit na trůn svého vnuka Elagabala, a nakonec odstranit i jeho, když se ukázalo, že jeho vláda je katastrofální.

Jako neformální vládkyně říše mezi lety 218–226 ukázala, že ženy mohly v Římě disponovat obrovským vlivem, pokud měly správné spojence a dokázaly ovládnout zákulisní mocenskou hru.

Elmara

• Elmara: Mám tyhle holčičí mince rád. A vlastně ženám neuvěřitelně fandím. Zvláště v dnešní době, kdy se po sto letech emancipace zdá, že se vítr obrací a vznikají tady obskurní organizace jako je „Aliance pro rodinu“ je myslím dobré ukázat, že ani před 2000 tisíci lety nechtěli být ženy poslušné maminy bez vzdělání, snů a ambicí.
• Druhá část článku je od Ondry (dvojtakt). Vznikla tak, že jsem mu poslal text a pak jsme se hodinu řešili "Syrské" císaře. Ondrovi se téma natolik líbilo, že původní text pořádně rozšířil.

Ženy na mincích v době antiky

Obecně uznávaným je fakt, že se skuteční lidé začali na mincích objevovat počínaje Alexandrem Velikým (356–323 př. n. l.). Výjimkou jsou snad jen jeho otec Filip II. Makedonský (382–336 př. n. l.) a perský velkokrál Dareios I. (550–486 př. n. l.), jenž nechal razit stříbrný siglos a zlatý daric, na kterých je zobrazen lučištník v podřepu, interpretovaný právě jako Dareios.

Před Alexandrem se Řekové většinou vyhýbali zobrazování svých králů na mincích, protože to byla pocta vyhrazená bohům. Řečtí satrapové (místodržící provincií) z Achaimenovské Persie nebyli těmito tradicemi vázáni, a tak jsou jedněmi z prvních lidí, kteří se objevili na mincích.

Většina starověkých společností ve Středomoří byla silně patriarchálních, takže ženy měly jen zřídkakdy takovou moc, aby se objevily na mincích samy o sobě. Nejčastěji se tak podobizny žen na mincích vyskytovaly v rámci personifikace s bohyněmi či mytologickými postavami. Většině z nás se tak jistě vybaví například Athéna zobrazená na mincích z Attiky, ze kterých je bezesporu athénská tetradrachma tou nejslavnější, bohyně lovu Artemis na mincích z Efesu či vodní nymfa Arethousa – patronka Syrakus, jejíž portrét na mincích je považován za nejhezčí figurální zobrazení na antických mincích vůbec.

Agathoklés ze Syrakus (317-289 př. n. l.), AR Tetradrachma zobrazující Artehousu, v reversu jezdec s quadrigou, nad ním triskelion. Zdroj: CNG

Pokud jde o lidské ženy, k prvním vyobrazením na mincích dochází v období Helénismu. Portréty královny Egypta Bereníké I. - manželky Ptolemaia I. Sótéra a syrakuské královny Philistis, která byla ženou tyrana řecké Sicílie Hierona II., patří k těm nejranějším obecně známým. Položíme-li si však otázku, kdo byla úplně první žena zobrazená na minci, odpovědí bude Amastris (c. 340–284 př. n. l.). Byla perskou princeznou a tyrankou Pontské Heráklie, jejím strýcem byl perský král Dareios III. Zároveň se jednalo o první ženu emitující vlastní mince. 

Stříbrný statér s portrétem Amastris, circa 300-285 př. n. l., v reversu Afrodíté sedící zleva držící Níké v pravé ruce. Zdroj: Leu Numismatik

Římané až do doby Julia Caesara nezobrazovali na svých mincích reálné žijící lidi, ale převážně božstva. Příkladem nám tak může být Roma – bohyně, která je personifikací Říma a římské republiky. Její vyobrazení je jedním z nejčastějších motivů na republikánských mincích. 

