Egyptologický objev roku: 2 500 let staré pohřebiště s kompletní mumifikátorskou dílnou

14. července oznámil tým německých a egyptských archeologů senzační objev: Nedávné společné vykopávky odhalily vzácnou mumifikátorskou dílnu s mumiemi a sarkofágy, přičemž rozmanitý soubor nalezených předmětů obsahoval mj. unikátní pozlacenou stříbrnou obličejovou masku, která se datuje do období mezi lety 664 př. n. l. a 404 př. n. l...

Archeologové odhalili stavbu o které se domnívají, že by to mohla být mumifikátorská dílna, protože obsahovala “mísy, nádoby a odměrky obsahující oleje a další látky, které byly používány pro mumifikaci těla“. Našli také kanopy – tedy nádoby pro uložení vnitřních orgánů či obvazy a další přípravky pro zabalení. Archeologové se těší, že brzy budou přijdou na kloub jedné z velkých záhad a budou znát přesné chemické složení balzámů a olejů používaných pro mumifikaci v období 26. dynastie.

Tým odborníků novinářům dále oznámil, že celý komplex obsahoval několik hrobů, z nichž některé byly více než 30 metrů hluboko, což vedlo k dalším pohřebním komnatám s mumiemi, sarkofágy, alabastrovými nádobami a jinými předměty. Také objevili řadu figurín, které zesnulým měly sloužit v posmrtném životě.

Vedoucí egyptsko-německého týmu z univerzity v Tübingenu v Německu Ramadan Badry Hussein novinářům sdělil, že jedna z pěti nalezených mumií měla silně zlacenou masku z masívního stříbra a s očima z „kalcitu, obsidiánu a černého drahokamu“. Podle něj se dochovalo jen velmi malé množství podobných masek, protože hroby nejstarších egyptských hodnostářů byly v dávných dobách vypleněny. Společně se stopami balzámů a olejů se jedná o senzační objev, dosud nejvýznamější v tomto roce.

Mumifikace má kořeny v egyptské oblasti, přičemž nejstarší mumie pocházejí ze čtvrtého tisíciletí před Kristem. V té době byla těla prostým způsobem pohřbívána přímo do písku v poušti, kdy za příznivých podmínek byla těla vysušena a po velmi dlouhou dobu „konzervována“. Postupně se vyvíjely stále propracovanější pohřební metody a zvyky, těla již byla ukládána do oddělených hrobek a Egypťané začali vyvíjet techniky uchování těla před samotným pohřbem.

Podle National Geographic byly techniky mumifikace spojeny s náboženským přesvědčením, podle kterého tělo člověka, jeho stín a jméno byly považovány za materiální aspekty, zatímco duch (složen z Ka, kosmické energie, získané při narození, dále Ankh – dechu, životní síly a nakonec Ba – osobnosti člověka) v okamžiku smrti z těla vyprchal. Proces mumifikace měl umožnit, aby duch zemřelého člověka rozpoznal své bývalé tělo, ke kterému se mohl vrátit a připravit ke znovuzrození.

Odborníci věří, že celý mumifikační rituál odrážel nejznámější egyptský příběh boha Usira (Osiris), který byl ve své královské roli a lidské podobě zavražděn jeho bratrem Sutechem (Seth) a části jeho těla byly po smrti rozptýleny. Když jeho manželka Eset se synem Horem a bohem Anubisem spojili části těla v celek, byl Usir znovu přiveden k životu. Stal se tak zřejmě první mumifikovanou bytostí, vládcem mrtvých a strážcem podsvětí. Mýtus poukazuje na to, že duše zemřelého se nemůže zorientovat na onom světě, pokud jeho tělo není celistvé.

Roman Němec

pět mumifikovaných těl v hrobce

stříbrná silně zlacená obličejová maska s očima z kalcitu a obsidiánu

výzkumníci a novnáři v nově objevené mumifikátorské dílně

figurky - sloužící na posmrtné cestě

kamenný sarkofág se zdobením a rytinami

kamenný sarkofág v jedné z komnat

alabastrové nádoby na ukládání orgánů

Zdroje: ancient-origins.net, epeak.info, Egyptologie.cz, National Geografic