Expedice Gotland část druhá

9.7.

Dopoledne víceméně každý dokončil práci na své „post hole“. Měl jsem štěstí a při kopání jsem objevil pokroucený bronzový artefakt, železný hřeb a zbytky dřeva. Ostatní takové štěstí neměli a našli jen kusy kostí. Zaměřili jsme totálkou jednotlivé díry a následuje náčrt na milimetrový papír. Začíná se skladbou kamenů, končí se jedním nebo více profily konkrétní kůlové díry. Dokončili jsme výzkum na objektu č. 2.  Večer v jedné z místních společenských místností jsme se vystřídali u kulečníku a venku jsme hráli tradiční gotlandskou hru Kubb, následovalo opékání marshmallowů a seděli jsme až do 2 hodin do rána u ohně. Velmi mě překvapilo, jak pivo pomáhá se zvládnutím cizího jazyka :)

10.7.

Ač sotva pět hodin spánku, ráno jsem byl ok. Výkop jsme museli uvést do původního stavu, vše tak pracně vynošené zpět. Předtím však, konečně detektor! Když vidím, že to drží, jak prase hůl nezbývá než se toho ujmout Minelab Explorer, nikdy jsem ho nedržel v ruce a mám analog, takže pro mě celkem novinka. Ale i tak, ve vykopaných čtvercích zbylo jen několik hřebíků a odlišit je od kamenů nebyl problém. Následně vedoucí výzkumu vybral dle počtu signálů nové místa ke zkoumání. To jsme si dali, když jsem viděl kolik železa tam je, říkal jsem si, že to není dobrý, nebylo. Tipoval bych to na pár desítek let starý ohníček lesníků, kteří pálili oplocenku, znáte to… Výkop jsme vyčistili a připravili na druhý den pro zaměření a zakreslení. Večer dvě hry Kubbu a pak v tělocvičně americká vybíjená – Dodgeball, celkem slušná řežba. Utahaní jdeme spát.

11.7.

Popsali jsme výkop, zaměřili, nafotili a zahrabali. Před obědem už odrývám drny na průzkumném pruhu blízko zbytků zděné budovy, kterou zkoumají kolegové na 6 týdenním kurzu. Po odkrytí začalo to zajímavé, několik fragmentů pazourků, hřeby, mazanice, mnoho kostí a zubů. Myslím, že to je dobový smeťák, když naplnili pec uvnitř domu, vyhodili to ven. No a mi to jako největší svátost kopeme. I když několik kolegů mělo štěstí a našli bronzové jehly, já jen zlomenou železnou. Místní podmínky jsou velmi příznivé vůči železu a dokonce jednotlivá kolečka z kroužkové zbroje jsou velmi zachovalá. Oproti právě skončeným výkopům jsou toto doslova žně. Jen dohlížitelky výzkumu do mě pořád hustí, že kopu velmi agresivně. Musím prý pomalu, pořád mi stáli za zády a sledovali, jestli to neprasím. Nebyli moc nadšené, když za stejný čas jako ostatním jsem zvládl dva čtverce a oni by snad ještě museli otevřít další výkop…

Večer toho mají všichni dost, tak dnes žádný program.

12.7.

Tak dnes začali žně. Z čtveřice, která dělala na určeném úseku jsem zbyl jen já, zbytek zůstal ve škole a pracoval na zápisu artefaktů. Takže jsem dočistil poslední čtverec, vyměřil tři nové vedle a začal rýt. Kované hřebíky – klasika, pak ale podivný kámen. Profesor ho určil jako brousek. A v posledním čtverci se skrývala dokonce i bronzová jehla. Celkem jsem vytahal hlavně s pomocí magnetu (Fe kroužky ze zbroje) značné množství artefaktů takže spokojenost.

13.7.

Pátek třináctého dostál svému jménu. Profesor přivezl detektor, ale baterie nechal doma a nálezy za moc nestály. Jen ráno se povedla pomocí magnetu miniaturní železná jehla a několik kroužků ze zbroje, pár pazourků z křesadla ale nálezy byly což se nedalo říct o předchozím místu, kde jsme kopali. Po výzkumu jsme šli navštívit kostel v Ala, pod které Fjäle spadalo. Je zajímavé, že kostely nezamykají a je tam vše, tak jak kněz nechal při poslední bohoslužbě a nikdo nic neukradne. V každém kostele je kasička a pohledy po 5 SEK, zřejmě tu jsou opravdu poctiví lidé. Někdo zjistil, že jsou otevřené dveře do kostelní věže, světlo nefungovalo. Velmi malou uličkou jsme šplhali výše, do dřevěné báně, ta byla prostornější. Po strmých žebřících až úplně nahoru, snad víc jak 40m vysoko. Amíci překvapili, žádný úraz :) Večer do supermarketu pro pivo a chlastačka v jedné ze společenských místností. Notně unaven odcházím okolo druhé.

14.7.

Výlet do muzea ve Visby. Nejprve nám profesor ukázal park, před několika sty lety původní středověký přístav. Do muzea to byl kousek i tak vidíme všude zachovalé velmi staré budovy. V muzeu nejprve dlouhá přednáška o „picture stones“, v této místnosti je zakázáno používat blesk kvůli poškození barev. Konečně to co jsme viděli jen v prezentaci vidíme na živo. Nejčastější motiv je asi bojovník, který padl v bitvě a cválá na koni do Valhaly. Dále místnost o podloží a mých oblíbených fosiliích, zjistil jsem, že vlastně vše co nevypadá, jako jednolitý vápenec je fosilie, tedy jsou všude. Následuje expozice od doby kamenné po konec Vikingů. Pazourkové sekery jsou opravdu krásným příkladem zručnosti seveřanů.

Počátky křesťanství spadají přibližně do 12. stol., ovšem místní Kristus a další mají dle mého názoru značně pohanský nádech. Zajímavá změna oproti českým upjatým „figurkám“.
Následoval středověký model Visby a městské pečetě, apod.  Co mě ale dál uchvátilo bylo železo, třeba taková drobnost jako natahovák do kuše, věc na kterou může hledač narazit (měl jsem to štěstí) ale pokud nenarazí na znalce tak těžko pozná co je to zač. Brnění, palcáty, lebky s kroužkovou zbrojí nebo lebka se zabodlými kušovkami.

No a zlatý hřeb muzea jsou „silver hoards“ – depoty, kardiaci by měli tuto místnost raději vynechat. Tady se depoty kopou po kilech, na celém ostrově jich bylo nalezeno přes 800. Je zajímavé, že častou částí depotů jsou arabské mince, kromě německých či anglických.
Další expozice již tolik zajímavé nebyli. Z muzea jsme zamířili na útesy naproti Visby, kde profesor vysvětlil dle vrstev formování podloží. Oběd a vzhůru za památkami, bohužel mi došla baterie ve foťáku a záložní zradila, ani nabít nejde. Takže z odpoledne nemám bohužel žádné fotky, objeli jsme nejznámější kamenné lodě z doby bronzové, picture stones v krajině a zaniklé usedlosti. Počasí se rapidně zhoršilo a výlet za moc nestál, k tomu kocovina z minulého dne…

Pokračování v neděli večer..