První nemytologickou ženou, která se objevuje na římských mincích a započíná tak dlouhou řadu manželek, matek, dcer a rodinných příslušnic na platidlech Říma je Fulvia, která byla jednou z manželek Marka Antonia. Nutno podotknout, že se jednalo o velmi schopnou a vlivnou ženu, která hrála důležitou politickou roli za scénou svých tří manželství. Po boku Marka Antonia se pak na mincích vyskytuje také jeho čtvrtá žena a starší sestra císaře Augusta – Octavia minor. Pomineme-li její vlastní mincovnictví, nalezneme na společných římských ražbách i jeho milenku Kleopatru VII. 

Společná ražba Marka Antonia a Kleopatry na denáru z roku 32 př. n. l. Zdroj: Numismatica Ars Classica

S ženami na mincích se ať už v menší či větší míře setkáváme napříč všemi císařskými dynastiemi 1. a 2. století. Během vlády Julio-Claudiovské dynastie započínaje Octavianem Augustem, se ženy objevují převážně na provinciálních ražbách, zatímco na těch imperiálních téměř absentují. Příkladem nám může být Livia Drusilla, třetí manželka Augusta. Ač během jeho vlády nebyla nikdy znázorněna na oficiálních mincích Říma (snad s výjimkou ražeb některých z východních provincií), změna nastává za vlády jejich syna Tiberia. Po Augustově smrti byla Livia v rámci jeho závěti adoptována do Juliánské rodiny a byl ji udělen čestný titul Augusta (císařovna). Jelikož Julia Augusta držela ve svých rukou reálnou moc a aktivně se angažovala ve vládě po boku Tiberia, který ji učinil kněžkou kultu zbožštělého císaře Augusta, začala se objevovat i na mincích. Existuje mnoho příkladů mincí z římské mincovny se sedící postavou na rubu, která alegoricky představuje Mír (Pax). Sedící ženská postava držící buď žezlo, nebo obrácené kopí a olivovou ratolest, je zobrazena s diadémem a vlasy staženými do drdolu v podobném stylu tak, jak je nosila Livia. Přestože opis na těchto mincích odkazuje na Tiberiovu pozici Pontifex Maximus, mnoho učenců se domnívá, že jde o přímé spojení této postavy s Livií (pravděpodobně zamýšlené samotným císařem). Tuto asociaci potvrzují lokálně vydávané ražby z provincií, kde je sedící postava výslovně identifikována jako Livia dle inskripce IVLIA AVGVSTA. Přímím spojením s Livií pak je Tiberiův dupondius z let 22–23 n. l., nesoucí její portrét s opisem SALVS AVGVSTA (Salus – zdraví, bezpečí), již to muselo být zřejmé každému, kdo s mincí přišel do styku nejenom kvůli titulu Augusta, ale také právě proto, že se Livia roku 22 n. l. zotavila z vážné nemoci. Mince znázorňující či odkazující na své ženy vydávali Nero Claudius Drusus – bratr Tiberia, vnuk císaře Augusta – Gaius Caesar, vojevůdce a otec Caliguly – Germanicus, Caligula, Claudius i Nero. Dále můžeme na mincích narazit například na sestry Caliguly – Agrippinu mladší, Drusillu a Julii Livillu na sesterciu nesoucím portrét Caliguly v aversu a tři již zmíněné ženy jmenovitě v reversu.

Julia Augusta (Livia), Æ dupondius SALUS AUGUSTA ražený za vlády Tiberia v letech 22-23 n. l. Zdroj: CNG

Císař Vitellius vládnoucí od dubna do prosince roku 69 n. l., známém taky jako rok čtyř císařů, vydával mince s portréty svého syna Vitellia Germanica a dcery Vitellie.

Flaviovské ženy na mincích jsou poměrně vzácné. Vespasian ovdověl již před svým nástupem na trůn roku 69 n. l., ale vydal mince upomínající na jeho první ženu Domitillu starší, a ač jde o pouhou hypotézu, na denárech z Efesu by mohla být znázorněna jeho milenka a de facto druhá žena Antonia Caenis jako Pax. Titus nechá vydávat denár s podobou své matky Domitilly starší a snad i aureus z let 81–84 n. l., kde je posmrtně zobrazen jeho otec Vespasian a pravděpodobně Diva Domitilla (ač toto je do dnešního dne předmětem sporů, jelikož Flavia Domitilla se jmenovala Titova matka i sestra). Titus emitoval mince i pro svoji dceru Juliu Titi. Domitian vydával mince své ženy Domitii Longiny, která později hrála důležitou roli při vraždě tohoto nenáviděného císaře 18. září roku 96 n. l.

Mince žen z dynastie adoptivních císařů jsou spolu s následující Severovskou dynastií těmi nejpopulárnějšími mezi sběrateli. Traján nechal razit mince pro svoji ženu Plotinu, sestru Marcianu a její dceru Matudiu. Hadrián zase pro svoji ženu Sabinu. Toto manželství bylo bohužel nesmírně nešťastné, jelikož se Hadrián zajímal více o své mužské milence a se Sabinou zacházel jen o něco lépe než s otrokem. Ta nejspíše spáchala sebevraždu před svým manželem roku 136 či začátkem roku 137. K největšímu rozmachu obyčeje žen na mincích došlo za vlády Antonina Pia, který nechal svoji milovanou manželku Faustinu I. deifikovat a její kult se silně odráží v hojnosti jejích mincí. Po tomto bodě jsou všechny ženy na mincích Nervo-Antoninské dynastie poměrně běžné. Dcera Antonina Pia a žena Marka Aurelia Faustina II. vydávala své mince ve velmi hojném počtu. Jejich společná dcera, žena spolucísaře Lucia Vera Lucilla, se vyskytuje na mincích stejně tak jako žena posledního císaře z této dynastie Commoda – Crispina.

Aureus Faustiny I. z římské mincovny. Zdroj: Roma Numismatics Limited

Manželka císaře Pertinaxe, který se chopil moci po vraždě Commoda, se objevuje na provinciálních ražbách, zatímco další uzurpátor během „Roku pěti císařů“ – Didius Julianus již pokračoval s mincovnictvím pro svoji ženu a dceru v Římě.

Tento trend pokračoval napříč dynastií Severovců a mince jejich žen jsou jedněmi z nejjednodušeji dostupných pro sběratele. Septimius Severus mincoval pro svoji ženu Julii Domnu, stejně tak Caracalla pro svou choť Plautillu. Po zavraždění Caracally a krátké vládě Macrina se díky vlivu Julie Maesy (sestry Julie Domny) podařilo na trůn dotlačit zpět člena z dynastie Severovců, jejího vnuka Elagabala. Julie Maesa a její dcera (matka Elagabala) Julia Soaemias se podílely na spoluvládě mladého a skandály provázeného Elagabala jakožto císařovny regentky a vydávaly tudíž i své mince. Elagabalus byl čtyřikrát ženat, z čehož byla jeho druhá žena i jeho čtvrtou. Všechny tyto ženy se dostaly na mince taktéž. Po Elagabalově vraždě roku 222 n. l. se dostává na trůn poslední z řad Severovců, jeho bratranec Alexander Severus. Jeho babička Julie Maesa se podílela na spoluvládě tak, jako v případě Elagabala s císařovou matkou, tou byla Julia Mamaea. Alexander Severus razil mince i pro svoji ženu Orbianu. Pád tomuto císaři, který se na trůnu udržel úctyhodných 13 let (tedy déle než většina jeho nástupců) přivodila až snaha smírného řešení konfliktu s Germány, a tedy snížení platů vojska. Rozezlení vojáci tedy vybrali ze svého středu důstojníka Maximina – známého spíše jako Maximinus Thrák, provolali jej císařem a Alexandra Severa i s jeho matkou zavraždili.

Stříbrný antoninián Julie Maesy, babičky posledních dvou severovských císařů. Zdroj: CNG

Nyní již ustálená tendence žen objevujících se po boku císařů na mincích pokračuje i počátkem krize třetího století a téměř všechny manželky vojenských císařů se objevují na mincích. Tento trend pokračuje až po Ulpii Severinu, manželku císaře Aureliána, o které se usuzuje, že mohla v době krátkého mezivládí po vraždě svého manžela panovat sama, a to jako jediná žena v historii Říma! Pravděpodobně kvůli Severině jsou po celý zbytek 3. století císařovny na mincích vzácné. Objevují se pouze Magnia Urbica a Galeria Valeria, a ani jejich mince nejsou běžné.

Aureus Severiny, manželky Aureliána, z roku 275 n. l. Mincovna Ticinum (dnešní Pavia). Zdroj: Numismatica Ars Classica

Konstantin I. Veliký nechal na běžných drobných mincích zvěčnit svoji manželku Faustu a matku Helenu (dnes známou jako svatá Helena) a poté se až do doby Aeliy Flaccilly (manželka Theodosia I.) a Aeliy Eudoxiy (manželka Arcadia) ženy na mincích neobjevují. Všechny ostatní pozdní císařovny jsou až do byzantské éry velmi vzácné. Za zmínku také stojí, že Aelia Pulcheria, dcera Arcadia a sestra Theodosia II. se ve čtrnácti letech prohlásila augustou a převzala regentskou vládu za mladého Theodosia na dobu zhruba šesti měsíců.

Mince žen napříč antickým světem nebyly pouhými platidly, ale především klíčovým nástrojem propagandy poukazujícím na jejich důležité postavení jakožto manželek, matek, dcer a nezřídkakdy samostatných panovnic. Za dob císařství byly ženy často zobrazovány jako zosobnění tradičních římských hodnot, jako je plodnost, manželská věrnost, nebo dobročinnost. Často se na mincích objevovaly s atributy bohyň, jejich přítomnost posilovala kult císařské rodiny a zdůrazňovala legitimitu vlády jejich mužů.

Příběhy dvou numismatických památek žen císařského Říma

„Věčný“ sestercius Agrippiny starší

Kam až může sběratelská vášeň a potřeba daný předmět vlastnit zajít, popisuje následující příběh vyprávěný numismatikem Geoffreym Copem pro web CoinWeek.com.

„Tento sestercius byl jediným kouskem mezi 200 nejlepšími řeckými a římskými mincemi na světě v aukci v Sotheby’s v roce 1995 (aukce se jmenovala Two Hundred Highly Important Greek and Roman Coins – pozn. aut.). Čas mi dal zapomenout na celý příběh toho, kdo mi o té položce řekl, ale vzpomínám si na návštěvu Londýna a setkání s Tomem Edenem, zejména proto abych ji viděl. Pokud se dá “zamilovat“ do mince na první pohled, pak mě učaroval mosazný sestercius. Musel jsem ho mít za každou cenu. Nestárnoucí portrét se na mě usmíval z mince, byl krásný a důstojný a já netušil, že existuje kousek v takové kráse.

Je to trapný příběh o naprosto nezodpovědném jednání člověka, který si vzal hypotéku na pořízení mince. Před zahájením prodeje jsem dal náš dům do zástavy, abych získal úvěr. Získal jsem minci, jejíž velké obrázky jsem měl dlouhá léta na zdi ve své pracovně, v ruce je stejně krásná jako v den, kdy jsem ji poznal. Oslíci s tak drobnými detaily…

Jsou mince, které mě uchvátí pro svou dokonalou kvalitu, a pak jsou mince, které jsou “uměleckým dílem“, některé z nich jsou “mistrovská díla“. Ptám se, co si představujete pod pojmem “mistrovské dílo“ - zeptejte se 10 lidí a dostanete 11 odpovědí, každý má svůj vlastní názor na to, co je “mistrovské dílo“. Nad touto úvahou trávím hodně času. Je to tehdy, když se umělec odpoutá a vytvoří umělecké dílo, které přetrvá věky?

Mezi takové předměty patří Mona Lisa, David, to jsou “mistrovská díla“. Jsem přesvědčen, že za “mistrovské dílo“ lze považovat jakýkoli předmět. Tento umělec vytvořil pro císaře dílo, které bude ceněno napříč časy, portrét jeho matky, minci, která ve své kráse nikdy nezestárne možná na dalších pár tisíc let a bude zachována, aby se z ní mohly těšit další generace.“

Geoffreymu se podařil sestercius Agrippiny starší vydražit 5. července 1995 jakožto položku pod číslem 100 za necelých 29 000 USD bez aukční přirážky (tato částka z roku 1995 odpovídá kupní síle přibližně 60 000 USD k dnešnímu datu). Když šla tato konkrétní mince do prodeje naposledy – 8. května 2024 v aukční síni Numismatica Ars Classica, prodala se ze astronomických 200 000 CHF bez aukční přirážky.

Sestercius vydaný Tiberiem na památku jeho matky, Agrippiny starší. V reversu carpentum tažené dvěma mezky. Zdroj: Numismatica Ars Classica

Unikátní medailon Faustiny Minor z Celemantia

Antické medailony patří mezi extrémně vzácné numismatické památky, kterými se může pyšnit málokterá muzejní či soukromá sbírka. O to vzácnější a cennější je medailon, jehož motiv se váže k historickým událostem odehrávajícím se na území dnešního Slovenska před téměř dvěma tisíci lety.

Bronzový medailon Faustiny mladší našel roku 1922 jistý J. Dudáš nedaleko Dunaje v blízkosti Iži u Komárna. Právě zde, v Iži se nacházelo římské castrum které bylo součástí pevnostního systému Limes Romanus, který Římané budovali na ochranu provincií před útoky Germánů ze severu.

Medailon Faustiny Minor z lokality Iža - Leányvár.

Faustina mladší (asi 130-175 n. l.) byla dcerou císaře Antonina Pia a jeho manželky Faustiny I. Jejím manželem byl 16. římský císař Marcus Aurelius – poslední z „Pěti dobrých císařů“. Často bývá přezdíván filozofem na trůně, za což vděčí tento představitel pozdního stoicismu především své knize Ta eis heauton (Hovory k sobě). Toto dílo obsahuje 12 knih, z nichž první je zakončena zápisem „Psáno v zemi Kvádů nad Granuou“, tj. nad Hronem.

Medailon je datovaný do roku 169 n. l. – tedy období Markomanských válek (166-180 n. l.), pravděpodobně někdy v tomto období byl ztracen v okolí Komárna. Jeho hmotnost je 48,70 g a průměr 39 mm. V aversu nese portrét Faustiny zleva s vysokým reliéfem, po obvodu opis FAVSTINA AVG PII AVG FIL. Vyobrazení v reversu znázorňuje Venuši vyprovázející boha Marse na bojiště. Výjev je alegorií loučení Faustiny s Markem Aureliem před jeho odchodem na vojenskou výpravu proti Germánům.  Sedící Venuše (Faustina) podává před ní stojícímu Marsovi (Marcus Aurelius) přilbu. Mars si připíná na tělo pás s krátkým mečem, vedle něj se nachází položený kyrys.

Medailon Faustiny mladší je v současné době uložen v numismatické sbírce SNM – Historického muzea v Bratislavě a patří mezi nejvzácnější sbírkové předměty fondu římských mincí. Tehdy ještě Slovenské vlastivědné muzeum získalo medailon koupí v roce 1927 spolu se soukromou sbírkou antických mincí z pozůstalosti MUDr. Dezidera Korbuly, ten se dlouhé roky věnoval sbírání římských mincí z okolí své působnosti v Hurbanově (do roku 1948 Stará Ďala) v okresu Komárno. Jeho sbírka v čase akvizice SNM čítala 665 kusů římských a 10 kusů řeckých a byzantských mincí, mimo jiné i medailon Faustiny mladší, nalezený J. Dudášem roku 1922 v okolí římského tábora v Iži. Jednotlivé položky si D. Korbuly zapisoval a značil do svých speciálně zhotovených katalogů, které představují zajímavý obraz systematicky budované sbírky. Všechny mince v těchto katalozích jsou podrobně popsány a jejich charakteristické znaky zakresleny!

Medailon Faustiny Minor z Celemantia je nejen výřečným a pozoruhodným svědkem dávné historie, ale i významným dokladem a pramenem při interpretaci dějin Slovenska.

• Text částečně převzat z článku Medailón Faustiny mladšej, vydaném v čtvrtletníku SNM a PÚSR Pamiatky a múzea 2/1998. Autor textu: Elena Minarovičová.

Katalogy ze sbírky MUDr. D. Korbulyho.

Dvojtakt